Budníček

Hledejte to, co je nad vámi ...
nabádá apoštol Pavel v listě Kolosanům

Na tento podvečerní jarní les
se to výborně hodí.
Nad hlavou v korunách stromů se ptačí hlasy proplétají jeden přes druhý.
Poslouchám a snažím se je rozlišit.
Kdybych je rozlišil, mohl bych se snažit porozumět jejich sdělení.
Opravdu, jsou lidé, kteří ptačí řeči rozumí.
Ne, že by rozuměli slovo od slova. Jestli se zde dá o slovech vůbec hovořit.
Možná trylek od trylku ...
Ale vážně, kdo to umí, pozná třeba, že pták hlásí nebezpečí.
Nebo naopak bude klidný, protože ví, že tento zpěv je zpěvem námluvním.

Vše se odehrává ve skrytů krásné listnaté klenby.
Takže oko málokdy může sluchu přijít na pomoc.
Mnohé hlásky ztichnou a jejich majitelé odlétají dříve,
než se přiblížím natolik, abych něco zahlédl.

Ale není marné jít naslouchat s někým zkušenějším.
Ten řekne třeba to je budníček (v mém případě to byl budníček menší).
A rázem jako kdyby se z klubka vymotal ten nejzašmodrchanější kus.
Další hlásky se odlupují ze společné směsice už o hodně snadněji.

A tak je tomu i s nasloucháním hlasům z klenby nebeské.
Někdy si nevím rady. Opravdu ke mně hovoří Bůh?
Co mi asi touto událostí chce říct?
Nevím.
Ale pak přijde někdo zkušený a řekne,
ano, toto je Pán, tak mluví on.
A dělá se jasno...