Jeneusse Lumiere
Na slavnost svatého Josefa nebyla v naší farnosti o mše svaté nouze. V šest večer byly dokonce dvě. Do Archy totiž zavítala skupina mladých z francouzské evangelizační školy. Nejprve jsme společně oslavili eucharistii, pak nám něco pověděli o sobě, vyslechli jsme dvě zajímavá svědectví. Následovala adorace a malé velké agape.
Co to je to Jeneusse Lumiere? Česky bychom řekli Škola světla mládí. Jednoroční kurz, který má zapálit mladé křesťany pro pořádný křesťanský život. Má čtyři pilíře, prý jako židle čtyři nohy. Kontemplace, život v komunitě, formace a evangelizace. No a na těch nohách si za rok pobytu v odlehlém krásném koutě Francie v komunitě asi 30 mladých lidí pořádně rozdmýcháte ten ohníček své víry. Tak se vám rozhoří, že vás už ani nenapadne schovat ho pod kbelík. Naopak, spíš budete přemýšlet, kam dát tu židli, aby byl ten ohýnek víc vidět.
No a po roce to skončí, skončí i rok celibátu a všichni se rozejdou po svých cestách. Některé povedou možná úplně jinam než před rokem. A nastane ta nejdůležitější část, hezky se o ten svůj ohníček starat a tu a tam něco přiložit, aby náhodou neshořela židle...
A jak se dostali zrovna k nám do Bystrce? No přece je tam naše Veronika.
Na slavnost svatého Josefa nebyla v naší farnosti o mše svaté nouze. V šest večer byly dokonce dvě. Do Archy totiž zavítala skupina mladých z francouzské evangelizační školy. Nejprve jsme společně oslavili eucharistii, pak nám něco pověděli o sobě, vyslechli jsme dvě zajímavá svědectví. Následovala adorace a malé velké agape.
Co to je to Jeneusse Lumiere? Česky bychom řekli Škola světla mládí. Jednoroční kurz, který má zapálit mladé křesťany pro pořádný křesťanský život. Má čtyři pilíře, prý jako židle čtyři nohy. Kontemplace, život v komunitě, formace a evangelizace. No a na těch nohách si za rok pobytu v odlehlém krásném koutě Francie v komunitě asi 30 mladých lidí pořádně rozdmýcháte ten ohníček své víry. Tak se vám rozhoří, že vás už ani nenapadne schovat ho pod kbelík. Naopak, spíš budete přemýšlet, kam dát tu židli, aby byl ten ohýnek víc vidět.
No a po roce to skončí, skončí i rok celibátu a všichni se rozejdou po svých cestách. Některé povedou možná úplně jinam než před rokem. A nastane ta nejdůležitější část, hezky se o ten svůj ohníček starat a tu a tam něco přiložit, aby náhodou neshořela židle...
A jak se dostali zrovna k nám do Bystrce? No přece je tam naše Veronika.
Milá redakce, jsem pravidelným čtenářem Skleněného kostela.
Pokusil jsem se napsat odezvu na jeden článek.
Pan kostelník na mě byl sice hodný a trpělivě mi vysvětloval, že jsem ten článek nepochopil.
Ale o zveřejnění toho, co jsem sesmolil, nebyla samozřejmě vůbec řeč.
Milý pane, třeba úroveň toho, co jste sesmolil, nebyla pro Skleněný kostel dostatečná. U nás se nemusíte obávat, snadno se tu ztratíte. Tady to Vaše dílko je:
Milý pane, třeba úroveň toho, co jste sesmolil, nebyla pro Skleněný kostel dostatečná. U nás se nemusíte obávat, snadno se tu ztratíte. Tady to Vaše dílko je:
Není to dobře.
Myslím s tím zákonem. Není to dobře. Hned to vysvětlím. Je to asi tak, jako když uklouzneme na zmrazku, padneme do okolní břečky a škaredě si zmažeme zímník. Jen co se shrabeme na nohy a zjistíme, že jsme celí, snažíme se tento nepříjemný lapsus zmírnit tím, že hledáme, k čemu to vlastně bylo dobré. Když to najdeme, najednou je nám v tom zabláceném kabátě o poznání snesitelněji.
Někdy ale musíme pokorně kapitulovat a uznat, že žádný kloudný důvod k tomuto našemu ponížení momentálně nevidíme a jít dál...
A že jsme nedokázali získat pro svůj názor většinu národa? Nechce se věřit, že to napsal pravicový konzervativní novinář. Zákon mohl být jednou hradební zdí aspoň trochu chránící oázu zdravého rozumu před útoky pošetilců neschopných dohlédnout konců svých geniálních myšlenek.
A do třetice Dopisy namísto modliteb a obětí?
Problém je v tom, že my se nikdo neumíme tak pořádně pomodlit, abychom nemuseli psát dopisy. Takže pišme aspoň dopisy. A modleme se a postěme s vírou, že Pán nás vyslyší v okamžiku, kdy On to uzná za vhodné.
Teletník
No třeba teď to zrovna za vhodné asi nepovažoval, protože přišla další rána. Když už se dvorana názorů na registrované partnerství začala vyprazdňovat, protože vše už bylo řečeno a na precizně vybroušené, rodinu obhajující stanovisko úřadujícího prezidenta nikdo neměl, objevily se na scéně zahnojené polobotky prezidenta bývalého. Přicupitaly pod známě zdviženými nohavicemi s originálním pojetím rodiny coby teletníku. Jiný zajímavý názor už prostě asi nezbyl. Vyvolalo to spoustu nelibosti, mnoha poctivým lidem v této zemi se povážlivě nachýlila jedna z mála mravních opor. Nebo, že bychom nepochopili dobře, co ten donedávna docela moudrý spoluobčan chtěl na adresu rodiny říct?
Ono totiž takové čerstvě narozené telátko - to je zázrak hodný pozornosti. Už první den po narození se belhá na svých ještě hodně nemotorných nožkách a snaží se najít to sladké a výživné místo na matčině těle. Určitě mu nejvíce chutná od mámy. Když nebude zbytí, napije se i u sousedky. Ale rozhodně mu nepomůže nějaká byť i registrovaná dvojice býků či volů...
No třeba teď to zrovna za vhodné asi nepovažoval, protože přišla další rána. Když už se dvorana názorů na registrované partnerství začala vyprazdňovat, protože vše už bylo řečeno a na precizně vybroušené, rodinu obhajující stanovisko úřadujícího prezidenta nikdo neměl, objevily se na scéně zahnojené polobotky prezidenta bývalého. Přicupitaly pod známě zdviženými nohavicemi s originálním pojetím rodiny coby teletníku. Jiný zajímavý názor už prostě asi nezbyl. Vyvolalo to spoustu nelibosti, mnoha poctivým lidem v této zemi se povážlivě nachýlila jedna z mála mravních opor. Nebo, že bychom nepochopili dobře, co ten donedávna docela moudrý spoluobčan chtěl na adresu rodiny říct?
Ono totiž takové čerstvě narozené telátko - to je zázrak hodný pozornosti. Už první den po narození se belhá na svých ještě hodně nemotorných nožkách a snaží se najít to sladké a výživné místo na matčině těle. Určitě mu nejvíce chutná od mámy. Když nebude zbytí, napije se i u sousedky. Ale rozhodně mu nepomůže nějaká byť i registrovaná dvojice býků či volů...
Konečně víme proč
Jako správní křesťané se snažíme ve všech těžkostech, které nám - někomu více, jinému méně - život přináší, hledat vůli Boží. Ale přiznejme si, že někdy už jsme trochu usmýkáni. Sotva se zdá, že jsme svého Pána pochopili, už na nás sesílá něco, čím nám dokazuje pravý opak.
Třeba ten otec František? Okolo je tolik šikovných kněží, kteří nám to Boží slovo vyloží daleko důstojněji, než zbytečně hlučný a samolibě působící muž. Proč sem tak často Pán posílá zrovna toho?
Víte proč? Nevíte.
My jsme taky nevěděli. Až do včerejška. Je to kvůli bratru Bodlínovi. Je totiž mezi námi někdo, kdo má problém si zapamatovat o čem káže otec Pavel. Připadá mu to jako biblické hodiny (mimochodem to nezní ani tak nepatřičně). Naopak, některé výroky otce Františka si bude pamatovat celý život. Doufáme, že mu budou v životě hodně užitečné, protože jsou vyváženy mnohým utrpením mnohých. Takže až nám znovu zalehnou bubínky plamennou promluvou a naše děti zavzlykají strachem, zaleje nás radost, neboť v tuto chvíli se otvírá srdce bratra Bodlína aby do sebe nasálo svůj oblíbený nektar. Radost pouze malinko kalí nejistota, zda bratr Bodlín nešel zrovna na jinou mši.
To se sice milí čtenáři hned nedozvíte, ale budeme se vás snažit informovat. Bratr Bodlín se totiž zahalil do tajemné kutny středověké mluvy. Kutna ta však narychlo byla spíchnuta a několika děrami přechodníkovými se přece jen dalo zahlédnout část těla, co však víc, v jednu chvíli obličej v kápi byl téměř odhalen. Takže nyní bratra Bodlína halí už jen háv naší naivně žurnalistické diskrétnosti, což posuďte sami, není mnoho...
Jako správní křesťané se snažíme ve všech těžkostech, které nám - někomu více, jinému méně - život přináší, hledat vůli Boží. Ale přiznejme si, že někdy už jsme trochu usmýkáni. Sotva se zdá, že jsme svého Pána pochopili, už na nás sesílá něco, čím nám dokazuje pravý opak.
Třeba ten otec František? Okolo je tolik šikovných kněží, kteří nám to Boží slovo vyloží daleko důstojněji, než zbytečně hlučný a samolibě působící muž. Proč sem tak často Pán posílá zrovna toho?
Víte proč? Nevíte.
My jsme taky nevěděli. Až do včerejška. Je to kvůli bratru Bodlínovi. Je totiž mezi námi někdo, kdo má problém si zapamatovat o čem káže otec Pavel. Připadá mu to jako biblické hodiny (mimochodem to nezní ani tak nepatřičně). Naopak, některé výroky otce Františka si bude pamatovat celý život. Doufáme, že mu budou v životě hodně užitečné, protože jsou vyváženy mnohým utrpením mnohých. Takže až nám znovu zalehnou bubínky plamennou promluvou a naše děti zavzlykají strachem, zaleje nás radost, neboť v tuto chvíli se otvírá srdce bratra Bodlína aby do sebe nasálo svůj oblíbený nektar. Radost pouze malinko kalí nejistota, zda bratr Bodlín nešel zrovna na jinou mši.
To se sice milí čtenáři hned nedozvíte, ale budeme se vás snažit informovat. Bratr Bodlín se totiž zahalil do tajemné kutny středověké mluvy. Kutna ta však narychlo byla spíchnuta a několika děrami přechodníkovými se přece jen dalo zahlédnout část těla, co však víc, v jednu chvíli obličej v kápi byl téměř odhalen. Takže nyní bratra Bodlína halí už jen háv naší naivně žurnalistické diskrétnosti, což posuďte sami, není mnoho...
Obhajoba.
Ano, někdo by se měl otce Františka, jak podotkl bratr Bodlín, zastat. Takže se o to pokusme. Otec František je odvážný člověk, který se pro Boží věc angažoval už od mládí, což mu přineslo mnohé problémy , ale rozhodně ho to nezbídačilo. Je to člověk, který, když se zapálí tak hoří. Těžko jeho oheň pak sfouknout, když se rozhoří kousek vedle, než by si někdo myslel, že by hořet měl. To mu vyneslo, že v současné době není nikde nastálo, ale vypomáhá tam, kde je potřeba, kde se někomu zachce, si od svých farníků odpočinout, nebo naopak se s nimi někde, třeba i duchovně, povyrazit.
A pak přichází otec František. Asi jako když učitel přichází suplovat a neví, na jakou třídu narazí. Někdy má plný kostel, jindy farnost tvoří málem jediná rodina. Někdy jsou všichni hodně staří, jindy zase není slyšet vlastního slova přes žvatlání dětí. Někde je jednou, jinde týden. Někde připomínají, že v postě bývalo kázání i hodinu, jinde si někdo na zdvižené ruce ostentativně poklepává na hodinky po první čtvthodině. No, a chce-li ve svém kázání mít něco pro děti, mládež, střední věk i starší, musí se jaksepatří ohánět. A pak se rozohní a může se to protáhnout.
Ale Ježíš taky kázal, až mu posluchači vyhladověli. A kdo vydrží sedět hodiny u počítačových her, ten si nemá právo stěžovat, že stráví v kostele o chvilku déle, podotýká tento kazatel.
Ano, někdo by se měl otce Františka, jak podotkl bratr Bodlín, zastat. Takže se o to pokusme. Otec František je odvážný člověk, který se pro Boží věc angažoval už od mládí, což mu přineslo mnohé problémy , ale rozhodně ho to nezbídačilo. Je to člověk, který, když se zapálí tak hoří. Těžko jeho oheň pak sfouknout, když se rozhoří kousek vedle, než by si někdo myslel, že by hořet měl. To mu vyneslo, že v současné době není nikde nastálo, ale vypomáhá tam, kde je potřeba, kde se někomu zachce, si od svých farníků odpočinout, nebo naopak se s nimi někde, třeba i duchovně, povyrazit.
A pak přichází otec František. Asi jako když učitel přichází suplovat a neví, na jakou třídu narazí. Někdy má plný kostel, jindy farnost tvoří málem jediná rodina. Někdy jsou všichni hodně staří, jindy zase není slyšet vlastního slova přes žvatlání dětí. Někde je jednou, jinde týden. Někde připomínají, že v postě bývalo kázání i hodinu, jinde si někdo na zdvižené ruce ostentativně poklepává na hodinky po první čtvthodině. No, a chce-li ve svém kázání mít něco pro děti, mládež, střední věk i starší, musí se jaksepatří ohánět. A pak se rozohní a může se to protáhnout.
Ale Ježíš taky kázal, až mu posluchači vyhladověli. A kdo vydrží sedět hodiny u počítačových her, ten si nemá právo stěžovat, že stráví v kostele o chvilku déle, podotýká tento kazatel.
Než kouhout zakokrhá
Co tato vedlejší větička časová uvozuje, ví na světě milióny lidí. Třikrát mě zapřeš, předpověděl Pán Petrovi, když se ten nechal unést svým sebevědomím.
Z Božích jednání s hříšníkem nám zůstává v paměti většinou trochu sentimentální radost z toho, že vše může být odpuštěno. Nepřemýšlíme podle toho někdy trochu lehkovážně o hříchu? Není to dobré, nemělo by se to, no možná je to i hřích... Ale Pán je milosrdný, vždyť i Petr zklamal, on mě určitě odpustí. Už ale možná nevzpomeneme na to, že Petr tenkrát hořce zaplakal.
Petr byl asi tvrdý muž a v životě moc neplakal. Takže, když už zaplakal, tak mu to bylo pořádně líto. Strašně líto. On, který měl ostatní vést, zklamal takhle při první příležitosti. To byl začátek! Celý život si to určitě pamatoval. A celý svět se to dozvěděl. Co by za to dal, kdyby se to bývalo nestalo.
Takže, až budeme někdy balancovat na hraně mezi dovoleným a nedovoleným, chlácholíce svoje svědomí myšlenkami na to, jak se Ježíš přátelil s hříšníky, vzpomeňme na možné hořké následky svých činů. I nám bude sice odpuštěno, ale možná nám to pak taky bude tak strašně líto a dali bychom nevímco za to, kdyby se to bývalo nestalo...
Co tato vedlejší větička časová uvozuje, ví na světě milióny lidí. Třikrát mě zapřeš, předpověděl Pán Petrovi, když se ten nechal unést svým sebevědomím.
Z Božích jednání s hříšníkem nám zůstává v paměti většinou trochu sentimentální radost z toho, že vše může být odpuštěno. Nepřemýšlíme podle toho někdy trochu lehkovážně o hříchu? Není to dobré, nemělo by se to, no možná je to i hřích... Ale Pán je milosrdný, vždyť i Petr zklamal, on mě určitě odpustí. Už ale možná nevzpomeneme na to, že Petr tenkrát hořce zaplakal.
Petr byl asi tvrdý muž a v životě moc neplakal. Takže, když už zaplakal, tak mu to bylo pořádně líto. Strašně líto. On, který měl ostatní vést, zklamal takhle při první příležitosti. To byl začátek! Celý život si to určitě pamatoval. A celý svět se to dozvěděl. Co by za to dal, kdyby se to bývalo nestalo.
Takže, až budeme někdy balancovat na hraně mezi dovoleným a nedovoleným, chlácholíce svoje svědomí myšlenkami na to, jak se Ježíš přátelil s hříšníky, vzpomeňme na možné hořké následky svých činů. I nám bude sice odpuštěno, ale možná nám to pak taky bude tak strašně líto a dali bychom nevímco za to, kdyby se to bývalo nestalo...
