Oko

Vážené a milé OKO!

Nemyslím si, že v jednom článku lze vysvětlit problémy, které se odehrávají v rámci pražské fakulty. Proto berte můj příspěvek spíše jako určitý úhel pohledu.

O fakultě se mluví již několik týdnů. Hodně se hovořilo zejména o osobě profesora Wolfa, který znovu zatoužil po děkanském obročí. Výhrady k jeho osobě i ke způsobu jeho řízení fakulty v minulosti je obsáhle věnováno veto kardinála Vlka z února tohoto roku. Z toho pak někteří usoudili, že celý problém je způsoben osobní nevraživostí dvou Vlků. Zdejší situace se ale rozhodně nevyhrotila terpve až nyní nebo po odvolání Odilona Štampacha po prázdninách v roce 1996. Situace je dána dlouholetým postojem vedení fakulty, které se cítilo a cítí být povoláno k tomu, aby se stalo baštou nejpevnější ortodoxie v Evropě a zachránilo tak víru před útoky ze strany liberálů, racionalistů atd. (každý si může dosadit podle libosti). Vycházelo tak z představy obranářské pozice církve, která má své kořeny již v minulém století, kdy na místo dialogu s moderní společností, které přestávaly rozumět, zvolily církevní kruhy cestu do bezpečného ghetta. Vedení fakulty tedy zastává pozice věrnosti tradici, což by samo o sobě nebylo nic špatného. Problém nastane v okamžiku, kdy chce být jedna tradice vydávána za jedinou možnou a správnou a ti, kteří hájí odlišné stanovisko, jsou okamžitě vydáváni přinejmenším za nepřátelské elementy. Další problémy již z tohoto faktu tak trochu pramení. Na fakultě nefunguje normální výměna názorů, není tam možná seriózní vědecka diskuse, což se odráží jak na úrovni výuky, tak i na počtu vědeckých studií nebo článlů, vyprodukovaných z pera vyučujících (tento počet je bohužel za deset let po roce 1989 minimální). Tento stav má pak přímo dopad na absolventy fakulty, na něž jsou v pastorační praxi kladeny stále vyšší nároky.

Je nasnadě, že se nabízí otázka, proč to nikomu předtím nevadilo a o fakultě se začalo kriticky mluvit až v posledních několika letech? Myslím si, že problém spočíval v polistopadové situaci, kdy církev musela konsolidovat celou svou strukturu, narušenou čtyřicetiletou komunistickou vládou. Církev, včetně teologických fakult, dostala oddechový čas a nikdo příliš nevrtal do jejích "vnitřních" poměrů. Biskupové kromě toho koncentrovali pozornost na jiné otázky (nař. problémy vztahu církve a státu, vyjasnění situace kolem církevního majetku...). Vedení fakulty tak mohlo systematicky budovat svou pozici v nerušeném závětří.

aby se stalo baštou
nejpevnější ortodoxie

V rámci hodnocení situace na fakultě by mě ale zajímal také názor druhé strany. Bohužel děkan Wolf zaujal k celému problému pozici pokorného mrtvého brouka. Nemusí se ale bát, že by nenašel zastánce. V nedávné době za děkana Wolfa promluvili jiní. V posledním čísle Reportu vyšel rozsáhlý článek, v němž je kardinál Vlk obviněn z nátlaku vůči studentům za podporu děkana Wolfa. Oba autoři v něm ale nakupili tolik nepřesností a dezinformací (záměrných?), že by se jejich rozboru dal věnovat samostatný rozsáhlý článek.

Poslední vývoj, poté, co byl zvolen děkanem fakulty opět prof. Polc bych nazval jako polojasno. Je pravdou, že v období jeho děkanátu došlo k některým změnám (studenti například začali konečně psát diplomové práce, aby tak ukončili standartním způsobem své studium), mezi vyučujícími se objevili nové tváře, z nichž některé získaly vzdělání již na fakultách v západní Evropě. Obávám se však, že prof. Polc není tak výraznou a silnou osobností, aby se odhodlal k radikálnějším změnám.

Jak jsem již ale předeslal, uvítal bych spíše další polemické názory, protože podle mého názoru lze pouze ve vzájemné diskusi dospět k objektivnějšímu pohledu na celou problematiku, a to se nepochybně týká všech ostatních otázek života církve. Proto jsem ale rád, že v OKU může taková podobná diksuse probíhat.

P.S. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, doufám, že příště to bude lepší. Držím vám ještě jednou palce, protože děláte skvělou věc.

Další kolo.
Děkujeme renomovanému pisateli, že uznal naše periodikum za hodno tak obsáhlého příspěvku. I my připojujeme svůj hlas a vyzýváme toho, kdo by nám mohl objasnit, proč a proti komu máme bránit prastarou baštu. My se pak třeba se vším svým vlivem připojíme a budeme hájit společně.

Mezitím jsme zabrousili na univerzitní půdu a shledali, že ten brouk, ať už jím je míněn děkan Wolf či vedení fakulty, zase tak mrtvý není. Pravidelně jsou zveřejňovány zápisy ze schůzí Akademického senátu fakulty. A nemyslete si, že je vše urovnáno. Vypadá to na druhé kolo. Novým kandidátem na děkana byl zvolen současný děkan profesor Polc, který se Velkému kancléři také nelíbí, s čímž se netajil již před volbou. Vytýká mu nedostatek organizačních schopností.

Dalším jablkem sváru by mohl být odstupující předseda Akademického senátu fakulty profesor Matějka. Co kdyby kandidoval on? K tomu má Velký kancléř výhradu, že se jeho přednášky nelíbí bohoslovcům. Ani toho by za děkana neschválil. A kdo myslíte, že vyhrál volbu předsedy Akademického senátu? No přece profesor Wolf, který však funkci odmítl a předsedou se pak stal profesor Klindera.

Takže, co kdybyste třeba vy, bohoslovci, napsali, co se vám ve škole líbí a co nelíbí. Pěkný rozbor této kauzy by možná vydal i na diplomku. Nebo si budeme muset počkat, až ministerstvo uvalí na fakultu nucenou správu? Pokud by probíhala tak, jak v našich krachujících podnicích bývá zvykem, zbyl by nám z nejstarší fakulty naší Alma mater tak s bídou katechetický kurs.

Stále mrká
to Oko na naší titulní straně. Je to starý, řeknete si. Už by to mohli zastavit, stejně je to už nějaký roztřepený. Ono to ale signalizuje, že náš občasník není jako jiné noviny, kde jednotlivá čísla mají jepičí život.

Zkuste si třeba vzít rok staré noviny, vyluštit křížovku a čekat, že vás zařadí do slosování, které bylo před jedenácti měsíci.

Ne tak u nás v Oku. Naše čísla na vás budou mrkat pořád, no buďme upřímní, dokud nás nevyhodí ze serveru. Teď třeba na chvíli procitlo Oko 18 a poslalo nám nejen odpověď do ankety o nejlepší příspěvek, ale dokonce zbrusu nový slogan

Zuby bělejší,
duše černější
- Orbit,Wrigleyś,všechny známe,
jen v kostele nežvýkáme!

Tím nám tedy nejen přibyly hlasy do hlasování, což naleznete v Oku 19, ale i nový slogan, k němuž máte možnost se na stránkách Oka 18 vyjádřit. Z toho plyne poučení, že netřeba věšet hlavu, natož tělo, když náhodou v nějaké naší soutěži nevyhrajete. Můžete vyhrát třeba za pár let, až ta vaše soutěž zase procitne.

Vepřová mše svatá.
Z pastýřského listu našich biskupů jsme se dozvěděli, že nás v letošním jubilejním roce čekají neobvyklé věci. Že budou zas až tak neobvyklé, jsme v tuto chvíli ale netušili. Vzpomněli jsme si na to, až když se nám dostal do rukou věstník jedné spřátelené farnosti, kde se v pořadu bohoslužeb na středu v 19 hodin oznamuje Vepřová mše svatá. Jen tak stručně, nic víc. Dost jsme si na tím lámali hlavu. Jednu chvíli se nám i sbíhaly i sliny. Ale nakonec jsme skončili u biblické události, kdy se stádo vepřů posedlé zlými duchy vehnalo bezhlavě do vody a utopilo se. Že by šlo o nějaký nový druh kající pobožnosti?

Ptactvo nebeské.
Po cyklu promluv otce Pavla o dopravních značkách, vydali se naši nejmenší s jáhnem Pavlem Kafkou při pátečních mších na ornitologické toulky Božím stvořením. Možná přijdete na to, proč nás nejvíce vzala za srdce berneška rudokrká. Bylo to tak. Před dětskými zraky se objevil obrázek jako kdyby kachny. Jáhen Pavel hned na úvod řekl: "Tenokrát je to opravdu těžké. Když jsem chystal dnešní obrázek, říkal jsem si, že určitě budete hádat kachna nebo husa." Sotva to dořekl, ozvalo se z jenoho kouta Archy tázavým dětským hláskem "kachna?" a z druhého konce "husa?". Malé i větší čekalo překvapivé rozuzlení v podobě názvu berneška rudokrká.

Berneška má kamaráda sokola, který ji chrání před útoky polárních lišek. Protože berneška nemá daleko ke kachně, její schopnost bránit se polárním liškám je dosti malá. A my jsme vlastně taky takové kachny a naším sokolem, který nás chrání proti zlu je Pán Ježíš.

Dále jsme se dozvěděli, že kivi žral tolik červů, až přestal umět lítat, že kos červenokřídlý ječí jak malé děcko, holub že je pošťákem dobrých zpráv a nejlepší dobrá zpráva je evangelium, sup čeká na dobrý vítr, a tak když nám nejde modlitba, máme počkat, až duch boží zafučí, od krkavce se máme učit důvěře, protože krkavci se zdraví tak, že si vzájemně klovou těsně kolem očí, v postě jsme se dozvěděli, že se máme postit jako tučňák, který sedě na vejcích dlouhé týdny nežere, nemáme si hrát na siláka jako vlha, o své bližní máme pečovat jako sýkorčí rodiče, nepředvádět se jako rajka, která se klidně obrátí hlavou dolů, jen aby ukázala nejhezčí peří. Zakončila kafka, či vlastně asi správněji kavka, která nám zcela nečekaně připomíná, že se máme zvláště těchto čtrnáct dní modlit za kněze. Tak vidíte, kolik jsme se toho dověděli a ještě prý cyklus promluv o ptácích nekončí. Co myslíte, že by mohla nést za poselství třeba taková křivka?