Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Z deníku marnosti. Takhle by se mohla jmenovat kronika jednání kolem BiGy. S nadějí očekávaná schůzka s otcem Chybou, vikářem pro pastoraci, měla charakter poněkud schizofrenní. Zástupkyně rodičů se mu snažily přiblížit okolnosti, které vedly více než sto rodičů k podepsání petice za zřízení rady BiGy. Otec Chyba však chybně detekoval svoji roli v této kauze a snažil se argumenty přítomných matek jeden za druhým vyvracet či bagatelizovat. Místo toho se měl bavit o tom, koho do rady jmenovat, protože její neprodlené ustavení na základě zmíněné petice přikazuje zřizovateli zákon. On však matky na základě svých zkušeností z Blanska a Říma přesvědčoval, že za pár let už církevní školy budou zet prázdnotou. No a tak to nakonec skončilo u hříchu nadávání na konsistoř který se podle návodu na straně 172 dole kouzelné knížky Dominika Pecky Z deníku marnosti rozpouští a možná i odpouští popíjením, ochutnáváním a přiváněním dobrého vína.

Walsingham. Půl čtvrté ráno. Na parkovišti za nádražím stojí stará Karosa, která má jednu z našich oveček dopravit na pastviny univerzální církve, aby tam přednesla modlitby matek za děti. I když se vám podařilo dorazit půl hodiny před odjezdem s co nejúspornějšími zavazadly, zjistíte, že do útrob autobusu se řidičovi, jehož čelo je poseto velkými krůpějemi potu, už nepodaří dostat ani ň. Celou půlhodinu trvá, než se do autobusu nasouká celé osazenstvo se zavazadly s různým počtem náušnic v uších.
Když už se zdá, že je po všem, objeví se parta mladíků, otevře jedno z nablízku stojících aut a řetěz beden, krabic, batohů i vám nedoporučovaných propanbutanových bomb je obnoven. Končí to kytarou Jarka Smejkala. Najednou člověk i rozumí policistům v okolních zemích, kteří naše autobusy pokutují za nadváhu.
Autobus přetížený lidmi, bagáží i starostmi vyráží. Andělé strážní se usadili někde dole na přetížených nápravách, z podběhů zadních se bělají okraje jejich perutí. Za vámi na sedadle se vrtí jedenapůlroční dítě, mladí hoši z Nadace Podané Ruce loupli růženec a kolem vás se začínají rýsovat tak zapeklité lidské osudy, že si zanedlouho připadáte se svou starostí jako když jedete s bradavicí do Lurd.

Pokračování příště.

Dementi neznamená, že je někdo dementní, ale úřední prohlášení o nepravosti. kterou spáchal Karel Trnavský sen., tím, že na farní radě informoval, že malou scholku přebírají J.M a V.M., což nebyla úplná pravda a byl by za to kopnut pod koleno, kdyby k tomu byla bývala vhodná příležitost. Měl tam být uveden Z.Š., promiň Karle, ale ty jsi dementní.

Kde je kostelník?
Kde je ten dobrý muž zvučného hlasu, který svými ráznými odpověďmi kladl nemalý důraz na mnohý obřad? Kde je ten nebojácný ohňostrůjce velikonočních ohňů? Kde je ten zručný instalatér, který si jen tak na léto sundá ze zdi radiátory, aby je tam na zimu zase hravě pověsil? Sedí pár kroků od kostela, nemocen, ale možná zase ne natolik, aby se zase objevil na scéně, když ho budeme hodně potřebovat.