Nejprve jsme si nachystali týlové vozidlo na místo zvané Česká louka. Nedalo se zajet moc blízko k vodě, takže se bude kus nosit.
| Úterní program byl rozdělen na dvě části.
Někteří se jeli podívat na zámek do Vranova nad Dyjí.
Menší skupinka ve složení Davy, Jeňa, Viki, Martin, Topik a Pavel vyrazila na sjezd Dyje od našeho tábořiště po Vranovskou přehradu.
Nejprve jsme si nachystali týlové vozidlo na místo zvané Česká louka. Nedalo se zajet moc blízko k vodě, takže se bude kus nosit. |
|
|
Kolem desáté vyrážíme na první vodáckou výpravu.
Na prvním jezu samozřejmě při letním stavu vody musíme z lodí. Tím nechceme říct, že vyšší stav by nás k tomu nemohl donutit také. Většinou klopýtáme přes kameny v řece. Davy s Jeňou to vzali po břehu. Zmizeli nám na dlouhou dobu. Konečně se ozval zvláštní švihavý vzduchl a objevila se Davyho energická postava, jak pádlem kosí kopřivy, aby s Jeňou mohli sestoupit zarostlým břehem opět do řeky pod jezem.
|
| Pak už to šlo až k jezu v Podhradí celkem hladce.
Cestou nás provázela volavka, která vždycky někde usedla
a pak námi vyrušena rozpřáhla svá mohutná křídla a odplachtila údolím zase kousek dál.
U jezu v Podhradí, který se samozřejmě také nedal jet, jsme snědli naše skrovné zásoby. Sotva jsme nasedli, byl tu další jez na přenášení. A několik peřejek, které jsme tak tak projeli. Břicha lodí a naše vodácká srdce co chvíli dřel nějaký ten kámen. |
| Místo přistání jsme sice našli. Problém ale byl dostat se na břeh. Hladina přehrady byla podstatně níže než bývá a tak nás od břehu dělil několika metrový pás hustého černého bahna. Nejlíp to šlo tak, že se loď rozjela co nejrychleji proti břehu tak, aby se vysunula co nejdál bahnem. No a pak už se tam muselo vkročit. Topik si šel umýt zabahněné nohy a místo po kotníky je po návratu měl od bahna až nad kolena. Naštěstí to neviděl Green, který mu léčil vleklé zranění právě někde v těch místech. Martin a Viki vypadají, že jsou s neobvyklým přistáním v podstatě spokojeni. |  |