CO DĚLÁ BOHOSLOVEC, KDYŽ SE CíTÍ SÁM ?
Č T E O K O ! ! !
CO DĚLÁ BOHOSLOVEC, KDYŽ ZTRÁCÍ KONTAKT S FARNOSTÍ?
Č T E O K O ! ! !
BOHOSLOVEC BEZ INTERNETU
- JAKO BY NEBYL ! ! ! "
|
Jak se nám klubou bohoslovci.
Tento pozdrav patří Krtkovi
a vůbec všem bohoslovcům.
Víte, co všechno musí takový bohoslovec prožít,
než stane jako kněz Kristův před vámi.
Začne někde v nultém ročníku,
snaží se skloubit studium na teologické fakultě
s požadavky života v semináři,
musí si odkroutit vojnu
nebo něco podobně nepříjemného,
slouží jako jáhen,
získává zkušenosti
a hledá odvahu vydat se
na dobrodružnou cestu
hlasatele bláznivé staré zvěsti,
přijímaného s otevřenou náručí
nebo odmítaného s nepochopením,
přebývajícího často na osamělých farách s mokrými zdmi a suchými záchody.
Moc rádi bychom o tom věděli víc.
Ale dnes se všecko tutlá,
na všecko je nějaká mluvčí,
nikdo nic nechce říct,
jakmile se rozkřikne, že jste od novin,
byť jsou to takové neškodné virtuální noviny
jako je naše Oko.
Napsal nám moc pěkný dopis Krtek.
Pro ty, kdo neví - je to bohoslovec z naší farnosti.
Asi se divíte, že tady dopis není.
Není, my ho taky nemáme, nikdy jsme ho neviděli,
jen jsme od Krtka slyšeli,
jak byl krásný.
Není divu, že nám jeho obsah asi nějaký závistivý server
štípl.
Krtek už takový krásný dopis nenapíše:
... a tak sem si řek,
že se obveselím nějakou srandou z Oka. Největší radost mi udělalo,
když jsem se moh zasmát sám sobě (myslím Oko č. 23 nebo tak nějak).
Pak jem tam psal nějaký chvalozpěvy na to, jak je Oko světový -
ano, doznávám, že tam bylo i zvolání "Oko, I love you!"...
No, ale už se mi ten dopis v žádným případě nepodaří
zrekonstruovat, páč to bylo v návalu radosti - a vůbec to bylo šíleně
duchaplný.
A ještě nám vymyslel pár sloganů, které vidíte vedle.
|
Křesťanská média
V úterý večer se v arše konala beseda s pracovníky
křesťanských médií. Přišel šéfredaktor Adéčka
Josef Greš a redaktoři Katolického týdeníku
Jana Petlachová a Pavel Bayer.
Naše redakce tuto besedu také obeslala,
náš zástupce však na tomto profesionálním fóru
ani nedutal a pilně sbíral zkušenosti.
Zvláště blízké nám bylo Ádéčko,
jehož redakce čítá asi tolik lidí jako naše.
Tady však všechna podobnost končí,
jim nápady nechybí, ale nemají je za co realizovat.
My čekáme s vyschlými ústy, až přijde nějaká ta slina,
s realizací problémy zatím nemáme díky pohostinství serveru
Czechia (hluboká poklona) a těch pár korun za telefonní impulsy vždycky nějak zchrastíme.
Když si některé z našich čísel vytisknete, či zkopírujete
na disketu a půjčíte k přečtení přátelům,
my jsme na výsost spokojeni.
Když si půjčujete Ádéčko,
šéfredaktor to nerad vidí, protože mu časopis potápíte.
Už prý 8 roků je v agónii, stále mu ubývá čtenářů.
Určitě mu neprospělo odejmutí církevního schválení,
i když se na něm dohodli kardinál s provinciálem saleziánů,
protože církevní schválení potřebují prý jen studijní texty.
Mimochodem, čeho si myslíte, že se týkala první otázka dnešní besedy?
Ano, uhodli jste - imprimatur.
Další ránou byl zákaz prodeje v kostelích olomoucké a litoměřičké diecéze. Ádéčko dostalo do vínku být takovým křesťanským Mladým světem, ze kterého by zrovna nekapala svěcená voda. Zdá se nám, že se mu to daří, občas z něho třeba vytryskne i něco polemického.
No a co kdyby si do toho místo do svěcené vody namočil ruku
nějaký v kramflekách nepevný diecézan či dokonce arcidiecézan...
Takže, co můžeme pro svá křesťanská média udělat?
Číst je, doporučovat ostatním a pokud na to máme kupovat si vlastní.
|
Kdo korunu nešetří,
svoje AD si opatří,
zániku ho ušetří
svoji odměnu jistě někdy spatří.
Občas i napsat nějaké to pochvalné slovo,
když se nám něco líbí.
Oni totiž v redakcích vědí, že píší jen nespokojenci,
ale přece jen hřejivé slůvko potěší.
Pokud se vám zdá, že se dopisy čtenářů málo otiskují,
je to obrana redakce. Platí totiž, že čím častěji se dopisy otiskují, tím více píší ti, od kterých žádné dopisy dostávat nechcete. A nejhorší dopisy prý umí napsat učitelky.
Nedalo se přehlédnout, že jedna budoucí učitelka se přitom mocně zapýřila.
A nakonec pomoc největší - staňte se spolutvůrci!
Ádéčko hledá zrovna v Brně, které je zrovna jednou z jeho bašt,
spolupracovníky.
Na závěr se omlouváme Katolickému týdeníku a Perspektivám, kteří tu měli také svého zástupce, že jsme se jim málo věnovali,
ale je drží zatím moravský venkov, který sice z Perspektiv není vždy odvázaný, ale asi zatne zuby a vydrží to pro těch pár, kterým se Perspektivy líbí, protože ty by se se svými 1700 fanoušky jako samostatné periodikum asi neudržely.
|
|
Blahopřání.
Na Bigy byl ples. A k plesu patří tombola.
Občas se v takové tombole sejdou věci, které byste nejraději nevyhráli.
Třeba nějaká kýčová keramika, nepotřebný taburet
či pár zavařenin.
Ale tentokrát byla první cena osazena
pěkným fotoaparátem.
A vyhrál ji, věřte nevěřte, zrovna pan ředitel.
A tak mu k náhodičce gratulujeme,
protože ruku na srdce, pravděpodobnost toho, že by vás udělali ředitelem Bigy a ještě jste vyhráli foťák v tombole
by měla být skutečně hodně malinká.
|
Zase ad veto.
Zatím marně čekáme na slíbený dopis jednoho
čtenáře, který by měl celou problematiku objasnit.
Mezitím si jiný čtenář napsal o latinský originál
vyjádření Kongregace pro katolickou výchovu.
Akademický senát KTF UK je nutno pochválit,
nejen za pečlivě vedené a zveřejňované zápisy ze schůzí,
ale i za to, že požadovaný text obratem zaslal
a připojil omluvu, že odkaz na něj chyběl v zápisu
z příslušné schůze.
Máte to vedle na obrázku.
Ani kongregaci zřejmě neleží laici tolik na srdci,
protože jinak by si určitě museli říct,
co si chudák laik počne s větou
se petitionem confirmationis praedictae electionis considerare non posse
která šalomounsky říká, že Wolf nemá být děkanem.
|
|
|
Kostka cukru
Teď vám povím stručně, skoro v kostce,
Co se stalo jedné cukru kostce,
Když rozhodla se, že přeplave Rhonu
Zcela sama v slupce od citrónu.
Jeden její známý hrnek čaje,
řekl jí, že přímo šílená je.
Jenom zázrakem by mohla přežít,
kdyby tenkrát nezačalo sněžit.
Tím vstupuje nám náhle do příběhu,
Malá nenápadná vločka sněhu.
Přikryla tu kostku jako v hrobě
A roztály v jednu chvíli obě.
A tak příběh místo vesele,
Končí spíše sladkokysele…
|