Městečko Lurdy, jehož jméno se stalo tak populární, bylo v době zjevení takřka neznámé. Leží na jihozápadě departementu Vysoké Pyreneje při vstupu do soutěsky, která se dál rozšiřuje a vede k lázeňským městům Cauterets, Saint-Sauveur a Bareges. Když se cestující přijíždějící z Tarbes zastaví na lurdském nádraží, hned si všimne Mariina městečka, které se nachází na jižní straně, v kotlině plné zeleně, půvabně orámované prvními výběžky hor. Stará tvrz tyčící se na strmém skalisku chrání město od západu a se skupinou bílých domů rozložených při jeho úpatí, tvoří velice úchvatný obrázek plný kontrastů.
Ale oko cestujícího, turisty nebo poutníka, sleduje vnitřní záměr a hledá něco jiného. Nemešká a trochu dál na západ objevuje špičku věže, štíhlou a půvabnou, která se směle vypíná k nebi. Tato věž prozrazuje jeskyni a baziliku Panny Marie lurdské.
Přijíždí-li člověk od Pau, naskytne se mu úplně jiný obrázek. Když překoná sevřenou soutěsku, vstoupí do malebného údolíčka, které je dole ohraničené horou Jer a zašedlými zdmi starého hradu; vpravo tvoří hranici skalnatý masív a vlevo sytě zelené kopce stupňovitě uspořádané. Uprostřed této půvabné doliny, jíž se v modrých vlnách klikatí Gáva, se objevuje ve své perleťové bělosti bazilika ukončená nahoře éterickou věžičkou; pod bazilikou probíhají monumentální rampy; ty obklopují nový kostel Svatého růžence. Na všech stranách pohled s obdivem spočine na bohatém květenství klášterů, které tvoří jakoby korunu kolem svatyně Neposkvrněné Panny Marie.
|
Náš člověk v Lurdech.
|
|
O několik hodin později jeden člověk z Lurd, naprosto přesvědčený o tom, že zjevení jsou pravá, přišel navštívit abbé Peyramala. Zastihl ho, jak se zahloubán prochází v alejích na zahradě. Dobrý děkan neskrýval před svým návštěvníkem, jaké starosti má vizionářka. Pozastavil se zvláště nad žádostí o procesí, která mu připadala podezřelá, nevhodná, nemístná.
"Jestli to dítě říká pravdu, upozorňoval farář, ta, která mluví u jeskyně, mě zavazuje, abych porušil církevní podřízenost. Když mě naopak to dítě v tomto bodě podvádí, jak chcete, abych jí důvěřoval v tom ostatním?"
"Zdá se mi, pane faráři, namítal návštěvník, že vaše úvaha spočívá jenom na nedorozumění. Když vám řekla, že se jedná až o budoucnost, Bernadetta podle mého názoru přesně vyjádřila úmysl Dámy."
"Kdo mi to bude moci zaručit?"
"Logika věci. Dáma ví, že nemůžete procesí organizovat od zítřka."
"To je optimistická logika."
"Ach, jsem větší optimista, než si myslíte: já nepochybuji o tom, že procesí budou."
"Jaký jste člověk!"
"Pane faráři, prokažte mi tu čest a zapamatujte si, co vám řeknu:
Jednoho dne se vaši farníci seřadí do procesí s křížem v čele a s rozvinutými korouhvemi, vy budete mít na sobě svůj nejkrásnější pluviál a opojeni svatou radostí půjdete k jeskyni do Massabielle, budete zpívat Sancta Maria a já vám šťastně odpovím: Ora pro nobis.
|
Panna Maria si přála, aby lidé k lurdské jeskyni přicházeli v procesích. Našemu člověkovi se zdálo,
že toto přání lidé Matce Boží splnili do puntíku. Kdoví, jestli jsou tak snaživí i v plnění jejích ostatních přání.
Vše je perfektně zorganizováno. Všude spousta dobrovolníků. Každý den jsou hned dvě procesí: jedno odpoledne - to je eucharistický průvod, druhé večer se svíčkami, při kterém se modlí růženec a zpívají známé písně. Přednost mají všude nemocní na tříkolých vozících,
ale i zdraví se přijímají s obdivuhodnou vstřícností. Ono je vlastně těžko říct, co je větší zázrak. Zda uzdravení tělesného neduhu či vyléčení duše kráčející po špatné cestě.
A tak se náš člověk ocitl u známých lurdských koupelí.
Přišel zavčas, protože ho varovali, že je tam nával.
Nebylo to tak zlé, ale hlavně díky tomu, že byl muž.
Být ženou tak nebyl osmý, ale čtyřicátý. Tiše seděl vedle podsaditého asiata a přemýšlel, kam se to dostal a co ním má Maria Panna za lubem. Netrvalo to ani hodinu a už mu pokynuli, aby vešel dovnitř. Ocitl se v jakési chodbě, jejíž jednu stěnu lemovaly závěsy z podélně modrobíle pruhované látky. Zanedlouho mu opět kdosi pokynul a octl se v malé jakoby šatně. Tam se na koupel připravovalo dalších pět mužů. Vše řídil starší muž v bílé zástěře. Jeho chování bylo důstojné a velmi laskavé. Když na něho přišla řada, poslal našeho člověka za další závěs,
kde mu dva svalnatí muži decentně vyměnili poslední kousek oděvu za mokrý studený ručník. Několik schůdků a už stál po kolena v chladné vodě podlouhlého kamenného bazénku a snažil se rychle Matce Boží sdělit to, co si předtím nachystal. Myšlenky se mu jaksi rozbíhaly, ale on věděl, že na tom zase až tak nezáleží, protože Maria stejně ví, co si připravil. Pak ho uchopily pod pažemi svalnaté ruce dobrovolníků a položily na záda do chladné vody.
Pak už to šlo rychle. Zpět do šatny, neutírat se, obléct.
Za chvíli už stál na břehy šumící Gávy.
Jeho tělo pookřálo chladnou koupelí
a v duši cítil takový zvláštní pocit závlahy.
Asi jakoby se mu jeho nitrem valila celá ta zelenavě se vlnící řeka nesoucí hojnost Boží přízně.
|
