Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Orel a slepice. Dnes měl pan farář velice pěknou promluvu. Pro ty, kdo ji neslyšeli, ji zkusíme aspoň nastínit. Jedna indiánská legenda vypráví o chlapci, který vyšplhal k orlímu hnízdu, vzal z něj jedno vejce a dal je kvočně. Takto vylíhnutý orel vyrůstal mezi slepicemi a hrabal jako ony. Když se na obloze objevil opravdický orel, náš mladý orel se zájmem vzhlédl vzhůru. Slepice ho však okřikovaly, ať si hledí hrabání, to že pro něho není. Podaří se slepicím svého orla přesvědčit, že takové létání pro něho není a bude s nimi hledat štěstí v hrabání na zemi? Podaří se našemu okolí nás přesvědčit, abychom hrabali s nimi anebo se odvážíme vzlétnout?

Televize je prase. Je. Ale nemyslete si, že tím otec Pavel chtěl vyjádřit, že se nemyje, smrdí či chrochtá. To prase je užito ve smyslu zcela kladném. Jistě z úst otce Pavla to nezní přesvědčivě, ale v dobách statečných kluků makabejských vepřové maso bývalo určitě pochoutkou. Jenže oni tenkrát neměli tolik jiných lákadel. Většině z nás při vepřovém taky ještě tečou sliny po bradě, ale ruku na srdce, jak dlouho se může člověk věnovat takovým rozkoším. To u televize vydrží dnešní člověk podstatně dýl. A to je to naše prase či špalda nebo brokolice.

Osvěžovací tábor. Dobrá zpráva. Náš kostelník Jara se nám ze dvou třetin uzdravil a brzy ho zase uvidíme v kostele. O nějakých deset kilo nám ho přibylo a to se samozřejmě moc nelíbí jeho dolním končetinám. Jeden iniciativní farník pro něj vymyslel osvěžovací tábor. Držíme mu palce a doufáme, že po něm nezbudou siroty, neboť při představě, jak Jarovi oznamuje, že si má sbalit ruksak a odstěhovat se na několik týdnů ze svého útulného domečku s fitinky mezi pár prken pokrytých plachtou, nechat se budit břeskem polnice, kochat se polonahý ranní rosou a živit se zrním a lupením, se silně vtírá myšlenka na ránu hasákem po hlavě...

Sněm. Slíbili jsme vám, že se vrátíme ke sněmu. Vracíme, ale jinak než jsme si představovali. Chtěli jsme vás trochu seznámit se sněmovním žargonem, jako co je to animátor, moderátor apod. Místo toho je tu apel. Zkuste sněmovat o trochu míň. To, co vidíte nebo spíš nevidíte na obrázku jsou naši hjérarchové topící se v moři sněmovních námětů a snažící se opět vyplout na svoji hjérarchickou pozici. A věřte, není to pro ně lehké, když zjistili, že například v problému ženatých biskupů se vyzná kdekterý laik lépe než oni. Nechme je tedy nejprve nadechnout, aby to bylo fér, a pak se zas do nich pustíme. Což abychom trochu rozcupovali dogma o Nejsvětější Trojici?

Možná se bude i žebrat Tak se nám ten kláštýrek zase trochu rýsuje. V objemných útrobách farního podkroví vyroste jedna velká místnost, 4 malé cely a dva apartmány. Horní patro bude takové nebe. Zatím nebude využíváno, protoře příliš malá podchodná výška umožňuje pohodlně pouze polohu vkleče a do tohoto stavu žádný člen komunity dosud nedozrál. Cely budou skutečně malé, 2x5m, takže není zatím jasné, zda se apartmány budou přidělovat za odměnu nebo budou sloužit jako aklimatizace pro ty, kteří dosud dostatečně nepřivykli komunitní chudobě. Ano, je to tady, žádné levné ubytování, nemuset poslouchat rodiče a hezky si stavebně spořit. Peníze přijdou na hromádku, bude dost malá, protože se z ní bude rozdávat na všechny strany, oběd by se měl pořídit za 12Kč, o mase si za tak málo peněz samozřejmě můžete jenom nechat zdát, a možná se bude i žebrat. A rodiče? Nebojte se, taky tam budou, ne sice ti vaši, ale jiní. A dokonce dva páry. A po večerce v 21 hodin ne ticho jak na táboře, ale ticho silencijum (=když promluvíš, máš hřích).

Katakomby. To byste nevěřili, kolik se vynoří dohadů, sotva bagr hrábne lžící vedle kostela. Hřbitov nám vzali, budeme pohřbívat pod kostelem. Ožil starý projekt pana Suchého na rozšíření sakristie. Do kostela bude nájezd autem pro pana Mičánka. Do země se kladou roury pro potrubní poštu, kterou budou na Petrov proudit nejen sněmovní příspěvky, ale i desátky. Pravda je ta, že nám úřad mětské části pomůže kostel trochu vysušit a prostranství před kostelem trochu zvelebí. Snad se tp panu architektovi vydaří a připomínáme, že bychom se na záchůdek, který jsme si tak pracně zbudovali, neradi prodírali přes nějaké macešky či okrasné dřeviny. No prostě, aby tam nezapomněl dokreslit tu cestu.

Z redakce. Jaká by to byla redakce obdivně kritického občasníku, kdyby nenaplivala i na sebe. Musíme přiznat že svou práci neumíme, třese se nám ruka a pouze část redakce má ukončené vzdělání a to ještě mimo obor. Zbytek se nemůže pochlubit než vzděláním základním. Oko neprochází jazykovou úpravou v obvyklém slova smyslu. Přesto se snažíme, abyste nepřišli zkrátka. Používáme např.poměrně málo známou metodu costamos, která v prestižních denících mívá samozřejmě větší úspěšnost. Ale i my jsme už dvakrát uspěli. Např. příspěvek Kantalamesa byl úspěšně sestaven z poměrně nevelkých informačních střepů v podstatě pravdivě, jak se ukázalo při pozdější osobní konfrontaci. Jeden farník se zase ptal Co je to Kantalamesa? Mylně se zřejmě domníval, že se jedná o tajný zpívaný kurzilistický obřad.

Costamos=co se tam asi mohlo stát.