Oko

	Horká půda za ambónem. Čtení z listu apoštola Pavla. Je celkem jedno, komu zrovna apoštol píše. Vždycky je to na hranici srozumitelnosti. A tak není divu, že se střapatá hlavička, která chvíli vykukuje zpoza ambónu celá, chvíli jen čupřinou vlasů, pěkně zapotí, než toto dávné moudré poselství Božího Ducha přeslabikuje lidu božímu. A protože není samozřejmě čas na promýšlení složitého textu, a kdyby i byl, není zas na to věk, a tak nezbývá, než dávkovat věřícím radostnou zvěst od čárky po čárku s opatrně kladeným přízvukem, který neprozradí, jak moc lektor chápe, co čte. A hezky si ukazovat prstíkem, protože na sklouznutí ze řádku na řádek se přijde většinou dost pozdě. Posluchači z tohoto skrytého zápasu mnoho nevidí, tu poskočí čupřina, tu zas jak vozík neviditelného psacího stroje vyjede loket v bílé komži, když ukazující prstík dosáhne konce řádku a dělá carriage return. Škoda ty kluky tak trápit, řeknete si. Užijí si toho ve škole až až. Ať mají aspoň v kostele pokoj a čtou ti větší, kteří tomu třeba aspoň trochu budou rozumět. To jste ale na omylu, někteří za ambónem bojují docela rádi a někdy i hrozně rádi. Dřív to tak nebývalo. Funkce lektora byla v posloupnosti ministrantských dovedností až úplně na konci a tak se k ní množstvím zkušebních otázek probojoval jen málokdo. Někteří jazykové tvrdí, že jde o součást nové pastorační techniky, která má zvýšit pozornost lidu božího při čteních liturgických textů. Čtou-li běžní lektoři, dochází u velké části naslouchajících k okamžitému reflexnímu vypnutí pozornosti, jakmile podvědomí zaregistruje známý text. V případě tzv. ambónových lektorů (lektor nepřevyšující podstatně ambón) k tomuto vypnutí nedochází prakticky vůbec, protože text nezní známě a navíc naše podvědomí neustále čeká, zda nedojde ke zkreslení textu, které by bylo nutno vědomě korigovat.
Pejskařská V jednom psí rasy jsou si rovny, věrny své peristaltice, naplní naše ulice s běloučkým sněhem svými ... Kdo je správným pejskařem, chápe, že je nelidské odpady metabolické nechávat mrznout pod keřem. Nějak se ovšem nehodí, aby pán velikého setra, nesl výkal půl kilometra, dřív než ho prostě zahodí. A proto končí tento příběh malou prosbou na radnici, aby nějakou popelnici, postavila hned na psí výběh.
	Silvestr. Nejeden zvědavý čtenář si nejspíš klade otázkou, čím se budou naši investigativci zabývat o magickém Silvestru. Budeme tam, kam nás posílá jméno patrona tohoto posledního dne. Budeme obdivovat, jak se Matce Přírodě podaří zvládnout tu obávanou změnu letopočtu. Kdo by se chtěl připojit, je zván v jedenáct hodin ke Křivé borovici. Kdyby tam nikdo z nás nebyl, investigujte a obdivujte sami. Snad bude všechno Y2K.

Na myšlenky otce Pavla z posledního Setkání proměnit hloučky podupujících v hloučky konzumujících se i naše periodikum připojuje se svou trošku do mlýna jménem Cukrárna. Připravili jsme pro vás malou anketu s návrhem sortimentu:

Denní nabídka

Vyobrazení	Popis	Jakou navrhujete cenu
	Kostelník Čokoládová špička s bohatě rumem prosycenou oříškovou nádivku. Kryto šlehačkou.
	Sněmovní kroužek Linecké pečivo slepované pikantní marmeládou. Vhodné i pro diabetiky.
	Řez Monsiňor čokoládou politá krémová kostka příjemnně navilé chuti zdobená šlehačkou, půlenou jahodou, piškotem a čokoládovým dukátem.
	Pastýřský list Dvojitý překlad z listového těsta plněný různými nádivkami.
	Varhaník Lahodně harmonická kombinace hořických trubiček s nugátovou náplní s konci máčenými v čokoládě a piškotového řezu s krémovou vložkou sypaného strouhanými ořechy. Zdobeno višní v alkoholu.
	Konzistoř Pikantní toust s ostře kořeněnou masovou směsí.
	Pět chlebů a dvě ryby Úsporné menu pro větší skupiny.

Sociální zázemí. Při opravě kostela jsme si sice vybudovali takový nouzový záchůdek ve vchodu k tzv.Jarově sakristii. My, obyčejní farníci tam ale dvakrát moc nechce chodíme. Když si totiž uvědomíte, že cestou tam zahlédnete na pár kroků svatostánek, to už musí být skutečně nejhůř, abyste se v tak těsné blízkosti usadili v tak profánní záležitosti. A tak jistě všichni uvítáme čistotou zářící a mistrem Proprem vonící toalety, které poskytne naše cukrárna. Možná taky proto, že po pár letech provozu farní cukrárny se někteří do této malé místnůstky při své získané kyprosti ani nenatlačí. Provoz a otvírací doba. Začínáme skromně jako Maria a Josef ve chlévě. Pokud nepřijdou králové s dary, jako že nepřijdou, bude se to muset z něčeho financovat. Kolikrát počítáte, že do roka naši cukrárnu navštívíte? Nebo spíš kolik peněz tam za rok necháte? Jakou doporučujete otvírací dobu? Co byste radili personálu naší cukrárny ohledně třetího přikázání desatera?