Soutěžit může každý, koho to baví.
Prvním úkolem ve většině případů bude samozřejmě poznat o jakou scénu z Písma jde.
Někdy to bude jednoduché, takže pokud se nepočítáš mezi malé,
je třeba mi toho napsat trochu víc, abych poznal, žes o tom přemýšlel.
K tomu, abych odpověď počítal, je třeba
odpovědět alespoň na otázky takhle barevně označené.
Můžeš se radit i pátrat, kde se dá.
Na odpovědi vždy netrpělivě čekám na adrese
lednacek@gmail.com.
Jako kadidlo
ať míří má modlitba
k tobě,
můj Pane a můj Bože.
růžencová tajemstvími tajemství už jistě dobře znáte.
Hlavně doufám, že je i občas použijete ;-)
Potěšilo mě, že chcete společně pokračovat.
Dokonce jsem dostal i návrh, o čem by to mohlo být (možná na to i dojde).
A tak je to tady. Tentokrát budeme poletovat kolem ohně.
Občas zabrousíme do reality a možná vám nakonec i ruce budou vonět ohníčkem.
Těším se také na ty, kteří s námi dosud nesoutěžili.
váš ledňáček
Jestlipak ještě vzpomínáte na naše poletování Kolem vody? Protože Ježíš hodně kamarádil s galilejskými rybáři, neměli jsme o vodu nouzi. Ale oheň, bude ho dost? No, uvidíme ...
Naše první scénka nás vede skoro až na samý začátek dějin spásy. Tenkrát se dva bratři dostali do rozepře, která skončila špatně. A oheň hrál v jejich sporu hodně důležitou roli. Jistě víte jakou?
Když se zamyslíš nad tím, jaký oheň to byl a co se pálilo, bude se ti zdát divné, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Co myslíš? Nebo ne?
Zkus si představit, že jsi na místě těch bratrů. Jaký by byl tvůj postup?
On ale ten problém asi nebyl ani tak v umění rozdělávát oheň,
k čemuž se možná taky dostaneme, ale v něčem jiném.
Co to bylo?
I tentokrát si asi říkáš: to je jednoduché! Kdo by to nepoznal!
Je to důležité místo. Zřejmě první místo v Písmu, které se týká ohně, přesněji řečeno plamenů.
O jaký oheň šlo, to nevím a ani vy to asi nevypátráte.
Ovšem ještě důležitější je, že se tato událost dotýká každého z nás.
Jak se dotýká vlastně tebe? Myslíš, že bys obstál(a) v podobné situaci?
Oheň tady hraje roli něčeho, co nahání strach.
Máš s ohněm nějakou zkušenost, kdy ses ho bál(a)?
Z vašich posledních odpovědí jsem se dozvěděl,
že se ohně spíš nebojíte než bojíte. Ale dnešní scénka je o ohni,
kterého bych se bál i já, ačkoliv jinak mám oheň moc rád.
Toto je totiž oheň Božího hněvu.
Otázka č.1 : Proč se Bůh hněval?
Nezdá se ti, že ve scéně chybí nějaké postavy?
Správně, je to tak. Tentokrát jsem některé postavy schválně vynechal.
Trochu ti napovím, ještě by tam měli být dvě ženy a dva muži?
Otázka č.2 : Víš kteří?
Poslední otázka bude trochu praktická. Ještě něco mi tam chybí. A sice jedna barva v tom ohni.
No ono mi tam těch barev chybí vlastně víc, když si tak vzpomenu na všechny
ty krásné ohně, do jejíchž plamenů jsem se díval. Ale v tomto případě se tam asi vyskytla jedna,
kterou obvykle v ohníčcích nevídáme ...
Otázka č.3 : Víš která barva by se v tomto případě měla objevit?
V této nádherné scéně hraje oheň významnou roli. Dva muži stoupají na jakousi horu. Jeden je mladý, druhý už má velký kus života za sebou. Není to žádná turistika, je to pouť. Naši dva hrdinové určitě uměli nějak rozdělat oheň. Zřejmě však nebylo vhodné ponechat to náhodě a rušit posvátnost chvíle zdlouhavým probouzením jiskry. Proto asi oheň nesou sebou.
V této lidnatější scéně hraje oheň vzhledem k našim hrdinům roli na první pohled hodně nepřátelskou.
Otázka č.1 : Známe jméno některé osoby?
Otázka č.2 : Kolik je ve scénce pohanů a kolik křesťanů?
Otázka č.3 : Jsou některé postavy v příbuzenském vztahu? Kolik takových vztahů napočítáš?
Otázka č.4 : Tato událost se stala (a) před Kristem, (b) v jeho době, (c) po Kristu?
Máš jedinou sirku. Představ si, že na ní záleží tvůj život. Je to ta poslední, která ti v krabičce zbyla. Škrtátko už je dost oškrtané. Zkus, zda se ti tento jediný pokus podaří.
Když to chceš mít těžší,
zapal jedinou sirkou venku ohníček nebo svíčku. Pozor na větřík! Napiš, jak se ti to podařilo!
Oheň a pastýři patří neoddělitelně k sobě.
I v naší scéně určitě byl, i když evangelista se o něm nezmiňuje.
Ale zkuste si představit pastýře, jak sedí celou noc vzhůru potmě.
Už ve scénce s Abrahámem jsme přemýšleli o tom,
jak vlastně tenkrát oheň vlastně rozdělávali.
U pastýřů je to o něco jednodušší.
Víme to třeba dost přesně, jak to dělali pastýři v našich zemích
ještě před sto lety. A v době Ježíšově to mohlo být podobné.
Na to, co scénka znázorňuje se ani nemusím v tomto vánočním čase ptát - jistě všichni víte.
Takže:
Otázka č.1 : Kteří z evangelistů se o této události zmiňují?
Otázka č.2 : Nenajdete v Písmu ještě jiný příběh, kdy Bůh postavil na první místo pastýře?
Tentokrát opustíme proud biblických událostí a zamíříme do současnosti. Oheň je natolik spojen s Božími projevy, že nemůže chybět ani v naší současné liturgii. Naše scénka ukazuje jeden z příkladů použití.
Otázka č.1 : Kolik dalších použití ohně najdeš?
Otázka č.2 : Oba ministranti ve scénce mají své pojmenování. Podaří se ti ho zjistit?
Okuřuje se evangeliář, oltář, kněz a nakonec i lid.
Otázka č.3 : Když ministranti okuřují lid, tak
Protože ne všichni stíhají plnit praktické úkoly,
přichází na řadu otázky čistě teoretické.
Sliboval jsem, že dojde i na svaté.
Tak je to tady.
Někteří svatí jsou nějak spojováni s ohněm.
Třeba ten, který je v této scénce.
Otázka č.1 : O jakého svatého se jedná?
Otázka č.2 : Co znamená ten kohout po jeho boku?
Otázka č.3 : Navštívil někdy naši zemi?
Nikdo nevíme, kdy by mohla i pro nás nastat doba, jakou prožívali ti, o kterých se zde jedná. V každém okamžiku se najde na světě místo, kde nemají křesťané na zrovna růžích ustláno. Ale není třeba se bát - když bude potřeba, dá nám Bůh sílu, abychom se chovali statečně.
Tuto scénku jistě poznáte.
Myslím, že ani ti, kteří ji vidí v tom malém kukátku,
nejsou příliš v nevýhodě,
i když se mi tam nevešlo všechno.
Přesto vám musím oťukat několika otázkami.
Otázka č.1 : Tato scéna se odehrála
Otázka č.2 : Kolik dívek v rozhodující chvíli dřímalo?
Otázka č.3 : Neochota se podělit. Je to správné? Jak bys to někomu vysvětlil(a)?
Od hořících lamp moudrých panen se dostáváme k oltářním svícím. A o nich už je jen kousek ke kostelníkovi se zhášákem. Ten ve scénce je vzpomínkou na pány kostelníky, se kterými jsem se potkával jako malý ministrant. U jednoho jsem obdivoval, jak umí nachystat záložky v latinském misálu. Na tom druhém mi zase imponovalo jeho fortelné zacházení s ohněm. Ať už to bylo rozžíhání spousty svíček již zmíněným zhášákem, roztáčení uhlí pro kaditelnici nebo údržba petrolejových lampiček ve věčném světle.
Otázka č.1 : Víte o nějaké sakristii, kde ještě mají zhášák?
Otázka č.2 : Slovní spojení "doutnající knot nedolomí"
Otázka č.1 : Který evangelista zaznamenal tuto scénu?
Otázka č.2 : Petrovo jednání v této scéně je trochu ve stínu toho budoucího, Ježíšem předpovězeného, kohoutího zakokrhání. Když si ale pozorně přečteme to, co stojí v evangeliu, nelze Petrovi upřít jistou kuráž. Jak byly síly rozloženy, kdyby došlo k nějaké potyčce?
Otázka č.3 : Která z postav ve scénce měla před sebou nejkratší část života?
A zase končíme tou krásnou scénou u jezera. Tentokrát se soustředíme na ten ohníček, u kterého Ježíš sedí.
Otázka č.1 : Jakpak ho asi Ježíš rozdělal? Možná, že ohýnek měli na břehu rybáři lovící přes noc. Pokud rozdělal oheň sám Ježíš, použil zřejmě způsob, který známe i my. Navštiv moji skrýš a tam najdeš potřebné. Pokus se o to stejným způsobem, jak to třeba udělal Ježíš !
Otázka č.2 : O té rybě na ohništi jsme slyšeli už mnohokrát. Co tak si to zkusit prakticky? Připrav nějaký kousek ryby (nemusíš chytat, můšeš koupit) venku na ohýnku tak, abys ho mohl(a) sníst.
Otázka č.3 : Když už máme takové krásné outdoorové úkoly, tak i poslední otázku bude potřeba zodpovědět někde venku bez internetu. Připomeňme si tu plnou síť ryb. Stopadesáttři ryb. Je to zvláštní, že je zde tak přesné číslo, ne? Na kolik různých ryb si z hlavy vzpomeneš ty?
Očisti naše srdce a dej, ať se v nás rozhoří velká touha po Tobě, aby světlo Veliké noci bylo předobrazem Tvé slávy, kterou nám připravuješ ve svém království.
z velikonoční bohoslužby
Andělé ve scénce jsou:
Něco z toho se ti třeba bude hodit:
Barvy ohně se mění třeba podle teploty. Žlutý plamen se při rostoucí teplotě mění na bílý,
bílý plamen se při vyšší teplotě stává neviditelným.
Barvu ohně také ovlivňuje přítomnost některých chemických prvků.
Stačí do ohně dát trochu soli a uvidíš změnu do sytě žluté, měď barví do zelena ...
Nejlépe se k přenášení ohně hodí kusy ztrouchnivělých pařezů. Nejlepší je, když se ztrouchnivělá hmota skládá z podlouhlých kvádříků. Dá trochu práci najít něco takového, aby to bylo suché. Jinak to musíš nejprve nechat doma vyschnout. Když takový ztrouchnivělý kus přiložís večer do ohně (třeba na táboře v týpí), najdeš v něm žhavá místa ještě ráno.
Správné zodpovězená otázka 3/3 nás přivádí k sirkám.
První sirky vypadaly úplně jinak, než bychom si mysleli.
Rozehřátou sírou se protahovala niť. Nechala se uschnout. Roztříhala na kousky.
Těm se říkalo sirky.
Ty se pak přikládaly k jiskře chycené v troudu. Od něho vzplanuly mihotavým modravým plamenem.
Hořící sirkou se pak už dalo podpálit nějaké chrastí či šáší.
Ještě v minulém století pastýři rozdělávali při vyhnání ovcí z jara na pastvu
tzv. dřevěný oheň.
Nebylo to nic jiného než ono daleko známější indiánské tření dřev pomocí luku.
Na salaši to probíhalo ve velkém. Mezi dva dřevěné sloupky, někdy to byly veřeje dveří, se vklínila dřevěná tyč.
Udělaly se tam pro ni důlky. Do jednoho se vložila hubka z troudnatce. Kolem tyče se omotal provaz.
Každý konec chytl jeden z pastýřů a tahal. Jeden, druhý.
Za chvíli se kouřilo nejen z nich ale i z důlků ve veřejích.
Pokud se vše zdařilo, našli v jednom z otvorů žhnoucí hubku.
Takový oheň pastýři udržovali dnem i nocí po celou dobu pastevního období.
Jeho vyhasnutí se považovalo za zlé znamení.
Oheň se nesměl rozdělávat znovu. Viník musel dojít pro oheň na sousední salaš.
Kadidlo bylo ve starověku ceněno jako zlato. Nejenže krásně voní, ale působí i trochu dezinfekčně. Vzdávala se jím pocta panovníkům.
Zkus zblízka, jak voní kadidlo. Pár kadidlových zrníček najdeš v mojí skrýši. Když položíš takové zrníčko na doutnající hubku, začne se ti po chvíli vinout vzhůru krásný proužek dýmu. O modlitbě stoupající vzhůru se při pohledu na něj přemýšlí docela dobře.
Dnešním úkolem je najít další světce,
v jejichž životě sehrál oheň nějakou roli,
nebo jsou s ohněm nějak spojováni.
Jejich životopisy jsou často protkány různými legendami,
ale přesto nám mohou být příkladem neohroženého následování Krista
i v dobách nepříznivých.
Zkuste mě poradit, jak bych takového světce měl ve scénce zpodobnit, aby ho ostatní poznali.
A samozřejmě, abych já to svedl udělat ;-)
Ale nejdůležitější úkol je tentokrát praktický,
jak jsem už minule naznačoval.
Půjde o to, vyrobit si olejovou lampičku
a napsat mi, jak vám svítila.
Nebo poslat obrázek či fotku.
Aby to nebylo tak jednoduché,
měli byste použít co nejvíce přírodních součástí.
Těžko by se vám asi získával olej nebo nějaký tuk.
Takže olej je výjimka, ten si můžete vyškemrat doma.
Kdo si už vyzvedl hubku, má výhodu. Proč asi?
A samozřejmě pozor na oheň, pokud budete pracovat venku,
všude je velice sucho a hořet smí pouze lampička!
;-)
Dnes je to o knotech,
tak jsem vám dal do naší skrýše pár kousků, kdyby třeba někdo potřeboval knot na lampičku.
Kdyby někdo nevěděl, jak na to, tak mu pošlu, jak vypadala moje lampička.
Také jsem vám tam dal na ukázku takovou malou vychytávku, kterou mně naučila jedna kamarádka.
Je to knot, který se zasouvá do trubičky.
Když ho totiž trochu povytáhneme, zapálíme a pak rychle zatáhneme do trubičky a trubičku ještě ucpeme palcem,
vznikne na kraji knotu zuhelnatělá vrstvička,
která je schopna zachytit jiskru.
Možná se nám to bude hodit ...
A kdyby se někomu nechtělo chodit do krásného jarního lesa, může si zkusit něco doma:
dnes má kostelník svíčky po ruce a tak místo zhášáku prostě foukne a je to.
Zkus, jestli máš dech jako kostelník!
Zapal svíčku a změř na jakou největší vzdálenost ji ještě sfoukneš.
Počítá se od úst ke svíčce. Změř, jak umíš!
Samozřejmě bez dalších pomůcek jako je třeba trubice od vysavače.
To jsem zvědav, jaké budete mít výsledky.
Jak se blížíme do finiše, začínají ty praktické úkoly být nějak náročné.
Už možná tušíte, co budu tentokrát chtít.
Ano, máte pravdu - vyrobit si pochodeň.
Dá se použít třeba březová kůra a smůla.
S tou smůlou to asi nepůjde vyrábět doma v kuchyni,
březová kůra by šla použít i samostatně,
pokud by se vám podařilo najít delší proužky.
Spokojil bych se i s loučí.
Nespěchejte, rád si počkám na nějaký pěkný ohňový pokus.
Vezme se úlomek pazourku. Najdeme si nějakou ostrou hranu.
Nad ni přiložíme kousek hubky. Nad ostrou hranou ho pořádně načepýříme.
To je moc důležité ! Nad hranou musí být jemňounké chmýří !
Pak vezmeme do druhé ruky křesadlo a shora dolů jím udeříme o ostrou hranu.
Když budeme mít štěstí, uvízne v hubce jiskřička.
No a dál už to umíte ...