Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Novoroční co? Třeba sloupek. Píše se to. Zveřejňují se předsevzetí do nového roku, aby si z vás měli za co dělat legraci na silvestra. My se budeme snažit vycházet. Tedy pokud bude co obdivovat či kritizovat. Takže pokud se vám bude zdát, že Oko dlouho nevyšlo, jděte do sebe a přemýšlejte, zda netrpí hladem třeba zrovna kvůli vám. Každý si může čas od času, třeba jednou za rok, udělat nějakou výstřednost. Zatím se téměř hřejeme na výsluní legality, na silvestra se zvláštní výtah z dosud vyšlých čísel Oka rozdával veřejně před kostelem.

Naše chrámová hudební tělesa se činila. Nejen, že na půlnoční mši ve 21 hodin zazněla nově Marhoulova vánoční mše. Na Nový rok si ji mohli vyslechnout ti, kteří na půlnoční nedávali pozor. Ale i ti, pro které by vánoce nebyly vánocemi bez Rybovy mše si přišli na své na Boží hod, kdy zazněla Rybova mše v podání scholy. Sopránová sóla se zapichovala vysoko do chrámové klenby, basy otřásaly kostelní věží - všimněte si, že na basové straně opadává omítka. Dokonce jsme museli nechat vyměnit motor u varhan, aby byl(y) slyšet.

Ukradené koledy. Kantor Jan Jakub z Rožmitálu pod Třemšínem dostal nápad. Nebude kopírovat hudbu svých současníků, ale nechá se ve své tvorbě inspirovat tvorbou lidovou, speciálně koledami. A tak nic zlého netuše přivedl na svět své známé dítě Českou mši vánoční Hej mistře. Věřící se zaradovali, konečně si při mši zazpívají své oblíbené koledy. Jejich radost však netrvala dlouho. Brzy se ukázalo, že mistr jejich koledy zabalil do umných sól a kudrlinek a tak si nakonec při jeho mši zazpívala jen hrstka hudebně nadaných a secvičených. Dílo to bylo pěkné, byli by mu to pro jednou prominuli. Ale té hrstce zpěváků se to zalíbilo, mistrovo dílo přijali za vlastní a ukotvili pevně do vánoční liturgie. A tak se nedivme, že někdo z té zklamané mlčící většiny vymyslel kantoru Janu Jakubovi přezdívku Ryba, protože při jeho hudbě většina mlčí jako ryby. Kantor Jan to myslel dobře, snažil se zpěváky přemluvit, aby jeho dílo nezneužívali, ale znáte to - marně. A jak to skončilo, víme už z čísla 5.

Ještě, že se u té rybovky sedí, podotkl jeden dobrý farník, jinak by mé myšlenky nebyly moc svaté. Mějme to na paměti. V případě, že bude během produkce příliš mnoho stojících, měl by se zřejmě po produkci vykropit kostel...

Téma dítě v kostele se nedá tak hned opustit. Při naší minulé investigativní akci si náš člověk vybral trochu pohodlnou roli. Tentokrát jsme ho přinutili, aby se do kostela vypravil jako otec.
Pepíček s Mařenkou zdraví nedělní ráno s veselostí hodnou svátečního dne. Vesele hýká i malý Lojzík, který proplakal celou noc a s ránem jako kdyby z něho spadla všechna noční chmura. Tatínek by vydržel v kanafasu možná ještě několik hodin, ale nezbývá mu než vstát, aby pomohl nevyspané mamince s dětmi. Chvilku se mu daří je bavit, ale brzy bude muset jít, aby stihl poslední dopolední mši. No a protože malý Lojzík půjde zanedlouho zase spinkat, rozhodl se náš člověk, že uleví své ženě a dvě starší děti vezme do kostela. Přicházejí na poslední chvíli, skoro všude je už plno a tak se musejí spokojit s dost stísněným místečkem v páté lavici. Mařenku si dal na klín a Pepíček se natlačil vedle starší paní v kožichu. Mezi Mařenčinou botičkou a svátečním kabátem v sousedství je asi pět centimetrů. Není to mnoho a sváteční kabát určitě čeká na svou příležitost.

Obrázkovou modlitební knížku už děti dobře znají a tak spíš láká tatínkův zpěvník. Pějme vroucně nebes kněžně zpívá tatínek a děti si udělaly ze záložek opratě. Náš člověk hru přijal a rejdí s lilií líbeznou pod lavicí podle toho, jak děti tahají za opratě. Ale ouha, Pepíček se zmocnil třetí záložky a Mařenka, přesto, že žádné počty dosud nestudovala, rázem poznala, že vznikla majetková nerovnost. Nehodlá se s tím smířit a její malinká buclatá ručka plácá do staršího kamaráda. V zápalu boje se nožka dostává do kontaktu se svátečním kabátem, který bolestně zasykl. Po několika neúspěšných pokusech se náš člověk rozhodl vyřešit konflikt metodou menšího zla a prostřední záložku v zoufalství vytrhl. Podle dalšího bolestného zasyknutí po levici je zřejmé, že si toho sváteční kabát všiml a ocenil tento výkon větším počtem trestných bodů než zásah Mařenčinou botkou. Náš člověk zazpíval na tvých prsou tiše dlíval a s vědomím, že má na starosti pouze pozemské děti, zpěvník zavřel a pokoušel se dětí zabavit obrázky z modlitební knížky. Když svoje povídání šeptal Mařence do ucha, neslyšel Pepíček, když přidal na hlasitosti, aby slyšel i synek, začal slyšet a nelibě se vrtět i sousední kožich. Po několika marných pokusech uspokojit všechny strany, nalistoval stránku s Posledním soudem, významně ukázal na postavy zatracenců a knížku zaklapl. Konečně je po promluvě. Za chvíli se bude vybírat. Děti napjatě pozorují, jak otvírá peněženku. Každému tiskne do ruky jednu lesklou zlatou minci. Samozřejmě Mařenčina se za několik málo sekund kutálí po prkenné podlaze mimo dohled. Je jasné, že pokud se nepodaří minci najít dříve než dorazí ošatka, uslyšíme Mařenčin srdceryvný pláč. Náš člověk dělá, co může. Mařenku drží nahoře, sám se souká pod lavici. Už ji vidí, ale nedosáhne. Ještě kousek. Tu se Mařenčina botka opět dotkla svátečního kabátu a tatínkův pokus je odpískán dalším významným sykotem. Nabízí se Pepíček. Obratně se vplížil pod přední lavici a minci ulovil. Při vítězném návratu však shodil kabelku patřící ke kožichu a řádně se praštil do hlavy. Stěží zadržuje slzy. Konečně se mince nesou v ošatce pryč, jsou obětovány. Pepíček se chvilku dívá směrem k oltáři. Tu si však všimne kluka, který zásobuje mincemi černouška u betléma a chce se mermomocí připojit. S těžkých srdcem se náš člověk dopouští tohoto těžkého provinění a pouští Pepíčka za nesouhlasného sykotu svátečního kabátu mimo svou kontrolu.

Mařenka chvíli vychutnává pozici toho hodnějšího, ale když vidí, že si jí tatínek tím pádem přestal všímat a dokonce znovu otevřel zpěvník, hledá, jak by se taky dostala ze zajetí. Náš člověk zpívá ty jsi pramen nábožnosti a Mařence se začalo chtít strašně čurat. Pár chabých argumentů a náš člověk se prodírá přes sváteční kabát ven. Už ani moc nedává pozor na Mařenčiny botky, ví, že je poražen, cesta zpět se už konat nebude. Z Mařenky vytéká teplý pramínek a náš člověk vysílá prosbu ke Královně tvorstva všeho, aby usmířila Boha všemocného a dokreslila mu tu neúplnou čárku za dnešní mši a přidržela černouška, aby ho Pepíček uvnitř v kostele při svých peněžních operacích neshodil na zem.

Silvestrovská veselice proběhla jako obvykle ve Společenském centru. Někdo říká, že to bylo dobré, jiný že jako vždycky, zřejmě tedy dobré. Abychom přece jen zmínili nějaká klíčová slova, uveďme schola, prasata, okolní aleje sice čisté, ale v novoroční promluvě otce Pavla zmínka o kocovině. Prosíme ty, kdo se na silvestrovské zábavě opili, aby se přihlásili farnímu kronikáři, aby mohl dokončit zápis z této akce.