Okolí Templu shůry.
Ty bílé trhliny
to jsou Highway 190 a Highway 35
|
Dopis zpoza oceánu.
Dostali jsme dopis zpoza oceánu. Pro ty, kteří se raději dívají než čtou je jeho obsah přibližně znázorněn na vedlejším obrázku. Protože, jak vyplývá z dopisu, není nutné rozumět našim kostrbatým větám, aby člověk mohl mít rád OKO. Takže až někdo napíše něco, co nebudete chápat, nebo nepochopí, co jste chtěli napsat vy, nezoufejte. Povzneste se nad všechna česká slova a podívejte se na celou věc americky. Protože tam taky nerozumějí a přece obdivují. A je to nějaká velmoc.
Thank you so much for signing our guestbook. Thank you for the link to OKO. I couldn't read the Czech but I did see Pavel and letadlo do New Yorku and Temple TX.
I really love the drawings and photos on your web site and the design.
I know the members of St. Mary who do speak Czech (Fr. Steven Nesrsta) will enjoy OKO.
Thanks
Roger Sadler
webmaster
St. Mary's Church
|
Záchod.
"Co kdyby už v mateřské školce měly děti náboženství?"
řekla si jedna maminka. No, a protože na Kachlíkovu 17
chodí devět dětí, jejichž rodiče by si to také přáli,
obrátila se na pana kaplana. Ten souhlasil.
To však netušil, jakých klacíků pod nohy
se mu dostane ze strany paní ředitelky.
Klacík prvý: Schází místnost.
Klacík druhý: Místnost se sice našla, ale jen na sobotu dopoledne.
Jako trumf vytáhla z rukávu paní ředitelka problém,
kam by pan kaplan chodil na záchod.
Zřejmě se něco doslechla o jeho intenzivním pitném režimu
a chtěla to použít jako klacek proti hlásání radostné zvěsti.
Jenže na to jsme my už zařízeni.
Není to poprvé, kdy hrozilo nebezpečí, že dobré dílo skončí
na nedostatek toalet. A tak máme u nás ve farnosti jeden
pěkný přenosný chemický záchůdek, který ochrání misijní činnost
proti útokům hygienickým.
|
|
|
Na žebrotu nepůjdu
ohrazovali se kluci v Kníničkách.
Nakonec se však dali přesvědčit rodiči
a sehnali i chybějícího třetího tříkrále.
A vyrazili stejně tak jako další skupinky
do ulic a domů.
Naše farnost je značně rozlehlá.
Zatímco na jednom konci úšpěsně inkasovala
skupinka u supermarketu,
na druhém konci farnosti se tvrdě bojovalo.
V Rozdrojovicích už totiž od revoluce stihla zapustit
kořeny místní tradice koledníků.
Ti čile obcházeli obec a nic netušíce
si libovali, jak jsou ti vesničané letos štědří.
Jaké však bylo zklamání, když se doma dozvěděli,
kam mají svůj majeteček odnést.
A tekly i slzy.
Kolik se vybralo? Asi 43 tisíc.
Rozpyl byl značný.
V některých kasičkách se to hemžilo i desetníky,
jiné nešly pod dvacetikorunu,
víme i o tisícikorunovém příspěvku.
V jedné koledující skupince dospěli k pravidlu
čím výstavnější dům, tím nižší až nulový příspěvek.
|
|
Náš obdiv patří tentokrát všem,
kteří překonali svůj ostych
a navzdory slabé palebné přípravě v médiích
vyrazili přímo na zteč.
Někde před nimi mlčky zavřeli dveře,
jinde vyvolali údiv
anebo dokonce i vehnali slzy do očí.
A trpělivě vysvětlovali, na co že půjde jedna polovina sbírky a na co ta druhá,
a že nechodí dům od domu proto, aby si mezi sebou rozdělili
nabízenou štangli salámu.
|
|
|
Fromage de chevre
aneb
Netrhejme řetězy.
Jedna dobrá duše ve sladké Francii se rozhodla,
že udělá radost svým přátelům v zemi české.
Řetěz tohoto dobrého skutku začal ve stánku v tržnici.
Koupila osvědčenou značku
kozího sýra a dva sáčky černých oliv.
Vložila do větší, již jednou použité hnědé obálky,
přidala kousek mýdla na ovonění
a hurá na poštu.
Šlo to hladce, kozí sýr se svou typickou pronikavou vůní
vězel dosud pevně ve svém staniolovém krunýři.
Cesta trvala určitě několik dní,
jedna celnice, druhá celnice.
Obálka ztratila hodně ze své zánovnosti
a kozí sýr si hledal cestu z aluminiového obydlí.
O tom, že se mu to podařilo, už nebylo pochyb.
Naše obálka se stala, no nemáme pro to moc zaběhaný výraz, nepřečuchnutelnou.
Ale na pošťáckou čest to nic není.
Zkušený nos poštovního manipulátora určitě
zavětřil delikatesu.
Již rozpadávající se obálku umístil do igelitového sáčku
a do schránky adresáta putovalo oznámení, aby si pro své psaní přišel na poštovní úřad.
A mohlo se mu vynadat, pomyslíte si.
Kdepák, to neznáte pošťáky!
Paní za přepážkou vám podává balíček
s omluvným úsměvem, že to moc nevoní.
A tak netrhejme řetěz,
i když nám to moc nevoní.
Třeba po něm zrovna cestuje nějaký dobrý skutek
z jednoho konce Evropy do jejího středu.
|
A co zákony?
Ty se mají dodržovat? No, tady to už není tak jasné, jako s tím řetězem dobrých skutků. Na první pohled by se zdálo, že ano.
Na jedněch webových stránkách bylo v elektronické formě uveřejněno
několik brožurek s náboženskou tématikou. Například pěkné přiblížení
apoštolského působení svatého Pavla. Najednou se ztratily.
Proč?
Vydavatel českého překladu se odvolával na porušení zákona,
protože tento způsob evangelizace mu nakladatelství vlastnící
autorská práva nepovolilo.
Mohli bychom prý evangelizovat, kdybychom porušovali zákon?
Ale mohli! Kolik se toho protizákonně naevangelizovalo!
Zdůrazňujeme především, že v moderním spořádaném státě musí mít přednost vláda zákona, jakkoli třeba nedokonalého, před vůlí skupiny občanů, třeba i velmi vlivných, hlasitých a společensky renomovaných, mohli jsme zaslechnout ve sporu o Českou televizi i na vlnách rádia Proglas.
Naše zpravodajské kanály z mediálního světa jsou poměrně malého průměru,
pokud o průměru lze ještě hovořit.
Nevíme nic o zákulisních spiknutích,
klokotajících podzemních finančních stokách
a nitkách tahaných různými politickými loutkáři.
Víme jen, že nemálo lidí obětovalo pohodu vánočních svátků
a jistotu svého budoucího zaměstnání, aby něčemu zabránili.
Není toto ta oběť za Českou televizi, o které mluvil ředitel rádia Proglas?
Zní to tak sugestivně libě, zákonnost, zákonné jednání, zákon plynoucí z demokracie.
zákoník, zákoníci...cože?
Zákoníci to už má docela jiný přízvuk.
Ani si není třeba připomínat téměř nenávistný tón v hlasu vrchního zákonodárce naší země, hovořící o nulovém přínosu Pithartovy cesty na Kubu.
|
|