|
A je po prázdninách. Mnozí z vás si už mysleli, že se náš občasník po lenošení v Pyrenejích, po skautských táborech, workshopech, týdnu farnosti či sjíždění náročných i méně náročných toků už nevzkřísí k životu. Někteří by se možná i zaradovali, ale učinit jim takovou radost by asi přesahovalo rámec přikázání blíženské lásky. A tak jsme tady a ptáme se vás, jak jste se měli o prázdninách? Nemyslete si, že od vás očekáváme nějaké traktáty či popis, jak je to nádherné, když se vám mezi prsty bosých nohou přesypává horký písek přímořských pláží vykřičených světových letovisek. Jeden hoch po příchodu do školky na tento obligátní dotaz odpověděl zcela neobligátně: Marš do chatičky! Takže zkuste to taky, schválně, komu se to podaří méně slovy! |
|
|||
|
Pastýř bez pasu, stádce bez pastýře. Po úspěšném tažení mladých na Tor Vergata vyrazila brněnská diecéze na pouť do známého Marijacélu. Protože víme, že světlost komunikačních kanálků v naší diecézi není zrovna nejvalnější, ani nás nepřekvapilo, když jsme se o ní dozvěděli až od jejích účastníků. Hned nás to však přestalo mrzet. Nebyli jsme totiž jediní, komu se na pouť nepodařilo dostat. Mezi nepřítomné patřil i sám náš biskup Vojtěch. Ne, že by mu o tom neřekli. Ale měl prý nějaké potíže s pasem. A tady se naše zdroje začínají podstatně lišit. Někteří říkají, že si ho zapomněl doma a od hranic ho vrátili. Jiní tvrdí, že se mu někam zapotrošil při návratu z poutě do Říma. Další tvrdí, že to byla jen záminka, aby získal volný den a mohl si v klidu popovídat se svým Pánem o situaci v profesorském sboru na svém gymnáziu. Škola totiž ještě nezačala a přesto se odtam ozývají tak silné hlasy, že se indukují otevřenými okny přes Proglas do éteru.
Pouť se jinak vydařila, otec generální byl připraven a ochotně zastoupil chybějícího hierarchu.
Pozorný pozorovatel si však všiml, že pouť byla provázena zvláštní sotva patrnou tendencí entropickou. Z každého z poutních autobusů se někdo ztratil. Nakonec se všichni našli a věříme, že díky křesťanskému duchu této akce jim nebylo ani moc spíláno. Přesto se nabízí jistá optimalizace celkového součtu čekacích dob jednotlivých autokarů tím, že by příště jedinci s malým orientačním smyslem mohli být soustředěni do jednoho vozidla, ktere by bylo vybaveno případně i stopovacím psem.
|
|||
|
Kauza Merta. Pokud čekáte, že nyní učiníme nějaké skvělé odhalení, budete možná zklamáni. I když tento týden mělo být uzavřeno vyšetřování, zda se trestného činu dopustil i arcibiskup olomoucký, nám dosud nikdo nic nehlásil a na redaktory Christnetu samozřejmě nemáme, abychom něco vypátrali. To nám však nebrání, abychom se nechopili dřevce a se staženými trenýrkami nevjeli na kolbiště mezi bojující bohatýry. Jeden z nich skutečně do lítého boje na obranu obviněného faráře přibral k boji i vlastní trenýrky. Zbraně zkřížili i páni historici, kteří by si mohli celou věc v klidu vyříkat po některé mši v bystrckém kostele, kde jednoho často a druhého občas potkáváme. Ale proč se neutkat před celou čtenářskou obcí Lidových novin. Naše malá aréna je jim samozřejmě těsná. Mladší historik Jaroslav si dovolil učinit pokus o zapojení celé kauzy do širšího kontextu. Ne zcela šikovně se přitom otřel o chudáka faráře Toufara. To však neměl dělat, tuto malou Jaroslavovu slabinu zahlédl starší historik Radomír a okamžitě k onomu místu nasměroval dřevec a mocně pobodl svého prchlivého oře. Starší historik je vždy ve výhodě, protože doba, po kterou nasává dějinný nektar, je delší a tedy i množství nasátého nektaru větší. Historika mladšího pak snadno uchopí za ucho a peskuje ho za různé detaily jako učitel žáka. A když se Radomír bojem rozvášní, začne zasazovat i takové údery do prázdna, které ho mohou lehce smést do prachu kolbiště, jako například tvrzení, že po církvi nelze žádat nic jiného než po světských institucích. Chcete-li se dozvědět podrobnosti, pátrejte v LN ze soboty 12.8.2000 a v LN ze soboty 2.9.2000. |
|
|||
Polární noc
čtenáře Oka ve Finsku |
Strašná radost
Mile Oko,
Jsem z Brna ze svatotomasske farnosti, lec poslednich osmnact mesicu pobyvam na vicemene dalnem severu (viz adresa dole) a jeste nejmene do unora budu. Nedavno jsem se po pracovni dobe ( a zcela vycerpan)odreagovaval brouzdanim siti a dobrouzdal jsem se az k Vasemu casopisu. Vycerpanost zmizela a ja byl nadsen. Tesim se, ze letos nebude mit diky Oku polarni noc a deprese s ni spojene zadnou sanci. Vytrvejte, tiskovin jako tato ja treba jak soli (byt je to tiskovina jen virtualni). Velike diky, Jirka |
|||
Mile Oko,
Nase Oko zvedave mrka i na deni v dalekem Finsku. Co se honi asi v hlavach finskych krestanu, kdyz venku zuri polarni noc? Finsti krestane jsou moc mili, ale trosku zamlklejsi nez cesti, takze se mi tuto vec nepodarilo dosud zjistit. Zrejme si recituji vers z prologu Janova evangelia " To svetlo sviti v temnotach, a tma je nepohltila". Lec u nekterych ani to nefunguje a musi se uchylit k takzvane luminoterapii, coz prakticky znamena prodlevani pred silnou rozsvicenou zarovkou. Udajne to zabira a trudnomyslnost mizi, inu svetlo..... Pokud jde o mne, loni (tedy jeste pred objevem Oka) jsem tento problem resil zpevem Cimrmanovy Pisne do nepohody (Polarni noc ma zvlastni moc...:) V ucte a s pozdravem Jirka
Jiri Buzek, Ph.D. |
|
|||
|
Ad Bůh je záštita má. Ještě jedno psaní nám přišlo. Kurýrem, papírové a hierarchickou cestou. Zveřejnit jako komentář k položce číslo 8 v koši. Právě jsme to předatlovali. Za čtrnáct dní se to musí schovat, tak čtěte, třeba se to fakt ztratí. Pro každý případ je dobré mít po ruce nějakou silnou žárovku... |
