Milénium. Všichni se chystají.
Prověřují, nedůvěřují. I v naší na světové poměry
velice klidné zemi se poslední dobou přírodní živly
ozývají. Hlavně voda, ať už v tekuté či sypké podobě.
A tak někdo kupuje čluny a jiný plní sýpky zásobami.
Jak se na to asi chystají bystrčtí katolíci,
řeknete si, a strčíte hlavu do dveří fary.
A hned je vám jasno. Šestá kapitola první knihy Mojžíšovy jako když vyšije.
Ze všech koutů na vám hledí mohutné dřevěné trámy,
radost pohledět, i když je to jen smrk. Je potěšitelné, jak se učíme z historie. Když Noe stavěl archu, všichni chodili okolo a pošklebovali se mu. Nakonec sice dostal za pravdu, ale klidu při práci to asi nepřidalo.
Pořád dokola vysvětlovat kolemjdoucím, že se nezbláznil. Abychom se tomu vyhli, stavíme pod rouškou projektu na ubytovny.
Otec Pavel je sice výborným plavcem, který by
přívalům vod vzdoroval při své kondici jistě dlouhé hodiny, ne-li dny, ale má přece na starosti ostatní. A tak jakmile přívaly vod dosáhnou stropu prvního patra farní budovy, celá půdní vestavba, pečlivě odlehčená, se ladně zakolébá
a vypluje směrem k sídlišti,
kde bude proplouvat zatopenými ulicemi a povzbuzovat věřící i nevěřící tísnící se kolem výtahových budek na střechách panelových domů.