|
Průběžník. Nikdo nic nestíhá, události se dějí rychleji, než na ně stačíte reagovat. Však to jistě znáte. Se stejnými problémy se potýká i naše redakce. Starého redaktora hned bolí oči, hned hlava nebo a co je nejhorší, ho nic nenapadá. Ti mladí se zase buďto chtějí pořád dále vzdělávat, aby byli lepší než ten starý, nebo si nevěří a raději nic nepíšou. Ale protože i ve vyhořelé redaktorské lbi občas zabliká nějaká jiskřička, rádi bychom, aby se co nedříve dostala k vám, než nám zhasne pod rukama nebo na ni někdo chrstne kýbl vody. A tak vznikl nápad, že vám dáme o trochu více nahlédnout do naší oční kuchyně a budeme zveřejňovat i dosud nedokončené poslední číslo. A jak to chodí, sotva vás něco napadne, musíte si uvědomit, že je nás na světě několik miliard. A tudíž stejně geniální myšlenkou určitě otěhotnělo v tuto chvíli několik miliónů hlav. Takže ta naše se v novinářské praxi jmenuje průběžník a v této formě kromě Oka vycházejí ještě České noviny. Existuje zde sice trochu nebezpečí, že se budete obtížněji orientovat, co je vlastně nové, ale pracujeme na myšlence úběžníku, kde by starší informace jaksi ubíhaly do ztracena. Zatím se nám ztrácejí o něco rychleji, než by bylo potřeba, jak ostatně vidíte vedle na obrázku. |
|||
V sobotu 9. října se uskutečnil za tradičního takřka nezájmu již 5., naší farností pořádaný Běh Terryho Foxe. Když se před pěti lety konal poprvé, byl Bystrc jedním z 6 míst v republice. Dnes je naše země v počtu pořádaných běhů na jednom z předních míst ve světě. Vloni se na 112 místech naší země sešlo 72 585 účastníků.
O co vlastně jde ? V roce 1980 se nemocný Kanaďan Terry Fox ( kvůli rakovině kosti mu byla předtím amputována jedna noha ) rozhodl přeběhnout napříč kontinent. Za 143 dní uběhl 5565 km, ale nedoběhl. Svůji běh musel kvůli postupující nemoci přerušit. Rakovina se rozšířila do plic a 28.června 1981 zemřel. Jako vyjádření solidarity s takto nemocnými se schází na celém světě každý rok statisíce lidí , aby jakkoli ( pěšky, během nebo na kole) překonali symbolickou vzdálenost (u nás to bývá 500 a 2300 m) a svým finančním příspěvkem přispěli na výzkum léčby této nemoci. Odnáší si pak čelenku , diplom, možná i pocit, že zvládnou větší vzdálenost než jenom tu od dveří svého bytu ke dveřím svého auta. Osobně však vnímám tuto akci jako možnost spojit se s těmi, kteří touto nemocí onemocněli a většinou již nejsou s námi. A také jako možnost si uvědomit, že zdaleka ne vše dokážeme. |
|
|||
|
Recept na sněmovní kroužky. Taky sněmujete?
Těšíte se na příští kroužek? Anebo se vám už moc nechce
naplano mudrovat? Nebo jste už tak rozdiskutovaní, že
už předem víte, s čím zase vaši bližní přijdou,
a vás to spíše míchne než povznáší?
V Křesťanském magazínu z poslední říjnové neděle jsme se dozvěděli, že podobné problémy pálí nejednoho laika. Někteří o tom píší docela dlouhé dopisy mající společnou otázku: Co se od našich sněmovních kroužků očekává? Mladý redaktor s vlasy svázanými do culíku nám dal šalomounskou radu: Je třeba, abyste si vy ve vašem sněmovním kroužku ujasnili, proč se scházíte a co od svého sněmování očekáváte! My vám jednu přidáme. Smiřte se s tím, že z vnějšku od vašeho sněmovního kroužku nikdo nic nečeká. Plenární sněm nebude zřejmě tak plenární, jak to ze začátku vypadalo. Asi jako když maminka pečlivě vykrajuje a zdobí cukroví na vánoční tabuli a vás děti nechá, abyste si taky něco piplaly. Vy jste celí unesení, že se můžete podílet na tak významné akci, že jste jako maminka. Maminka, která vám chce udělat radost, trochu vás zabavit, abyste nezlobily, ale ani ve snu nepočítá s tím, že některý z vašich umatlaných výtvorů umístí na štědrovečerním stole vedle svých osvědčených cukrovinek. Tak nějak to asi pochopili ve svém sněmovním kroužku pracovníci brněnského biskupství. Začali tím, že si udělali sněmovní kroužky z lineckého těsta a k tomu si dali hlt dobré kávy. Zkuste to taky tak. A kdyby se vaše duše ani pak nerozveselily, přidejte doušek červeného vína a snažte se, aby vám spolu bylo dobře. Uvidíte, co všechno vymyslíte. A kdybyste přece jen měli pocit, že musíte nějaké závěry někam odeslat, zkuste oko@email.cz, tam ještě nejsou zahlceni. |
|||
| Ještě než jsme stačili podruhé otevřít naše rozpracované dílo a dát tam úvodní článek, už tu byl netrpělivý dopis našeho čtenáře, který se čepýřil, že kolikrát má prý ráno otvírat Oko, než tam najde něco nového. Vydat nové Oko není jako když vám praskne před domem voda, přes noc to vyhrabou, spraví, co je potřeba a ráno zahrábnou. Ten náš výkop je dlouhodobý, je to taková jáma na mamuty. Čekáme a čekáme, až přijde nějaká kořist a pěkně nám tam spadne. A nemusí to být přímo mamut, stačila by nějaká ta zprávička ímejlička. Jó, těma se ten výkop zasypává! |
|
|||
|
Zapáleni pro víru. V neděli na dětské mši otec Pavel kázal o pannách a lampách. No a to by nebyl otec Pavel, kdyby přitom nějakou tu lampičku neměl při sobě. Je to pěkné podobenství, ale ruku na srdce, nezapochybovali jste taky někdy o těch morálních kvalitách těch moudrých panen? Neměly se přece jenom rozdělit? Možná měly, ale to by se zase pokazilo to podobenství. Náš otec Pavel na to šel geniálně. Co kdyby se panny přece jen chtěly rozdělit? Vezmou lampy a začnou přelévat olej z jedné do druhé. Žádná si samozřejmě neriskne tu svou lampu zhasit. Nezapomeňte, sirky tehdy nebyly. A jak se to přelévání nevyplácí, ukázal otec Pavel názorně, dokonce dvakrát. Hořící olej tekl po lampičce, kapal na zem. Při první ukázce málem vzplanul dobrovolník Jeňa, při druhém se zase ministranti modlili, aby nechytla jedna Maruška. Ale všem je nyní jasné jedno - olej se do hořící lampy nepřelévá. A podobenství je zachráněno! | |||
|
Tak jsme si stěžovali,
jak pomalu se nám ten výkop 28. čísla Oka zasypává
a podívejte, stačí jeden příspěvek a sotva naší kachně čouhá zobák...
Žijeme v době krachujících bank a kampeliček a tak nám samozřejmě to podnikání se svěřenými hřivnami, o kterém se hovořilo v evangeliu 33.neděle, už nepřipadá tak jednoznačně kladné jako nám připadalo v době, kdy se podnikat nesmělo. Naopak nastraženi čekáme na jakýkoli náznak choroby v tom našem bankovním ústavu, abychom se horečně snažili svých pár korun přesunout jinam a tím dílo zkázy dokonat. Takže se nemůžeme divit, že i malá nesrovnalost v podání důvěrně známého podobenství vyvolá bouřlivou reakci u citlivějších posluchačů. Velice se nám líbí pisatelův vědecko-analytický přístup, kdy zkoumaný vzorek nejprve rozpitvá na tak malé kousky, že už přestává být vidět, co je preparát a co štěpiny myslitelova skalpelu, a pak se mu v jedné z těch šupinek zaleskne Boží záměr. 
 Vyjasněno! Naši investigavci vypátrali, že k popisovanému zmíněnému jevu došlo i na jiných mších a v jiných kostelích. U Pavla jáhna ověřeno, že lekcionář nabízel dvě varianty a on vzhledem k pastýřskému listu zvolil tu kratší. Takže prakticky 1.d) z předloženého rozboru. Člověk někdy žasne nad Boží velkorysostí. K tomu aby našemu bratru J.K. přiblížil svého jáhna zaměstná celou biskupskou konferenci psaním... |
Kterak nás pan jáhen o půl evangelia připravil.
Stalo se to dnes na desáté (neděle 14.11.): pan jáhen četl při evangeliu podobenství o hřivnách, ale zcela nečekaně skončil ještě před polovinou - tím, jak první služebník vrátil dalších pět hřiven. To probudilo většinu kostela z letargie doprovázející notoricky známé texty a mnozí čekali, co bude dál. Že by nám pan farář dopověděl podobenství během kázání? Ale on se pustil rovnou do četby pastýřského listu …
Doma jsme se pustili do diskuse, proč nás pan jáhen tak ošidil. Prohledali jsme všechny dostupné prameny, ale všude bylo pro 33. neděli během roku v cyklu A psáno pouze Mt 25, 14-30, tedy celé podobenství - nikoli jen 14-20, jak jsme slyšeli. Hned nás napadla celá řada důvodů, které jsme pro přehlednost rozdělili do skupin: 1. Udělal to naschvál Proč? Zde se nabízí hned několik příčin: a) Aby nás donutil se podobenstvím zabývat Pak to ovšem byl velice rafinovaný způsob, neboť ještě nikdy jsme o nedělním evangeliu doma tolik nemluvili, nehledali ho ve více pramenech, opakovaně nepročítali, nevolali brněn-ským i mimobrněnským příbuzným a známým, nevyslýchali dceru, která byla na mši kdesi na Vyškovsku atd. b) Považuje nás za chytré Jak známo - chytrému napověz, hloupého kopni! Když slyšíme podobenství každé tři roky (paralelní text v Lukášovi Lk 19, 12-27 se v neděli nečte), může nám stačit jen napovědět. A že podobenství naše děti ještě neznají? Useknutí po 20. verši tak naléhavě volá po pointě, že se určitě zeptají. Těžko lze vymyslet originálnější cestu, jak nám podkuřovat - všichni si přece myslíme, že jsme chytří. c) Považuje nás za méně chytré Pak z jeho pohledu hrozí, že budeme brát podobenství doslovně, a bude nám popisované bankovnictví připadat zcela odtržené od české reality - žádné krachy, tunelování či nucená správa, žádné státní dotace či nabízení oškubané princezny bohatým cizím ženichům! Jak rádi bychom dostali od našich peněžních ústavů alespoň to, co jsme tam vložili - děkovali bychom Bohu a ani by nás nenapadlo někomu spílat do služebníků špatných a líných. Že by nás tedy chtěl pan jáhen ochránit před nebezpečím zdání, že Bible popisuje něco naší realitě na hony vzdáleného a tudíž pro nás bezcenného? d) Chtěl nechat víc času panu faráři To by mělo dobrý smysl, protože pastýřský list byl dlouhý a pan jáhen se chová velmi slušně, toto by byl jen další důkaz jeho dobrého vychování. e) Spěchal na oběd Možná byl pozván (viz Setkání) do rodiny, o níž se ví, že obědvá časně. Studená polévka zdaleka nechutná jako teplá a známé Na pozdní hosti zbudou jen kosti je velmi varující! 2. Udělal to nedopatřením Chybujeme všichni, ani pan jáhen (byť Boží muž 1. stupně) asi není ode všech chyb ochráněn. Ale pátrejme dál: a) Spletl si číslo Lehce si mohl zaměnit 30 za 20 a skončit tak 20. veršem. To se ale může stát spíše při četbě z Bible než z liturgických textů. b) Stránka končila 20. veršem Pak buď stránku neotočil, nebo otočil o dvě stránky, kde ovšem již nemohl pokračovat. c) Četl z chybného textu Toto je již možnost velmi teoretická, protože tiskové chyby jsou dosti vzácné a na případnou chybu by se asi už dávno přišlo. d) Je prostě lidsky roztržitý To jsme (aspoň trochu) všichni. Pátrat po bližších příčinách roztržitosti je obtížné. Tréma - na to nevypadá, hezká děvčata ve schole - kdo ví? Celkově to však na nedopatření nevypadá, protože pointa podobenství nám všem velmi citelně chyběla, nutně musela chybět i panu jáhnovi (zvlášť když studoval dokonce v Římě!). Že by zkrácení umožňoval nějaký předpis či něco podobného, k čemu jako laikové nemáme přístup? Rozdělit blahoslavenství či zkrátit pašije - to jistě lze, ale roztrhnout podobenství, zvláště tak kompaktní, jako je podobenství o hřivnách? To je pro mne nepochopitelné, byť (nebo spíš právě proto, že) jsem vychodil katechetický kurs. Podle někoho jde o prkotinu, pro někoho je to drobné pochybení ať už toho, kdo předčítal, nebo kdo rozhodl o čtení zkráceného podobenství. Já jsem se ve svých úvahách zabýval především panem jáhnem a nakonec to pro mne znamenalo jisté otevření očí - člověk, kterého jsem dosud přijímal přece jen dost indiferentně, je mi najednou velice blízký. Nebyl to nakonec Boží záměr? P.S. Právě se syn vrátil z večerní - a opět useknuté podobenství v podání pana kaplana. Že by komplot? |
|||
| Soutěž má vítěze. Ano, s výroky anglických dětí o kardinálovi Humovi se úspěšně poprali bratři Moravcovi. I když jsme jim museli udělit jeden tresný bod za třetí otázku, smekáme před jejich znalostí angličtiny náš černý klobouk. Posel s odměnou nebyl, jak už je obvyklé vpuštěn ani v pravé poledne, a tak musel nechat cenu přede dveřmi v naději, že si ji Moravcovi, až je přešla hrůza, vzali dřív, než jim ji někdo odnesl. | 
|
|||
|
Tato ruka kyne do malebných koutů Vysočiny, do farnosti Velká Losenice a Havlíčkova Borová, kde máme taky své čtenáře, jak prozrazují jejich farní stránky, na které nás upozornil jeden z našich dopisovatelů a které nepostrádají humor. Ahoj! | |||
|
Kolumbovo vejce
Řekla si slípka kokodák: letím vzhůru, vždyť jsem pták. Ostatní řekly kvo, kvo, kvo zachovejme si status quo. A tak za jejich posměchu sama vylétla na střechu. A na té střeše v úleku stanula proti člověku. Představil se Kryštof Ká, kolem prolétla vlaštovka, a slípka naprosto maně snesla mu vejce do dlaně. Ten chlap za malou chviličku postavil vejce na špičku. Ať si kdo chce, co chce, říká, v tom vejci byla Amerika. Od té doby už navždycky žili blaze americky. |
|
