Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Povolte prosím Javascript nebo zkuste jiný prohlížeč.

V jednom z nejvyprahlejších koutů
druhdy tak křesťanské Evropy
nám trapisté natahují potrubí do nebe


Před rokem jsme vám, milí čtenáři, přinesli naši první reportáž o trapistech. Od té doby se události pořádně hnuly. Stavební práce pokročily tak, že letos v srpnu začne bydlet v Novém Dvoře první desítka mnichů. Jak by se tam mohli cítit doma, kdyby tam neměli kostel. A tak na svátek svého patrona svatého Benedikta kladou základní kámen pro svůj kostel. Ruka hlavního architekta vám ukazuje místo, kde se konala bohoslužba. Kostel je ta půlkulatě zakončena stavba naproti.
Od samého rána stékaly na českou zem proudy vod, jihočeské řeky přetékají. Když jsme dorazili na místo, stoupá z okolních lesů nadějně pára. Na zemi to už nevypadá tak hezky. nad hnědým blátem protkaným štěrkovými chodníky se vznášejí zatím bělostné hábity řeholníků.

Tak to je on. Anglický džentlmen drobnější postavy v elegantním dlouhém černém plášti. Architekt John Pawson. S velkou ochotou a zájmem se ujal přeměny statku v Novém Dvoře na trapistický klášter. Netají se také tím, že pro Nový Dvůr nejen pracuje ale i čerpá z přátelství s trapisty.


Mistr zálibně spočinul pohledem na dřevěném podstavci. Pak na něj zvedl nohu. Vypadalo to, jako by si zavazoval tkaničku.

Ale nebyla to tkanička, ale pokus dostat se nahoru. Přátelé či bodygárdi přispěchali na pomoc a vytlačují mistra do výše.

Podařilo se. Věhlasný architekt pózuje fotografům a kochá se, jak se mu jeho dílo třídimenzalizuje.

Slavnostní mši svatou, při níž byl posvěcen základní kámen kostela, celebroval biskup Radkovský spolu s dalšími biskupy a kněžími pod touto klenbou budoucího refektáře. V pozvánce na tuto slavnost bratři trapisté žádali, aby se během obřadu nefotografovalo. Vzhledem k tomu, že jsme této žádosti vyhověli, uvidíte až záběry zvenku, kde už se asi fotit smělo, protože fotili všichni, kdo měli čím. Ve své promluvě otec biskup přirovnal budování trapistického kláštera k zakládání inženýrských sítí, z nichž bude čerpat celá diecéze. A určitě i okolí daleko širší.

Apoštolský nuncius v doprovodu bratra Maria Jiřího obcházejí základy a skrápějí je svěcenou vodu. Kapky padají do velkých louží, které nenechávají nikoho na pochybách, kdo je tu ten hlavní kropič.

Po skončení obřadu jsme byli již notně pomrzlí a nedovedli si představit, jak vydržíme ještě přednášku pama architekta. Igelitová okna berou všechnu naději na útulnou přednáškovou místnost. Pomoc však dorazila odjinud. Avizované teplé občerstvení nebylo vůbec malé. A kupodivu dovedlo rozpustit i mrznoucí nohy. Výborná polévka, nějaká variace ze sojového masa doprovázená rýží bohatě protkanou černými jehličkami divoké rýže. Potom káva, čaj, víno. Výborné koláčky. Zákusky. Dokonce i pult s chladnými nápoji. Kdopak je za tou chutnou krmí i perfektní obsluhou v těchto velice polních podmínkách. Lze zahlédnout pány Martínka a Cajzla. Takže asi PM Gastroservis, ne?

A co bylo nejlepší? Že nás neopustili naši hodnostáři. Spolu s královským kněžstvem tu stál ve frontě na polívku biskup plzeňský, opodál nuncius, tam se zase opírá o sloup nenápadný opat kláštera v zemi izraelské. Zdaleka ne všechny významné hosty jsme stačili zachytit. Například francouzského velvyslance, usměvavého žoviálního pána, který zkřehlým dámám sledujícím obřad ukládání základního kamene tvrdil, že l'important est d'etre réchauffé de l'intérieur.

Bratr Samuel,
budoucí převor kláštera
v Novém Dvoře
mluvící kouzelnou francouzskou češtinou

opat kláštera v Latrounu ve Svaté zemi. Tomu tady musela být zima.

jak je vidět, nebyli jsme jediní zástupci médií

biskup Radkovský
v ruce talíř s jídlem,
pod paží chudák
tiskne reklamní brožuru
firmy Starkon


Kámen je vložen
Strohá betonová zeď se stala stěnou chrámovou. Na horní ploše je vidět obdélníkové víko, pod nímž je zazděna zakládací charta, pamětní medaile a tři kamínky z trapistického kláštera ve Svaté zemi.