Po náročných prázdninových expedicích do Norska, Dolomit a Pyrenejí,
zvolil otec Pavel letos něco úplně jiného.
Sehnat pár nadšenců,
nastudovat divadelní kus,
jako kočovníci se toulat českým venkovem
a těšit se z hloučku diváků,
jejichž oči dosud nepřirostly k televizním obrazovkám.
Rozhodně to byla vynikající průprava
pro hlásání naší radostné zvěsti,
která je mnohdy přijímána jako pošetilost či bláznovství.
Vzhledem k tomu, že se nám podařilo získat exkluzivní
reportáž přímo od jednoho z účastníků,
věnujeme této události celé číslo Oka.
|
Týden první : přípravy.
Obýváme cizkrajovskou faru v počtu sedm lidí a jeden doprovodný pes. Ráno se scházíme ve čtvrt na devět k ranním chválám. většina z nás teprv krátce před tím otevřela oči. Otec Pavel už dvě hodiny nahazoval maštal. Pak uvaříme čaj, namažeme chleby marmeládou a posnídáme. Pak znovu uvaříme čaj a jdeme zkoušet.
Jak se nám podařilo zjistit,
nahazování maštale v našem kočovném divadle
hrálo sice neviditelnou, leč poměrně významnou roli.
Otci Pavlovi byla samozřejmě maštal předhazována,
když vypadl z role. Nemůže prý dělat dvě věci současně.
Podle jistých pramenů tomu však tak nebylo,
otec Pavel myslel pouze na maštal,
kterou bylo nutno nahodil, aby další workšopy
měly společenskou místnost.
|
|
Zkoušení probíhá v těchto fázích:
1. Co budeme hrát čili snažíme se pochopit o čem ta hra je. O koloběhu vody v přírodě jsme se sice učili už ve třetí třídě a o střídání ročních dob taky víme své, ale moc to nepomáhá.
2. Kdo co bude hrát čili rozdílení rolí. Není jednoduché rozdělit patnáct rolí a roliček mezi sedm lidí tak, aby každý stihl být v pravou chvíli na scéně, za scénou vyměnit kostým, měnit v pravou chvíli scén i rekvizity. vyluzovat hudební doprovod, hlídat, aby něco nespadlo, případně aby někdo nevypadl z role.
|
|
3. Jak kdo bude hrát. Ono se lehko napíše: proměna vloček v kapky vody, ale jak to zahrát. třetí etapou příprav bylo tedy vyřešit, jak se vločky mění v kapky a kapky v páru, jak se naráz ukáže, že kopec není kopec ale skřivan nebo jak z pytle naráz vyrazí severáky, vichřice a vichry, aby vytvořily kupovitou oblačnost.
V poledne jsme jídali chleba s nivou a křeníkem, večer těstoviny na sto způsobů a spokojeně jsme vyráběli kulisy, kostýmy, hudební doprovod a rekvizity. V sobotu přijeli dvojí rodiče, aby odvezli jednoho doprovodného psa, který během našich usilovných zkoušek lezl do bažiny, navštěvoval sousedy a lovil živé i mrtvé zvířectvo.
|
|
Při generálce se zjistilo, že nezvládáme, nestíháme, nerozumíme, neumíme, nechápeme... z čehož jednoznačně vyplynulo, že od zítřka nekočujeme. V neděli odjíždějí poslední rodiče a my pijeme čaj a trénujeme.
Čaj se pil neustále. Přátelé, kdo postaví na čaj? Přátelé, voda na čaj už vře! Přátelé čaj je hotov! Přátelé, kdo si přidá čaj?
|
Týden druhý: Otec Pavel má nápad.
V pondělí při odpolední mši svaté dostal Otec Pavel spásný nápad, který zněl: Naložíme vozík a jedeme. Pod slovem vozík si račte představit kovovou konstrukci, se čtyřmi litinovými koly, jednou ojí vpředu a vůbec žádnou brzdou. Váha: půl tuny. s nákladem , který obsahoval scénu, hudební nástroje a spacáky jsme tedy vyrazili. Hned jsme se zase vrátili. Pršelo. Tím se náš výjezd poněkud odložil, takže jsme na premiéru do Mutišova dorazili asi v půl osmé. Tou dobou to vypadalo, že ve vesnici skoro nikdo nebydlí, pokud by i bydlel, je jistě na prázdninách a pokud by nebyl, zůstane jistě sedět u televize. Přesto než jsme postavili scénu, sešlo se asi třicet diváku, převážně děti a mládež, čímž odstartovala naše kariéra kočovného divadla se stálým publikem. Místní mládeži se totiž náš kus tak zalíbil, že nám ještě večer vytlačili vozík mírným klusem na Monserratt a ve středu přišli navštívit naše představení znovu v nedaleké Mutné.
|
|
|
Ale nepředbíhejme. Po noci na Monserratt u jsme se vydali do Janova, v kteréžto vesnici není nic než velký dětský tábor. Tady měli tak přesně naplánovaný program, že na nás neměli čas. tak jsme hráli postiženým, kteří měli čas i prostor a hlavně velkou radost. Smáli se stále, i v dramatických pauzách.
Pro nepřízeň počasí jsme už ten den jinde nehráli. Další naše představení bylo ve středu brzy odpoledne v psychiatrické léčebně v Jemnici. Vedení zde měli vstřícné a zahradu krásnou, ale publikum složené převážně z alkoholiků středních let z naší pohádečky moc nadšené nebylo. o to líp se nám hrálo večer v Mutné nejen pro mutišovské publikum.
Čtvrteční představení bylo v Cizkrajově na náměstí, ale hlavní část obecenstva tvořili bystrčtí cyklisté, kteří s námi tento týden obývali faru.
|
Po úspěšné derniéře následovalo posezení
při sklence vína a vyprávění zážitků...
|
Zlatý hřeb měl přijít v pátek večer - představení na náměstí ve Slavonicích. Pro nepřízeň počasí se ale nekonal. Přijeli jsme domů v sobotu a naposledy zahráli pro ty, kteří o tom věděli, v neděli večer před naším kostelem. A ti, kteří viděli, ať vám o tom povědí...
Co myslíte, že se dělalo
místo zrušeného představení?
Ano, hádáte správně,
nahazovala se maštal.