Náš koláčový graf
ukazuje,
jaké kdo má zastoupení
v radě školy,
bereme-li za jednotku,
míru zastoupení pedagoga.
|
Blýská se na časy?
Po více než dvou letech budeme opět volit
Radu brněnského biskupského gymnázia.
Naši vytrvalí čtenáři si možná ještě vzpomenou,
jak nás tehdy vytočila v počtu členů rady ta šestka.
Jsme vděčni otci biskupovi, že tentokrát tři členy přihodil.
Ano, vidíte dobře, rada školy bude mít devět členů.
Za rodiče nezletilých žáků tam tedy budou dva zástupci.
Než se, milí rodiče nezletilců, zalknete štěstím musíme vás však upozornit,
že nárůst rodičovského vlivu na dění ve škole není tak
obrovský, jak by se zdálo - pouze o jednu osmnáctinu, což jest přibližně 0,056,
pokud jsme se nespletli při uvádění rozdílu dvou devítin a jedné šestiny na společného jmenovatele.
A kdyby se vám i přesto štěstí z vašeho obrovského vlivu
hromadilo někde mezi hltanem a hrtanem,
tak vězte, že z těch dvou zástupců si smíte zvolit jen jednoho.
Toho druhého si zvolí prostě někdo jiný.
Každý volí prostě jednoho a vyberou se dva s největším počtem hlasů.
Věci dokonalé jsou jednoduché.
Ale naopak to bohužel vždy neplatí.
Tato jednoduchá volba vůbec není dokonalá.
Stačí jednoduchý příklad:
Božka, Pepa a Marie jsou kandidáti.
Rozhodně bych chtěl, aby v radě byla všeobecně oblíbená Božka.
Bral bych i Marii, která smýšlí podobně jako Božka,
ale nechci, aby tam figuroval Pepa.
Protože mi záleží na Božce, dám hlas Božce.
Vzhledem k tomu, že Božka je oblíbená, dostane mnoho hlasů.
Mnoho hlasů voličů, kteří by v radě nejraději viděli Božku, ale brali by i Marii, ale nechtěli by tam Pepu.
No, a tak se druhým zástupcem s několika málo hlasy suverénně stane
Pepa...
|
Přimhouření.
Už jste si možná říkali, milí čtenáři,
že to vaše oblíbené Oko nebo nenáviděné Oko snad přestalo vycházet.
Zatím tomu tak není, bylo to jen takové krátké přimhouření.
Zvedali jsme víčko se zvědavostí,
jak že se to podařilo s tou radou školy na Bigy.
A kupodivu nás po procitnutí nečekaly žádné zprávy.
No vlastně, není se čemu divit.
Volba asi proběhla, jak se dalo očekávat.
Málo hlasů a ještě méně pro nejúspěšnější kandidáty.
Volební komise se zřejmě trochu styděla.
I u minulého zástupce rodičů v radě školy,
který dostal téměř sto hlasů,
byl někdy zpochybňován jeho mandát.
A jak pak vynést na světlo Boží
holátka ochmýřená možná stěží dvěma desítkami hlasů,
protože jinak to asi nemohlo dopadnout.
Nicméně výsledky jsou tady, žádnou oficiální zprávu jsme sice nedostali,
na stránkách bigy také nic není,
ale prý jsou to ing.Trmač a dr Smejkalová.
Patří jim náš obdiv, že do toho jdou.
Není to jen tak, když každý váš krok sleduje
mediální Oko...
|
|
|
Kmotr a kmotřenec
V leckom možná trochu hrklo,
když zahlédl otce Pavla, jak se belhá po těch několika schůdcích
do chrámové předsíně rukama se přidržuje chrámových dveří.
Nebo nehrklo, pokud byl už na deváté
a slyšel, jak také může vypadat spolupráce mezi kmotrem a kmotřencem.
Po loňském běhu maratónském sáhl otec Pavel
opět o kousek hlouběji do svých sil. Se svým synovcem a kmotřencem Lukášem
vyrazil na dvanáctihodinový štafetový běh.
Prostě dvanáct hodin kroužíte po dráze v pavilónu Z
buďto vy nebo váš společník a snažíte se uběhnout co nejvíc.
Můžete si samozřejmě na chvíli odpočinout i oba,
ale to vám nedá, protože je to závod a z vašeho společného odpočinku
okamžitě vytěží soupeř.
Stotřicetosm a půl kilometru, to byl společný výkon našich borců,
který jim z deseti dvojic vynesl pozici na stupních vítězů.
Asi tušíte, že vydrápat se na tu bedýnku s číslem tři
po takovém závodě nebylo vůbec jednoduché.
A kam dál? Lidská touha po překonávání mezí
je nekonečná. Existuje třeba ještě 48 hodinový ultramaratón...
|
 |
|
|
Dobrý den
Při kouknutí do mých oblíbených jsem si uvědomil, že jsem byl - a skutečně stále i jsem uváděn jako vedoucí sboru.
Ten ale nyní vede usměvavá blonďatá slečna Lída, jejíž celé jméno neznám, a nevím, zda by souhlasila s uvedením na stránkách ostudy farnosti. Více by snad věděla ředitelka kůru p. Vechetová.
Jinak - na letošek se připravuje Fibichova mše Misa brevis, která je rok od roku stále méně brevis. Letos se nám snad podaří přidat CREDO. Činíme tak navzdory doporučení jednoho účastníka schůze muzikantů, abychom se do mší nepouštěli, neboť na to nemáme, a na Vánoce abychom například nacvičili jednu, dvě koledy. Což jsem, přiznávám, odmítl dělat. Prosím, Vánoce jsou jasné. Ale, co na Velikonoce ? Snad jedině k obětování by se dalo použít Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný. Holt pro letošek ještě ten Fibich. Sboru ostatně výměna dirigenta za dirigentku prospěla. Za celou dobu mého působení ve sboru jsem neviděl v tenoru a basu tolik chlapů, jako na první zkoušce pod nový vedením. Marné bylo veškeré lákání, inserce a ohlašování při mších. Podivuhodné jsou některé cesty.
|
Pod čí taktovkou?
|
|
Lepiči.
V sobotu před Květnou nedělí se u nás uklízí kostel.
Otec biskup o této sobotě pravidelně svolává diecézní mládež,
aby se podíval,
jak to vypadá s předvelikonočním úklidem v mladých duších.
Takže na úklid zbydou většinou ti, kteří už se necítí být zváni mezi mládež.
Letos bylo radostné vidět na úklidu i pár mladých tváří.
Každou radost hrozí něco zkalit.
Tentokrát to byl opět hrůzný objev.
Jsou mezi námi bratři a sestry, kteří nedotčeni naší masivní kampaní,
stále lepí žvýkačky na různá místa Božího domu.
Není snad třeba líčit budoucí, snad pouze očistcová, muka lepičů žvýkaček.
Doufejme, že jim postačí trochu pozornější pohled na desky desatera.
|
|
Tak už asi definitivně začalo jaro, tráva má měkce zelenou barvu a rozvíjející se první lístky hladí. A k tomu jaru duši hladicí knížku napsal ji Jan Skácel a jmenuje se Třináctý černý kůň. Tady je kousek z ní : |
|
Řádky o radosti
Občas musí mít člověk nějakou radost, třeba nepatrnou, protože jinak by asi umřel jako rybička v akváriu, když se jí nevymění voda. Ale kde vzít v každodenním životě radost a nekrást. Nebyla nám smluvně zaručena v křestním listě a na prodej také není. Moje maminka říkávala, že nejlepší je na radost nečekat, ale udělat ji někomu, zasloužit se o to, aby radost měl někdo jiný. Pevně věřila, ta dobrá duše, že se ta vykonaná radost jednou vrátí.
Před několika lety jsem byl v Číně a tam jsem dal mamince za pravdu. V obchodním domě v pekingu jsem potkal mladou čínskou rodinu. Muž nesl v náručí děťátko v povijanu, bylo to ještě nunátko, a bylo tak velmi milé, jak se tak svýma šikmýma očima dívalo na tento šikmý svět, že jsem se usmál. Už jsem byl na ulici, když mne někdo zatahal za šos kabátu. Otočil jsem se a přede mnou stála ta čínská rodina, hluboce se klaněli a muž říkal něco, čemu jsem nerozumněl. Z rozpaků jsem se také poklonil a oni se spokojeně vzdálili.
Když jsem o tom vyprávěl tlumočníkovi, řekl mi, že to je docela běžná věc. Ti mladí lidé mně přišli poděkovat, protože pochopili, že se mi jejich děťátko líbilo. Měli z toho radost a já kupodivu také.
Musel jsem jet až do Číny, abych přišel na to, co mi maminka řekla dávno předtím v Brně Králově Poli na Vodově ulici. Ale jsem trochu pyšný na to, že jsem maminčinu pravdu o něco vylepšil. Je moc krásné, když někomu uděláte radost, ale ještě hezčí je, když se toho dopustíte mimoděk a nevíte o tom.
Podaří-li se vám to někdy, máte z toho radost skoro celý den. A to je dlouhá doba.
Mně pan Skácel radost určitě udělal. Když si budete chtít přečíst další povídání (třebas to známé o moravské hymně) - neváhejte.
|
|
|
|
|
