Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Vánoční přání. Co nevidět si připomeneme narození Božího syna. Za těch dva tisíce let jsme tento slavnostní okamžik stačili přizdobit vším možným. Zdobíme svá obydlí do posledního koutku vygruntovaná nejen květinami, ale celými uřezanými stromy. Ty někdy skoro nejsou vidět pod nánosem lesknoucích se ozdob. Pod stromy se vrší hromady dárků, které jsme s obrovským úsilím dlouhé týdny sháněli, abychom své nejbližší doslova zasypali hmatatelnými důkazy své přízně. Stoly se prohýbají pod nejlepšími jídly a cukrářskými výtvory. I toho dříve postního kapra umíme tak upravit, že si s jinými jídly nezadá.

Samozřejmě vám přejeme, abyste tyto slavnostní chvíle oslavili v radostné pohodě v kruhu těch, které máte rádi a oni zase vás.

A taky, aby aspoň občas vaše myšlenky zalétly od těch plných talířů, hromad dárků a milých pozorností k té skutečné události, která se odehrála před dvěma tisíci let za podmínek ne příliš vzdálených tomu, čemu se dnes říká survival. Asi tak, jako kdybychom se na Štědrý den celá rodina sbalili, nasedli do posledního vlaku a za hodinu jízdy vystoupili na nějakém opuštěném nádražíčku na Vysočině. Máme jen to nejnutnější, doufáme, že se někde ubytujeme. Rychle se stmívá. Když dojdem k jakémusi hotýlku, zjišťujeme, že mají sice volno, ale raději si počkají, jestli náhodou nepřijedou nějací západní turisté, kteří zaplatí mnohem víc, než bychom mohli dát my. A tak jdeme dál štědrovečerním soumrakem k nejbližší vesnici.

Předvánoční úklid se nám letos vydařil. Letošní byl údajně pod taktovkou Aničky Bendové. Dobrý nápad byl vysát všechen písek už o den dříve a tak drhnutí lavic nestálo nic v cestě. Když jsme se přišli podívat, byla Jarova sakristie plná pracovníků, jeden obrovský farník v blůze propocené zepředu i zezadu a pokrytý krůpěji potu i na čele zrovna tarasil vchod do kostela. Na své si přišli i milovníci napětí. Jiný farník totiž předváděl přímo akrobatický balanc na vrcholku štaflí, odkud se pokoušel několikametrovou holí, na jejímž konci měl přivázaný smetáček, zbavovat boží dům pavoučích výtvorů. Samozřejmě bez držení. Jeho anděl strážný se touto činností naprosto vyčerpal, když jsme tam byli my, seděl už úplně grogy schoulený za křtitelnicí. Jsme rádi, že všechno dobře dopadlo, jinak bychom měli výčitky kvůli článku Pavouci pozor z minulého čísla, protože jsme to nemysleli jako rozkaz Všechny pavučiny pryč! Ono nakonec důmyslné předivo pavučiny je minimálně stejnou oslavou Tvůrce jako vydrnutá lavice. Jediná tržná rána, která byla utržena, se naštěstí netýkala tkáně lidské ale riflové.

Literární večery se u nás ve farnosti asi ujmou. Už jsme dostali návrh, že by se mohl uspořádat večer nad dílem M.J.Husa zakončený malým táborákem. Další možností je beseda Metoda šoku v pastoraci s otcem Františkem Provazníkem zakončená malým překvapením. Podařilo se nám vypátrat, že se jedná o praktickou ukázku pod názvem Tento striptýz komentuji já.

Dalajlámovy vánoce Bude dost dárků? Budou obdarovaní spokojeni? Pro toho, koho trápí tyto starosti, jsme pro útěchu obkreslili obrázek, který se nám líbil.

Freska v presbytáři? To by spravila štětka a kbelík vápna. I takový názor se dá zaslechnout na dílo Ludvíka Kolka zdobící klenbu nad presbytářem v našem kostele. A možná to nelze ani autorovi výroku tolik zazlívat. Nikdo mu třeba nevysvětlil, co malíř myslel těmi podivnými postavami v apsidě nad oltářem. Do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali. Církev bojující, církev vítězná a Kristova oběť, to jsou základní motivy, ze kterých umělec vycházel. Víc se můžete dozvědet na farních stránkách. A když se podíváme na dílo podívá z tohoto pohledu, hned je nám bližší. Třeba ty postavy umně balící své svalnaté údy do harmonického klubka, aby se vešly do stísněného prostoru jakéhosi sférického trojúhelníku tzv. cviklu. Tajemné ruce vzadu přes ně přehazují bílá roucha vítězství. Nejsou to tedy asi žádná stařecká těla, leckdo z nás by bral takové tělo oslavené. Jen těch vlasů, bychom si, mistře, u oslaveného těla představovali trošku víc...

Živý Betlém. Na čtvrtou neděli adventní odpoledne se konal před Archou velkolepý vánoční happening. Již z dálky bylo cítit typický smrad z ohrady kozlů a pastýřů. Konferenciérem byl Pavel Borský. Vystupoval sebevědomě a tvrdými slovy, jako např. doufám, že nebudete mít hluboko do kapsy, vymáhal příspěvky pro místní chudinu. Nad jeskyni vytvořenou ve vchodu do Archy vystupovali a sestupovali andělé. Teplota kolem nuly je nutila k častému střídání, i když byli pěkně vybaveni bílými kožešinami. Jeden anděl během své služby žvýkal. Jesličky vyložené teplými kožešinami lákaly k spočinutí. Jednotlivé výjevy byly prokládány vánočními zpěvy. Je třeba hodnotit odvahu pastýřů, kteří se i před našimi profesionálními hudebníky nebáli pozvednout své hrubé hlasy k Ježíškově oslavě i do mikrofonu. Nakonec zvoláním Hoši pojďte, přivedla k jesličkám hvězda i tři krále v opravdových ornátech. Hvězdou byla Jitka Bečičková, na jejíchž bedrech ležela značná tíha organizace této akce. Ten černý vzadu byl perfektní, cenil bílé zuby a jeden pán poznamenal, že už tehdy byl rasismus, protože musel jít jako poslední. Jen když popohnal rukou koníka, stačili jsme zahlédnout, že je černý tak asi po zápěstí.