Žádný dlouhý úvod,
dneska jsme se dozvěděli, že máme novou pastorační asistentku a jak se jmenuje. Vše.
Takže tady je OKO a má číslo 63.
Beta není z německého Bett = postel, ale druhé písmeno řecké abecedy.
Beta test nějakého produktu, např. softvérového, znamená, že už to v podstatě funguje a brzy to půjde do ostrého provozu. Alfa test naproti tomu většinou vykazuje závažné chyby a k ostrému provozu má daleko, někdy se tam ani nedostane
Katolická morálka alfa i beta testy manželského styku považuje za závažný přestupek bez ohledu na to, zda ostrý provoz následuje či ne.
Tělo není pro smilnění, začínal dnešní úryvek z listu korinstským křesťanům. Dokonce svatý Pavel nabádá, abychom před tou věcí utíkali. A nedá se úplně vyloučit, že by mohl být dotčen i Duch Svatý. To už je vážná věc, protože na Ducha Svatého Ježíš nedal nikdy dopustit a hrozil nejvyššími tresty tomu, kdo by mu zkřivil vlásek na hlavě.
Promluva, která pak následovala se však jako vždy obratně vyhnula bahnité půdě druhého čtení a důstojně se vznášela v oblacích povolání povolaných, které se vytvořily ze čtení prvního a evangelia. Zavrženíhodné rituály našich korintských předků ve víře zůstaly zcela nepovšimnuty. To se u nás nevyskytuje. Pojmy smilstvo a cizoložství byly izolovány v říši archaismů. Smilstvo, to jako myslíš se zvířaty...? Kdypak jste slyšeli, že X a Y spolu smilní? Nebo že X cizoloží s Y a tím uvádí Z do cizoložství?
Víme, jak tvrdě Hospodin potíral tyto nemravnosti. A tak my nesmilníme, ale zkoušíme to, abychom měli o to kvalitnější manželství. Místo sodomie máme rovná práva jinak orientovaných jedinců. A kdo je dezorientován dá si masáž.
A dávný Korint? No tak ten nám je ze všeho nejbližší. Přístavní město, křižovatka cest poskytující rozptýlení vojákům, námořníkům, cestovatelům a obchodníkům. Kuplíři, korintéři, korintovali děvky a městem se šířila korintská nemoc. Mravy tak uvolněné, že nově obráceným šel přechod na křesťanskou morálku tak ztuha, že svatý Pavel navrhuje, že jim přijde napomoc s holí...
Přece jenom jsme vás s tím úvodem trochu odbyli. V minulém čísle jsme se rozplývali nad novým kaplanem. A jak to u nás ve farnosti vypadá za třiapůl roku? Když to tak zvažujeme ze všech stran, bude nejpřiléhavějším označením období růstu. Náš pan farář má už dávno na krku osm křížků a tak není divu, že aktivitám farnosti a tím i různým obdobím vtiskují tvář kaplani.
Náš minulý kaplan vnesl do farnosti spoustu aktivit, krátce střižené vlasy a sportovního ducha. Zájem opačného pohlaví sledoval pobaveně, maratónského běžce přece někdo hned tak nedoběhne. Byl udolán na velmi krátké trati, od fary to nebyla ani čtvrtka...
Není tedy divu, že si nového kaplana hlídáme jako oko v hlavě. Už víme, jak to probíhá. Docela nenápadně. O to větší pozornost se pak upíná na různé detaily. Třeba vlasy. Ty nelze přehlédnout. Schválně se podívejte o číslo zpět, což vás zavede asi tři a půl roku do historie. K nepoznání, že? Každý měsíc vlasů přiroste asi centimetr. Je vidět, že se tu moc nestříhalo. Jen vousy. Ty, když se občas nepřistřihnou, vypadají k oltáři přece jen trochu divoce.
Hodně se to přetřásalo, proč si ty vlasy tak nechává růst. Nějaký slib, něco jako Samson? Ale to asi ne, podle infomací, které máme, za tím jeho maminka nestojí. Že by snaha maximálně se podobat svému Mistrovi? No, to se mu s těmi opánky - na bosých nohou po většinu roku - celkem daří. Prý ten pravý důvod je poselství opačnému pohlaví, že on nepřipadá v úvahu. Jestli to mu funguje? Pevně doufáme, že ano. Vlasy jsou už přece dost dlouhé. Neradi bychom přišli, ale co my, ale Pán by přece nerad přišel o tohoto opravdového, hlubokého a pokorně sloužícího muže. A tak pečlivě sledujeme, co se kolem něho děje, kdyby přece jen někomu ty vlasy nevadily...
Naše periodikum chová už dlouho obzvláštní obdiv k trapistickému klášteru v Novém Dvoře. Mnozí z vás také třeba dostávají přátelské dopisy, kde Otec Samuel popisuje, jak pokračuje život kláštera. Pěkné pouto spojující náš uspěchaný, ustaraný a hlučný svět se světem ticha, modlitby a práce.
Toto pouto může být nyní ještě konkrétnější, nebojme se říci lahodnější. Můžeme si ho ochutit jedním z výrobků, kterými si mniši zajišťují obživu, - Novodvorskou hořčicí - vyrobenou podle originální trapistické receptury.
V přibaleném letáku jsme se dočetli, že ji vyrábějí z vybraného hořčičného semínka, které po namočení do octa smíchaného s pramenitou vodou z lesů obklopujících klášter, je rozdrceno na mlýnském kameni, provoněno medem a moravským bílým vínem.
Od té doby to bylo už v režii mlsného jazyka, který se představy této pochutiny nemohl zbavit. Až se k ní konečně dostal, ucítil výraznou, ale příjemně ostrou hořčičnou chuť na hrubém podkladě navinutou na dobrém víně s jednoduchou dokonalostí gregoriánského chorálu.
Prostě jedinečná příležitost, jak si pošmáknout a nemít výčitky svědomí z rozmařilosti v jídle. Cena této vybrané lahůdky je 60 korun. Ale za lahodné pouto s Novým Dvorem to možná zas není tolik, neboť ...
Na nebeské na klice
voní mnichů hořčice
řekl Pán svým učedníkům, když je poslal hlásat svou teologický systém. Jak to tedy myslel? On nic neříkal jen tak do větru. Jak si tedy vysvětlit, že několik týdnů platí nové vatikánské nařízení, říká se tomu nóta, což moc přátelsky nezní. Podle něho vydavatelství Libreria Editrice Vaticana má vybírat poplatky za využití každého dokumentu římské kurie nebo slov papeže, tedy za všechno, co řekne nebo napíše. "Do církve zavála vůně peněz," říká známý publicista Vittoria Messoriho. Vatikán se však brání a tvrdí, že rozhodně nehodlá obchodovat s papežovými slovy, ale pouze ochránit jeho texty před pirátským komerčním využitím.
Co je to pirátské komerční využití? Někdo to prostě vytiskne a prodá věřícícím. Což je samozřejmě nemorální. Morální by bylo, kdyby předtím zaplatil vydavatelství Libreria. Pak si o to samozřejmě zvýší patřičně cenu knihy. A tak vlastně Svatému Otci nakonec hezky zaplatíme my všichni. Což o to, jsou to díla exceletní, většinu peněz vydáme za zboží nesrovnatelně horší kvality. Ale pořád nám vrtá hlavou, co tím teda Pán myslel, když řekl Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte? No, možná stačí chvíli počkat, Svatý otec k tomu něco napíše a my si pak tu odpověď zase hezky koupíme.
No a nejhorší argumenty jsou typu, však Písmo svaté a Katechismus, jsou zadarmo. Tak ohledně katechismu si nejsme jistí, schválně si najedte až nakonec a jukne na vás zase to poťouchlé a ziskuchtivé © s dodatkem Libreria Editrice Vaticana. A Písmo? Tak tady bychom doporučovali mluvit hodně potichu, protože, jak se to dozví ti Abrahámovi potomci, kteří Krista odmítají, mohl by nás ten Starý zákon přijít pěkně draho...
Ať žije Copy?Right!
Nějak se nám hromadí v depozitáři mezi birety a manipuly. Občas bohužel i nějaký ten kolárek tam visí. Manipuly už asi dosloužily, birety možná ještě přijdou do módy, kolárku je trochu škoda, ale ty svatozáře tam nemají co dělat.
Na rozdíl od těch ostatních rekvizit nabízí Pán svatozář každému. Je to takový zlatý klíč k nebeské bráně a světýlko, kterým Pán svítí na cestu našim bližním.
Máme být svatí jako nebeský Otec. Vícekrát se Pán projevil jako hodně náročný. Na druhé straně je Písmo svaté je plné příkladů, jak dovede Bůh zamhouřit své oko, jaké věci svým vyvoleným prominout. Jen ta snaha by měla stát za to.
Neriskovat příchod k nebeské bráně jen tak prostovlasí.
A dokonce je tu i pokyn pro ostýchavé. Svatozáře se nemají schovávat pod postel nebo pod kbelík. Co kdybychom neměli čast po ní rychle sáhnout ve chvíli poslední...
Ale taky se nemají odhazovat při prvním hříchu. Ony si to ty svatozáře rozhodně nezaslouží. Vždyť to nebylo jen tak zadarmo a ve Starém zákoně se takto veřejně vůbec nerozdávaly.
Tak si hezky ty svatozáře zase rozeberme. Není třeba ztrácet příliš času s upevňováním na hlavu, stačí někde strčit do kapsy, aby kousek vykukoval.