Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Kámen nebo chléb? Na žádost více než sto rodičů oznámil vikář pro pastoraci zřízení rady školy - Biskupského gymnázia. Rada mohla mít 6,7,8,9,10,11,12,13,14 nebo dokonce 15 členů. Podle velikosti školy. Naše bude mít šest. Biskupství radě moc nakloněno nebylo - budou mít dva členy, za školu, jejíž ředitel byl radě školy odkloněn ještě víc, tam budou taky dva zástupci. Za rodiče a zletilé studenty taky dva. A protože zletilí studenti musejí mít aspoň jednoho zástupce, zbylo na rodiče, kteří se o zřízení rady zasadili nejvíce, jediné místo. Takže rodiče, kteří jsou ve výchově dětí naprostí amatéři a laici, do formování svých ratolestí moc mluvit nebudou.
Což když požádáte otce o chléb, dá vám kámen? Třeba se ruka otce vikáře jen přehmátla nebo nám vysvětlí, proč ten chleba tak leží v žaludku?

Walsingham(2). V časných ranních hodinách se před lodní přídí objevily v ranním svítání útesy doverské. Cesta trajektem trochu zklamala ty, kdo se těšili na osvěžující sprchy. Tento žádné neměl, až ten zpáteční a to už se nikomu nechtělo sprchovat. Ti, kteří začali prohlídku Londýna nedělní mší svatou ve Westminsterské katedrále byli odměněni občerstvením ve farnímu bufetu, kde se prodávalo za velmi režijní ceny. Že bychom do naší farní vestavby taky zařadili bufet? Po bohoslužbě zbývalo pár hodin v Londýně. Někteří napjali všechny své síly a pokusili se v tomto krátkém čase oběhnout co největší část metropole. Ti, kterým zlobilo jedenapůlroční dítě podřimovali v Hyde Parku a dvě plnoštíhlé sestry poznávaly chuť Londýna skrze pečenou kachnu v čínské restauraci. Je vidět, že Češi (a Slováci) se v cizině neztratí, protože největší zpoždění na srazu bylo dvacet minut. Ale i to stačilo, aby poutníci dorazili na tábořiště u starobylého Walsinghamu už za šera. Klobouk dolů před organizátory tohoto charizmatického shromáždění, dovedli využít i krajinných prvků k navození patřičné atmosféry - jako tábořiště byla zvolena ovčí pastvina posetá bobky.

Pohlazení sv.Cecílie. Otec biskup nám napsal pastýřský list. Copak má asi na srdci, říkali jsme si? Že by nám chtěl něco napsat o chystané farní komunitě? Kdepák. Bylo to takové biskupské pohlazení při příležitosti svátku sv.Cecílie. Pohladil zpěváky, aby hezky a stále lépe zpívali. Pohladil dokonce i sólisty a instrumentalisty, kteří se v nové liturgii cítí trochu utlačeni. Povzbuzen se cítil i ten poslední plavčík v chrámové lodi, který se topí v každé tónině. I jeho hlas otec biskup rád uslyší, jak chválí Pána.

Od toho by tady mohla být svatá Cecílie. Ale nejsme si jisti, jak daleko sahá její vliv. To víte, když někdo umí doladit o fous housle nebo flétnu, ještě nemusí být odborníck na rozladěné hlasivky nebo sluch. Ale vzhledem k tomu, že prý k těm svým varhanám přišla jako slepý k houslím, možná, že je právě nakloněna vám, kteří to už nemůžete při některé hudební produkci v kostele ustát nebo na které se všichni hudebními hřivnami obtížení bratři a sestry otáčejí, sotva pozvednete svůj hlas k Boží chvále.
A tak možná dostanou přidáno aspoň varhaníci. Schválně, kolik myslíte, že dostane varhaník, když hraje na pohřbu?

Prádlo. Jak nám ta komunita nedá spát. Jeden z bratří si například láme hlavu, jak to bude s prádlem. Samozřejmě, prát se bude, když žebrat, tak žebrat, ale v čistém. O to tady nejde. Ale kde se bude sušit? Venku? Nemůže přece z fary vlát bělostné dámské prádlo!
Takže, vás snažně prosíme, milé dámy ve farní komunitě, sušte si zatím prádlo někde ve skrytu, dobře to jde na radiátorech ústředního topení (pokud to ovšem řehole dovolí), aby vám je nějaký puritán nenaházel třeba do popelnice či nepodpálil.

Ahoj. Nebojte, zatím se s vámi neloučíme. Ale člověk nikdy neví. Kdybyste nás někdy na tomto místě nenašli, zkuste nás hledat některým z internetových hledačů, protože náš obdivně kritický pohled někomu nepřipadal dost obdivný nebo málo kritický a jsme v exilu. Ale to zatím ani v náznaku nehrozí.
AHOJ znamená občasník bystrcké mládeže, možná by to teď mělo nést podtitul občasník pro bystrckou mládež. AHOJ se totiž oddělil od svého dosavadního souputníka na bystrcké farní obloze a zvolil si jiné termíny obletu. Při této příležitosti jsme zaznamenali, že je určen pouze pro mládež. Na rozdíl od Mladé fronty a Mladého světa ho však tak snadno nezískáte, pokud neprokážete, že mládež skutečně jste. A o to právě jde. Rádi bychom s vaší pomocí zmapovali situaci. Takže vás prosíme, abyste se redakci Oka ozvali, pokud se vám podařilo AHOJ získat a je vám více než 30 a méně než 5 let.
Pokud vám však AHOJ nebude dále vydáván, nic si z toho nedělejte, je to jen pro vaše dobro. Podařilo se nám získat inkriminované číslo a vskutku si myslíme, že na vás starší může značně depresivně působit například morbidní story o tom, jak se oběsil slovutný Jan Jakub Ryba a to autor nepíše nic o tom, jakou prožíval vnitřní trýzeň, když si uvědomil, jak jeho krásná hudba, uchvácená rukou profesionálních hudebníků, připraví prostý lid o aktivní účast na bohoslužbě.

Lavice. Budou se řezat. Zjistilo se, že každý rád sedí na kraji. Je to asi taková deformace ze školního věku. Nebo třeba takový pocit, že kdykoli mohu z kostela odejít. Takže, aby se konečně vyřešilo to věčné přelízání jeden druhého, shazování zpěvníků, brýlí a kabelek a zklamání těch, na které krajní místo nevybyde nikdy, vyřízneme šachovnicově tu a tam kousek lavice a rázem bude sedět každý na kraji. Samozřejmě něco za něco, těch míst k sezení bude po této úpravě o něco méně. Mějte však trpělivost, v současné době se řeší ještě drobný problém týkající se pevnosti takto vzniklých odřezků.

Z redakce. Opět se vám musíme přiznat k jednomu triku, který jsme při přípravě Oka použili. Jedná se o tzv. predefined visitor count, krátce pvc. Vzhledem ke zjednodušení redakční práce (neboť je nás málo, nemáme čas a skoro nic neumíme) jsme se rozhodli, že si nebudeme lámat hlavu s tím. že se Oko někomu nelíbí. No uznejte, nevrtalo by vám hlavou, kdo tam tu čárku do okýnka Nelíbí vlastně udělal? Nám jde hlavně o ty, kterým se naše Oko líbí a kteří se občas rádi za břicho popadají nad tím, jak jsme všichni blbí. A protože si nejsme jistí, kolik nás vlastně je, dovolili jsme si políčko Líbí předpřipravit. Nemusíte se vlastně namáhat děláním nějaké čárky, protože některá z nich je určitě vaše. Možná jich na vás připadne i víc.