Milí neznámí mluvčí pískajících tribun,

z vaší reakce i některých předchozích příspěvků ve Vašem občasníku cítím určitou obavu a starost.
Když žijeme ve starostech, jsme velmi náchylní představovat si ten nejhorší katastrofický scénář.

Ale Boží vůle je jiná. Bůh si přeje, abychom žili v radosti a navzájem se milovali.
Velmi souhlasím, že jsme putující lid Boží, který by měl tvořit společenství.
Trochu mě zarazila ta další vaše věta, že proto je potřeba, aby je snahy konat dobro nenarušovaly.
Stále se pohybujeme v jakési obecné rovině. Znamená to, že máme ignorovat podněty,
které k nám přicházejí, možnosti, které se ukazují, pomoc, která se nabízí a věnovat se raději jakémusi spánku, abychom náhodou nějakým dobrem nenarušili toto klimbající společenství?

Díky Bohu za všechny, kteří se nebojí a odváží se něco konkrétního pro společenství vykonat.
Mezi ně patříte i vy, i když skrytí za mrkajícím Okem. Nedávno jsem vyslechla jednu přednášku o metodách zla.
Mezi hlavní metody zla mimo jiné patří např., aby lidé neměli čas a také kritizovat ve společenství (tak se lidé nebudou modlit).

Chci vás ubezpečit, že nekoušu a ocením, když někdo odvážný sestoupí z pískajících tribun a o dalším si můžeme říci z očí do očí.

Jana