Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Opět. Po našem a vašem velkém tažení proti žvýkání v kostele, jsme, milí čtenáři, poslali našeho člověka, aby se podíval, jak to zapůsobilo. Ani nemusel až k piedestalu Matky Boží. Na poslední volné místečko v lavici usedla dáma v černém a těsně vedle něho vtlačila malé dítko držící za krk žirafu. Dítě vypadalo velmi plaše. Když mu po chvíli byla sundána čepice, objevily se plavé vlásky a náušnička. Zpočátku to vypadalo, že se ani nedoví, jakého je jeho malý plachý soused pohlaví, protože dnes z jedné naušnice ještě na nic usuzovat nemůžete. Ale nemusel dlouho čekat. Už při promluvě mu odvrácené ouško prozradilo holčičku. Žirafa s pěkně vyvedenými růžky a cedulkou Hračky s úsměvem, trčící ze zadečku, v lavici brzy zdomácněla. Když její skoky dosáhly svého maxima, ozvalo se zašustění papírku a ruka černé dámy cosi vsunula do dětské pusinky. Za několik okamžiků chřípí našeho člověka zachytilo neomylnou vůni žvýkací gumy. Dítě bylo pamlskem očividně potěšeno a dávalo to patřičně najevo. Hlasitým mlaskáním oceňovalo výbornou chuť a pokoušelo vyjádřit svou radost i slovně. Ruka černé dámy zaujala známou přípravnou pozici k plácnutí přes tvář. Ozvalo se zvonivé uchechtnutí, naznačující, že hrozba není brána vážně. K jistému zklidnění došlo zřejmě po odeznění prvotního návalu kladných chuťových dojmů. Proto náš člověk doporučuje, abyste, pokud nemůžete jinak, žvýkačku dítěti trochu předzpracovali ve vlastní ústní dutině, čímž se ovšem dostáváte do přímě palby našeho kritického občasníku.

Kapénková infekce

Tramvaj narvaná k prasknutí,
vzduch, který někdo stokrát vdýchnul,
každý stál tiše bez hnutí,
do toho ticha někdo kýchnul.

Hned na tisíce malých slin
se rozletělo nad sedadly.
Nejprve přidávaly plyn,
pak vyčerpaně dolů spadly.

Jedna taková kapénka,
co vypadala jako rosa
se zachytila okénka,
napila se z ní ňáká vosa.

Kapka je plná infekce
-kdo můžeš tak tu vosu chytni-
je to příliš velká lekce
pro její systém imunitní.

Byla to hrozná ohyzda
ta stará bodavá vosena
a tak se skoro dobré zdá,
že byla smrtí zkosena

Ale přece jen chtěla žít,
i v tramvaji kde není k hnutí.
Slušně se mělo použít
kapesník při tom zakýchnutí.

Pohádka.
Daleko za sedmero horami a sedmero řekami byla modrá země. Té zemi společně vládli starý král a mladý princ. Oba do té země poslala dobrá víla a tak i oni byli dobří a dobro se neustále snažili konat a všechny k němu nabádali. Ale protože ne všichni lidé jsou dobří a někteří by jejich dobroty mohli i zneužít, měli svého správce pokladu. Tento moudrý člověk spravedlivě přiděloval z královské pokladnice potřebnou pomoc těm, kteří ji opravdu potřebovali. Jednoho dne se v království objevil neznámý mladík, který tvrdil, že umí všechna možná řemesla. Modrá země se mu líbila, rád by v ní zůstal natrvalo Mladý princ si toho mladíka také oblíbil a nabídl mu místo ve své družině. "To není dobré," varoval strážce: "aby tento neznámý cizinec byl hned členem princovy družiny. Tvrdí, že ovládá všechna řemesla, ale ještě neprokázal, co umí." Přesto však bral princ toho muže s sebou na hony, daleké výpravy i sportovní vyjížďky. On za to ochotně přiložil ruku k dílu a při všelijakých hostinách zdál se být výborným společníkem. A tak jej princ brzy ustanovil pánem jednoho ze svých strážných hradů. Ale netrvalo dlouho a mladíkova ochota se začala vytrácet, zatímco se jiní lopotili na honu, on seděl na mezi a naslouchal novinám, které přinesli kupčíci z dalekých krajů. Nakonec zmizel beze slova nikým nespatřen i s klíči od hradu, který mu princ svěřil. To se hned mezi lidmi rozneslo a rozhořčení velmožové ptali se při jedné hostině krále, kde že ten správce hradu je. "No, co tu vůbec dělal? Kdo ho vlastně sem poslal?" "Vidíte," pravil starý král klidně: "Takový to byl člověk, doporučený i samotným správcem pokladu, a už je pryč." Dneska není radno někomu věřit, mysleli si potom přítomní velmožové. Ale co si asi myslel moudrý správce pokladu?

V pohádkách většinou vítězí dobro nad zlem, tady se neví, kdo nad kým zvítězil, jasné je pouze to, že klíče nemá nikdo.

Sbírka na uprchlíky. Redakce děkuje všem příznivcům, kteří kladně zareagovali na náš návrh a podpořili dvě poslední sbírky zakašláním. Vidíte, kolik to vyneslo! Mezi farníky vládne sice trochu nejistota, na co vlastně ty sbírky byly. Druhá byla na Kosovo, ta první prý na uprchlíky. Nedejte se zneklidnit, nejsou to uprchlíci z domova do naší komunity, ale kosovští uprchlíci, kterým se už podařilo dostat až do naší země. Snad se jich někde ujmou, když je nechtějí ve Světlé nad Sázavou.

Tajné setkání čtenářů OKa se tentokrát těšilo daleko většímu zájmu. Rozdávaly se ceny, dokonce se byla na pořadu i soutěž v okoznalectví. Mnozí přišli k nepoznání zamaskováni, jiní v doprovodu domácích zvířat. Z bleskového průzkumu vyplynulo, že asi 20% účastníků počítalo opět s formou joggingu. Zvolený terén se však k tomu naprosto nehodil. Takže možná příště.