Nezveřejňujte,
aféru Dolomity dále nerozdmychávat.
Anděl začátečník nepodložen exegeticky.

šéfredaktor

Došlo 23.9.99

Milá oční redakce, velice pozorně jsem četl 24. OKO. Zaujal mě rozhovor s andělem strážným a říkal jsem si jak to asi děláte? Už vidím členy redakce jak sedí v kruhu kolem stolu, dotýkají se vzájemně malíčky a snaží se navázat spojení. Jelikož jsem byl přímým účastníkem výpravy do Dolomit, musím se nutně ptát, s kým jste asi ten kontakt navázaly? Připadá mi, že šlo asi o nějakého anděla začátečníka, který byl poprvé na akci tohoto druhu. Proto snad je jeho svědectví tak vypjaté a jakoby plné sklamání a nebezpečí. Ale jak se říká: Strach má velké oči. Skutečnost se poněkud lišila od jeho podání. Z tohoto důvodu jsem se pokusil též navázat spojení s andělem strážným a to přímo s vlastním. Jeho svědectví vám posílám. Po zkušenostech z výpravy do Norska jsem věděl, že strážit nadšence horských výstupů není lehké, ale nadruhé straně anděl ví, že není sám a že pomocné křídlo se vždycky najde. A tak jsem se na výpravu do Dolomit pořádanou OS Bárka i docela těšil. Už na srazu se moje obavy zmenšily, neboť tu vidím spoustu známých tváří jak místních tak i z různých koutů vlastí českých. Anděl je hnedka klidnější, když vidí, že tu narozdíl od minule převládají věřící. To pak odpadá spousta starostí s nepředloženostmi. Ale obava z toho, zda žlutá krabice později přezdívaná VIA KAROSA dorazí na určené místo se nechtěla rozplinout celých 13 dní. Řešit technické problémy však nebylo mým úkolem. Spíše bylo potřebné směrovat padající kameny v jejich letu tak, aby se cestou nepotkaly s ničím jiným než jen s kameny. Podepírat tu a tam nějakou tu nohu, neboť zabezpečení klientů bylo velice bídné. Avšak jejich šikovnost a houževnatost spojená s touhou dobýt vrchol a hlavně stihnout autobus byla velice silná.Prvním velice důležitým úkolem každé ráno bylo vnuknout svému klientu správnou myšlenku, zda má zvolit trasu těžší či lehčí. Kolem Dolomit byl od andělských křídel takový průvan, že to odválo všechny mraky a sluníčko se každý den už od rána zubatě culilo. A večer to na tábořišti, které se stalo druhým domovem vonělo různými specialitami a byla slyšet kytara a zpěv horského vůdce pana Ptáčníka alias Horala spolu s výkřiky : Pálí se ti to. Už to vře. Nemáte někdo sůl? Kdo chce topinky? Tady to voní...A to si pak anděl oddychne, že kromě odřeného kolene a puchýřů se nemusí z ničeho dalšího před Nejvyšším zodpovídat. Ano, byla to práce pro zkušeného anděla a Nebe nám bylo příznivě nakloněno. Příště letím zas. A já bych jen dodal, že tato akce měla svoje slabiny, ale přesto, že každý se účastnil na svou zodpovědnost a byla mu dána svoboda v tom co podnikne, se podařilo vytvořit kolektiv, ve kterém nikdo nebyl sám. A Bůh byl s námi. s pozdravem vskutku srdecnym se louci Marek Borsky