Vážený a nikým nejmenovaný redakční rado,
ó nikým nejmenovaný a tedy neodvolatelný, ó ...

doneslo se nám, že list OKO zvaný po několikaleté prodlevě opět vycházeti začal. A tak jsme s netrpělivostí sobě vlastní si novosti rozumem jasným a jazykem břitkým zachycené přečísti spěchali. Ach, jak srdce i čelo naše zachmuřené bylo zjistivše!! , že roků nejen nám ale i tobě přibylo a také že OKO Tvé teď jakýmsi zákalem postiženo jest. hnusná představa S zápalem těžko pochopitelným neustále do Otce Františka bratra našeho tesáno jest, kterýžto k dáblově vynálezu nepřistupujíce!! možností valných brániti se nemá. A tak jsme v dnech těchto k rozhodnutí brániti ho došli. Zde tedy promlouvání na obranu ctihodného a slovutného bratra našeho jest. By slovo naše případným čtenářům srozumitelné snadněji bylo, jazykem nynějším a pokrouceným mluviti se pokusíme.

...

A toto vše jest co jsme o otci Františkovi chtěli říci. Nyní se již na trefnější, jasnějším okem i ostrým brkem artikule psané těšíme. Vždyť jest kolem nás tolikého, co by si poznamenat zasloužilo. Což takhle o tom psáti, proč ve farnosti naší pouze pro mládež duchovní cvičení pořádána jsou; proč obyčejný farník do podkroví fary nevstoupí zatímco jakási společenství vítána jsou a proč a jaké výhrady k všem těm komunitám a spolčům ctihodní otcové Halík či Reinsberger mají; proč se dnes život ve farnosti životu za pánů předešlých jak vejce vejci podobá; zda-li je laiku breviář se modliti či zamésti si cestu před kostelem či Archy příbytek ukliditi patřičnější, proč rada jakási dle předpisů církevních ustavená dle samých těch předpisů konati a vystoupiti se neobtěžuje nebo proč biskupové naši veřejně svěcení nám kromě listu o sbírání dukátů mrzkých před léty sepsaného jiného nemají co říci ? k tomu, kdyby se bratr Bodlín ozval ...

Sepsáno léta Páně 2006 bratrem Bodlínem.