Oko

	Úpění. Nespočet lidí skoro na celém světě úpí, protože jim chybí základní životní potřeby. Nemají peníze na deky, oblečení a boty. Natož pak kola, kočárky a tříkolky. O trochu míň lidí tu a tam na světě zase úpí, protože se jim zase spousty takových užitečných věcí hromadí doma. Třeba po odrůstajících dětech. Je jim líto všechny ty dost užitečné služebníky poslat na smetiště. A tak s úpěním přerovnávají skříně, police, almary řešíce věčný nerudovský problém kam s tím vším. A tyto dva úpící proudy se stékají v jednom malém východočeském městečku, kde se proud přebytku vleje do hladového koryta nedostatku. Není divu, že to místo nese jméno Úpice. V naší farnosti se náš příspěvek na zmírnění úpění shromažďoval díky pár ochotným a trpělivým rukám žen z farní charity právě tento víkend.
Naléhavá výzva. Vzhledem k tomu, že bylo nutno oslovit hudebníky, aby se připravovali na blížící se svátek svaté Cecílie, nevešel se do Infa celý příspěvek farní charity. Hlavně výzva, abyste své dodatečné příspěvky úpícímu proudu přebytku nesměrovali na faru. Kdo to nestihl v regulérním termínu konání sbírky, bude muset holt trpělivě úpět se svými přebytky do příště. Už od dob apoštolských je tu snaha, aby se služba duchovní nezatěžovala starosti o přerozdělování statků hmotných.
	Nástěnka. Roční období se nám střídají jednou za druhým, tak jak to z věčnosti řídí tajemná ruka Stvořitelova. Zrovna včera přiletěli za teplem naší země první havrani. Snad o něco rychleji se střídají v koutku chrámové předsíně nástěnky o činnosti našich skautů. Za tím střídáním se také skrývá nějaká ruka. Tentokrát jde o ruku otce Pavla, který neúprosně udržuje tento koloběh v chodu, ať je nástěnka sebelepší, jako třeba tato, kterou ze svého tábora vytvořily dovedné ruce skautek.
Poklona. V dnešní promluvě se otec František dostal od apoštolů pošetile usilujících o přední místa v Božím království až k fungování dnešní rodiny. Dokonce dvakrát nám dal za vzor naše bratry a sestry z doby kamenné. Rodina jim tenkrát v neolitu fungovala lépe než dnes. Už se těšíme, až se s těmi statečnými muži a ženami setkáme v nebeském království, abychom se dověděli, jak to všechno moudře dělali. Zřejmě drželi rodičovskou autoritu pevně ve svých svalnatých chlupatých rukách a nepotřebovali tak, aby jim otec František připomínal, že rodiče jsou někdo, a že správná škola vítá a láká nové žáky tleskajícíma rukama, zatímco, když do školy vejde rodič, personál se hluboce klaní, což poodstoupiv od ambónu ukázal. A nebylo to jen nějaké nepatrné kývnutí hlavou. Trup s hlavou se přitom dostávají do vodorovné polohy.
	Koclířov ve zkratce. O víkendu 20.-22.října 2000 přistupovali směle k trůnu milosti v malé vísce Koclířově zástupci našich hnutí a komunit aby došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Významnost akce dosvědčovalá stálá přítomnost zpravodajů předních křesťanských médií (KT,Proglas,OKO) a čtyř biskupů, vlastně tří a jednoho arcibiskupa. Nejprve vám přinášíme dosud nikde nepublikovaný seznam zkratek s vysvětlením: FA=Fatimský apoštolát, ChO=Charizmatická obnova,KE=Komunita Emanuel,ML=Mariina Legie, MM=Modlitby Matek, SchH=Schoenstadské hnutí,HF=hnutí Focolare, MMM=Hnutí za lepší svět,ChN=Chemin Neuf,RC=Regnum Christi,MKH=Mariánské kněžskí hnutí,SE=Komunita Saint Egidio,SŽ=Světlo život,VM=Vie montante,KJK=Koinoia Jana Křtitele,NC=Neokatechumenátní cesta,B=Komunita Blahoslavenství, C=Cursillo,MJ=Miles Jesus. Zkratky se dobře naučte, některé z nich se vzápětí vyskytnou. Diskutovalo se v deseti pracovních skupinkách, v každé z nich se alespoň na chvíli zastavil otec biskup František Radkovský a zcela neformálně se debaty zúčastňoval. Diskuze se střídaly se zajímavými přednáškami, z nichž jsme se vám pokusili zprostředkovat aspoň pár zajímavých myšlenek. Otec Heribert King (SchH) mluvil o tom, jak máme naslouchat Božímu hlasu v této době, slovy zakladatele hnutí, mít ruku na pulzu doby a ucho na srdci Boží. Mládež jistě potěší, že tak jako zvířata v přírodě jsou schopna vycítit zemětřesení a připravit se na ně, je mládež schopna vycítit zemětřesení v kultuře... . Doba nás vede k Bohu a Bůh skrze dobu přichází k nám. V srdci církve žijeme, milujeme a trpíme svůj úkol proroka. Otce Jiří Kaňa pojednal o charizmatickém profilu církve a upozornil na pokušení evangelizace s důrazem na jednu božskou osobu. Církev je lidem shromážděným z Trojice (Cyprián). Otec Leo Kuchař, eucharistián žijící ve Vídni hovořil o novodobých hnutích a zdůraznil, že laický apotolát je nepostradatelný i při přebytku kněží. Na začátku každého díla má stát sebeposvěcování. Nelze pracovat na spáse druhých a teprve pak zdokonalovat sebe. Světci a světice se lišili, ale měli společnou lásku k Eucharistii a k Marii. Vztak k Marii zabraňuje, aby se do apoštolátu vetřela strohost a tvrdost. Bez modlitby nelze dojít ke svatosti, vyprchá láska k Bohu i k bližnímu. Všichni musíme být zamilovaní do Krista. Tom Norris (HF) mluvil o petrinském a mariánském profilu církve. Výrazem mariánského profilu jsou nová hnutí a komunity, jsou povolány sloužit jako Maria. V petrinském profilu jsou kněží povoláni, aby chránili, spravovali a rozlišovali. Mají se nechat oslovit charismaty, která se rodí z maiáského profilu církve. Závěrem řekl, že hnutí jsou darem Ducha Svatého, uznávají církev, která ochraňuje všechno to, co ony hledají.
Otec Pavel píše Pozdrav od Santa Fe. Dva tydny zkusenosti v Americe mi dalo odvahu vypsat sve prvni pohledy na zivot za oceanem. Protoze se svec ma drzet sveho kopyta, zacnu u toho, co je mi nejblize: zivot v Cirkvi. V katolicke, jak to zde prozivam. Mel jsem moznost se podivat na prvni misie kolem San Antonia. Na prerii vybudovane komplexy frantiskanskych klasteru a take obydli pro Indiany. Byly schopny predavat kus ze zkusenosti zivota Spanelu a krestanstvi. Zajimave bylo, ze na jednu takovou misii prinalezeli jen dva vojaci. Zadna obrovska armada za patama misionaru. Asi po sto letech uz ztratily vyznam a staly se z nich farnosti. Pro Americany strasne starobyle, pro nas normalni. Jen si clovek uvedomi, jake to je, co videl ve filmech o Zapade. Dalsi pohled na Cirkev je v dobe prichodu Cechu a Moravanu. Vetsinou s nimi sli knezi a hned se davaly dohromady farnosti. Dodnes je zde Praha, nebo Dubina, nebo Hostyn. Stejne na tom jsou Polaci s Censtochovou atd. Farnost byla zachytnym bodem pro prichozi. Ale to uz je dost davno. Ted. Farnost, ve ktere ziji ma asi 1300 rodin. Kazda rodina se zaregistruje skze registracni kartu. Cirkev je absolutne nezavisla, jen plati statu dane. Musi se vsak snazit, aby vysla. Ve farnosti je asi sedm zamestnancu - knez, jeden knez duchodce, trvaly jahen, kancelare, pastoracni pomocnice odpovedne za rodiny, mladez, deti, vzdelavani, charitu a udrzbar. Ty si vsechny plati farnosti sama. Pracuji ve farni budove a knez zije v "rektory".	Ve vsedni den je to podobne jako v Bystrci. Ne moc lidi. Jen skolni mse pro cirkevni skolu je plnejsi. To musi vsichni. V nedeli jsou tri mse svate, na kterych muze byt k 1200 lidi vsech kategorii. Kazdy jezdi autem a tak je to poznat. Vetsinou jsou strasne dlouhe ohlasky, a aby lide neutekli, je zaverecna modlitba az uplne nakonec. Po msi svate knez podava vsem ruku u dveri. To jsem si uz dvakrat vyzkousel. Pak se lide druzi, nekdy maji spolecny program ve farnim sale nebo dalsich mistnostech. Jinak se snazi si navzajem pomahat a je to dost poznat. Radi prijimaji navstevy. A tak se snazim s nimi komunikovat ze vsech sil. Podobne se snazim i s vami doma v Evrope. Mejte se moc hezky a tesim se na setkani s vami. P. Pavel Smyd
	S.O.S Milí přátelé, milí čtenáři, finanční pomoc Oko od Vás nepotřebuje! To jste si oddechli. Ale kdybyste si přece jen chtěli mermomocí zasponzorovat, potřeboval by ji Christnet. Určitě je znáte, velice prestižní sajt, www.christnet.cz. Také od nich čerpáme seriózní a příšerně aktuální informace pro různá naše neseriózní obdivná a kritická pojednání. Nemusíte dávat hned pětistovku, docela pěkně poděkují i za míň (348Kč).