Aktovky, penály a štoly letí do kouta,
jsou tu pololetní prázdniny!
Ano, kouzelný proutek prázdnin opět zapracoval. Pololetním prázdninám padla za obět jak páteční mše pro děti, tak čtvrteční večerní s následnou adorací. Už od loňska nám vrtalo hlavou, proč se to děje. Zdá se, že jsme tomu přišli na kloub! Tak jednoduché vysvětlení, že se divíme, že nás nenapadlo dříve.
Přece učitelský úřad církve!
Ježíš přece sám řekl, jděte a učte všechny národy! Církev jako učitelka by měla prázdniny přímo zbožňovat. Zeptejte se pedagogů. Mnozí totiž prožívají školní rok jako neustálé přežívání od jedněch prázdnin ke druhým. Nemusí to být dlouhé prázdniny. I jediný den volna může být záchytným bodem pro usmýkanou pedagožku, na kterém si odpočine od těch protivných neposlouchačů.
A tak podobně, jakmile se objeví prázdniny, věší okamžitě pan kaplan svůj církevně učitelský talár na hřebík a mizí v neznámu. A protože velké svátky mají vigílii, a prázdniny jsou pro lid učitelský opravdu velkým svátkem, padne za obět i předcházející čtvrtek.
Jak prosté!
O srdečních masážích
Masáž srdce je postup, kterým se vnějším stlačováním snažíme nahradit mechanickou funkci srdečního svalu. Nejprve se samozřejmě pohmatem na krční tepně přesvědčíme, že srdce opravdu nepracuje, pak rychle najdeme mečovitý výběžek hrudní kosti a začneme v rychlém tempu značnou silou stlačovat hrudník.
Chvályhodný postup pro záchranu života. Ale když se s takovou silou vrhneme na srdce, které pracuje, můžeme někomu třeba zbytečně zlomit nějaké to žebro, nemluvě o horších ohroženích. Zatímco ve zdravotnické praxi se chybné aplikace této metody vyskytují poměrně řídce, v různých aktivistických hnutích je nalezneme dost hojně.
I v naší farnosti se objevují takové nesprávně nasazené srdeční masáže. Vezměme si třeba Adopci na dálku. Řada farníků už tiše léta podporuje nějakého indického školáka nebo školačku. Farní rada se svého času zabývala návrhy na společnou adopci dětí, ale došla k závěru, že tento způsob charity je především určen pro vytvoření osobních vztahů k adoptovaným dětem. Přesto už pár let k této anonymní řadě osobně adoptovaných dětí přistupuje několik adoptivních dětí farních, které jsou přímo vymasírovány takovou srdeční masáží. Z každého rohu předsíně chrámu či Archy vykukuje nějaká nástěnka na toto téma, děti před vánocemi kreslí pohlednice, které už se poslední dobou moc neposílají, a tak před vánoci panuje nervozita, jestli zase vybereme tolik co loni. A protože nervozita má dostatečnou frekvenci, vždycky vydolujeme peněž o trochu víc než rok předtím.
Nebo taková pouť na Velehrad. Pardón, pěší pouť na Velehrad. S více než půlročním předstihem jedna výzva střídá druhou, tisknou se papírové pozvánky a nakonec těch pár zúčastněných rozdává upomínkové obrázky nezúčastněným, aby se zastyděli, že nebyli a příště přišli.
Zkuste si představit, že se na vás někdo vrhne a začne vám drtit mečovitý výběžek a nutit vaše srdce, aby tlouklo frekvencí, kterou on udává. Asi se bude dost vzpírat ... Bůh si na nás nejvíce cení, že k němu přicházíme dobrovolně. Nechávejme proto druhým prostor, aby jejich srdce bila pro Boha frekvencí, která se mu na nich líbí a nenuťme je do té své. Jinak by se mohlo zdát, že hlavními vrcholy našeho farního liturgického roku jsou Adopce na dálku a Pěší pouť na Velehrad.
Masáž srdce je postup, kterým se vnějším stlačováním snažíme nahradit mechanickou funkci srdečního svalu. Nejprve se samozřejmě pohmatem na krční tepně přesvědčíme, že srdce opravdu nepracuje, pak rychle najdeme mečovitý výběžek hrudní kosti a začneme v rychlém tempu značnou silou stlačovat hrudník.
Chvályhodný postup pro záchranu života. Ale když se s takovou silou vrhneme na srdce, které pracuje, můžeme někomu třeba zbytečně zlomit nějaké to žebro, nemluvě o horších ohroženích. Zatímco ve zdravotnické praxi se chybné aplikace této metody vyskytují poměrně řídce, v různých aktivistických hnutích je nalezneme dost hojně.
I v naší farnosti se objevují takové nesprávně nasazené srdeční masáže. Vezměme si třeba Adopci na dálku. Řada farníků už tiše léta podporuje nějakého indického školáka nebo školačku. Farní rada se svého času zabývala návrhy na společnou adopci dětí, ale došla k závěru, že tento způsob charity je především určen pro vytvoření osobních vztahů k adoptovaným dětem. Přesto už pár let k této anonymní řadě osobně adoptovaných dětí přistupuje několik adoptivních dětí farních, které jsou přímo vymasírovány takovou srdeční masáží. Z každého rohu předsíně chrámu či Archy vykukuje nějaká nástěnka na toto téma, děti před vánocemi kreslí pohlednice, které už se poslední dobou moc neposílají, a tak před vánoci panuje nervozita, jestli zase vybereme tolik co loni. A protože nervozita má dostatečnou frekvenci, vždycky vydolujeme peněž o trochu víc než rok předtím.
Nebo taková pouť na Velehrad. Pardón, pěší pouť na Velehrad. S více než půlročním předstihem jedna výzva střídá druhou, tisknou se papírové pozvánky a nakonec těch pár zúčastněných rozdává upomínkové obrázky nezúčastněným, aby se zastyděli, že nebyli a příště přišli.
Zkuste si představit, že se na vás někdo vrhne a začne vám drtit mečovitý výběžek a nutit vaše srdce, aby tlouklo frekvencí, kterou on udává. Asi se bude dost vzpírat ... Bůh si na nás nejvíce cení, že k němu přicházíme dobrovolně. Nechávejme proto druhým prostor, aby jejich srdce bila pro Boha frekvencí, která se mu na nich líbí a nenuťme je do té své. Jinak by se mohlo zdát, že hlavními vrcholy našeho farního liturgického roku jsou Adopce na dálku a Pěší pouť na Velehrad.
Kýble, hadry a smetáky, velebte Pána!
takto by dávný žalmista určitě zapěl, kdyby se v posledních týdnech podílel na životě naší farnosti. Na jedné straně je velice pěkné, že se někde v ústraní ekonomické rady či jiných tajných rad zrodila myšlenka něco udělat s chátrajícím interiérem našeho farního kostela.
To, že je potřeba otlučenou omítku po čase nahradit novou sanační omítkou nikoho nepřekvapilo. Zase se jednou holt pořádně nadělá a musí se to uklidit. Vyčerpávající je na tom ten nekonečný sled drobných úkonů, které souvisejí zřejmě s přípravou rozvodů pro rozhlas. Přibude pár metrů drážek ve zdivu, nastupují kýble, smetáky a hadry, je třeba vyprostit s plastového úkrytu pár lavic a svatostánek, jedna všednodenní mše, všechno zase zakrýt, trochu vrtání a cyklus se opakuje.
Vzhledem k tomu, že útvar rychlého nasazení paní A. není ani rota ani četa, ale nepočetné družstvo (ve kterém byste dnes již obvyklou postavu vojenského kaplana marně hledali) hrozí, že jednoho krásného uprášeného dne už nebude mít kdo nastoupit na místa únavou padlých bojovnic za krásnější dům Boží.
Zvláště když chybí informace o tom, kolikrát to do závěrečného předvelikonočního malování ještě bude. Nestálo by za to, využít k bohoslužbám ve všední dny Archu nebo třeba farní kancelář?
takto by dávný žalmista určitě zapěl, kdyby se v posledních týdnech podílel na životě naší farnosti. Na jedné straně je velice pěkné, že se někde v ústraní ekonomické rady či jiných tajných rad zrodila myšlenka něco udělat s chátrajícím interiérem našeho farního kostela.
To, že je potřeba otlučenou omítku po čase nahradit novou sanační omítkou nikoho nepřekvapilo. Zase se jednou holt pořádně nadělá a musí se to uklidit. Vyčerpávající je na tom ten nekonečný sled drobných úkonů, které souvisejí zřejmě s přípravou rozvodů pro rozhlas. Přibude pár metrů drážek ve zdivu, nastupují kýble, smetáky a hadry, je třeba vyprostit s plastového úkrytu pár lavic a svatostánek, jedna všednodenní mše, všechno zase zakrýt, trochu vrtání a cyklus se opakuje.
Vzhledem k tomu, že útvar rychlého nasazení paní A. není ani rota ani četa, ale nepočetné družstvo (ve kterém byste dnes již obvyklou postavu vojenského kaplana marně hledali) hrozí, že jednoho krásného uprášeného dne už nebude mít kdo nastoupit na místa únavou padlých bojovnic za krásnější dům Boží.
Zvláště když chybí informace o tom, kolikrát to do závěrečného předvelikonočního malování ještě bude. Nestálo by za to, využít k bohoslužbám ve všední dny Archu nebo třeba farní kancelář?
Hovínka pod sněhem
Letošní zima byla dlouhá a bílá.
Sněhová pokrývka trpělivě po řadu týdnů
milosrdně skrývala spoustu nepatřičností,
které na ní nebo pod ní zanechali méně ukáznění uživatelé
chodníků a cest prostřednictvím svých miláčků.
Jednou to ale muselo přijít.
Sníh roztál a vše je jak na dlani.
Fuj, to je dost odporná představa mít to všechno na dlani!
Ale to ještě zřejmě nic není proti pocitu,
který přijde, až se jednou při závěrečném zúčtování
ukážou všechna ta hovínka našich předstíraných skutků.
Všechno to, co jsme zahalili do bílé,
i když tomu bílá barva příslušela,
protože to byly skutky o hodně méně vonné,
než jsme předstírali.
Takže pozor, Pán obílené věci dost nesnáší,
a až jeho horkým dechem roztají všechny nánosy,
bude dost těžké ho přesvědčit,
že naše cesta k němu byla v podstatě čistá ...
Letošní zima byla dlouhá a bílá.
Sněhová pokrývka trpělivě po řadu týdnů
milosrdně skrývala spoustu nepatřičností,
které na ní nebo pod ní zanechali méně ukáznění uživatelé
chodníků a cest prostřednictvím svých miláčků.
Jednou to ale muselo přijít.
Sníh roztál a vše je jak na dlani.
Fuj, to je dost odporná představa mít to všechno na dlani!
Ale to ještě zřejmě nic není proti pocitu,
který přijde, až se jednou při závěrečném zúčtování
ukážou všechna ta hovínka našich předstíraných skutků.
Všechno to, co jsme zahalili do bílé,
i když tomu bílá barva příslušela,
protože to byly skutky o hodně méně vonné,
než jsme předstírali.
Takže pozor, Pán obílené věci dost nesnáší,
a až jeho horkým dechem roztají všechny nánosy,
bude dost těžké ho přesvědčit,
že naše cesta k němu byla v podstatě čistá ...
Svatý Josef.
Člověk, který stál u kolébky našeho vykoupení. Zároveň člověk zahalen obrovskou pokorou, o kterém skoro nic nevíme. I to jeho tesařství v bezlesé zemi si moc neumíme představit. Nevykonal nic zvláštního. Do Egypta by utíkal s dítětem, kterému by hrozilo usmrcení, leckterý otec také. I ženu s dítětem by přijal. Přesto tento skromný muž z pozadí stojí na nejvyšších stupních vítězů a je nadějí pro všechny, kteří jsou zavaleni každodenností a sní o velkých skutcích, které by rádi pro svého Pána vykonali. Není třeba vymýšlet nic navíc. Jenom naslouchat, abychom nepřeslechli nějaký důležitý pokyn, třeba by to bylo ve snu.
Letos připadá svátek svatého Josefa na pátek. Člověk by si řekl, ideální světec pro páteční dětskou mši v Arše. Jenže ta se právě kvůli svatému Josefovi ruší. Místo ní bude další mše dole v kostele - v 6:20. Svatý Josefe, přiznáváme se, že nám pastorační záměr spojený s Tvou slavností uniká. Zřejmě se naši pastýři domnívali, že si jako dělník vychutnáš tuto časnou ranní hodinu. Doufáme, že aspoň svou osobní přízeň nám zachováš, abychom, podobně jako Ty, uchránili své děti a hlavně jejich duše před nástrahami světa.
Člověk, který stál u kolébky našeho vykoupení. Zároveň člověk zahalen obrovskou pokorou, o kterém skoro nic nevíme. I to jeho tesařství v bezlesé zemi si moc neumíme představit. Nevykonal nic zvláštního. Do Egypta by utíkal s dítětem, kterému by hrozilo usmrcení, leckterý otec také. I ženu s dítětem by přijal. Přesto tento skromný muž z pozadí stojí na nejvyšších stupních vítězů a je nadějí pro všechny, kteří jsou zavaleni každodenností a sní o velkých skutcích, které by rádi pro svého Pána vykonali. Není třeba vymýšlet nic navíc. Jenom naslouchat, abychom nepřeslechli nějaký důležitý pokyn, třeba by to bylo ve snu.
Letos připadá svátek svatého Josefa na pátek. Člověk by si řekl, ideální světec pro páteční dětskou mši v Arše. Jenže ta se právě kvůli svatému Josefovi ruší. Místo ní bude další mše dole v kostele - v 6:20. Svatý Josefe, přiznáváme se, že nám pastorační záměr spojený s Tvou slavností uniká. Zřejmě se naši pastýři domnívali, že si jako dělník vychutnáš tuto časnou ranní hodinu. Doufáme, že aspoň svou osobní přízeň nám zachováš, abychom, podobně jako Ty, uchránili své děti a hlavně jejich duše před nástrahami světa.
Jak letos přežít v urnovém háji
bez ztráty kytičky
Jaro se probudilo záplavou květů a zeleně. Zanedlouho se květy ztratí, ptáci přestanou dovádět a zeleń ztmavne. Křehká krása jarní naděje se postupně přemění ve zralou krásu plodů.
I naše občanské společenství prožívá takové předvolební jaro. Vykvetly nám nové politické strany. Ty existující slibují nové sliby. Za chvíli přijdou na řadu urnové háje, kde většinu svých demokratických tužeb slavnostně zas na pár let pohřbíme. Nedalo by se něco zachránit? Nebudu jednou skládat já osobně počet i z vhozených hlasovacích lístků? Výmluva, že svým jediným hlasem jsem nemohl nic ovlivnit, samozřejmě neuspěje. Není vyloučeno, že každý bude posuzován tak, jako kdyby výsledek závisel přesně jen na jeho hlasu. Letos by nemělo být rozhodování příliš obtížné, ale zaslechli jsme i pár nemoudrých alternativ a tak píšeme tyto řádky:
Jak tedy zvolit, abych si svůj věčný účet moc nezatížil? Otec arcibiskup předseda biskupské konference nám k volbám poslal "jen" modlitbu. Biskupu Malému se to zdálo málo konkrétní a tak přes svou komisi připojil konkrétnější rady. Nomen omen, volte malé strany. No, jo, ale kterou tedy?
Zdá se, že letos, hlavně v jihomoravských úvalech, je to jasné. Vzhledem k tomu, že část voličů si nevšimne, že pomale rozšafný kníže je skutečně jen volební lídr, za jehož rozložitými zády a košatým rodokmenen se skrývá stará známá vlčí smečka, hrozí, že z politické scény vypadne nejvýraznější zastánce křesťanských hodnot. A tak rada pro letošek je jednoduchá - volte Juránka!.
On nakonec ten recept arcibiskupa Jana není tak špatný. Zkusme se tu modlitbu pomodlit tak, jak se modlitby modlit mají. Totiž s upřímnou ochotou vzít sebe tu část proseb, které jsme schopni realizovat my sami. A hned se začínají rýsovat kritéria výběru nejmenšího zla. Rozhodně nám vypadá bílý kůň jedné politické strany, který v minulých volbách vjel na scénu tak, že zmátl i mnohé zralé a hermeneuticky kované voliče, byť varované, aby se předčasně neradovali (viz třeba zde), kteří se nyní kají např. takto: (Volil jsem jednu pidistranu minulé období, což jsem nejednou hořce oplakal. To co Bursík, Liška a jemu podobní z této strany udělali, z politického hlediska daleko přesahuje všechna zvěrstva uvnitř stran velkých a zavedených.) Letos zřejmě tento lichokopytník opustí politickou scénu v barvě biomasy.
Hlídky VV nám možná budou hlídat pískoviště před injekčními stříkačkami narkomanů, ale je otázka, zda nám uhájí naši křesťanskou civilizaci. Dělat dluhy, které nehodláme spácet se také nemá. Natož pošilhávat po době, kdy nám vládla jedina strana.
A tak zbývá náš dobrý osvědčený hejman, kterého nám v minulých komunálních volbách někteří naši spoluobčané vyměnili za chiméru, že ušetříme pár třicetikorun.
bez ztráty kytičky
Jaro se probudilo záplavou květů a zeleně. Zanedlouho se květy ztratí, ptáci přestanou dovádět a zeleń ztmavne. Křehká krása jarní naděje se postupně přemění ve zralou krásu plodů.
I naše občanské společenství prožívá takové předvolební jaro. Vykvetly nám nové politické strany. Ty existující slibují nové sliby. Za chvíli přijdou na řadu urnové háje, kde většinu svých demokratických tužeb slavnostně zas na pár let pohřbíme. Nedalo by se něco zachránit? Nebudu jednou skládat já osobně počet i z vhozených hlasovacích lístků? Výmluva, že svým jediným hlasem jsem nemohl nic ovlivnit, samozřejmě neuspěje. Není vyloučeno, že každý bude posuzován tak, jako kdyby výsledek závisel přesně jen na jeho hlasu. Letos by nemělo být rozhodování příliš obtížné, ale zaslechli jsme i pár nemoudrých alternativ a tak píšeme tyto řádky:
Jak tedy zvolit, abych si svůj věčný účet moc nezatížil? Otec arcibiskup předseda biskupské konference nám k volbám poslal "jen" modlitbu. Biskupu Malému se to zdálo málo konkrétní a tak přes svou komisi připojil konkrétnější rady. Nomen omen, volte malé strany. No, jo, ale kterou tedy?
Zdá se, že letos, hlavně v jihomoravských úvalech, je to jasné. Vzhledem k tomu, že část voličů si nevšimne, že pomale rozšafný kníže je skutečně jen volební lídr, za jehož rozložitými zády a košatým rodokmenen se skrývá stará známá vlčí smečka, hrozí, že z politické scény vypadne nejvýraznější zastánce křesťanských hodnot. A tak rada pro letošek je jednoduchá - volte Juránka!.
On nakonec ten recept arcibiskupa Jana není tak špatný. Zkusme se tu modlitbu pomodlit tak, jak se modlitby modlit mají. Totiž s upřímnou ochotou vzít sebe tu část proseb, které jsme schopni realizovat my sami. A hned se začínají rýsovat kritéria výběru nejmenšího zla. Rozhodně nám vypadá bílý kůň jedné politické strany, který v minulých volbách vjel na scénu tak, že zmátl i mnohé zralé a hermeneuticky kované voliče, byť varované, aby se předčasně neradovali (viz třeba zde), kteří se nyní kají např. takto: (Volil jsem jednu pidistranu minulé období, což jsem nejednou hořce oplakal. To co Bursík, Liška a jemu podobní z této strany udělali, z politického hlediska daleko přesahuje všechna zvěrstva uvnitř stran velkých a zavedených.) Letos zřejmě tento lichokopytník opustí politickou scénu v barvě biomasy.
Hlídky VV nám možná budou hlídat pískoviště před injekčními stříkačkami narkomanů, ale je otázka, zda nám uhájí naši křesťanskou civilizaci. Dělat dluhy, které nehodláme spácet se také nemá. Natož pošilhávat po době, kdy nám vládla jedina strana.
A tak zbývá náš dobrý osvědčený hejman, kterého nám v minulých komunálních volbách někteří naši spoluobčané vyměnili za chiméru, že ušetříme pár třicetikorun.
Přestřižená modlitba
Už léta, možná desítky let se po mši svaté svěřujeme pod ochranu Boží Rodičky a ve všední dny se obracíme k nejvyššímu Veleknězi s prosbou za kněze. Modlitbu znají všichni zpaměti.
Proč se za ně nemodlíme v neděli, to se nám nepodařilo s jistotou vypátrat. Možná proto, že při plně obsazených nedělních bohoslužbách mají radosti dost, ale ve všední den by je mohla naše nehojná účast trochu skličovat.
Nyní ale došlo ke změně. V létě se objevily v lavicích novotou svítící bílé lístky s jinou modlitbou za kněze. Nevíme, kdo stojí za změnou a jaký byl její záměr. Že by si pan farář s panem kaplanem rozhodli, že od teď se za ně máme modlit jinak, se nezdá příliš pravděpodobné.
Zdálo se nám, že nová modlitba je jaksi zbavena kněžského svátostna. V podstatě bychom se takto mohli i laici sami za sebe. Ale pak jsme to našli - modlitbě chybí první půlka. Chybí jí vyjádření vděčnosti Bohu za ně. Chybí jí ocenění jejich odvahy přijmout Boží výzvu. Zvláště v dnešní době je tato prosba aktuálnější než jindy.
Takže aspoň na tomto místě vyjadřujeme Bohu dík, za všechny, kteří se odhodlali nebo odhodlávají vsadit na Boží věc všechno. Díky!
Už léta, možná desítky let se po mši svaté svěřujeme pod ochranu Boží Rodičky a ve všední dny se obracíme k nejvyššímu Veleknězi s prosbou za kněze. Modlitbu znají všichni zpaměti.
Proč se za ně nemodlíme v neděli, to se nám nepodařilo s jistotou vypátrat. Možná proto, že při plně obsazených nedělních bohoslužbách mají radosti dost, ale ve všední den by je mohla naše nehojná účast trochu skličovat.
Nyní ale došlo ke změně. V létě se objevily v lavicích novotou svítící bílé lístky s jinou modlitbou za kněze. Nevíme, kdo stojí za změnou a jaký byl její záměr. Že by si pan farář s panem kaplanem rozhodli, že od teď se za ně máme modlit jinak, se nezdá příliš pravděpodobné.
Zdálo se nám, že nová modlitba je jaksi zbavena kněžského svátostna. V podstatě bychom se takto mohli i laici sami za sebe. Ale pak jsme to našli - modlitbě chybí první půlka. Chybí jí vyjádření vděčnosti Bohu za ně. Chybí jí ocenění jejich odvahy přijmout Boží výzvu. Zvláště v dnešní době je tato prosba aktuálnější než jindy.
Takže aspoň na tomto místě vyjadřujeme Bohu dík, za všechny, kteří se odhodlali nebo odhodlávají vsadit na Boží věc všechno. Díky!
Každý ráno otočit se k Bohu
Možná i někoho z vás
zavály prázdninové turbulence
v brněnské hromadné dopravě na tuto zastávku.
Je tam sloup. Jeden z mnoha,
nesoucí tramvajové a trolejbusové troleje.
Opírá se o něj podivně pokřivený
odpadkový koš.
Ale tento sloup,
jehož vrchol se ztrácí v listoví javoru babyky
a jehož pata trůní mezi nedopalky cigaret,
které se zde kouřit nesmějí
a přesto všechny mají podezřele
jednotný minimální rozměr,
není sloupem ledajakým.
Nese moudrost důležitosti daleko větší,
než příjezd nějakého autobusu,
který předstírá, že je tramvaj.
