Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Němá čočka

Byla jedna čočka, která byla němá, barvou šedivá. Zdálo se, že nemá vůbec žádná očka, že se nedívá. K překvapení všech čočka oči kulíc všude hleděla: Do všech domů ulic, měla dojmů těch, že oněměla. Tak jednou z večera němá čočka chudák z okna vypadla. Že neměla padák, jenom tiše brečela, pod zem zapadla.

Oči už mi nejsou na nic. Osudu se nelze příčit, s tím se smířila. Tak začala aspoň klíčit, náhle,stále více a víc k nebi mířila. Když vyrostla o pár cm, vytvořila lusk, dva listy a pět čočátek. Zdá se, že to byl už jistý (ať nechceme, nebo chceme) nový začátek. Protože každá ta čočka, byla němá jako máma, barvou šedivá. Historie je nám známa: Zdálo se, že nemá očka, že se nedívá...

Bůh Matka Zahlédli jsme v Anglickém listu Lidových novin obrázek Johna Wesleyho, zakladatele metodistů. A tak jsme se okamžitě chopili příležitosti ukázat vám, jak široký je rozhled vašeho Oka. Článek se jmenoval Bůh bere matce místo v modlitební knize. Z toho jsme moc moudří nebyli a tak jsme si nadpis God the Mother takes her place in prayer books prohlédli pořádně a došli k závěru, že autor chtěl říct něco jako Bůh Matka vstupuje do modlitebních knížek.

Stručně shrnuto, americkým feministkám se nelíbí nevyváženost mužského a ženského prvku v liturgii a snaží se vmanévrovat Boha do rodu ženského. No, a protože církev katolická na své skále je zatím v tomto směru dosti nedobytnou pevností, vybrali si malou novou církvičku, naše známé metodisty, která se navíc v současné době potýká s úbytkem členů.

Poprvé se Bůh v ženském rodě zřejmě objeví v modlitbě Otčenáš - Otče náš a Matko naše, posvěť se jméno Tvé... A jak budou feministky získávat pozice, možná, že se brzy bude tato modlitba nazývat Matkonáš. Žehnání křížem budeme provázet slovy Ve jménu Otce, Matky i Syna svatého,..., z čehož už je jen krůček k náhradě nepochopitelného tajemství Nejsvětějí Trojice nepoměrně snázeji stravitelným pojmem Svaté rodiny. No, a pak přijdou na řadu revize Písma. Velmi zdařile vypadá podobenství o marnotratné dceři. Mnozí mužové se najdou v podobenství o muži, který při úklidu nalezl vzácnou perlu. Jablkem sváru a kapitolou samou pro sebe bude první kapitola Geneze.

Těžko dohlédnout, kde se feministické tažení zastaví. Jisté je pouze to, že ani označení Bůh Matka není pro ně zcela uspokojivé. Bůh je zde stále rodu mužského. Pokud se podaří dosáhnout změny rodu, nebude to v některých světových jazycích žádná katastrofa, zato čeština se bude s Matkou Božkou vyrovnávat poměrně těžko. Nezní to o moc lépe než jiný navrhovaný termín Otcomatka...

Duchovní obnova. Pokud se vám zdálo, že jistá část naší mládeže měla v neděli ráno kruhy pod očima, pak to nebylo proflámovanou nocí, ale duchovní obnovou v Rosicích, která proběhla ve stylu praktické ukázky zážitkové pedagogiky. Tématem bylo podobenství o ztracené ovci. Z bezpečnostních důvodů však nemohla být vypuštěna do noční krajiny ovce jediná, ale musely to být tři. Všichni dobří pastýři se pořádně nahledali a notně vybáli. Nepočítali totiž, že moderní ovce místo, aby se zamotali někde do trní, spokojeně ulehnou ke spánku v jiném chlívku.

	Zde je Boží příbytek, nežvejkej jak dobytek!
	Co děláš v chrámě, se žvyndou v tlamě?
	Co děláš v kostele, když žvýkáš jak tele.
	Kdo si zvykne v chrámě žvýkat, bude možná v pekle pykat.
	Žvýkačka bez cukru, mše bez žvýkačky, duše bez viny.
	Během bohoslužby žvýkati, před nebeskou bránou marně čekati.
	Převalovat hubou sem a tam, je nevhodné krajně, vstupuješ-li v chrám.
	Vyndej si žvýkačku ze svého rypáčku. Za ucho ji pěkně dej a už nám tu nežvýkej.
	Žádný dobrý křesťan dneska už by neměl žvýkat během bohoslužby.
	Zuby bělejší, duše černější - Orbit,Wrigleyś,všechny známe, jen v kostele nežvýkáme!
Nový slogan:

Heslo: 

Strašný objev. V sobotu byl úklid kostela před velikonocemi. Tentokrát netarasil vchod do kostela jeden obrovský farník v propocené blůze. Ten svými krůpějemi jistě v tuto dobu skrápěl rašící lány moravského venkova. Ochotných rukou bylo však dost. A tak se uklizelo důkladně. Nejen to, co je vidět, ale různé odvrácené kouty Božího příbytku. A pak se na to přišlo! My tu rozjíždíme tažení proti pár žvýkajícím pusinkám a podstavec, na kterém stojí Panna Maria je zespodu úplně poset boláky zaschlých žvýkaček. V lavicích se porůznu našly taky, ale společnost přátel piedestalu Panny Marie přesvědčivě vede.
Některým z našich bližních je nečekané setkání s vaší dávnou žvýkačkou přilepenou pod lavicí nebo klekátkem značně nepříjemné. Do usebraných myšlenek pak jako když střelí. Takže, přátelé pozor, nechceme sice zrovna malovat čerta na zeď, vypadá to spíš na očistec. Ale po několikadenním pobytu v tzv. žvejkárně vám nebude moc veselo. Teplé lepkavé žvýkačky dávno ztracené chuti budete mít vlepené počínaje vlasy a konče chloupky v nose prostě všude. Velké úsilí budete muset vynaložit k tomu, abyste se z této místosti vůbec vydrápali, všudypřítomné žvýkačky totiž své oběti strašně nerady pouští. Ne nadarmo se uvažuje o převedení tohoto oddělení do pekla...

Další vyceněný. Soutěž z Oka 16 má svého vyceněného. Je jím Kája Kašpárek, který správně oznámil, že se jedná o roucho Jana Křtitele. Redakce blahopřeje a chystá odměnu.

Poprvé v Infu. Po našemu debutu v Andělu strážném přichází další klíčový okamžik v krátké historii našeho občasníku. V minulém Info buletinu naší farnosti byl citován náš článek o farní schůzi. Pokud se vám aspoň trochu líbil, hledejte svou cestičku, víme aspoň o jednom místě, kde se dá Oko uvidět i na papíře, pokud se vám nelíbil, buďte rádi, že jste četli jen to, co jste četli, v Oku vycházejí daleko horší články, a kdoví co se tam píše zrovna o vás...