Jak se žije kavkám
Tentokrát nejde o toho inteligentního, sympatického a ohroženého ptáka, ale o jedince, kteří se na základě svého chování v komunitě tak nazývají. Kavka neudělá nikdy nic proti vám. Nikdy nepodrazí. Je to takový beránek.

Zdá se, že ideální společenství je tvořeno samými kavkami. Všichni spolupracují, nikdo se nesnaží získat nějakou výhodu na úkor ostatních. Podle teorie her se jedná o hru s nenulovým součtem. Tedy zisk jednoho není vyvážen ztrátou druhého. Co když ale do tohoto společenství vstoupí jedinec, který si uvědomí, že svůj zisk přece jen může zvýšit, ale už jen na úkor druhých. Říkejme mu podrazák a zahrejme si s ním iterované vězňovo dilema.

Ze začátku se mu daří, důvěřivé kavky na jeho podrazy odpovídají stále kooperativně. Zisk podrazáka roste, ale souhrnný zisk ostatního společenství klesá. Úspěch podrazáka láká jemu podobné. Kavky jsou stále nespokojenější s klesajícím ziskem a společenství začíná mutovat k agresivnějším typům, kterým se odborně říká například TFT (oko za oko), TF2T (oko za oko po druhém podrazu), Velký pes (pragmatik). Experimentálně bylo vyzkoušeno, že společenství má tendenci po počáteční mutaci na TFT přecházet zase k více altruistickým TF2T. Tato společenství už bývají stabilnější a celkem odolná vůči podrazákům. Což ovšem neplatí v případě, že jsou v něm nějaké čisté sluníčkové kavky, protože podrazák na nich může celkem úspěšně parazitovat.

A závěr? Je přece řečeno buďte mírní jako beránci a ostražití jako hadi, ne? Každý by se měl někdy ozvat, když cítí, že něco není v pořádku. Jinak zmutujeme do osvědčeného, ale vývojově určitě nižšího společenství jedinců typu oko za oko.

The Other Way
Právě jsme překročili turecko-bulharskou hranici, hlásí esemeskou náš kaplan bystrcké farnosti, kterou na více než dva týdny opustil, aby se zúčastnil do poslední chvíle utajované elitní pěší pouti Soluň-Velehrad.

V dnešní uspěchané době samozřejmě nikdo nemá trpělivost (snad kromě známého poutníka otce Lízny) strávit na cestě takové obrovské množství času, které by jednotlivec potřeboval k jejímu zdolání.

Buďto se necháme dovézt až kousek před cíl a zkusíme si vychutnat ten finiš. Nebo spojíme síly, vytvoříme štafetu a ujdeme každý kousek. Nebo se dokonce z poloviny cesty necháme odvézt domů a po měsíci odpočinku vyrazíme na zbývající polovinu.

Ale vraťme se k našim poutníkům. Za chvíli budou stoupat do vysokých srbských hor. A tu nás napadlo, zda tudy opravdu Cyril a Metoděj šli. Oni totiž neměli možnost nechat se v půli cesty odvézt sanitním velkomercedesem zpátky do útulné Soluně a po měsíci se nechat zase zavézt na trasu a putování dorazit. Rovněž jim nešlo o podání nějakého výjimečného chodeckého výkonu. Dojít pěšky daleko to tenkrát uměl každý. Určitě se už nemohli dočkat těch svých milých Moravanů a toho, až jim poví všechno, co si pro ně připravili. Byli to vzdělaní mužové a nepochybně hledali nejsnazší možnou cestu. Historikové se domnívají, že se nechali přepravit lodí do Benátek, odkud šli k nám na Moravu tehdy docela prochozenou jantarovou stezkou.

Takže až jednou někdo pouť naší tajemné skupiny zfilmuje, neponese dílo asi název The Way, ale třeba The Other Way.

Ale nevadí, držíme jim palce, ať dojdou, aspoň budeme mít srovnání, kterou cestou se víra lépe šíří. Nebudou to mít snadné, Cyril a Metoděj nasadili laťku hodně vysoko ...

Cyrilometodějské slzy
Na brněnském děkanátním kole soutěže Velkomoravské dobrodružství o Cyrilu a Metodějovi byl Ježíš. Jó, kdepak ...? namítnete nedůvěřivě, protože zázraky tohoto typu nikdo už dávno nečekáme. Ale byl, je přece všudypřítomný. Určitě tam byl.

Tak to je dobré, řekne si hlavně ten, komu se dařilo, hrdý na to, jak se před Ježíšem předvedl. Ani nemluvě o tom, který stanul na bedně, jak se teď říká.

Když si ale snažíme detailně představit, o co se Ježíš zajímával, tak se zdá nejpravděpodobnější, že zamířil dozadu do kouta, aby setřel slzy jedné zklamané dívence. Po úspěchu ve farním kole se pilně učila, dokonce kvůli pořadu o Cyrilu a Metodějovi v rádiu oželela oblíbený rodinný výlet. Jaké bylo její zklamání, když zjistila, že v děkanátním kole nejsou potřeba žádné hlubší znalosti. Naopak nejvíc záleželo, do které skupinky koho přiřadil los. Věkově nestačila na to, aby své spolusoutěžící, které soutěž nebavila a dělali si z ní srandu, motivovala k nějakému výkonu. Tím byl její osud zpečetěn - většinu bodů pro postup si člověk přinášel právě za "mimocyrilometodějské" disciplíny celé skupinky. A tak ji Ježíš hladí po plavých vlasech a něco jí přitom šeptá do ouška o prvních a posledních ...

Sprchujme se s trapisty
Kdopak by se nechtěl Bohu zalíbit? Máme přece za úkol stát se svými životy před Boží tváří obětí příjemnou a vonnou. Samozřejmě především svými skutky. Nedá se ale vyloučit, že náš Pán měl kladný vztah i k vůním jako takovým. Jinak by si určitě nenechal pomazat nohy vzácnou vonnou mastí. Takže čistě umytí a vonící máme možná šanci o malinko větší. Opravdu asi jen o malinko, a to si ještě úplně nejsme jistí, zda to malinko má opravdu kladné znaménko.

Ale chcete-li si být jisti, použijte Sprchový gel s lipovým květem z produkce našich trapistů. Nejenže je oceňován pro své utišující vlastnosti a má jemnou, nevtíravou, přírodní a velice osobitou vůni, ale hlavně voní Hospodinu jako všechno, co vyrobili svýma rukama jeho milí trapisté. Takže rázem se stanete obětí dvojnásobné vůně.

Pokud se někdo nerad sprchuje, může Hospodinu zavonět třeba výbornou biohořčicí s rajčaty.

Dobře utajená pouť
Radio Proglas hlásí, že bystrcká farnost pořádá pouť po stopách Cyrila a Metoděje. Ze Soluně na Velehrad. O tom bychom snad měli něco vědět, říkáme si. Po jistém pátrání se dozvídáme, že na tom něco bude. Dětskou páteční mši měl prý otec Peňáz, známý to pěší arcipoutník. Jako poutník se účastní náš pan kaplan, pěší poutník to neznámý. Pořadatele, vlastně pořadatelku, pouti s přezdívkou bystrcká farnost jsme vypátrali až z internetu.

My, obyčejný lid Boží, jsme se totiž až z úst pastorační asistenky dozvěděli, kam vlastně náš otec kaplan odjel a že celou naši farnost nese v srdci. To se zřejmě rozhodl až na poslední chvíli, protože ještě ve čtvrtek na večerní v Arše nic neříkal. Zřejmě v jeho srdci byl nával a nebyl si jistý, zda tam svoji farnost k těm, kteří už tam byli ještě nacpe.

My jsme samozřejmě tušili, že devadesátiletý pan farář nepokryje všechny bohoslužby. A v koutku srdce jsme doufali, že mu přijde na pomoc nějaký šikovný kněz z okolí. Přišel, ale byl to nepoučitelný otec František, který kázal tak, že někteří rodiče měli problém své ratolesti přimět další dvě neděle k návštěvě kostela. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že přetrpět půlhodinové kázání, při kterém se kazatel předvádí na hranici decibelnosti a trapnosti, je daleko větší oběť než ujít několik hodin pěšky s nějakým kilogramem hlíny. Svatého Metoděje v tu chvíli musela jistě hodně svrbět ruka s pastýřskou holí.

A tak doufáme, že spolu se soluňskou prstí, kterou k nám tajemní poutníci údajně štafetově přepravují, dorazí do naší farnosti nejen pouhá hlína ale i apoštolský duch našich věrozvěstů a nebudeme vydáni napospas výstředním kazatelům.

Mimochodem, moc by nás zajímalo, kde jsou ty schránky se soluňskou prstí jsou vlastně teď? Zůstaly ukryty někde na půli cesty pod keřem? Možná máme některou už docela nablízku, i když mají oficiálně za sebou teprve polovinu cesty....

Katoličtí výtržníci
Koho by napadlo, že v Roce víry bude svědkem něčeho takového. Praktikující katolíci, i z naší farnosti, se nechali zmanipulovat tak, že zneužili mši svatou jako prostor pro svou demonstraci podpory odvolanému trnavskému arcibiskupovi Robertu Bezákovi.

Mše svatá je tím nejposvátnějším co máme, je zpřítomněním Kristovy obrovské oběti na kříži. Křivda, kterou On vzal na sebe, je nesrovnatelná s křivdou, kterou hlásáte na svých transparentech.

Z obdivovaného arcibiskupa Roberta se stal opět řeholník. To je ta velká křivda? Vždyť řeholní život byla jeho volba. Nezdá se vám, že jsou na světě milióny křivd, které by zasloužily, abyste proti nim pozvedli svoje hlasy a transparenty. Celou kauzu jsme poměrně podrobně sledovali. Zdaleka není tak černobílá, jak ji líčí Bezákovi zastánci. Sám Bezák svými neposlušnými výstupy na veřejnosti ukázal, že s ním není vše v pořádku, že se těžko loučí s popularitou, která ho provázela.

Využití mše svaté jako demonstračního prostoru je zneužitím posvátné liturgie. Určitě existuje řada jiných možností. Zkuste třeba hladovku ;-) ... A nezdá se vám, že naši biskupové v tomto vypjatém období před volbami, kdy kdekdo trousí rady, jak by s církevním majetkem naložil, potřebují spíše cítit podporu Božího lidu, než tuto formu nátlaku?

Předvolební nadouvání
Strůjce všech našich pokušení dobře ví, jak nás libě polechtat na citlivém bodě naší samolibosti. Před volbami se mu to u některých jedinců nadmíru daří. Vědomi si svého nezadatelného práva zasáhnout do dějin této země, nadmou se pýchou a před její nafouklé panděro pak přestanou vidět, kam cesta, po níž se chystají vykročit, vede.

Ještě teď mají naši biskupové plné ruce práce s tím, aby zahladili dopady jednoho takového sebevědomého nadechnutí před více než půl stoletím. Nepočítaje všechno to utrpení, které z tohoto omylu vzešlo.

Ještě horší jsou mnozí sebevědomí volební poradci. Nevadí jim, že nesou svůj podíl viny na tom, že se na Hradě usadil samolibý ostudník. Neustále generují další zaručeně dobré tipy, které zajistí vysněné změny. Zaštítěni citátem klasika "Táta už dojil" je neposlouchejme!

Nikdy není dost cvičení se v pokoře. Ti moudří se pokorně skloní k variantě nejmenšího zla, namalované prostě křídou na chodníku, místo aby se dali koupit koblihou nebo tričkem, hlásajícím, že bude líp. Asi nebude, ono to splaskne jako ty bílé balónky. Líp se bude dařit možná tomu, kdo vše financuje. Mimochodem, které tričko se ušpiní nejrychleji? Přece bílé, ne?

Ví nebo neví? Ví!
Ve chvatu moderní doby zbývá málo času na promýšlení věcí. A tak raději názor přebereme, než abychom se plahočili s výrobou vlastního. V případu Roberta Bezáka se diskutuje o ledasčem, ale kupodivu málokdo zpochybňuje základní motto, které dal odvolaný hierarcha své kauze.
Robert Bezák neví, proč byl odvolán!

Vzhledem k totální absenci vysvětlujících informací jsme si dali práci a pročetli, případně vyslechli a shlédli, co se dalo najít. Je obtížné se v té spoustě kusých a často i jednostranně podaných informaci orientovat. Největší vypovídací hodnota je asi v projevech Bezáka samotného. Když se člověk pozorně zaposlouchá, nemůže se najednou ubránit přesvědčení, že Robert Bezák ví, proč byl odvolán. Zdá se, že pouze využívá toho, že to nemá napsané černé na bílém. Není třeba příliš fantazie, aby si člověk představil výhrady, které by se těžko formulovaly tak, aby, zveřejněny, nenatropily další škodu.

A tady začíná to, co se nám nelíbí. Spousta důvěřivých katolíků je nenápadně a vytrvale burcována až na hranu rozkolu v církvi, aby se svého ukřivděného spolubratra zastali. A oni v dobré víře a s radostí, že konečně mohou v církvi něco aktivně dělat, se do toho obují, vyzbrojeni zkušenostmi občanských aktivistů.

Pár otázek ohledně zametání s biskupy
Jeden z našich čtenářů nám doporučil používat ke korekci zrakových vjemů ve zvýšené míře mozek. Když jsme tuto užitečnou radu vybalili z nevábně vyhlížejícího jízlivého kontextu, myslíme si, že by se hodila i vám, milí čtenáři. Zvláště těm, kterým ještě v žilách vře církevně demokratická krev, ať už babská či chlapská. A tak nebudeme nabízet odpovědi, ale otázky. Ať si máknou taky vaše mozky!

• Vzal jim mikrofon! Někteří už říkají vytrhl. Nebylo to náhodou tak, že si vzal mikrofon zpět, aby mohl odpovědět? Gesto bylo samozřejmě energické, ale vášeň byla na obou stranách.
• Když v nějaké záležitosti, která probíhá v utajeném režimu, poruší někdo mlčenlivost, není dotyčný v nefér výhodě vůči těm, kteří mlčení dodržují?
• Přímo v naší farnosti jsme měli jednoho "zameteného" biskupa. Byl to biskup tzv. skryté církve. Pokorně se účastnil života farnosti jako laik. Poté opět s pokorou nastoupil do sousední farnosti jako řadový kněz. Jeho kauza byla přitom možná daleko závažnější než ta Bezákova. Dovedeme si představit, co by nám teď radil? Jaký rozkol by byl vznikl, kdyby se skrytá církev drala o svá "práva" s vehemencí Roberta Bezáka?
• Proč hovoříme o presumpci neviny, když nikdo nebyl odsouzen?
• Když vám řekne kardinál, že rozvracíte katolickou církev, tak to s vámi nehne? On má přece moc svazovat a rozvazovat? Necítíte malinko horko pod nohama?