Otevřený dopis bystrckým kojencům
Milí bystrčtí kojenci, batolata, nemluvňata, naši milí křiklouni,
jsme strašně rádi, že vás v našem kostele tolik vidíme. Všude kolem sebe slyšíme, jak to s tou naší Církví jde s kopce, jak každého roku nás bude o jedno procento míň, jak za chvíli nebudeme mít žádně kněze. A když přijdeme v neděli na desátou, jsou naše obavy tytam.
A proč vám teda píšeme otevřený dopis?
Vždyť my ani neumíme číst, namítnete. No, to je právě to - vy neumíte číst a divíte se, proč my vám píšeme dopis. My se zas divíme, proč se vy se svými mnohdy ještě bezzubými pusinkami tak tlačíte na naše lámání chleba. Mějte rozum děcka! Máme strach, že se vám to zprotiví. Vemte si třeba pejsky. Protože jsou od mala nuceni chodit k psím pánům doktorům, vyvine se u nich k ordinacím takový odpor, že mnozí vstupují dovnitř smykem taženi za vodítko. Ono by se to nemuselo zprotivit jen vám. Představte si, že bychom museli smykem táhnout po kostelní dlažbě k oltáři pana kaplana, který by se bál, že se mu ve vašem křiku ztratí jemňounká nitka pracně připravené promluvy. Nebo že bychom museli vléct do kostela babičky a dědečky, kteří i tak mají co dělat, aby od některých lektorů něco pochytili. Když se k tomu připojí váš křik, jsou chudáci ztraceni a mohou se jen těšit, že příští neděli budete hulákat při nějaké neměnné části mše svaté.
Není divu, když pak jako odpověď na Slyšeli jsme slovo Boží zaslechneme Neslyšeli.
Takže, neberte to děcka na lehkou váhu. On takový nepříjemný pocit, že jste chtěli tatínkovi něco říct a on vám v odpověď stříkal do pusinky čaj, aby váš hlasový projev uhasil, se vám může pěkně zadřít do podvědomí. Říká se tomu komplex a je o tom celá věda, jak se toho později zbavit.
Hodně štěstí při přemlouvání rodičů, aby se s vámi třeba vystřídali doma. Vaše bohoslužba z kostek doma na koberci se Pánu Bohu možná bude líbit ještě víc, než když ho přijdete hlasitě pozdravit do kostela.
Čau mrňousci! Vaše OKO
Milí bystrčtí kojenci, batolata, nemluvňata, naši milí křiklouni,
jsme strašně rádi, že vás v našem kostele tolik vidíme. Všude kolem sebe slyšíme, jak to s tou naší Církví jde s kopce, jak každého roku nás bude o jedno procento míň, jak za chvíli nebudeme mít žádně kněze. A když přijdeme v neděli na desátou, jsou naše obavy tytam.
A proč vám teda píšeme otevřený dopis?
Vždyť my ani neumíme číst, namítnete. No, to je právě to - vy neumíte číst a divíte se, proč my vám píšeme dopis. My se zas divíme, proč se vy se svými mnohdy ještě bezzubými pusinkami tak tlačíte na naše lámání chleba. Mějte rozum děcka! Máme strach, že se vám to zprotiví. Vemte si třeba pejsky. Protože jsou od mala nuceni chodit k psím pánům doktorům, vyvine se u nich k ordinacím takový odpor, že mnozí vstupují dovnitř smykem taženi za vodítko. Ono by se to nemuselo zprotivit jen vám. Představte si, že bychom museli smykem táhnout po kostelní dlažbě k oltáři pana kaplana, který by se bál, že se mu ve vašem křiku ztratí jemňounká nitka pracně připravené promluvy. Nebo že bychom museli vléct do kostela babičky a dědečky, kteří i tak mají co dělat, aby od některých lektorů něco pochytili. Když se k tomu připojí váš křik, jsou chudáci ztraceni a mohou se jen těšit, že příští neděli budete hulákat při nějaké neměnné části mše svaté.
Není divu, když pak jako odpověď na Slyšeli jsme slovo Boží zaslechneme Neslyšeli.
Takže, neberte to děcka na lehkou váhu. On takový nepříjemný pocit, že jste chtěli tatínkovi něco říct a on vám v odpověď stříkal do pusinky čaj, aby váš hlasový projev uhasil, se vám může pěkně zadřít do podvědomí. Říká se tomu komplex a je o tom celá věda, jak se toho později zbavit.
Hodně štěstí při přemlouvání rodičů, aby se s vámi třeba vystřídali doma. Vaše bohoslužba z kostek doma na koberci se Pánu Bohu možná bude líbit ještě víc, než když ho přijdete hlasitě pozdravit do kostela.
Čau mrňousci! Vaše OKO
Ježíš zvítězil, satan je poražen
Pěkně optimisticky vzestupně napsáno. Podobný rukopis, hlavně to Ž je nám nějak povědomé. Ano, nalistujte si číslo 13 ...
Na Fleischnerově se mají, řeknete si. Proč zrovna Fleischnerova, čím si zasloužila toto vítězství? Málem to vyvolalo vádu mezi ulicemi farnosti. A co naše ulice? Jak dlouho budeme čekat my? Jsme snad horší než Fleischnerova?
No vidíte, ani my věřící si s takovým oznámením nevíme v této konkrétní situaci moc rady. Co mají dělat chudáci nevěřící? Někteří si myslí, že když je to na kotelně, tak se podařilo rozkrýt nějaké nekřesťanské vydírání ze strany Tezy, našeho dodavatele tepla. Co se vlastně odehrálo za těmi černými plechovými vraty za drama?
Takže, milý misionáři, abychom lidi oslovili, je potřeba podepřít svá verbální sdělení činy. Co třeba dodat větu Mám z toho takovou radost, že vám přijdu zadarmo vyklepat koberec?
Pěkně optimisticky vzestupně napsáno. Podobný rukopis, hlavně to Ž je nám nějak povědomé. Ano, nalistujte si číslo 13 ...
Na Fleischnerově se mají, řeknete si. Proč zrovna Fleischnerova, čím si zasloužila toto vítězství? Málem to vyvolalo vádu mezi ulicemi farnosti. A co naše ulice? Jak dlouho budeme čekat my? Jsme snad horší než Fleischnerova?
No vidíte, ani my věřící si s takovým oznámením nevíme v této konkrétní situaci moc rady. Co mají dělat chudáci nevěřící? Někteří si myslí, že když je to na kotelně, tak se podařilo rozkrýt nějaké nekřesťanské vydírání ze strany Tezy, našeho dodavatele tepla. Co se vlastně odehrálo za těmi černými plechovými vraty za drama?
Takže, milý misionáři, abychom lidi oslovili, je potřeba podepřít svá verbální sdělení činy. Co třeba dodat větu Mám z toho takovou radost, že vám přijdu zadarmo vyklepat koberec?
Dýně útočí
Letošní podzim se na nás už druhým rokem valí dýně. Jsou nejen na hromadě před oltářem, ale i na něm, u ambónu, u nohou Božského srdce i Panna Maria stojí v dýních. Je sice pravda, že v katastru naší farnosti je řada zahrádek. Ale nikdy nás nenapadlo, že tou hlavní plodinou, za kterou bychom měli při podzimní připomínce úrody děkovat, jsou právě dýně.
Nic proti dýním. Samy o sobě nechutnají nic moc, ale když jim jiný pokrm propůjčí své aróma a ony dodají tu hmotu, dá se z toho docela zasytit. Možná se nám chce naznačit, že i my jsme takové dýně v zahradě Boží.
Ovšem to množství ovoce a hlavně zeleniny je značné. Je to vskutku pastva pro oči. No, a než to člověk na tu dálku všechno přehlédne a ujistí se například, že jeho oblíbené brambory ani rajčata tam nejsou, tak je hnedle přijímání.
No, a když jsme u toho přijímání, vynořuje se další problém, který může docela potrápit skrupulóznější duše. Pár těch dýní je na oltáři, těsně vedle místa, kde se jiné plody země proměňují. Nemohlo by se stát něco i s nimi? Když ne s nim, tak co s tím s oltáře visícím hroznem vína? Jistě v něm už začalo probíhat alkoholické kvašení...
Letošní podzim se na nás už druhým rokem valí dýně. Jsou nejen na hromadě před oltářem, ale i na něm, u ambónu, u nohou Božského srdce i Panna Maria stojí v dýních. Je sice pravda, že v katastru naší farnosti je řada zahrádek. Ale nikdy nás nenapadlo, že tou hlavní plodinou, za kterou bychom měli při podzimní připomínce úrody děkovat, jsou právě dýně.
Nic proti dýním. Samy o sobě nechutnají nic moc, ale když jim jiný pokrm propůjčí své aróma a ony dodají tu hmotu, dá se z toho docela zasytit. Možná se nám chce naznačit, že i my jsme takové dýně v zahradě Boží.
Ovšem to množství ovoce a hlavně zeleniny je značné. Je to vskutku pastva pro oči. No, a než to člověk na tu dálku všechno přehlédne a ujistí se například, že jeho oblíbené brambory ani rajčata tam nejsou, tak je hnedle přijímání.
No, a když jsme u toho přijímání, vynořuje se další problém, který může docela potrápit skrupulóznější duše. Pár těch dýní je na oltáři, těsně vedle místa, kde se jiné plody země proměňují. Nemohlo by se stát něco i s nimi? Když ne s nim, tak co s tím s oltáře visícím hroznem vína? Jistě v něm už začalo probíhat alkoholické kvašení...
V žaludku ti zhořkne
Blíží se konec církevního roku a tak zase jako jiná církevní léta k nám znějí slova ze Zjevení svatého Jana, aby ta naše spokojeně dřímající svědomí bezmezně spoléhající na Boží dobrotu trochu vyburcovala drnčením apokalyptické struny.
Některé obrazy se těžko představují. Pozornému posluchači a čtenáři našeho občasníku jistě neunikla bytost, které je samé oko. Na páteční dětskou mši zase připadlo čtení, kde byl dán příkaz ke snězení svitku. A vysvětlujte dětem proč jíst knihu, když to pořádně nechápeme ani my dospělí.
Otci Pavlovi se podařilo celkem názorně zhmatatelnit tu první část - sladkost v ústech. Děti dostaly při promluvě barevné lístky papíru s texty z Písma. Měly se spojit podle barev a dát dohromady správnou větu. A po mši svaté, že si to mají přijít sníst. Papír byl jedlý, takže sladkost slova Božího v ústech byla demonstrována dostatečně. Jak to dopadlo s tou hořkostí, není jasné. Jedna maminka se domnívala, že je to snad napsáno fixou a dětem budou z toho večer bolet bříška. Ale že by otec Pavel tak spoléhal na Boží léčitelskou schopnost? Nespoléhal, psal hořkou čokoládou. Snad chtěl dětem naznačit, že ta hořkost v žaludku zas nebude tak strašná ...
Blíží se konec církevního roku a tak zase jako jiná církevní léta k nám znějí slova ze Zjevení svatého Jana, aby ta naše spokojeně dřímající svědomí bezmezně spoléhající na Boží dobrotu trochu vyburcovala drnčením apokalyptické struny.
Některé obrazy se těžko představují. Pozornému posluchači a čtenáři našeho občasníku jistě neunikla bytost, které je samé oko. Na páteční dětskou mši zase připadlo čtení, kde byl dán příkaz ke snězení svitku. A vysvětlujte dětem proč jíst knihu, když to pořádně nechápeme ani my dospělí.
Otci Pavlovi se podařilo celkem názorně zhmatatelnit tu první část - sladkost v ústech. Děti dostaly při promluvě barevné lístky papíru s texty z Písma. Měly se spojit podle barev a dát dohromady správnou větu. A po mši svaté, že si to mají přijít sníst. Papír byl jedlý, takže sladkost slova Božího v ústech byla demonstrována dostatečně. Jak to dopadlo s tou hořkostí, není jasné. Jedna maminka se domnívala, že je to snad napsáno fixou a dětem budou z toho večer bolet bříška. Ale že by otec Pavel tak spoléhal na Boží léčitelskou schopnost? Nespoléhal, psal hořkou čokoládou. Snad chtěl dětem naznačit, že ta hořkost v žaludku zas nebude tak strašná ...
Rok diecéze
Tak máme nový rok za dveřmi. Už si to tam podupává. Není sám. Jak už to bývá zvykem, dostal kamaráda. Letos se jmenuje Rok diecéze. To se jim to půjde!
V mnohých farnostech se teď smaží, vaří a dopékají vánoční čísla farních časopisů. Naši poctiví redaktoři se neuchylují k nízkým novinářským trikům, jako je třeba recyklace dva a více roků starých čísel. A tak každá trocha přijde vhod, protože vánočních témat je vždy poskrovnu. A zvláště k roku diecéze by se něco hodilo.
A ejhle, je to tu!
Sekretářka a tisková mluvčí posílá dokument Osobnosti diecéze. Netrpělivé otevření souboru. A pak rozpaky. Výčtu osobností totiž předchází odstavec nazvaný Z historie diecéze. Hezky stručně v deseti bodech je shrnuto to podstatné. Vezmeme to od konce. Copak naše diecéze považuje za významné v minulém století? Kupodivu toho není mnoho.
V roce 1905 je to vybudování dvou katedrálních věží (81 metrů), typických dominant Brna. A v roce 1990 byla románsko-gotická krypta poprvé zpřístupněna veřejnosti.
Ano, milí přátelé, to je za minulé století vše. A to může být rádo, protože století devatenácté má jen jednu událost a to ještě těsně na sklonku - posvěcení hlavního oltáře katedrály biskupem Bauerem. Tento den se slaví jako výročí posvěcení katedrály (21.5.).
No a tak to jde dál . Vše kromě bodu 1 - příchodu věrozvěstů - se týká Petrova a jasně ukazuje na chybičku, která se vloudila. Nečeká nás tedy zřejmě rok diecéze, ale rok katedrály.
Tak máme nový rok za dveřmi. Už si to tam podupává. Není sám. Jak už to bývá zvykem, dostal kamaráda. Letos se jmenuje Rok diecéze. To se jim to půjde!
V mnohých farnostech se teď smaží, vaří a dopékají vánoční čísla farních časopisů. Naši poctiví redaktoři se neuchylují k nízkým novinářským trikům, jako je třeba recyklace dva a více roků starých čísel. A tak každá trocha přijde vhod, protože vánočních témat je vždy poskrovnu. A zvláště k roku diecéze by se něco hodilo.
A ejhle, je to tu!
Sekretářka a tisková mluvčí posílá dokument Osobnosti diecéze. Netrpělivé otevření souboru. A pak rozpaky. Výčtu osobností totiž předchází odstavec nazvaný Z historie diecéze. Hezky stručně v deseti bodech je shrnuto to podstatné. Vezmeme to od konce. Copak naše diecéze považuje za významné v minulém století? Kupodivu toho není mnoho.
V roce 1905 je to vybudování dvou katedrálních věží (81 metrů), typických dominant Brna. A v roce 1990 byla románsko-gotická krypta poprvé zpřístupněna veřejnosti.
Ano, milí přátelé, to je za minulé století vše. A to může být rádo, protože století devatenácté má jen jednu událost a to ještě těsně na sklonku - posvěcení hlavního oltáře katedrály biskupem Bauerem. Tento den se slaví jako výročí posvěcení katedrály (21.5.).
No a tak to jde dál . Vše kromě bodu 1 - příchodu věrozvěstů - se týká Petrova a jasně ukazuje na chybičku, která se vloudila. Nečeká nás tedy zřejmě rok diecéze, ale rok katedrály.
Janáček ?
Poměrně čelné místo v seznamu osobností zaujímá Leoš Janáček. Je otázkou, jak je vhodné v době uvolňujících se sexuálních mravů stavět před oči mladé generace člověka s tak výraznými sexuálními avantýrami.
Zdá se, že Janáček byl spíše zaměstnancem diecéze - místní církve - než jejím členem. Když ho chválili jako věřícího starce za napsání Glagolské mše, distancoval se od obou přívlastků. Tímto dílem neměl zřejmě v úmyslu ani tak potěšit Boha jako naštvat rakouské mocnářství.
Jinak jsou to úctyhodné osobnosti. Laiky zastupuje skromná dvojice Zdislava-Zahradníček, protože Santiniho brňáctví není příliš přesvědčivé, i když kostely nám tu postavil pěkné.
Poměrně čelné místo v seznamu osobností zaujímá Leoš Janáček. Je otázkou, jak je vhodné v době uvolňujících se sexuálních mravů stavět před oči mladé generace člověka s tak výraznými sexuálními avantýrami.
Zdá se, že Janáček byl spíše zaměstnancem diecéze - místní církve - než jejím členem. Když ho chválili jako věřícího starce za napsání Glagolské mše, distancoval se od obou přívlastků. Tímto dílem neměl zřejmě v úmyslu ani tak potěšit Boha jako naštvat rakouské mocnářství.
Jinak jsou to úctyhodné osobnosti. Laiky zastupuje skromná dvojice Zdislava-Zahradníček, protože Santiniho brňáctví není příliš přesvědčivé, i když kostely nám tu postavil pěkné.