Konec svobody projevu?
Právě před chvílí jsme si četli v prohlášení Dobro a pokoj naší biskupské konference.
Jak církev stojí na straně slabých a jak máme být stateční.
Souhlasně jsme si kývali hlavou. To jsme netušili, že se do boje
potáhne tak brzy.
K bezpráví a útisku došlo před několika hodinami na půdě Biskupského gymnázia v Brně.
Představte si, že zastupujete rodiče nezletilých studentů
v radě školy jako jejich jediný zástupce.
Za chvíli končí váš dvouletý mandát.
Rádi byste svým voličům připomněli, že příště bude třeba
zvolit za Vás náhradu.
Co se nabízí?
No přece školní rozhlas!
Tu se někde v hloubi duše probudí nedůvěra.
Leckdo ještě pamatuje, jak bolševik hlídal
každou xeroxovou kopii.
Natož rozhlas!
A tak sedne a napíše svou žádost řediteli školy.
Mlčení znamená souhlas, řeknete si,
a odhodlaně vyrazíte do školy.
A ejhle, ředitelna je zamčená.
Že by ten stejný klukovský kousek jako minule?
Kdy se pan ředitel s klíčem v kapse skrýval kdesi po škole.
Ne, tentokrát je to otevřený boj.
Pan ředitel volal generálnímu vikáři
a ten prý z Ostravy rozhodl, že se do rozhlasu
mluvit nebude, protože to rada školy neschválila.
A tak nezbývá než využít tohoto dosud svobodného média
a zprostředkovat rodičům to,
co měli od svého právoplatně zvoleného zástupce
slyšet ve školním rozhlase, aspoň touto cestou.
A ti, kteří internet mají, ať laskavě povědí těm, kteří ho nemají.
A taky těm, kteří by mohli zařídit,
aby nám s tou naší lodičkou tak nehoupali.
|
Tak toto je ten projev,
který nemohl být přečten:
Vážení rodiče,
Přeji vám dobrý večer a dovoluji si obrátit se na vás s tímto sdělením:
Jmenuji se Jana Švancarová a jak možná víte, zastupuji rodiče nezletilých studentů v radě školy. Na zdejším gymnáziu působí rada školy dva roky a po této době končí mandát volených členů. Bude tedy třeba, abychom si znovu zvolili své zástupce. Protože rada školy může být důležitým nástrojem pro uplatnění vlivu nás rodičů na chod školy, věřím, že se mezi vámi najdou takoví, kteří budou ochotni pro příští dva roky do této rady kandidovat. Věřím také, že zřizovatel vyhoví našemu přání a počet členů rady školy zvýší tak, aby v ní rodiče studentů mohli mít víc než pouze jednoho voleného zástupce, jak tomu bylo dosud.
Konkrétní datum konání voleb vám bude zavčas oznámeno, pravděpodobně to bude středa ve druhém lednovém týdnu. Je velmi žádoucí, aby vaše účast na tomto volebním shromáždění byla reprezentativní, proto vás na něj už teď srdečně zvu. Tam také podám podrobnější informace o práci rady školy.
Děkuji vám za pozornost.
...to bylo strachu.
|
To je asi kostel ve farnosti,
kde pobývá otec Pavel
|
|
Další dopis od otce Pavla
|
Vsem pratelum posilam pozdrav z Texasu.
Zima zde pokrocila a vsichni si narikaji na volby.
Minuly tyden jsem mel moznost ochutnat zivota
studentskeho mestecka. Spise universitniho mesta s 50
000 studenty. Asi pred dvaceti lety postavili Colege
Station. Prijedete k zavore, za ni parkoviste a potom
pesi zony, spousta kol, universitni autobus. A kolem
jenom vsude sami krasni, mladi lide. Menzy, studovny,
knihovny, parky, duchovni centrum. Okolo jen mlade
tvare, pro ktere je pripraveno mnoho moznosti. Pak
bazeny, hriste, stadiony, haly, kurty. Kdyz ve vsedni
den bylo v kostele na 300 mladych a v centru je
zaregistrovano 10 000 studentu, katoliku, zacal jsem z
toho mit deprese. Ale, tak to tu chodi.
Je vsak spousta moznosti, jak se sem dostat, pracovat
pri studiu, zaradit se k vedecke praci. V tom vidim
uzasnou nadeji pro decka od nas. A tak preji spoustu
anglickych slovicek a radosti z objevovani krasy
Bozich daru. Mejte se moc fajn!
P. Pavel
|
do tohoto kostela
asi chodi otec Pavel
|
|
Přečetli jsme za vás.
Poslední rok se pravidelně v žebříčcích nejprodávanějších knih objevují díla brazilského spisovatele Paula Coelha. Z nedávno vyšlých bych vzpomenul román Alchymista - o chlapci, hledajícím poklad a nalézajícím poklad srdce; Pátá hora - jehož hlavním hrdinou je starozákonní prorok Eliáš; U řeky Piedra jsem usedla a plakala a novela Veronika se rozhodla zemřít - příběh slovinské dívky, která po neúpěšném pokusu o sebevraždu hledá a nalézá smysl dalšího života. Je velmi zajímavé, jak v záplavě rádoby bestselerů, barevných encyklopedií a šokujících zpovědí kdekoho, exotický autor vnějškově prostých, o to však vnitřně hlubších výpovědí o člověku, nalezl své čtenáře. Neobvyklá v našem tržním a-teizovaném světě je samozřejmá přítomnost víry ( že by realita v Brazílii ?).
Mě samotného nejvíce zaujaly romány Pátá hora a U řeky Piedra … . Po jejich přečtení přestane prorok Eliáš být jenom plochou postavou ze Starého zákona a fabulace autora na téma Eliášova pobytu u vdovy je fascinující. Stejným zjevením pro vás pak bude příběh dívky a studenta teologie - charismatika, jejich vztahu k Bohu i sobě navzájem z knihy druhé.
Čtenář
|
|
Dva lidé ve zdviži
Dva lidé ve zdviži
vzájemně se prohlíží.
Kdyby tam zůstali trčet,
možná by přestali mlčet.
Nezůstanou - to si piš,
tohle moderní je zdviž.
Moderní čili bezporuchová,
z níž každý z nich si uchová
vzpomínku, co je možná sblíží,
až přístě sejdou se v té zdviži.
|
|
Prolidněno u volebních uren
Jednou na přednášce se vyučující podivila: "Co, že je vás tady tak prolidněno? Chřipková epidemie?" Slovo prolidněno se přesně hodí i na účast ve volbách: ne zrovna vylidněno, ale zdaleka ne přelidněno. Ne však, že by se volební komise nudily.
V sobotu 11.11. přicházím ve dvě hodiny na kontrolu volební místnosti. Mezi výkresy, vyjmenovanými slovy a druhy slov nacházím státní znak, dvě volební urny, hlasovací lístky. Přichází paní z úřadu městské části: "Jsou tu nějaké závady?" Nejsou. "No tak mi to tady podepište. Pan starosta se poroučí, posílá vám tady kafe, vodu a cukr. Ten cukr máte napůl s vedlejším okrskem. Děkuju vám, že jste přišla."
Neděle po sedmé ráno. Přicházejí členové komise. Razítkujeme obálky, chystáme seznamy, přelepujeme, razítkujeme a podepisujeme urny. S tím cukrem napůl nebude problém, nemáme konvici ani šálky, takže káva nejspíš nebude.
7. 56: Přichází muž v baloňáku. "Moment pane, ještě není osm." Postojí tedy pět minut na chodbě. Pak vejde a komise ho s vervou zaškrtne ve stálém seznamu voličů. Jen tak dál. Ale lidé se nehrnou, spíš trousí.
8. 25: Přichází starší muž, nahlédne do seznamu a volá: "Kdo je tu předseda?" Šermuje rukama. "Máte tam tři mrtvé duše. Tenhle pán je mrtvý, tato paní taky a tamta taky."
Přikyvuji. Volič odchází a paní zapisovatelka krčí rameny. S tím nic nenaděláme.
9. 00: Komise má oči na šťopkách. Neujde jí žádný pokus hodit do urny lístek jen tak. Hned někdo upozorní: "Do obálky prosím." Jakási stařenka vyvalí oči, zasune se znovu za plentu a nahlas, aby to nezapomněla, si opakuje: "Ták, dávám to do obálky..."
10.00: Přichází malý chlapec s rodiči. Rozhlížejí se po třídě. Nástěnka se vzory hlasovacích lístků jim zjevně zavazí. Kluk ji trošku poodsune a ukazuje tátovi obrázek letadla. Maminka vysvětluje komisi: "Víte, naše dítě sem totiž chodí." V době třídních schůzek nejspíš nemají čas.
11.00: Paní zapisovatelka a dva členové komise odcházejí na oběd.
12. 00: Komise mlčí, na chodbě je ticho. Pan místopředseda povídá, jak napěstoval celer a manželka ho teď nechce jíst. O bulvy by nešlo, ty by ještě snědla, ale nať, tu musel nasušit.
13. 00: Sem tam přijde volič. Pan místopředseda přisedá ke mně, aby mi objasnil problémy kolem amerických voleb. Moc přesně nechápu, jak zachází s pojmy voliči a volitelé. Ale to nevadí. Několikrát mi důrazně zopakuje, že vítěz bere všechno. Asi jo.
13. 30: Střídáme se. Na oběd jdou ti, co ještě nebyli. Jeden pán nechce. Jídlo má s sebou. Projít se nepůjde, je mu tu teplo. Jen si občas odskočí na cigaretku - člověk přece musí mít nějakou tu neřest. "Do tří ať jste zpátky," říká paní zapisovatelka: "Přivezou peníze."
15. 00: Peníze nevezou. Čekáme příliv voličů, kteří už snad mají za sebou polední siestu, ale nekoná se. O přenosnou urnu si nikdo nepožádal. Škoda. Docela ráda bych se s ní prošla.
15. 30: Přichází paní informatička a nese nám počítač. Zapojí ho a nainstaluje program pro zpracování výsledků. "Před desátou ještě přijdu," ujišťuje nás.
16. 00: Už se nesou peníze. Zastrkujeme do kapsy bankovečky a hlaďoučké růžové stravenečky. Pomalu dostávám hlad.
|
17. 00: Ani příliv voličů po odpolední procházce se nekoná. Za okny padá tma. Zjišťujeme, že počítač obsahuje i nějaké hry a krátíme si dlouhou chvíli. Ale hry jsou vesměs hloupé, únavné a co víc: většinou nechápeme jejich pravidla. Část lidí odchází na večeři.
18. 00: Zvu pana místopředsedu k partii počítačového pexesa. Neodmítne. Přicházejí navečeření členové komise a pexeso pokračuje druhou třetí a další hrou. Odcházím na večeři.
20. 00: Jdu volit do druhé základní školy. Ve dveřích jedné třídy potkávám kamaráda. "Už máte peníze?" ptá se mě. "Jasně, přivezli nám je ve čtyři." "Nám ještě ne," říká zdrceně. Chtěla bych mu říct něco povzbudivého nebo vtipného, ale nic mě nenapadá. Za stoly ve třídách napjatě čekají kompletní komise. Odcházím a na schodech potkávám pána a paní s penězi. "Už jste netrpělivě očekáváni," říkám jim. "Rychleji to opravdu nejde," zašeptá paní uštvaně.
20. 30: Členové komisí diskutují na nejrůznější témata. Například v jedné komisi pan komunista nahlas rozebíral působení mobilních telefonů slovy: "Kdo má mobil, to já říkám debil. Mozek rozvařenej na kaši." Utichá, když cosi pípne a vedle sedící, mlčenlivý mladík s omluvným úsměvem odchází na chodbu - telefonovat.
21. 00: Postávám na chodbě s kamarády ze sousedních okrsků. Únava se na nás začíná podepisovat. Smějeme se už i jménům učitelek, jak jsou napsaná na dveřích kabinetu
21. 45: Počítáme vydané obálky, děláme předběžné součty zúčastněných voličů, vytváříme místo na stole. Přicházejí poslední dva voliči a paní informatička spustit nám počítací program. Už jsme si ho spustili. Dokonce, nejspíš omylem, dvakrát, jeden tedy vypíná a odchází. Ujišťuje nás, že tiskárna tiskne.
22. 00: Na chodbě je prázdno, zavíráme tedy a začínáme počítat. Nerušte nás, pospícháme.
22. 59: Z tiskárny lezou první papíry. Štve nás, že nejsme první. Slyšíte? Vedle už tisknou. Manžel paní zapisovatelky přijíždí autem. "Ještě ten tisk bude chvíli trvat, " říká mu. Jede tedy pro benzin.
23. 15: Všechno je vytištěno, podepsáno, hotovo. Jen auto nikde.Čekáme. Navrhuji, abychom šli pěšky, vždyť je to tak na deset minut. Auto přijíždí a z deseti minut je naráz jedna. Jsme na Úřadě, stoupáme do schodů. Nejsme první, ale pátí v naší čtvrti, a tak musíme chvíli čekat.
23. 40: Procházíme první kontrolou. Je to dobré. Jdeme o patro níž. Tam se výpočty ještě jednou zkontrolují a pošlou do Prahy. Atmosféra je napjatá. Posílání jde hrozně pomalu. Prý "přeplněné dráty". Čekající se obracejí na pověřenou paní, ale ta se hájí, že ona ty dráty do Prahy nenatahovala. To si jistě nikdo nemyslí. Na zmínku o poměrech na Magistrátu:"Na magoušu nám dali aspoň kafíčko a tady nic," odpovídá: "To bych musela bejt Otec a Syn a Duch Svatý." To tedy opravdu není, takže mlčíme Jedna zapisovatelka telefonuje své komisi, že je to v pořádku, mohou se rozejít. Naše paní zapisovatelka vzkazuje, že naše komise už taky může jít. Ať jde.
00.10: Začíná nový den. Sedím strnule a pozoruji kachličky. Zapisovatelky diskutují o tom, jít či nejít zítra (vlastně dnes) do práce. Jedna telefonuje druhé: "Tak jdi k doktorovi nebo tak, šéfová to tam zvládne." Netrpělivost roste. Čekající nově příchozím jasně připomínají: "Nestoupejte si k těm dveřím, ste až po nás!"
00. 25: Jsme na řadě. Všechno je v pořádku. Ještě se výsledky nakopírují pro všechny, kteří o ně mají zájem. Jsou toho hromady papíru. Kdybyste si jimi chtěli třeba vytapetovat záchod, namnoží vám libovolné množství. Naše lesy úpí, volby končí.
00. 59: Usínám a před očima mi tancují seznamy voličů, hlasovací lístky a kdosi z neznáma volá: Kdo je tu předseda, kdo je tu předseda...?
|