Oko

	Tříkrálové svěcení. V předvečer svátku Zjevení Páně jsme se sešli na svěcení vody, kadidla, křídy a soli. Tento pěkný obřad doprovodil otec Pavel pěknou promluvou. Nejprve připomenul různé lidové zvyky používající tyto posvěcené substance. Kadidlem se vykuřoval dům i chlévy, hospodyně vzala tři klasy a vykropila dům, posvěcenou křídou se značila futra známou trojicí písmen K,M,B, březí krávě se dávaly tři lžíce svěcené vody do tlamy, svěcenou vodou se kropila pole. Na Tři krále se děvčata a chlapci koupali ve sněhu. Promluvu zakončil Reynkovým Klaněním Svatých tří králů. ... a píseň srdce Ježíškova chválí Ducha, z kterého byl počat, mléko Panny Marie, a Josefovu prostotu a útrpnost hovádek a víru, naději a lásku Králů Mudrců. A tato píseň je tak slastná, že Kůrové andělští se shlukli kol jeskyně v přemocnou, průhlednou a rozvětvenou věž, aby píseň nepronikla k ostatním lidem, poněvadž by potom příliš mnozí umírali tesknotou.
Koupel tříkrálová. Musíme uznat, že naši předkové na Pána Boha spoléhali jaksi hmatatelněji. My, ne že bychom v jeho pomoc nedoufali, ale přece jen máme navíc všechny ty léky a chemické přípravky, kterými si snažíme pojistit zdraví, úrodu a úspěch. No jó, tradice, tradice. Ale jak ji udržet. Chlévy většinou nemáme, tři klasy by málokdo dal dohromady, natož pole. A tak nám nakonec zůstala ta tříkrálová koupel ve sněhu. Letos je sněhu dost a dokonce i slušně mrzne, aby to nebylo jen tak zadarmo. Tak schválně, kdo dobře poslouchal, a dopřál si té dávné koupele mládí? Napište, kdy a kolik svého těla jste vykoupali ve sněhu. Kdo bude nejlepší, bude odměněn! Nestihli jste to na Tři krále, nezoufejte, třeba se nikomu nechtělo a budete první ještě i během týdne. Ale moc čekat bychom neradili, ono to není vůbec tak strašné...
	Roma locuta, causa finita. Jako kdyby otec biskup ze svého biskupského stolce či lože zaslechl, jak se tady u nás v Bystrci hádáme o nějakou tu radu. Nelenil a napsal na to 11.prosince 2001 Stanovy. A tam je to hezky napsáno, jak to bude. Nemusíme si lámat hlavu s volbami. Ekonomickou radu bude jmenovat farář. Maximálně bychom mu mohli nějaké kandidáty předvolit a on by si pak vybral. Ekonomická rada sice hlasuje, ale má poradní hlas. Rozhoduje farář. Článek 5.6. sice doporučuje, aby na zasedání rady byl přizván i farní vikář, ale hlasovat nesmí. Což vypadá, jako že by otec Pavel, tedy osoba, která s financemi přichází do styku minimálně tolik jako pan farář, nemohl hlasovat, čili radit faráři. Zřízení rady je povinné do půlky dubna. Takže, necháme se překvapit, ne? No, možná, že to překvapení nebude tak malé. Něco se totiž přece jen na faře kuje. Bratrstvo měšce se schází i nadále, posílené o nové ekonomicky a právně laděné farníky a údajně dává dohromady stanovy specielně pro Bystrc, kde by byli laici do správy farních financí zapojeni rozhodujícím způsobem. Ne všichni jsou asi zajedno, docela to tam jiskří, na některé své bratry byste možná překvapeně zírali, jak tvrdě kříží své rétorické kordy.
Milý otče Františku, když Bůh před lety, někdy hluboko uprostřed věčnosti vkládal do liského zárodku pravidla pro vývoj kladívka, kovadlinky a třmínku, těch jemných a zázračných součástek našeho ucha, jistě měl ve své nekonečné prozřetelnosti před očima i Tebe. Už tehdy dolehlo k jeho svatému uchu, jak Ty, jeho zapálený služebník, ses dal unést rétorikou a hulákáš na jeho bystrcké stádce za pomocí zesilovací aparatury pracující na prahu rezonance. A tak vybavil jemný bubínek maličkým svalem napínačem, který by mohl membránu zpevnit, a třmínek maličkým svalem zpevňovačem, který umí příliš zběsilý pohyb této kůstky utlumit. Celý tento mechanizmus se spustí během několika málo tisícin sekundy a v jedné desetiny sekundy už funguje naplno. A chrání před přetížením citlivý převodník akustických signálů na signály nervové. A představ si, milý otče Františku, cos dneska svým řevem při deváté mši svaté Hospodinovi s tímto jemňoulinkým zařízeníčkem vyváděl! Někteří tvoji bratři a sestry laici už už ztráceli víru v Boží fortel ve svých uších a chtěli opustit dům Boží, jiní měli své duše hluboko zalezlé v nejzazším koutku svého nitra a tam meditovali o tom, jak Hospodin nebyl ani ve vichru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v tichém jemném hlasu. A že když slyšíme autorita, jaks říkal, máme rozumět světlo, pravda a láska. Pravda a láska, ty nejsou hlučné, a opravdové světlo svítí a je vidět zdaleka a nelze je přehlédnout. Tak nač ten kravál?
	Wokrkhop. Zima je na ústupu, chvílemi na nás nesměle dýchne dýchne jaro. A tak se vynořují starosti jak obsadit všechny tři workšopy. Pokud byste někdo přece jen váhali, na který workšop se přihlásit, podívejte se do Infa z této neděle. Nenápadně je tam skryta indície, že první workšop bude letos určitě stát zato. Jezdí tam tradičně ti nejmladší, kteří jsou ještě dostatečně gumoví, aby něco vydrželi. A pro ně se zřejmě letos pod názvem Wokrkhop I. skrývá něco speciálního, adrenalínového... Jakmile se nám podaří zjistit více, dáme vědět, zatím přinášíme pouze skicu, co si pod názvem wokrkhop představuje naše redakce.
Arcivinařství olomoucké. Víno hraje v našem náboženství nezastupitelnou roli. Náš Pán o vinařích, víně a jeho pěstování často vyprávěl ve svých podobenstvích. I při svém prvnímm zázraku, o kterém víme, si pohrál s vínem. A před tím, než zakončil svou těžkou misi na naší zemi, povýšil víno nad jiné nápoje. To určitě učarovalo olomouckým biskupům a arcibiskupům. Ti se již od dvanáctého století ve sklepeních svého kroměřížského zámku pokoušeli vyrobit mešní víno aspoň z hroznů. Pozadu nezůstává ani současný hierarcha na olomouckém trůně, arcibiskup Jan. I on se nepochybně zhlédl v postavě dobrého vinaře, jak o ní hovoříval náš Pán. V roce 1994 vsadil na nějakého pana Grmolce, který měl pověst dobrého farníka z Hovoran a založil s ním Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, IČ 60726121. I arcibiskup měl pověst dobrého faráře z Vizovic. Uteklo pár let a podnikatelský záměr začal někde skřípat. Dva dobří katolíci se nepohodli. Proč? To nám není jasné ani z Novy, ani z dodatku Co TV NOVA neřekla mluvčího biskupské konference, natož pak z uctivoučkého rozhovoru, který s arcibiskupem přineslo rádio Proglas. V roce 2001 vstupuje arcibiskupství olomoucké do obchodního rejstříku znovu, tentokrát jako majoritní společník Arcibiskupských sklepů Kroměříž, IČ 26240904. Arcibiskupství je tam zastoupeno přímo svým arcibiskupem včetně rodného čísla. I neodborník pozná, že název nové společnosti je podezřele podobný názvu společnosti původní a že zřejmě půjde o to, šikovně převzít zavedenou klientelu. Panu Grmolcovi zbudou asi oči pro pláč a televize Nova. Nebo bude muset se svým arcibiskupem k soudu, čehož vliv na prodej mešního vína je nejasný. Jak to dopadne nevíme, stejně jako netušíme, jak to bude vypadat při Soudu posledním, až přijde na pořad tato kauza. Kolik pan Grmolec vyfásne za to, že bylo znemožněno vyrábět mešní víno v historických prostorách, kde olomoučtí biskupové a arcibiskupové vyráběli vína pro liturgické účely po několik staletí. A nebo že by nic nevyfásl? Při současné nabídce kvalitních přírodních vín zřejmě moravská církev není odkázána jen na um olomouckých arcipastýřů.
	Ukradené Světlo. Tak nám někdo ukradl v kostele Světlo. Nebylo to světlo na proud elektrický, ale Světlo s proudem informací, který svým příznivcům posílá Matice cyrilometodějská. Vrtalo nám to hlavou, proč nám někdo štípnul zrovna celý stoh tohoto týdeníku, že jsme zabrouzdali v síti a podívali se, co by tak zato stálo. Neboť hypotézu, že by si Světlo někdo vzal, aby ho zpeněžil, můžeme při dosavadních nízkých cenách výkupu papíru zavrhnout hned. Popravdě řečeno těžko říct. Podívejte se sami na www.maticecm.cz. Jedině snad článek Co TV NOVA neřekla by mohl vyprovokovat nějakého novího fanouška, aby pár našich farníků připravil o možnost si přečíst, jak to skutečně bylo. Nebo nebylo? Ale to mu hrubě nevyšlo, protože v našem Oku si to může přečíst každý na světě, pokud by o to ovšem stál. No, koneckonců za tak jednostranné zpravodajství o kauze vinných sklepů pár desítek ukradených čísel zas není až tak velký trest... 10.3.2002