Lež prošla na Hrad
Když katolík Schwarzenberg pokorně promluví od ambónu, hned vyskočí z krabiček pozorní čertíci, že prý politika do kostela nepatří. Když tam přijde čerstvý prezident, ateista Zeman a předstírá, že oslovuje Boha, tak to čertíci považují za vstřícné gesto a jsou zalezlí v krabičkách.

A to je na pováženou. Lež přinásí výhody. Začínáme si na lež zvykat.

Smutné volby. Ústavní soud sice jejich průběh shledal nezákonným, ale míra toho nezákonného zla nebyla dostatečně velká vzhledem k rozdílu hlasů mezi kandidáty. A tady je problém. Je-li vina měřitelná, musí být měřitelná i sankce.

Lež podrývá samé základy našeho demokratického systému. Není to tak dávno, co jsme se po desetiletích zakletí z jedné takové lži, že všechno bude lepší, probudili.

Možností, jak sankcionovat se nabízí řada, třeba srážky z prezidenského platu. Některým kandidátům ovšem jde více o tu vnější okázalost než o finanční požitky. Tady by třeba zafungovalo ostudné stažení prezidentské standarty s vítězící pravdou na půl žerdi. Nebo by se dalo definovat, o kolik procent se bude vlajka věšet dolů za každou lež v kampani. Každý prezident by se určitě snažil, aby mu vlajka aspoň dolním koncem neležela na střeše, což by bylo už dost potupné a zároveň bylo vysoce symbolické, protože v takovém případě by nápis Pravda vítězí již prakticky nebyl vidět.

Zpovědní had
Pohled na frontu lidí je nám jaksi niterně nepříjemný, protože mnozí z nás stávali na mléko, na maso, možná i na uhlí a banány nebo u lékaře. Zvlášť tristní to je, pokud se fronta vine několika dlouhými zákruty, takže se pomalu ztrácí pozice toho ocasu, kam by se dalo eventuelně připojit.

Tento nepříjemný pocit ovšem rychle mizí, když zjistíme, že se nás stání ve frontě netýká. Tehdy se dostavují spíše pocity libé, zkalené snad jedině lítostí nad těmi bližními, kteří se frontě vyhnou nemohou, což je u křesťana docela žádoucí. Ale fronta, která se vine jako dlouhý had ke zpovědní místnosti kostela, rozhodně potěší, zvláště, když je v ní mnoho mladých lidí. Co by za takovou úrodu zpovědních povolání daly různé opuštěné západoevropské zpovědnice!

To čekání je ve většině případů tou největší součástí pokání, které kajícník musí snést. Celebrující otec kapucín zřejmě tak nadšen jako my nebyl, neboť několik frontových statistů pozdravil jako své známé slovy I ty, Brúte!, míněno i ty, Brúte, sis nechal velikonoční svatou zpověď až na poslední chvíli. Kajícníci ale z fronty neodstoupili a jak se nám z jejich výrazu jevilo, přidanou hodnotu svého pokání pokorně přibrali na ramena.

Vonět stádem
(otevřený dopis ovcím, které se rády nosí)
Milé ovce,
správný pastýř musí vonět stádem, říká náš papež František. No, přesněji řečeno on v souvislosti se stádem nemluví o vůni, nýbrž pachu či zápachu. My se ale snažíme k tomu přivánět Božím chřípím, kterému určitě pastýři načichlí stádem libě voní. Asi jako té moudré babičce, která, když se do plného linkového autobusu na sklonku jednoho jarního víkendu nasoukala parta skautíků, říká vnoučkovi, že chlapci voní ohníčkem.

Dále papež František připomíná, že pastýř nemá být kadeřníkem, který, místo aby hledal ovce ztracené, tráví čas ondulováním vlny několika málo věrných. Říká, že na rozdíl od biblického podobenství máme dnes pouze 1 ovečku v ohradě a 99 by bylo třeba jít hledat. Takže je jasné, milé ovce, že úměrně se musí zkrátit také příjemný čas pobytu kolem pastýřovy šíje. Zvažte to teda, aby vám náhodou za to hovění si na pastýřově zátylku nepřistály na věčném účtě nějaké trestné body

váš starý beran

V závětří
za kopcem na hranici bystrcké farnosti, kousek od Žebětínského rybníka stojí osamělé týpí. Před pár stoletími už by tam před námi určitě byli jezuitští misionáři a snažili by se s osazenstvem najít společnou řeč, v níž by mu zvěstovali naši radostnou zvěst. Dnes sice jezuita zasedl na Petrův stolec, ale je otázka, zda má po ruce nějakého šikovného spolubratra, který by se poohlédl, zda je už zaseto Boží sémě.

Něco dobrého zde zaseto zřejmě je. Parta nadšenců se snaží vybudovat malou lesní školku pro pár z těch 350 dětí, na které se v Bystrci nedostane. MČ Bystrc má obrovský přepad - z 500 žádostí bude uspokojeno jen 150. Stavitelé nové čtvrti Kamechy zřejmě počítali s tím, že jejich zákazníci budou mít tolik starostí se splácením hypoték, že nebudou mít myšlenky na rozmnožování. No vlastně stavitelům se nelze divit, že chtějí prodávat byty. Školku si nikdo nekoupí.

A tak nezbývá než se vracet k dávné kmenové výchově a předškolní výchovu vrátit zase pod širák. Dočista těm 15 dětem závidíme. Kdoví, kolik generací bude ještě chodit do neoploceného lesa, nebude muset platit za sešlapání lesních cest či žádat majitele o povolení ke sběru lesních plodin.

A tak ať se v závětří daří!