Oko

Vizionáři.Tak jsme měli farní schůzi. Hlavním bodem programu byla vize farnosti. Ti, kteří se těšili, že roztopíme farní kotel do červena nebo až do běla, pootevřeme dvířka a budeme nakukovat do budoucnosti, byli zklamáni.

Stejně tak ti, kteří sem šli s takovou malinkou nesmělou nadějí, že bude nějaké překvapení. Například, že otec Pavel stáhne obrovskou bílou plachtu z jakési neforemné hromady a zaskví se v bělostné nádheře řeholních sárí naše farní komunita, od stárnoucích otců, přes lepé děvy a statné junáky až po malého Vašíka.

Otec Pavel držel sice na téma komunita dlouhou řeč, ve které se pokoušel něco nastínit. Ano, nastínil hodně lehkou rukou tak, že nebyly moc vidět detaily. Pokud byl přítomen nějaký nezaměstnaný, určitě si zamnul ruce, že komunita bude starat i o něho, zpěváci si představovali, jak ty sádrokartony rozrezonují a kurzilisté, jak se jejich společenství stmelí společným tmelením sádrokartonů.

Obdivně se však musíme vyjádřit o dvou pečlivě zformulovaných diskuzních příspěvcích. První, který shrnoval otázky určitě mnohých přítomných končil otázkou, kde funguje komunita skutečně na faře. Druhý se zabýval otázkou, zda se lze určité skupině věnovat podstatně více než ostatním. Ve skautu to prý jde těžko.

Pan R.Suchý zaslouží náš obdiv za zdarma zpracované plány přestavby. Proslýchá se však, že to tak úplně zdarma není, komunita mu prý slíbila, že ho při žebrání budou vynechávat.

V 21 hodin farní schůzi nemilosrdně ukončila paní uklízečka. Názory na tuto postavu se různí, někteří se domnívají, že se už nahoře na to nemohli dívat a paní uklízečce přisuzují statut božího posla, jiní se kloní k variantě, že bylo vše domluveno a otec Pavel a Zdeněk na ni čekali jako na vysvobození.

Na příští farní schůzi o komunitě redakce Oka doporučuje objednat dobré cukroví a třeba i chlebíčky, jako měli v Kníničkách při svěcení zvonu (a běžte si poslechnout, jak jim to krásně zvoní). Ať máme třeba o jednu nebo dvě cely míň, hlavně když na to farnost bude dlouho v dobrém vzpomínat.

Co Oko nevidělo, ale ucho zaslechlo. Sblížení. Někteří byli otci Pavlovi blíž, někteří dál. Po vzniku komunity mu někteří z těch, co mu byli blíž, budou ještě blíž a ti ostatní mu budou dál a tím se sblíží s těmi, co mu byli dál.

Deml. Od 1.7.1908 působí Deml jako kaplan u faráře Koubka v Bystrci u Brna. Za týden po nástupu do služby dostává od konsistoře další list s výslovným zákazem "spisování a překládání". Je to bezesporu jeden z nejunikátnějších zákazů nejen v činnosti brněnské konzistoře, ale i v historii literatury 20.století vůbec.

Do sporů s farářem Koubkem se Deml skrze "spisování a překládání" nedostal. Konflikty však nastaly záhy poté, když opět proti vůli svého představeného Deml prosazoval praktikování papežského dekretu z roku 1905 o každodenním přijímání Těla Kristova. Farář Koubek zpočátku neví, jak proti horlivému a výmluvnému kaplanovi zakročit. Sáhne proto k denunciacím u konsistoře, a protože se i Deml musí bránit, žaluje i on na svého představeného. Biskup Huyn je nucen ustanovit vyšetřovací komisi, kterou se faráři Koubkovi slavnostní hostinou podaří tak zaujmout, že položí jen pár formálních dotazů a dají mu za pravdu, protože se sami stejně domnívají, že papežský dekret se týká jen Itálie.

Podemlení. Jakub Deml nebyl rozhodně jednoduchou osobností. Ani pro sebe, ani pro své představené, ani pro svěřené ovečky. Zkusme popustit obrazotvornost, jak by to vypadalo, kdyby nastoupil na místo našich duchovních otců... Před farou zabrzdí značkové terénní kolo vybavené dle poslední módy. Seskakuje sportovně přistřižen a patřičně přioděn otec kaplan. Spolu s ním se do farní budovy tlačí halasný houf sportovně vyhlížející mládeže. Ve dveřích se srazí s farářem , který těžkých krokem vychází na své oblíbené setkání s farníky u Šťávů. Za nedlouho už budou obyvatelé okolních domků zavírat okna, aby děti neslyšely jak jinak tichou bystrckou návsí proletí tu a tam šťavnaté farářovo zaklení. Z hospody bude slyšet ryčných smích nad povedenými vtipy a štiplavou politickou satirou duchovního otce.

Teď však stojí tváří v tvář svému kaplanovi a vítězoslavně mu oznamuje, že mu konsistoř zakázala veškeré ježdění na kole a hry míčové. Ten nedá na sobě znát, jak veliká rána mu byla zasazena, a přemýšlí o tom, jak šikovně na konsistoř dostat informaci o farářových schůzkách s osobou K., jeho karetních prohrách, pod jejichž tíhou již bystrcká farnost podklesává a podivnými verši, které po večerech sepisuje. Jak to však navlíct, aby nepřišly na přetřes horentní výdaje za nejmodernější cyklistickou výstroj a nákladné misijní cesty k pohanům na Ukrajině, Sicílii i Kanárských ostrovech?

Stačí, ne?

Čerti. Svatý Mikuláš se blíží. Dobrých mužů ochotných rozdávat dětem sladkosti je dostatek. Jaký by to však byl Mikuláš, kdyby neměl čerta. Děti se nám pak vůbec nebojí, s Mikulášem si bez zábran povídají a dokonce mají čas se zabývat nežádoucími myšlenkami jako například proč má ten Mikuláš stejné papuče jako táta. Čertů je však málo. A ne každý se na čerta hodí. Prosíme proto hlavně muže dostatečně hrůzostrašného vzhledu, kteří nebyli už aspoň tři měsíce u svátosti smíření, aby se nám přihlásili v redakci. Zárodky rohů, chvostu či rohovatění vítány.

A nakonec naše malá anketa.
Komu se toto OKO líbí ať udělá čárku do příslušného okýnka.

Líbí se mi	Nelíbí