Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Běžte do celého světa
Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, říká prorok Izaiáš. Touha po poslech s dobrými zprávami je v lidstvu tak silně zakořeněná, že zřejmě zplodila i legendu o maratonském běžci vypouštějícím duši po doručení zpávy. Historik Hérodotos, který žil v 5. století př. n. l., tedy nedlouho po marathonské bitvě, však tuto událost s marathonským běžcem vůbec nepřipomíná. První písemná zmínka o poslovi z Marathonu do Athén se objevuje až o 6 století později u Plútarcha. Je málo pravděpodobné, že by téměř současník Hérodotos tak zajímavou epizodu ve svém díle pominul. Ale legenda je tak hluboko zakořeněná, že případ maratonského běžce zahrnul do své kazuistiky i jeden výzkumník, zabývající se syndromem náhlého srdečního selhání po sportovním výkonu. Prostě naše nitro má v sobě zakódovanou touhu po běžci přinášejícím dobrou zprávu.

Možná je v tom i jakási podvědomá touha po věčnosti. Protože, co je to vlastně věčnost? Věčnost je to, že po každém okamžiku následuje další. A přesně to vane z lidské touhy běhat dlouhé tratě. A tak, když se hezky vytrvalostně rozběhneme a cítíme, jak pod námi nohy rytmicky pracují, zdá se, že takhle bychom mohli běžet hodně, hodně dlouho. Po každém kroku můžeme udělat další. Hranice, kdy už to nejde, je hodně daleko.

Sotva běžec dosáhne cíle maratonu, už zkouší, jestli by se nedalo běžet ještě kousek dál. V našich pozemských podmínkách sice brzy objevíme příznaky počínající únavy, ale přece jen na tu věčnost jsme si aspoň na chvíli sáhli.

A tak není divu, že posly radostné zprávy, kteří jsou jimi tak říkaje ex offo, zřejmě vytrvalostní běh přitahuje obzvlášť. Onen příkaz z Písma Běžte do celého světa! berou někteří doslova. Naši čtenáři mají jistě v dobré paměti našeho bývalého kaplana Pavla, který dosáhl daleko za maratonskou vzdálenost. Jedním z našich čtenářů je chebský farář Petr Hruška, který už má maraton také za sebou. A po poutním maratonu pošilhává po různých ultrapoutích, jako třeba zaběhnout si z Chebu do Kompostely. A možná nevíte, že pravidelný návštevník naší farnosti otec Michal byl také zrozen pro běh, jak se vyznává v jednom povedeném čísle velice hezkého farního časopisu Poutník.

A tak vám, milí čtenáři přejeme, ať vám do toho nového církevního roku nechybí ta radostná zpráva. A když Pán přidá ještě zdravé nohy, které by s ní mohly aspoň jít, když už ne běžet, do světa, tak co si víc přát ...

A našim otcům maratoncům přejeme samozřejmě totéž a hlavně, aby se nám nezaběhli, protože my tu touhu po poslech radostných zpráv máme od Pána stvoření vloženou hluboko v srdcích.

Sbírka na TV Noe?
V neděli bude sbírka na Televizi Noe, dozvídají se věřící týden předem, aby si na první adventní neděli vzali do peněženky něco navíc. Leckoho to naopak vede k zamyšlení, na co vlastně přispívá. Velké množství věřících se na televizi dívá minimálně a na TV Noe jim nezbývá většinou čas. Nevěřící se na tuto televizi dívají mizivě. Ono vůbec nějaké rodinné vyvalování se před televizí není zdaleka tím nejlepším způsobem, jak žít rodinné společenství. Děti budou určitě reaději vzpomínat na to, jak se s nimi táta hrál a blbnul, než na nedělní odpoledne proseděná před televizí Noe, s pochrupujícím otcem na gauči.

A navíc díky internetu se nám nabízí množství, často i velice kvalitních, informací ze všech možných oblastí. A to v čase, kdy se nám to zrovna hodí. Řídit svůj život podle toho, co zrovna vysílá nějaká televizní stanice, začíná být přežitkem minulosti.

Na ztráty televize Noe se už v kostelích vybíralo vícekrát. Ale pozor, tentokrát je účel sbírky trochu jiný. Na stránkách rádia Proglas se dočteme, že Brněnské biskupství a Radio Proglas se rozhodly oživit provoz televizního studia v Brně, které bude provozovat Proglas ve spolupráci s televizí Noe. Sbírka, kterou vyhlásilo brněnské biskupství, proběhne při všech bohoslužbách 1. neděli adventní 27. listopadu 2011. Vybírá se vlastně na to, aby rádio Proglas mohlo mít své televizní studio. Jako by majitel rádia Proglas, otec Holík nebyl spokojen s tím, že v televizi Noe má jen menšinový podíl. Spojení rádia s televizí by mu zajistilo na církevní půdě velice výjimečnou pozici. A nelze vyloučit, že by v budoucnu úspěšné Radio Proglas z televizního vysílání ostravskou konkurenci vytlačilo úplně. Podrobný rozbor najdete třeba zde. Je rozdíl, jestli podpoříme církev v nějaké její aktivitě nebo přímo pana ředitele osobně, který koneckonců z toho má docela zajímavou a zajištěnou živnost.

Dnes se v brněnské diecézi hlasovalo. Máme informace, že se někteří věřící se rozhodli k výjimečnému kroku - dnes nedali nic nebo jen symbolickou částku.

Argumentem je to, že v brněnské diecézi se toho hodně děje a je to potřeba zaznamenávat. Zdá se nám, že prvně by bylo vhodné využít již existující záznamové prostředky, třeba web biskupství, který zdaleka takovou potřebu nesignalizuje. Možná bychom zjistili, že by sbírka první adventní neděle mohla putovat na bohulibější úmysl. Co třeba chudé vdovy?

Přijdou chlapi
Za týden bude předvánoční úklid kostela. Ten bývá důkladný, drhnou se lavice a to je namáhavá práce. Proto asi pan kaplan tuto akci zvlášť připomněl i v neděli, i když je to v Infu. To by ještě nebylo nic zvláštního, s tím bychom vás neotravovali. Ale on říkal, že by měli přijít chlapi.

To jsme zbystřili, protože máme informace že ti chlapi se pravidelně scházejí v bystrcké skautské klubovně a pan kaplan je s nimi v kontaktu dost úzkém. A tak si říkáme, jestli by nestálo zato tentokrát přijít, jen tak bez kyblíku, protože to by mohla být pěkná show.

Chlapi totiž, když někdo něco dělá, tak mu ti ostatní k tomu bubnují. Je to takové lehce infernální, tolik bubnů naráz, ale jim to dělá dobře. K tomu drhnutí lavic by to byla vzpruha přímo boží. Doufáme, že jim to pan kaplan oznámil osobně, protože my jsme se koukli na jejich web chlapi.cz a ten byl taky ve stavu nějakého drhnutí, i když poněkud jiné povahy, takže jsme se nedozvěděli, jestli tuto akci mají v kalendáři. Takže kyblík raději sebou, abyste nemuseli nosit vodu v dlaních.

Jak rodil Josef podruhé
Jak tak rozjímáme o betlémských událostech, napadlo nás, jak by to asi udělal Josef, kdyby měl rodit podruhé. Samozřejmě zase by se sčítalo a putovalo do Betléma. Zřejmě by už neztrácel čas škemráním o nocleh po zájezdních hostincích, ale snažil by se něco připravit vlastníma zručnýma rukama. Třeba nějakou ohrádku, aby se ty ovečky, které přinesou darem pastýři stád, nerozutekly. Nebo by snažil nahradit perspirativní ohřev novorozence a rodičky dobytkem něčím výkonějším.

A vidíte, zrovna na toto téma byla letošní scénka. Tři dny budoval Josef betlémskou chýši přímo před synagogou. Dřeva v Palestině nebyl nikdy přebytek, takže nepohrdl zpevněním konstrukce starými lešenářskými trubkami. Kousek od chýše plál v železném koši hřejivý ohýnek z polen, na kterých bylo vidět stopy nejen sekyry, ale i cirkulárky. Po zkušenostech z loňska nepodcenil ani zájem veřejnosti. Kromě ohrádky na dary se vybavil i statistickým softwarem. Snad k evidenci návštěvníků, či snad k odhadu rozsahu dávných vin, které dítě svěřené mu do péče, mělo vzít na svá bedýrka?

Když jsou všichni na místě a všechno klape, zdá se to jednoduché. Nikoho asi nenapadne, že i letos bylo potřeba utěšovat plačícího zbrojnoše, který asi vyfasovat přilbu nesprávné velikosti nebo tupý meč. Dokonce i andílek se zdráhal účasnit této významné události a přišel jen pod hrozbou odepření jednoho nebeského potěšení. A nakonec vše zase vzorně odklidit, takže jen bystrý stopař by poznal, že tu byl i koník.

Na zastávce šaliny
Na konci nedělních mší se v bystrckém kostele dnes jako i jiné neděle opakovaly akce, které se týkají příštího týdne a jejichž seznam je vždy detailně uveden ve farním letáčku Info vycházejícím kromě prázdnin s železnou pravidlnosti.

Dneska těch ohlášek bylo víc než kdy jindy. Když přišla na řadu Slůňata a jejich sobotní výprava, kterou bude bruslení v Jundrově nebo sáňkování možná i někde jinde, zdálo se asi panu kaplanovi, že by ten dlouhý výčet ve spisovném jazyce českém mohl něčím zpestřit. Asi tak jako když místo bratr, říká o svém rodném bratrovi brácha. Tentokrát se uchýlit k hantecu.

A tak místo na zastávce tramvaje, jak to stojí v Infu,s lehounkým náznakem uličnictví od ambónu řekl, že sraz na sobotní výpravu Slůňat bude na zastávce šaliny. Tento malinký úkrok ovšem přece jenom nárokoval nějakou tu mozkovou kapacitu a tak se mu hlavní niť přetrhla a na které zastávce to bude, se už Slůňata nedozvěděla.

Schválně, přidte se v sobotu o tři čvrtě na devět podívat, na které zastávce mezi konečnou na Ečerově a Jundrovem bude slůňat čekat nejvíc.

Přihořívá
Dnes bylo teda plamenné čtení z listu svatého Jakuba.
Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Silná slova, skoro se nám míhá před očima červeň pekelných plamenů. Každá červeň nemusí být ale zrovna pekelná. Je také třeba červeň zbrusu nového kardinálského klobouku, který právě dnes v Římě dosedá na hlavu arcibiskupa Duky. Červeň, která samozřejmě před peklem vůbec nechrání, protože, jak říkal apoštol Jakub v úvodu dnešního úryvku, ti, kdo učí druhé, budou souzeni přísněji.

Ale vraťme se z hierarchických výšin na laickou zem, někdy vpravdě o něco tvrdší, než bychom si představovali. Tak na ní se dnes konala dvacetihlavá demonstrace před opuštěným arcibiskupským palácem. Hlavním důvodem je bratříčkování čerstvého kardinála s politickou mocí. Nejsme klausovští křesťané! Církev mluví mnoha hlasy! Stojí na transparentech. Není hlasu bez jazyka ... dodáváme my. Stoje před pražským arcibiskupským palácem si člověk uvědomí, že otec arcibiskup a pan prezident jsou vlastně sousedé. Takže trochu přerostlé sousedské vztahy, jako když se někdo věnuje víc sousedovi než vlastní rodině. Za rok bude pokoj! Moc bratrské gesto vůči bratru kardinálovi to teda nebylo.

Proti čemu se bude demonstrovat pak? To je už taky jasné - iniciativa farářů, výzvy k neposlušnosti... Občas se objevuje jeden velmi mylný názor, že když nás bude víc, nemůže nás nikdo exkomunikovat. Ono, ani nebude potřeba, protože jednání vedoucí k rozkolu v církvi, spouští takzvanou automatickou exkomunikaci. No a protože jsme na demonstraci zahlédli i tvář z naší farnosti, říkáme: Pozor přihořívá!

Půlnoční překvapení
Už hezkých pár let uplynulo od posledního farního plesu. Zřejmě proto se organizátoři činili i co se týče propagace. Farní ples se v nedělních ohláškách vyskytoval tak často, že jsme se obávali, že vytlačí dosavadního rekordmana - Pěší pouť na Velehrad. Poslední příležitosti k zakoupení lístků šly jedna za druhou. Díky tomu byl sál ve Hvězdě slušně zaplněn. Ples zahájil pan kaplan poukazem na blaženost lidu, který umí oslavovat. Pak si asi uvědomil, že lid by se taky mohl pěkně rozšoupnout, a přidal vtipnou poznámku o řestném chování mehel.

Obojí bylo na místě. Mehla měla trochu ztíženou situaci, protože povrch tanečního parketu rozhodně nebyl parketem. Hlavní jeho vlastností byla prašnost, což u tanečního parketu je nezvyklé.

Půlnoční překvapení bylo opravdu překvapením. Na scénu nastoupili čtyři muži převlečení za baletky Labutího jezera. Nejsme si jisti, zda starozákonní zákaz Žena na sebe nevezme, co patří muži, a muž neobleče, co nosí žena. Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí. (Deut 22,5) byl někdy zrušen, ale rozhodně to bylo v dnešní nevázané době snažící se posouvat hranice morálnosti hlasováním nebo většinovostí, někde poblíž hranice řestnosti pro farní akci, jak o ní mluvil pan kaplan.

Záplava křížů
Naše misijní klubko zapracovalo. Tentokrát napřelo své úsilí do našich farních řad povedenou vizualizací postní výzvyVezmi svůj kříž a následuj mě. V Arše vyrostla symbolická Kalvárie se třemi kříži dřevěvými a spoustou barevných papírových křížků, z nichž si může každý vybrat některý pro sebe. Když křížek otevře, najde uvnitř nějaký úkol pro dobu postní. Nemusí se obávat, že bude muset třeba na stáří uklízet hračky nebo nezanebávat úkoly do školy. Kříže jsou v barevných skupinách podle věku. Ti, kdo jsou na věkových hranicích mají samozřejmě dilemata typu kdoví, co mají ti pod 60 na rozdíl od těch starších než 60...

Opravdu pěkné oživení postního snažení! Přijďte se podívat do Archy, ještě jsou tam řady volných křížů čekajících, až se jich ujmete a zapíchnete si ten svůj k těm kalvarským.

Lýčená a nelíčená diskuze
Pravidelné čtenáře Skleněného kostela vůbec neudiví, že pod žádným článkem nenajde vstup do diskuze. Ve Skleněném kostele se nediskutuje. Zřejmě si pan šéfredaktor není jistý, zda by případnou diskuzi ukočíroval nebo kočírovat vlastně chtěl. Přesto čas od času se jakýsi náznak objeví. Je to asi jako pár decentně pinknutých míčků na druhou stranu síťky pinkpongového stolu. Smečovat se prostě nesmí, co kdyby se míček někomu nepodařilo vybrat, on by spadl na zem a pošpinil se.

Právě v posledních dnech se tady párkrát slušně pinklo. Taková hezky nalýčená diskuze. František Schieldberger napsal, že Lýčí podražilo. Jan Drápela mu na to odpověděl, že Vždycky bylo těžké žít (ad Lýčí podražilo...). V zápětí se ozvala Jana Fišerová tázajíc se Co je pohanská společnost (ad Vždycky bylo těžké žít). Pěkně způsobně ten bílý míček lítal.

Co by za takovou spořádanou diskuzi dal jiný web, třeba takové Umlaufoviny. Tam se do nedávna diskutovalo hojně a bez zábran, většinou o něčem úplně jiném, než o čem psal autor článku. Pravá nelíčená diskuze.

Poslední dobou už bylo vidět, že trochu přituhuje. Jednoho velmi slušného diskutujícího, který si dovolil polemizovat s velkým U, zahnala paní domovnice, ať už tam diskutovat nechodí. To ještě netušila, že se objeví těžší kalibry, na které její domovnická metla bude krátká. Bylo vidět, že nově příchozí diskutéři jsou hodně plodní a neskrývají nesouhlas s mnohými názory, které velké U nebo některém malé u, prezentují. Pravda je že, argumentace i stylistika těchto příspěvků, třeba pod nickem Diego nebyla vždycky zrovna valná. Ale pak se objevil i jistý BtPodiven, který argumentoval mnohdy velmi fundovaně a rytířsky zdvořile. Na jeho křižácké výpady byly krátké mečíky bezvýhradních obdivovatelů velkého U opravdu krátké. Zdálo se, že diskuze by se mohla stát skutečně výměnou často i protichůdných názorů, což by Umlaufovinám jenom prospělo. A tak jsme vyslali jednoho našeho spolupracovníka, aby se na to podíval zblízka. Pan Karel si pročetl pár diskuzí a trochu se poptal na to, co mu nebylo jasné. A než se nadál, dostal nálepku anonyma, trolla a placeného agenta. A vzápětí se z hradeb ozvala polnice menšího U, který vyhlásil, že ... jsme se zařadili na seznam webů, které se staly terčem cílených provokací radikálních pravicově-klerikálních až neofašistických skupin a bylo nařízeno vytáhnout padací most diskuze nahoru. Za toto prý nemůže nést odpovědnost. Jistě jako provozovatel má právo takovou odpovědnost nevzít. Pokud ovšem jde o člověka s tak citlivým svědomím, je s podivem, že mu nevadí odpovědnost za podporu iniciativě neposlušnosti biskupům. I když tady samozřejmě hlavní břemeno nese velké U, protože po něm se v oblasti poslušnosti bude vyžadovat to, co slíbil.

Takže tady máte odkaz na poslední veřejnou diskuzi Umlaufovin.

Další souboje už budou probíhat hezky pod cenzurou hradeb. Zřejmě tupými dřevci.

Na závěr děkujeme panu Karlovi, že nám věnoval trochu svého vzácného času. Jen nás mrzí, že jeho virtuální existence neumožňuje, abychom ho požádali o pomoc v těžkých chvílích tvůrčí vyprahlosti, neboť tehdy je bohužel stejně vyprahlý i on.