Sedm obávaných starozákonních čtení. Mdloby, bolesti v zádech. Tyto obavy se ukázaly liché, pokud jste si zvolili oslavu velikonoční vigilie v Arše. Po každém čtení následoval ukázněně stručný doprovod pečlivě vážených slov lektora. Dva a půl hodiny uteklo jako voda. A třeba se v našich srdcích i něco z těch klokotajících pramenů spásy vsáklo. A to, že pak bylo i ledacos chutného k zakousnutí, aby svého Pána mohly oslavit i naše chuťové buňky, raději nebudeme psát, protože přístí velikonoce bychom se do Archy asi nevešli.
Ranní mše na velikonoční pondělí přetéká pomlázky chtivými ministranty. Je jich o tři víc. Jak se to pozná? Maximální počet ministrantů je dán počtem černých límců, které slouží k tomu, aby sjednotily všechny ty límce s kravatami, rozhalenky, trička a roláky čouhající z ministrantských rochet v jednu elegantní černobílou krajku. V mnohé kapse se tísní stočený proutěný předmět. V neděli se světí pokrmy, v pondělí by se mělo žehnat žaludkům.