|
Vánoční Z papíru vybaluji drobná gesta i drobný dárek potěší je jimi naznačena cesta bohužel jenom pro pěší. Stojím u značky zákaz vjezdu váhám a slyším: pojď honem. Před sebou vidím jenom hvězdu zato však hvězdu s ohonem. |
|
Tříkrálová sbírka ohrožena. Nějak nám to vázne. Na celobrněnském školení tří králů se sešli jen dva králové. Jsme rádi, že jeden z nich byl z naší farnosti. Nesložil ruce do klína, ale na každé z božíhodových mší nám udělal důraznou agitaci. Otec biskup prý volá k této kolednické službě úplně každého z nás. Takže, připojte se! Pokud se ovšem nebojíte, že budete ušlapáni v davu králů valícím se do sídliště pro vdoviny groše. Nemyslete si, že to bude snadná koleda. Zdecimované peněženky našich spoluobčanů neměly dosud příležitost zotavit se po vánocích. Navíc spolu s vámi zřejmě zaútočí i dopravní podnik, pojišťovny, kabelové televize, časopisy a možná i neodolatelně výhodné povánoční výprodeje. |
|
|
Myslíte si, že vás vidí jenom On? Někdy určitě ano. Na brněnském BiGy už ne. Vedení mělo výčitky, že nedokáže své studenty řádně přidržet ani u základních pilířů desatera. Problémy se sedmým přikázáním vyřešily ostříží oči bezpečnostních kamer. Možná i pátému a osmému to trochu pomůže. Ale pozor na jedenácté přikázání - nebudeš špehovati bližního svého aniž narušíš soukromí jeho! Třeba si říkáte, že je to stejně jedno, kdo by na tu obrazovku pořád Koukal. Ale obrazovka je v kanceláři zástupců, takže že by neKoukal? Chcete-li uchránit své soukromí objednete si za vcelku nízkou obnos sadu našich samolepicích krytek na objektivy kamer na adrese: Slepýš, s.r.o. Chřapany 269 |
 Až budete mít snězeného kapra, rozbalené dárky a shlédnutou štědrovečerní pohádku, možná dostanete chuť si něco přečíst. Tentokrát Vám nabízím Cestu do Compostely I. Kolmana a J. Štourače z Karmelitánského nakladatelství. A protože o ní psal i Katolický týdeník, raději si kousek přečtěte: 
|
Probouzí nás vrznutí dveří. Náš hostitel přináší čerstvé rohlíky a housky, několik sáčků různých odrůd. Je to vysoký štíhlý šedesátník, rovný a kostnatý, hlava s ostře řezanými rysy inspiruje Jiřího k přezdívce El Greco. El Greco staví na kávu a zve nás na mši, dnes bude obzvlášť slavnostní, patnáctý srpen je svátkem Nanebevzetí Panny Marie, které je také zasvěcen zdejší kostel. Celý tento kraj je mariánský, každé město, každá vesnice má tady příponu St-Marie, přišli jsme tedy ve správný den. Kostel je zaplněn zářícími obličeji, všichni se tváří, jako kdyby se na něco těšili. Jejich radost není soukromá, je naopak vzájemná. Lidé se otáčejí, zdraví se - a tak konečně už je to tady. Něco podobného jsme už zažili, nikdy ale v takové síle. U nás jdou lidé do kostela jen jako na tajemný obřad. Nevím, k čemu bych tuto náladu přirovnal, je to jako kdyby celé město vyhrálo ve Sportce. El Greco je skvělý kazatel, farníci ho prožívají jako svého syna při promoci. Uprostřed slavnosti sklízíme nadšený aplaus, vyznívá nám to velice přirozeně. Po mši odcházíme do sakristie rozloučit se s naším hostitelem. Je tu narváno, stisky rukou neberou konce. El Greco vytahuje z peněženky dvě bankovky a narychlo nám žehná. … Zastavit se ve sledu událostí života. Vystoupit z nich s potřebou se zamyslet, zdali jdu tudy, kudy si opravdu přeji jít. Zda-li mnou okolnosti, lidé kolem mne, nejrůznější vlivy nesmýkají a netáhnou mne jinam, než mám a chci. I k tomu je pouť důležitá. Nabízí k takovému zastavení se za chůze příležitost i tím, že nás vyvádí z prostředí, ve kterém jsme zasazeni ve svém běžném životě, kde reagujeme stereotypně, zaběhaně a ztrácíme citlivost ke čtení smyslu věcí, znamení, která k nám přicházejí. Samotné otevření se duchovnímu životu ale ještě člověka neochrání od nemoci spěchu a netrpělivosti. Vzpomínám, jak kněz v Roncesvalles vyřídil mši za takových 13-15 minut. Zcela rutině, nic od ní neočekával a tak také nic nedostal. Byl by to smutný vstup do Španělska, kdybychom nepotkali pokorného, modlitbě odevzdaného Němce Antona. Vzpomínám, jak ve stejném kostele, kde si španělský kněz odbyl patnáctiminutovku, Anton ráno klečel v přítmí, usebrán, zatímco ostatní poutníci se zajímali především o dobrou a bohatou snídani. Anton patřil mezi šest největších svědků víry, se kterými nám bylo dáno se setkat. ... Čtenář |
|
Přáníčko. S mírným zpožděním uveřejňujeme vánoční přání, které nám s mírným předstihem poslal čtenář Jirka z Finska. Děkuje za prosvětlení finských temnot a vyrobil pro nás přání s citátem Jakuba Demla, našeho někdejšího kaplana, kterému se omlouvá za chybějící háčky a čárky, kterých je samozřejmě ve Finsku nedostatek. Díky, Jirko. |
|
|
Ad podezřelé psaní. Kauza pokračuje. Z podivného transvestity z minulého čísla se vyklubali Alan a Alena Novákovi. Vedeni svou mylnou představou o tom, kdo píše náš občasník nám poslali minulý dopis a teď reakci na jeho zveřejnění. Vzhledem k tomu, že jsme uveřejnili dopis minulý, musíme tak učinit i s touto jakoby omluvou. Kdo se neštítíte, sáhněte si do koše... |