Velikonoční kartáč

Dneska budou ohlášky dlouhé, tak se dobře usaďte, začal nezvykle propouštění Božího lidu na Hod Boží velikonoční pan kaplan. A byly. Tím zlatým hřebem byl pořádný kartáč jednomu hříšníkovi nebo hříšnici, který využil noční velkopáteční adorace a zamořil naši chrámovou předsíň tak zvanou velkopáteční modlitbou, kterou je třeba se třiatřicetkrát pomodlit, čímž se vysvobodí právě třiatřicet duší z očistce. Jestli tam bylo nějaké rozmnožování typu letadlo, to jsme v tom počátečním údivu přeslechli.

Chápeme, že zneužití této posvátné chvíle pro svou osobní a pověrčivou zbožnost naše duchovní pastýře nadzvedlo ze sedes. I nám to dost vadí. Ale pak jsme si představili toho chudáka pachatele, jak se krčí někde v koutku kostela a poslouchá svůj ortel.

Ze začátku to znělo rozumně. Pan farář s panem kaplanem mu zformulovali modlitbu, ve které se představí Bohu jako pověrčivý hříšník, který svádí na scestí různé důvěřivé duše. Ale že by náš Pán našel zalíbení v tom, že tuto modlitbu odříká 333krát před zrcadlem stoje na jedné noze, to se už nám i mnohým farníkům nezdá. Opravdu bylo třeba tuto zbloudilou ovečku tak přetáhnout po hřbetě karabáčem zesměšnění?

S tím včerejším zpěvem o blahoslavené vině a vykoupení nám ten ostrý výpad proti hříšníkovi prostě nějak nejde dohromady ...

Tři malé pohlavky

Ostře vpřed napřažená pravice akolyty, který si razí cestu chrámovou uličkou zatarasenou komunikanty, je jistě adekvátní ochranou Nejsvětější svátosti. Pokud se ovšem tatáž pravice objeví v pravotočivé zatáčce při cestě ze sedes ke konvičkám, tak to na místě není, i když je jasné, že pravice tam byla proto, aby "předjížděný" pan farář nevkročil do dráhy a nebyl sražen. Stačí základní ministranská zkušenost, abychom jasně poznali, že jde o závod konvičky nebo šáteček. A nutno dodat, že náš akolyta vyhrál. Spěch ovšem byl nedůstojný a zbytečný, protože konvičky mohl k oltáři přinést akolyta z ambónové strany, který měl cestu volnou a kratší.

U mladších ministrantů jsou takové závody úsměvné, starší se k tomu nesníží a ti nejstarší by za to teda zasloužili. Dle jím vlastnoručně zavedeného trestního kodexu naší sakristie bychom to viděli na jeden malý pohlavek.

Druhý pohlavek by měl padnout za svaté přijímání. Náš host otec Koláček začal podávat a bylo pěkné pozorovat tu dlouhou frontu věřících, z nichž mnozí se jistě těšili, že přijmou Tělo Páně právě z ruky tohoto našeho slavného rodáka. Přání se ovšem většině z nich nesplnilo. Náš akolyta z rukou pana faráře získal ciborium a spěšně vyrazil do chrámové lodi, kde hlavnímu celebrantovi odřízl proud komunikantů tak neúměrně, že ten se po chvíli trochu rozpačitě odebral na sedes a odtud dvakrát jakoby udiveně pohlédl do chrámové lodi, odkud se stále ještě ozýval pilný akolyta svým zvučným Tělo Kristovo.

A třetí pohlavek z liturgiky by patřil za dloubnutí do žeber, kterým přiměl hlavního celebranta, aby se těsně před ukončením závěrečné písně Vesel se nebes královno, otočil, políbil oltář a zahájil odchod do sakristie tak, jak to děláme u nás. V Římě snad taky odcházejí po mši do sakristie.

A o čem vlasně otec Koláček tady mluví? No vidíte, to je názorný příklad toho, jak zdánlivě podružné události dovedou odvést pozornost od věcí daleko důležitějších. Teď to tady musíme směstnat do tohoto malého odstavečku ...
Ve svěže pojatém pásmu za asistence Tomáše Z. nám nejprve přiblížil novodobého jezuitského mučedníka otce Zgarbíka. Pak hovořil o atentátu na papeže, který zažil v Římě a o všech zázračných okolnostech, které zachránily život tohoto čerstvého blahoslavence. Nakonec nám představil zesnulého kardinála Špidlíka výběrem jeho nejpovedenějších vtipů.

Pouť

Letošní rozdrojovická pouť byla ve znamení deštníků. Zpočátku se zdálo, že bude účast hodně malá. Po silnici od Brna pochodoval zřejmě jediný pěší poutník s holí a deštníkem. Ale těsně před začátkem se ze všech koutů vesnice vyrojily skupinky deštníků a to, co scházelo v počtu, doplnily deštníky svými rozlehlými klobouky.

Svár Jana Křtitele a Jana Nepomuckého v úvodní řeči celebranta už začíná být na této pouti tradicí. První z Janů však ustoupil, ale zdá se, že si jako obyvatel vyprahlé pouště nechtěl nechat vzít ten májový deštík. Jan Nepomucký asi souhlasil, proti vodě nic neměl, protože podle posledních výzkumů se ve vodě neutopil, nýbrž do ní byl vhozen již mtrvý.

Místní se pana kaplana sice pokoušeli opravit, ale pokus to byl spíš pobavený než naléhavý a tak v té frontální poruše nějak zanikl.

Celebrující přiznal zálibu v tomto druhu počasí a tak se neskryl s malým oltářem do kaple, nýbrž sdílel osud se svými ovečkami. Jak také jinak, když pěkná promluva byla o dobrém pastýři, který si stoupá mezi své ovce a šelmy. O to více práce měla asistence, aby udržela v suchu, to co mělo být suché. Mistr zvuku si chránil mikrofon, jak říkal "pesáčkem". Otec Pavel jako chemik samozřejmě při vysvětlování příčiny zvuků podobným krupobití hovořil ne o polyetylénu ale mikrotenu.

Proměňování jsme ve valné většině absolvovali v liturgickém stání, neboť nikdo asi nebyl tak důkladně připraven jako zmíněný pěší poutník, který vytáhl z kapsy malý ručník složený na čtvrtiny, takže mohl příchod svého Pána v oltářní svátosti uctít jak se patří vkleče na jednom koleně. Hrozně rádi bychom byli takhle ready, až se nám Pán ukáže tváří v tvář ...

Vyklubaly se nové webové stránky

Na jaře bylo v naší farnosti založeno misijní klubko dětí. A ještě ani nezačal podzim a už tu mají své internetovské stránky. Taková rychlost se každému nepodaří. Třeba takový skautský rozcestník se vyráběl o hodně hodně déle! Ale naše nové webmasterky, Markétka a Barunka, jsou zřejmě holky činu. Nezabloudily v houštinách html a css fíglů, nýbrž se daly udržovanou pěšinkou hostitelského serveru webnode a z klubíčka utkaly svěží dílko.

A tak je naše stařičké Oko vítá mezi webovými tvůrci a přeje, aby zelené lístečky jejich elánu neuvadly. Samozřejmě musíme popřát hodně pěkných akcí i našemu Misijnímu klubku, aby měly holky o čem psát a nebe se z čeho radovat.

Mezitím se řadoví věřící šikují za Tomáše Halíka se svými protesty proti přílišnému zdůrazňování role prezidenta na církevní půdě.

Nemůžeme naší hierarchii bohužel skoro do ničeho mluvit, ale přece jen se nám zdá, že by se takovou účastí na hostinách se slavnými osobnostmi mohli snadno minout s případnou nečekanou kontrolou shůry (nevíte dne ani hodiny), jak si ta Pánova církev vede v otázce prokazování přízně tam, kde nemůže čekat nic na oplátku.

Jak si to krníme
Sedíme na nizoučké bílé zakrnělé lavičce pod nohama převážně netečných spoluobčanů, těsně nad zaplivaným chodníkem nástupiště městské hromadné dopravy. Miloučký artefakt, jedna z několika málo, alespoň nám známých, materializací hnutí Žít Brno, Krno, krnění ....

Přemýšlíme, co krní zrovna tady. Šaliny přijíždějí a odjíždějí, většinou dost přesně na čas. Však také místní dopravní podnik má počítačový velín, za který by se nemusel stydět možná ani Houston. Když se v husté síti spojů něco zadrhne a začne se tvořit zácpa, už je tu rychlá bílá fábia s houkačkou a z ní vyskakují schopní dispečeři, kteří většinou hladce vyřeší to, na co kompetence běžného řidiče nestačí. Vozy jsou spolehlivé, některé září novotou a drahotou.

Ale to, co nám zde již léta bolestně krní, je přepravní řád a inkasování jízdného. Zatímco řízení celé sítě probíhá na bázi nejmodernější techniky, k výběru jízdného se používá stále jen papír, lepidlo a obávaný odznak v upocené dlani. I když velká část cestujících platí za poskytované služby na rok dopředu, poskytovatel si toho pramálo váží. Co by za to dal třeba hospodský, kdybychom mu zaplatili útratu na rok dopředu. O telekomunikačním operátorovi ani nemluvě. Když zapomeneš papírovou průkazku, rázem seš padouch a platíš. Minimálně 50Kč. Navíc průkazku musíš potupně přinést ukázat na Novobranskou. Že by třeba revizor našel na webu, že máš opravdu zaplaceno? A, hlavně, nedej Bože, abys na zaplacení pokuty zapomněl! Krněnský dopravní podnik se s tebou nebude párat, pilátovsky si umyje ruce přeprodáním tvého dloužku vymahačům. Od té chvíle tvé pokutě narostla křídla a neplatí pro ni žádné hranice.

Revizorů chodí hodně a krněnská cestující veřejnost raději jezdí s jízdenkami. Kdepak si ještě ti ostří hoši mohou přivydělat? Třeba v Modřicích, tam jsou totiž dvě zastávky už v zóně, kterou běžný krňan už nemá. A tam se číhává. Jen co se šalina pohne ze zástavky, vítězoslavně se někdo zvedne a začíná tramtará-tramtará ... . Podobně se to praktikuje, po odjezdu ze vzdálených konečných, třeba z Bystrce. Nadějní jsou zvláště senioři, u nichž je velká pravděpodobnost, že si na označení jízdenky vzpomenou o chvíli později, třeba až na druhé nebo třetí zastávce.

Teď si možná řeknete, co ta redakce Oka blbne, proč to nenapíše přímo na dopravní podnik města Brna. To víte, i tam jsme psali. Ozvali jsme se ohledně jedné zavádějící statistiky, v níž se na základě zkreslující interpretace dat dokazovalo, že neplatičů přibývá. Ani neodpověděli. Důvod byl prostý, bylo nasazeno dvakrát tolik revizorů. Zdá se nám, že krněnský dopravní podnik si neplatiče tak trochu pěstuje. Je dobré mít nějakého nepřítele, na kterého se pak svede případný schodek v rozpočtu.

Krněnská diecéze
Tak zatím to byla taková malá rozcvička na složitější téma. Jak tu tak sedíme a meditujeme o krnění, padne nám zrak na štíhlé věže naší katedrály. Jak se štíhle a pyšně vypínají, jako by se nekrnilo. A ono se krní.

Na stránkách biskupství krněnského se sice dočteme, že biskup bude slavnostně instalovat do úřadu dva nové kanovníky Královské stoliční kapituly Petra a Pavla, ale je to opravdu to, co naše diecéze v současné době potřebuje nejvíce?

Nakonec i samotné URL biskupstvi.cz je docela ve stylu "best of", který používá krněnský nejlepší primátor Onderka. Jako by jiné biskupství než krněnské vůbec neexistovalo. Namátkově otvíráme diecézní centrum mládeže a dozvídáme se, že hledají banner. Ve čtyřpoložkovém menu nás zaujala položka Soutěž. Po kliknutí se nám zobrazí oznámení "V současné době žádná soutěž neprobíhá...". To vše obrovským fontem 3em s obrovskými mezerami v textu. Ale v rámci objektivity zase musíme přiznat, že se zde dá najít třeba seznam kaplanů pro mládež pro jednotlivé děkanáty. Ale ejhle! Krněnský je neobsazen. Ale nemůžeme si stěžovat, máme zase ty dva nové kanovníky...

To nejkrásnější na tom krnění je krnění přiznané. Říct si, na těch lavičkách se opravdu blbě sedí, hlavně se z nich skoro nedá vstát, aniž by se človek válel po chodníku. Takže, abychom byli konstruktivní, navrhujeme, aby se věže naší katedrály přebudovaly na teleskopicky výsuvné. Výška věží by potom vždy určovala, jak moc nebo málo naše diecéze krní. Nakolik věže vystrčit by samozřejmě určoval kriticky sám biskup. Je jasné, že když se v diecézi nepřihlásí nikdo do semináře, budou věže stěží vidět. Zároveň okolní farnosti budou mít to krnění stále na očích, což bude určitě účinnější, když jednou za rok přijde na toto téma od biskupa dopis.

Roztržený pytel
Zdá se, že s peticemi, především katolickým biskupům, se roztrhl pytel. Snadnost jejich výroby a podepisování přes internet má na tom určitě svůj lví podíl. Pokud máte pocit, že vám vaše nejčistší pohnutky velí se přidat, milí čtenáři, je skutečně vhodná příležitost.

Portál Umlaufoviny zplodil další dítko ve své začínající edici Úkolujte svého biskupa. Po minipetici arcibiskupu Dukovi je to tentokrát Výzva k sociální angažovanosti biskupů. Hutný text končí invokací ... abyste naslouchali hlasu žen a rozvažovali jejich slova. Vždyť sám Vzkříšený se zjevil nejdříve ženám a poslal je za svými učedníky. Pokud nechcete své biskupy poučovat zase tak moc nebo se vám zdá, že by se hlasům některých žen nemuselo tolik naslouchat, máte tu alternativu.

Na facebooku se vylíhla čile se k životu mající housenka jménem Tomáš Halík je dobrý křesťan, kterou se podařilo úsilím rozvážných lidí přimět k zakuklení. Z kukly se pak vylíhl docela pěkný motýlek Svatováclavské výzvy. Do třetice zmiňme výzvu Evangelium není politický argument, která pouze prohlašuje a nikoho konkrétně neúkoluje.

Velí-li vám ovšem vaše nejčistší pohnutky nepřidávat se a místo toho něco ze zmíněného třeba přímo sami dělat, poslechněte své nejčistší pohnutky. Ono to podepsání celkem nic nestojí, biskupové jsou, zdá se hodní, a tak z toho nekynou žádné sankce a tudíž ani velké zásluhy. Někteří nostalgičtí rebelanti by si sice přáli nějakou obdobu 17.listopadu v církvi, ale i kdyby k něčemu došlo, tak naděje na významné posty v obměněných církevních strukturách jsou pro laiky mizivé.

Zvláště nevýhodně to vypadá, pokud by vaše pohnutky nebyly úplně nejčistší a podařilo by se vám zasít v Božím lidu sémě rozbroje a nepokoje. To by mohlo mít za následek významnou pozici na úplně jiné straně odměňovacího spektra.