Vašík se s námi podělil o pěkný příběh:
Ježíš přišel k jedné chudé ženě a ona mu udělala polévku a dala do ní máslo všechno co měla. Ježíš jí dal tolik peněz kolik bylo ok na polévce. Viděla to jedna bohatá a závistivá sousedka. Pozvala Ježíše k sobě, udělala mu polévku a dala do ní nadbytek másla (což bylo hodně másla) aby na polévce bylo hodně ok. Na polévce se utvořilo 1 velké oko. Ježíš jí tedy dal 1 peníz.
Díky Vašíku!
Ježíš přišel k jedné chudé ženě a ona mu udělala polévku a dala do ní máslo všechno co měla. Ježíš jí dal tolik peněz kolik bylo ok na polévce. Viděla to jedna bohatá a závistivá sousedka. Pozvala Ježíše k sobě, udělala mu polévku a dala do ní nadbytek másla (což bylo hodně másla) aby na polévce bylo hodně ok. Na polévce se utvořilo 1 velké oko. Ježíš jí tedy dal 1 peníz.
Díky Vašíku!
Pěkné zprávy přišly třeba od Verunky. Při nejbližší
příležitosti se vypravili s tátou do lesa pro vhodné dřevo: "tak
jsme s tátou našli v lese dřevo a na balkóně jsme ho spolu zapálili.
Hodně se z něj kouřilo a když jsem zafoukala, tak se objevil plamen.
Bylo to zajímavé."
Tak to je hezky splněný úkol. Kromě toho samozřejmě nechyběly odpovědi na oheň v Písmu. A byly správné :-) .
Anežka si s ohněm a březovou kůrou pohrála na táboře.
Tak to je hezky splněný úkol. Kromě toho samozřejmě nechyběly odpovědi na oheň v Písmu. A byly správné :-) .
Anežka si s ohněm a březovou kůrou pohrála na táboře.
Tady překvapil Vašík. Co myslíte,
že byli první živočichové,
kterých si při svém pozorování v trávě všiml?
To byste asi jen tak neuhodli! Vlaštovky!
Začalo totiž pršet a mouchy létaly nízko. A vlaštovky za nimi.
Pěkné pozorování ;-) .
A proč tomu tak vlastně je?
Hmyz totiž zaznamenává změny počasí daleko citlivěji než třeba ptáci. Orgány vnímající změny vlhkosti bývají často umístěny na tykadlech a v okolí ústního otvoru v podobě jemných chloupků. Smysl reagující na změny atmosférického tlaku je asi opět na tykadlech.
Hmyz při vyšším tlaku vzduchu a suchém počasí využívá stoupavých proudů pro let ve výšce. Když se blíží déšť, tlak klesá a vlhkost vzduchu se zvyšuje. Déšť by mohl mít pro hmyz nepříjemné důsledky, třeba pro schopnost letu kvůli mokrým křídlům.
Snaží se proto skrýt pod listy či v jiných úkrytech při zemi.
Blíže k zemskému povrchu se proto za nimi vypravují i vlaštovky a jiřičky.
...
Anežka při sedění v trávě s kamarádkou pozorovala čmeláka. A samozřejmě věděla, co se dělo v trávě, když tam někdo nechal před dvěma tisíci lety lidi posedat.
že byli první živočichové,
kterých si při svém pozorování v trávě všiml?
To byste asi jen tak neuhodli! Vlaštovky!
Začalo totiž pršet a mouchy létaly nízko. A vlaštovky za nimi.
Pěkné pozorování ;-) .
A proč tomu tak vlastně je?
Hmyz totiž zaznamenává změny počasí daleko citlivěji než třeba ptáci. Orgány vnímající změny vlhkosti bývají často umístěny na tykadlech a v okolí ústního otvoru v podobě jemných chloupků. Smysl reagující na změny atmosférického tlaku je asi opět na tykadlech.
Hmyz při vyšším tlaku vzduchu a suchém počasí využívá stoupavých proudů pro let ve výšce. Když se blíží déšť, tlak klesá a vlhkost vzduchu se zvyšuje. Déšť by mohl mít pro hmyz nepříjemné důsledky, třeba pro schopnost letu kvůli mokrým křídlům.
Snaží se proto skrýt pod listy či v jiných úkrytech při zemi.
Blíže k zemskému povrchu se proto za nimi vypravují i vlaštovky a jiřičky.
...
Anežka při sedění v trávě s kamarádkou pozorovala čmeláka. A samozřejmě věděla, co se dělo v trávě, když tam někdo nechal před dvěma tisíci lety lidi posedat.
Jsou prázdniny a tak o sobě moc nevíme. Nemyslete si, ale, že se nic
neděje. Třeba Anežce se vyklubal přímo před očima exotický
motýlek Antherea pernyi. A protože přitom měla i foťák, můžete se na
tento zajímavý začátek třídenního motýlího života podívat i vy tady.
Terka taky nezahálí, kochá se babočkami paví oko a snaží se uhádnout , na které rostlince sedí můj motýl. Zatím se to nikomu nepodařilo ...
A přece, Terka napjala síly, až to uhodla. Uhodne ještě někdo?
...
Jasně, už je to tady, se správnou odpovědí se hlásí Anežka, ze které se vyklubal ne motýl, ale velký znalec motýlího života v praxi. Vůbec se mi zdá, že motýli se vám hodně líbí. Nezůstává pozadu ani Verunka, která se sice k intenetu moc nedostane, ale přesto se jí podařilo nám doručit pěkné fotky motýla, kterého potkala na výletě.
...
Verunka uhodla taky!
Terka taky nezahálí, kochá se babočkami paví oko a snaží se uhádnout , na které rostlince sedí můj motýl. Zatím se to nikomu nepodařilo ...
A přece, Terka napjala síly, až to uhodla. Uhodne ještě někdo?
...
Jasně, už je to tady, se správnou odpovědí se hlásí Anežka, ze které se vyklubal ne motýl, ale velký znalec motýlího života v praxi. Vůbec se mi zdá, že motýli se vám hodně líbí. Nezůstává pozadu ani Verunka, která se sice k intenetu moc nedostane, ale přesto se jí podařilo nám doručit pěkné fotky motýla, kterého potkala na výletě.
...
Verunka uhodla taky!
Navzdory prázdninám už tu máme od Terky a Verunky
správné odpovědi i na tuto otázku. Verunka se dokonce snažila
uhodnout, co by ta žlutá květina mohla být. Tipla si kozí bradu. To
teda obdivuji, protože, abych se vám přiznal, ani když jsem viděl
celou rostlinu, nebylo to hned jasné. Těch podobných žlutých kytiček
je opravdu hodně. Třeba jestřábník, pampeliška podzimní, mléč rolní
nebo škarda ozimá. Mně se při bližším zkoumání zdálo, že by to mohla
být ta poslední.
Ale ono to vlastně není tak důležité, hlavně že nám taková květinka pomůže nasát malinkou trošku nektaru poznání Stvořitele.
Docela by mě zajímalo, jak těmto květinkám říkají vosičky ...
Vosičky se zatím nevyjádřily, ale Anežka mě chce přemluvit na jestřábník, kterého ona viděla na Vysočině spoustu.
Ale ono to vlastně není tak důležité, hlavně že nám taková květinka pomůže nasát malinkou trošku nektaru poznání Stvořitele.
Docela by mě zajímalo, jak těmto květinkám říkají vosičky ...
Vosičky se zatím nevyjádřily, ale Anežka mě chce přemluvit na jestřábník, kterého ona viděla na Vysočině spoustu.
Už tu mám i dvě odpovědi na tuto otázku. Nejvíce jsem se o plaveckých schopnostech a touhách dozvěděl od Verunky.
Nejraději by na tom byla aspoň chvíli jako Petr, když kráčel po vodě k Ježíšovi.
V tom případě bych se i já rád připojil. ;-)
Terka zase měla příležitost obdivovat vodu ve velkém. Kde asi byla? ;-)
Vašík se o prázdninách skoro vůbec nepodíval na počítač, což je dost chvályhodné. Nejvíce se s vodou pobavil v akvaparku. Má bobříka plavání, což říká, že uplave 60 metrů. Když k tomu přidáme ještě, že umí plavat pod vodou, tak se nedivíme, že s vodou je kamarád a říká Bůh opravdu měl skvělý nápad stvořit vodu! Možná také proto si vybral scénu o tom, jak přišla povodeň a přivalila se řeka ... kdo tuší, jak to bylo dál ? ;-)
Už jsem byl zvědav, jakou zkušenost s vodou má Anežka. Píše, že si vody užila dost, protože se skautským oddílem tábořili kousek od rybníka. Při druhém úkolu si vzpomněla, že ve schooličce se učí písničku Mojžíš, kde se zpívá : kdo se bojí vodou jít ten podle tónů faraónů musí žít. Mává, mává nám všem svobodná zem ... to je příběh z bible, kdy Mojžíš vztáhl hůl nad moře a moře se rozestoupilo, až všichni přešli, tak Mojžíš znovu vztáhl hůl nad moře a ono se vrátilo do původní polohy.
Marky zase příjde nejzajímavější chození po vodě, i když neví, jestli by důvěřovala :-). Naučila se plavat v Chorvatsku: "Když jsme tam byli, a mé sestře byly 3 roky, tak když i trochu lokla, protože ještě neuměla plavat, tak říkala, já jsem volala 3* tatínku pomoc a dvakrát to nebylo slyšet:-) Sama jsem si to také vyzkoušela kdž jsme byla mladší, a byli jsme v bazéně, a já jsem sebou začala plávat, a už jsem nedoplavala k okraji, a teta si myslela že si jen tak hraju, naštěstí si mne potom všimla, a hodila mně lehátko. Ještě že mě zachránila :-)" Hlavně se jí líbí jiné skupenství. Moc ráda bruslí, a taky se naučila letos na lyžáku lyžovat.
Terka zase měla příležitost obdivovat vodu ve velkém. Kde asi byla? ;-)
Vašík se o prázdninách skoro vůbec nepodíval na počítač, což je dost chvályhodné. Nejvíce se s vodou pobavil v akvaparku. Má bobříka plavání, což říká, že uplave 60 metrů. Když k tomu přidáme ještě, že umí plavat pod vodou, tak se nedivíme, že s vodou je kamarád a říká Bůh opravdu měl skvělý nápad stvořit vodu! Možná také proto si vybral scénu o tom, jak přišla povodeň a přivalila se řeka ... kdo tuší, jak to bylo dál ? ;-)
Už jsem byl zvědav, jakou zkušenost s vodou má Anežka. Píše, že si vody užila dost, protože se skautským oddílem tábořili kousek od rybníka. Při druhém úkolu si vzpomněla, že ve schooličce se učí písničku Mojžíš, kde se zpívá : kdo se bojí vodou jít ten podle tónů faraónů musí žít. Mává, mává nám všem svobodná zem ... to je příběh z bible, kdy Mojžíš vztáhl hůl nad moře a moře se rozestoupilo, až všichni přešli, tak Mojžíš znovu vztáhl hůl nad moře a ono se vrátilo do původní polohy.
Marky zase příjde nejzajímavější chození po vodě, i když neví, jestli by důvěřovala :-). Naučila se plavat v Chorvatsku: "Když jsme tam byli, a mé sestře byly 3 roky, tak když i trochu lokla, protože ještě neuměla plavat, tak říkala, já jsem volala 3* tatínku pomoc a dvakrát to nebylo slyšet:-) Sama jsem si to také vyzkoušela kdž jsme byla mladší, a byli jsme v bazéně, a já jsem sebou začala plávat, a už jsem nedoplavala k okraji, a teta si myslela že si jen tak hraju, naštěstí si mne potom všimla, a hodila mně lehátko. Ještě že mě zachránila :-)" Hlavně se jí líbí jiné skupenství. Moc ráda bruslí, a taky se naučila letos na lyžáku lyžovat.
S touto otázkou jsem to tak trochu zkoušel. Uveřejnil jsem ji tady, ale nedal upozornění na farní stránky.
Jestlipak se najde někdo, kdo si jí všimne ;-). A všiml si Vašek. Napsal o využití léčivých účinků jitrocele
v jejich rodině. Sám se léčívá jitrocelovým sirupem. Pěkné!
A už tady mám i pěknou odpověď od Verunky. I u ní funguje jitrocelový sirup. A navíc je sladký!
Je pěkné, že si při této otázce připomínáte události, kdy se Boží ochranná ruka projevila ve chvíli, kdy někomu hrozilo dost velké nebezpečí. Že, Anežko nebo Verunko?
Terce zase jitrocelový čaj jednou pomohl vyléčit kašel. A správně připomíná, že takovou léčivou schopnost pro duši máme ve svátosti smíření.
Vida, jitrocel je docela populární. Pěknou příhodu své babičky nám poslala Marky: „Když jí bylo 10 let, a byla na prázdninách u své babičky, tak v té době nejezdily autobusy o víkendu, ale protože byl její dědeček v nemocnici, tak ho šla sama se svým bráškou navštívit. Do nemocnice to bylo 12 km, ale babička nad tím nepřemýšlela a vzala si pantoflíčky. Při ceště tam jí to ještě nevadilo,ale jak šla zpátky,tak začala pociťovat malé puchýřky, a napadla ji jedna blbost, a to ta, že když si sundá boty, a půjde bez bot, ale jak přišla domů, tak už jí to hodně bolelo, a ještě k tomu, si prasklé puchýře - kůžičky - začala stříhat(ACH JO :-)!... Potom nemohla ani na jednu našlapovat a až si toho všimla její babička, tak jí na to nasbírala jitrocel, vložila na rány a za 2 dny už mohla zase vesele skákat a potom už si určitě na výlet nevyšla v pantoflíčkách.”
A už tady mám i pěknou odpověď od Verunky. I u ní funguje jitrocelový sirup. A navíc je sladký!
Je pěkné, že si při této otázce připomínáte události, kdy se Boží ochranná ruka projevila ve chvíli, kdy někomu hrozilo dost velké nebezpečí. Že, Anežko nebo Verunko?
Terce zase jitrocelový čaj jednou pomohl vyléčit kašel. A správně připomíná, že takovou léčivou schopnost pro duši máme ve svátosti smíření.
Vida, jitrocel je docela populární. Pěknou příhodu své babičky nám poslala Marky: „Když jí bylo 10 let, a byla na prázdninách u své babičky, tak v té době nejezdily autobusy o víkendu, ale protože byl její dědeček v nemocnici, tak ho šla sama se svým bráškou navštívit. Do nemocnice to bylo 12 km, ale babička nad tím nepřemýšlela a vzala si pantoflíčky. Při ceště tam jí to ještě nevadilo,ale jak šla zpátky,tak začala pociťovat malé puchýřky, a napadla ji jedna blbost, a to ta, že když si sundá boty, a půjde bez bot, ale jak přišla domů, tak už jí to hodně bolelo, a ještě k tomu, si prasklé puchýře - kůžičky - začala stříhat(ACH JO :-)!... Potom nemohla ani na jednu našlapovat a až si toho všimla její babička, tak jí na to nasbírala jitrocel, vložila na rány a za 2 dny už mohla zase vesele skákat a potom už si určitě na výlet nevyšla v pantoflíčkách.”
První stručná zpráva přišla od Terky. Viděla, jak si maminka vařila z kopřivy čaj.
O něco bolestivější zkušenosti s touto jinak nadmíru užitečnou rostlinou posílá Anežka: Když jsme jeli na kole na výlet a objížděli jsme závoru, taťka mě táhl na laně, protože jsem byla malá a nevyšlapala jsem tak velkej kopec. Spadla jsem do kopřiv. V kraťasích a tričku s krátkým rukávem. A celou mě to popálilo i obličej i víčka. To bylo nejhorčí, na těch víčkách jsem se pořád škrabala.
Marky píše: Babičce na zahrádce rostly kopřivy - samozřejmě neumyslně, a tak tím že je sesbírala, tak to mělo dvě výhody, očistila od nich zahrádku a tak si z nich udělala čaj, je to dobré na vlasy. A tento čaj mi moc chutnal, a vyžádala jsem si ho i domů :-) Také jsem slyšela, že může být dobrá v salátech.
O něco bolestivější zkušenosti s touto jinak nadmíru užitečnou rostlinou posílá Anežka: Když jsme jeli na kole na výlet a objížděli jsme závoru, taťka mě táhl na laně, protože jsem byla malá a nevyšlapala jsem tak velkej kopec. Spadla jsem do kopřiv. V kraťasích a tričku s krátkým rukávem. A celou mě to popálilo i obličej i víčka. To bylo nejhorčí, na těch víčkách jsem se pořád škrabala.
Marky píše: Babičce na zahrádce rostly kopřivy - samozřejmě neumyslně, a tak tím že je sesbírala, tak to mělo dvě výhody, očistila od nich zahrádku a tak si z nich udělala čaj, je to dobré na vlasy. A tento čaj mi moc chutnal, a vyžádala jsem si ho i domů :-) Také jsem slyšela, že může být dobrá v salátech.
Už jsem myslel, že se nedočkám. První kvítky z vašich větviček se už mohly objevit o vánocích.
Jediná zpráva, kterou jsem měl, nebyla moc povzbudivá. Anezka psala, že se její mladší bráška zmocnil větviček
a pokusil se z nich vyrobit nějaké hrací rekvizity, možná šermířské. No a nalité pupeny se mu samozřejmě nehodily :-(
Nějaká větvička to snad přežila. A teď, 17.ledna, Anežka hlásí, že má na třešňové větvičce kvítky i lístky. Tak to je moc pěkná zpráva!
Nějaká větvička to snad přežila. A teď, 17.ledna, Anežka hlásí, že má na třešňové větvičce kvítky i lístky. Tak to je moc pěkná zpráva!
Jednou jsem pozoroval Tiše Kráčejícího Vlka jak sestupuje k potoku, aby se vykoupal.
Nejprve se posadil těsne u potoka a klidne pozoroval proudění vody a odrazy na hladině.
Chvílemi se zdálo, že jeho mysl pluje nahoru a dolu s proudem potoka.
Pak jako by se ponořila až ke dnu, kde se v rákosí vlnila malá štička.
Po chvíli do vody ponořil ruce, nabral vodu do dlaní a nechal ji ze zvednutých dlaní kapat na oblicej.
Pak ve vytržení pozoroval, jak kapky s plesknutím dopadají na vodní hladinu a posílají ke břehu soustředné kruhy.
Napil se a beze slov hovořil k vodě. Přivoněl k ní.
Sáhl na její hladinu a snažil se rukama vnímat její napětí a nasávat do své mysli a svého srdce její skryté vlastnosti.
Nakonec Tiše Krácející Vlk vstoupil do průzračné tůně a pomalu se nořil, až téměř celé jeho tělo zmizelo pod hladinou. Ve vodě se pohyboval, jako kdyby byl součástí toku. Zářil radostí. Umyl si obličej i tělo. Vnímal chladnou měkkost vody nasávající se do jeho těla. Pak se nechal vodou přikrýt úplně. Když se opět objevil na hladině, uvolnil se a otevřel oči. Jeho paže a nohy se pohupovaly v proudu. Jak se tak díval do korun stromu, zdálo se, jako by ležel v samé kolébce stvoření.
z knihy Tom Brown's Field Guide Living with the Earth
Nakonec Tiše Krácející Vlk vstoupil do průzračné tůně a pomalu se nořil, až téměř celé jeho tělo zmizelo pod hladinou. Ve vodě se pohyboval, jako kdyby byl součástí toku. Zářil radostí. Umyl si obličej i tělo. Vnímal chladnou měkkost vody nasávající se do jeho těla. Pak se nechal vodou přikrýt úplně. Když se opět objevil na hladině, uvolnil se a otevřel oči. Jeho paže a nohy se pohupovaly v proudu. Jak se tak díval do korun stromu, zdálo se, jako by ležel v samé kolébce stvoření.
z knihy Tom Brown's Field Guide Living with the Earth
„ Jitrocélové listí aneb semeno vařené a v pokrmích požívané aneb spolu obé to ztlučené na prach a do života přijaté :též i šťáva z listí vydávena aneb voda pálená pitá, zastavuje všelichá plynutí břicha, hojí všecka vnitřní ranění, obzvláště ledvin a měchýře, prospívá proti chrkání krve, krvavému moči, a summou všeliké neduhy zastavuje, kteříž přílišně plynou. Může se i semeno na prach ztlučené do syrového vejce vsypati, potom upéci a jísti.”
z knihy Apotéka domácí Adama Hubera z Rysempachu
(konec 16. století)
Moc srozumitelné to není, že?
do života přijaté → to co se jedlo nebo pilo
plynutí břicha → průjem nebo krevní výron někde v břišní dutině
* * *
Jinak je jitrocel velice úspěšný cestovatel. Podařilo se mu docestovat z Evropy až do Ameriky. Ukryl se zřejmě v blátě, které se usadilo v koňském kopytě. Američtí indiáni mu začali říkat Stopa bílého může. Na rozdíl od různých infekčních onemocnění v tomto případě přinesli bílí osadníci tentokrát pravý opak - léčivou rostlinu.
V jednom moudrém ezinu jsem se dočetl třeba toto:
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je jedna z našich nejběžnějších a zároveň nejužitečnějších rostlin. Známá a pověstná je její žahavost. Mnoho lidí ji považuje díky její odolnosti a rozšíření za plevel a podřadnou rostlinu. Kopřiva toho ale může opravdu spoustu nabídnout.
Žahavost kopřivy je způsobena drobnými dutými žahavými chlupy z křemičitanu. Při dotyku tyto ostré chlupy naruší pokožku, poškodí se a uvolněná tekutina z jejich vnitřku vstoupí do těla. Je to způsob, jakým se kopřiva brání proti spásání. Pokud chceme kopřivu využít, je nutné ji žahavosti zbavit. To provedeme vařením, rozsekáním, rozdrcením, sušením či louhováním po dostatečně dlouhou dobu ve (nejlépe proudící) vodě. Pokud se nám již podařilo o kopřivu popálit, pomůže přiložení rozkrojené syrové brambory.
Stonkem vedou velice pevná houževnatá vlákna, která lze splétat do kvalitních provázků. Stačí stonek kopřivy rozklepat, rozdrtit a odstranit přebytečný dužnatý materiál mezi vlákny. Po usušení se vlákna stáhnou, takže doje k upevnění uzlů a vazeb.
Kopřiva je taktéž velice účinná léčivka. Má velice příznivý vliv na krevní oběh a čištění organismu od odpadních látek. Disponuje také močopudnými účinky. Je tedy vhodné ji využívat při zánětech močových cest, revmatismu, cukrovce, jaterních a žlučníkových chorobách. Lze ji přidávat do jarních očišťujících salátů či uvařit z ní vynikající čaj.
Pro její vynikající chuťové vlastnosti je vhodné ji přidávat do různých nádivek. Obalení masa před tepelnou úpravou čerstvými kopřivami dodá masu lahodnou chuť, čehož je možno využít zejména v přírodě při improvozovaném pečení a grilování.
