Oko

Volby. Na církevní půdě volíme málo. Ale když volíme, tak to stojí zato. Obdiv tohoto odstavce patří těm rodičům studentů Biskupského gymnázia, kteří se ve středu 13. ledna v hojném počtu sešli, aby zvolili svého zástupce do rady školy, jejíž zřízení si peticí vyžádali na brněnském biskupství. Volební schůzi řídila doktorka Smejkalová. Svým klidným hlasem řídila důstojný obřad, kterým se rodiče ujímali své spoluodpovědnosti za fungování církevní školy. Kandidáti na to jediné místo byli dva. Předseda Společnosti přátel Bigy a jedna z organizátorek petice. Volba byla jasným vítězstvím těch, kteří už drahnou dobu usilovali spolupodílet se na rozhodování o základním směřování křesťanské školy i přes nevelký, vlastně nulový, a nechce se věřit, že by záporný zájem zřizovatele, je k tomu pustit.

Knoflíková soutěž už skončila, takže nepřejíždějte, prosím, zpytavými pohledy panu farářovi talár. Ona i v pohledu je jistá energie a guta cavat lapidem...

Vítězem této prestižní soutěže našeho občasníku se stal Ondra Kašpárek. Štěstí ho neopustilo ani při losování a tak na něho připadla docela chutná zaváděcí cena. Jenom maminka se trochu vybála, když se setkala s naším poslem. Představovala si zřejmě inkarnaci virtuálního Oka do reality trochu jinak. Tímto se jí omlouváme a nemůžeme zaručit, že příště tomu bude jinak.

Tento dopisovatel si hude na téma přinášení obětních darů

Co potřebuje člověk ke spáse?

Moto (z farniho Infa) : Aktuality: Přinášení obětních darů je služba, při které by se měli vystřídat všichni farníci, pokud jim to dovoluje jejich zdravotní stav. Služba je věcí ochoty vyjít z pohodlného zabydlení na svém místě, není výsadou jen několika manželských párů z předních lavic. Jestliže chodíte na nedělní mši svatou sami, je možné domluvit se předem se sousedem, zapsat se do archů v předsíni a k nesení darů být připravení ihned po skončení přímluv. Pán vidí do našich srdcí, vidí, zda skutečně nemůžeme, nebo jen z pohodlnosti nechceme. Jednou se budeme zodpovídat jak z toho, co jsme udělali zlého, tak také z toho, co jsme neudělali dobrého.

Tak konečně je jasno, mam-li dve zdravé nohy a alespon jednu ruku mam po starostech. Staci jen vyjit ze sveho pohodlneho zabydleni a casto prinaset dary. A pak uz se jen tesit az zaklepu na Nebeskou Branu, sv. Petr jen zkontroluje zda podlahu pred oltarem naseho kostela opravdu seslapaly moje botky a mam Nebe jiste. Nebo, ze by to nebylo tak jednoduche, nas pan biskup jeste doporucoval, ze je nutno zapojit se do se do liturgie i zpevem. Tak ted nevim, co na to redakce Oka? ;-)

Z kruhů blízkých Petrovi, pozor, ne Petrovu, se nám podařilo zjistit, že váhový koeficient skutku

přinášení obětních darů při bohoslužbě mešní

ve spásonosném součtu je roven 0,0007, což hovoří samo za sebe. Ovšem v případě, že jsou botky nejen nesešlapané, ale přímo zbrusu nové a značkové, může být až řádově nižší. Není vyloučena ani změna znaménka!

Pokud jde o ten zpěv, jsou vzorce mnohem složitější a nějak nám zatím moc nevychází ta analýza průběhu funkce nad osou x. Takže buďte opatrní a snažte se mít i jiná želízka v ohni, abychom se tam náhodou nepotkali.

Audience. Jeden náš Vetchý farník, zavítal do svatého města. Ti, kteří si neberou ponaučení otce Pavla o škodlivosti vlivu televize tak moc k srdci, mohli zahlédnout, jak se tomuto našemu krajanovi dostalo té pocty, po níž leckterý katolík v koutku duše trošičku touží. Promluvil s ním Svatý Otec. To víte, teď chce každý novinář z těch pár vět, které nebyly slyšet, vydolovat co nejvíce. Náš specialista na odezírání ze rtů a rekonstrukci, interpolaci a extrapolaci významu dal dohromadu větu, kterou údajně Jan Pavel našemu zástupci řekl. Překvapivě zní: Vrtulníky nepožehnám, ale nad tou komunitou v Bystrci se zamyslím. Otec Pavel si prý vždy nějakou cestičku najde. Takže vidíte, kdybyste chtěli něco sdělit přímo vrcholku církevní hierarchie a neuspějete standardním postupem skrze celou strukturu, využijte toho, dokud má sociální demokracie hlavní armádní stan tady v Bystrci.

Další dopisovatel si vzal na paškál přímluvy a nejen je...

Vážená redakce, jistě jste zaznamenali jisté posuny mezi biblickou radou (ideálem) a skutečným praktikováním v řadách křesťanstva. Nad tím se zamýšlí i tento příspěvek.

Proste a bude vám dáno. Ale co? O síle a potřebnosti společných prosebných modliteb nebo též přímluv, nikdo z nás jistě nepochybuje. Vždyť Kristus sám řekl: Shodnou-li se na zemi dva z vás na kterékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Protože, kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem mezi nimi. (Mt 18,19) A co teprve, když se na něčem shodne celý kostel a prosí o to! Jenže. V tom je právě ten zakopaný pes. Lidé se musí shodnout. Ale jak se mají na něčem shodnout, když z prosby postřehnou tak akorát slovo Pane a kolikrát ani nepoznají jestli už skončila, a tak od boku střílí: Prosíme Tě vyslyš nás. Není to absurdní? Celý kostel volá: Prosíme Tě vyslyš nás, ale jen těch pár ve předu ví, co má Bůh vyslyšet. A kde je problém? V nedostatečném ozvučení nebo v řečnících, kteří jsou nahnáni k ambonu se slovy: Něco si vymyslete, kde si polohlasem ignorujíce mikrofon broukají svoje na papíře sesmolené přímluvy ? (Tak to alespoň funguje na desáté nedělní mši.) A co Bůh ? Má nebo nemá vyslyšet tyto zmatené přímluvy, které někdy svým obsahem jsou často nošením dříví do lesa, neboť prosba stylu: Pane zůstaň s námi, je jako ignorace Kristových slov: Já budu s vámi po všechny dny až do konce světa (Mt 28, 20).

Tak to vidí jedno oko a jak to vidí jiné oči?

Použitá literatura: Nový zákon, překlad z řečtiny Dr. Ondřej M. Petrů O.P., 1992 Cor Jesu Č. Těšín

návrh na nový ambón

Z plna hrdla křičelo. Ono se to řekne, vemte si přímluvy. Jednak, co chcete vymyslet, aby s tím aspoň pár lidí vnitřně souhlasilo. Nejlepší je, dívat se sveřepě do papíru a ignorovat ty udivené pohledy, proč přednášíte zrovna takovou přímluvu, vždyť to pánbůh přece ví, že to potřebujeme, či proč to říkáte tak tichým hlasem a daleko od mikrofonu. No proč asi? Jste přece lidé tišší, kteří neradi vnucují druhým své názory. A ještě aby za vaši neumělou přímluvu ztráceli hlas u bran Nejvyššího. A teď si představte, že ještě k tomu vám huláká dítě. Je to chytré děcko a tak hned pozná náruč máminu či tátovu od jiné a nemíní se s tím smířit. Jako třeba na svátek Svaté rodiny, když četli přímluvy Lamparterovi. Většině zkušených rodičů bylo jasno, komu tento vytrvalý pláč patří a že to bude doprovázet až do konce. A tak se možná ani nesnažili špicovat uši, aby věděli, o čem ty přímluvy jsou. A Bůh Otec? Ten se jim stejně díval přes rameno, když to smolili, takže to zná předem a není odkázán na mikrofon. A navíc ví, co potřebujeme a tak nějaká ta stovka lidí, ke kterým dorazí místo přímluvy vřískot, nemůže zviklat jeho odhodlání zahrnovat nás svými dobry. Nebo snad myslíte, že malý Ježíš při takových příležitostech nevřískal? Byl přece nejen pravý Bůh, ale i pravý človíček...

Čtenářská anketa. Někteří z vás možná dočetli minulé Oko až dokonce. Pak si možná všimli, že se ztratil náš pvc trik. Dostaly se k nám signály, že byste přece jen rádi něco aktivnějšího. A tak jsme se rozhodli tu pěknou hrázku z barevných líbících čárek trochu povytáhnout, aby se odplavila nahromaděná sedlina. A hned jako první nám připlaval naprosto nečitelný profil čtenáře Oka. Tento člověk by nejraději použil trojhmat Nelíbí-dotklo-zakázal bych, ale protože to nejde, zdálo se mu z nabízených možností nejvýstižnější líbí. To se nám opravdu těžko představuje, pracovně jsme si ho zobrazili jako rozervaného jedince, jehož vícedimenzionální duch je nacpán do svíravé kazajky běžné lidské psychiky. Nechce se nám věřit, že by takoví čtenáři existovali dva, spíše se domníváme, že nám zprávu odeslal dvakrát. Ještě jeden respondent se nemohl vyjádřit pomocí přepínačů, toho se sice naše oko dotklo, ale líbí se mu. To nás těší. A pak už bylo jen pár jasných Líbí. A dokonce i pozitivní ohlas z jiné brněnské farnosti. Děkujeme. A zvláštní pozdrav posíláme těm, kteří marně mačkají naše tlačítka, nemajíce připojení na internet nebo majíce před sebou pouze papír. To jsou ti hrdinové, kteří se k našemu Oku probíjejí přes překážky.

A nakonec naše malá anketa, stále ještě v novém kabátě.
Trochu se Vašich názorů sice bojíme, ale přesto Vám dáváme možnost skoro úplně svobodně se vyjádřit. Vyplňte, prosím, co uznáte za vhodné. Nemusíte vyplňovat nic. A stiskněte tlačítko Odeslat odpověď.

na toto tlačítko už je trochu pozdě ;-)