Maso pusť!

Jak blízko mají různé věci ke svým protikladům. Nedávno jsme oslavili vánoce. Okamžik, kdy Bůh ukázal přímo prstem k chudobě a prostému životu. My jsme si Boha trochu obešli a stoupli si na takové místo, aby nám ten prst ukazoval na maximální možnou hojnost všeho. Bůh se musí usmívat tomuto starému triku, který na něho hráli už farizejové a zákoníci, když svou povinnou péči o rodiče přepočetli na peníze a ty mu darovali do chrámové pokladny.

Podobně se stalo i s masopustem. Je to období, kdy žádný půst od masa nemáme. Ten teprve přijde. Ale myšlenka na to, že si něco po určitou dobou nebudeme moci dopřát, je dost nepříjemně snesitelná. Asi jako kamínek v botě. Naši předkové si tedy snažili užít, co se dalo, než přijdou ty postní dny se svými omezeními. Finiš tvořily koblížky v úterý před Popeleční středou. Někdo si ještě na Popeleční středu dopoledne povolil kořalku.

A tak se opravdový masopust dostal před půst. No a vlastní půst ... na ten si sotva kdo dnes vzpomene.

Kdybychom si chtěli vzít na pomocí cizojazyčné označení předpostní doby - karneval, tak si vůbec nepomůžeme. Protože i tady se nabízí dvojici carne-val interpretovat jako pozdrav masu nebo rozloučení s ním.

A tak co udělat úkrok stranou a říkat masopusť. Je v tom aspoň naznačena akce, k níž toto období směřuje jako k vyvrcholení. A maso nám bude zastupovat všechno to, co bychom mohli pustit z ruky, aby se nám ten balón duchovního pokroku aspoň na velikonoce trochu odlepil od země, když už nepopluje jako ducholoď modrým blankytem Boží blízkosti.

Fajnovou cestou do nebe

První únorovou sobotu jsme v hojném počtu doprovodili na poslední pozemské cestě jednoho z našich farníků. Pohřební průvod sahal od střelického hřbitova snad až ke kostelu. Správně by se sice mělo říkat bývalého farníka, ale Jožin Drábek je s naší farností tak spjat, že se tam ten minulý čas jaksi nehodí,
natož nyní na pozadí věčnosti.

Ten, kdo se někdy pokoušel nahodit kus omítky a moc se mu nedařilo, určitě snil o fortelné ruce zkušeného zedníka, která by jeho dílo zahladila krásnou "fajnovou". O někom, kdo by přišel a pomohl tam, kde vlastní síly nestačí. On to uměl.

Při opravě omítky kostela mnozí jeho um mohli vidět na vlastní oči. A k tomu nikdy nic nevyčítající úsměv. Když se vyskytl problém, potáhl z cigarety, usmál se a hned měl po ruce nějaké laskavé řešení. Uhlazoval prostě na fajnovo nejen omítky, ale i různé problémy, které se v mezilidských vztazích tak snadno kupí, jako kry na řece.

A tak až nás něco pořádně vytočí a rozžhaví, vzpomeňme na něho a pokusme se na tu hrbolatou zeď našeho soužití s druhými natáhnout kousek té fajnové!

Protože tudy cesta do nebe určitě vede ...

Totální plavání

V Chebu totálně plavou. Ano, tak nějak by měl začít správný novinář. Přesněji řečeno totálně plave jejich Farní charita. Účastní se ještě Běžecká škola M.Škorpila, ale kdo sledujete dění v Chebu, jistě víte, kdo je spojuje ;-).

No a protože v Chebu jsou vždycky aspoň o krůček vpředu, nemohou naši investigativci zůstat v klidu, když tam se něco děje. Už víme, že v Chebu fandí totálnímu křestnímu ponoření. Navíc letos je v pastoraci prý kladen zvláštní důraz právě na křest. A tak se chebští třeba chystají na nějaký působivý rituál. Totální ponoření si o to přímo říká. Třeba obnovu křestních slibů ve stylu Total Immersion Swimming.

Vzhledem k tomu, že jsme přece jen pobřežní farnost, mohla by k nám taková jiskra rychle přeskočit. Tomu, kdo by si to chtěl už cvičit, aby pak nebyl zaskočen, přinášíme aspoň pár heslovitých pokynů (v bazénu se stejně s rozsáhlejším textem nepracuje moc dobře). Prakticky se o to v tuto roční dobu ve volné přírodě pokoušet už nemusíte. Zkoušeli jsme to. A výsledek? Odpadli jsme po pár tempech hned u prvního bodu, který radí plav co nejdelší. Nás však právě přitom chladný živel nutil být co nejkratšími.

1. Tak teď už učitě nedočkavě čekáte na ty zásady. První už máte nahoře.
2. Druhá říká držte svou hlavu ve středu. Dívejte se dolů, spíše než dopředu.
3. Plavte z kopce. Opřete se o hruď, dokud vaše kyčle neucítíte lehké a vy se cítíte neseni vodou.
4. Plavte celým svým tělem, ne jen rukama a nohama.
5. Plavte dírou. Pronikejte vodou jako by jste se protahovali co nejmenší dírou.
6. Potichu. Poslouchejte se a dělejte co nejmenší hluk nebo co nejméně šplíchejte.

Pokud se vám nedaří, nezoufejte! Není úplně jasné, jak vám tato nová dovednost zapadne do plánu, který má Bůh s vámi. Třeba takový Petr. Kdyby uměl totálně plavat jako ryba, tak by ho neúspěch v chození po vodě zřejmě vůbec nezaskočil, nýbrž by sebejistě totálně odkrauloval ke člunu za ostatními. Přišel by tak o ten krásný stisk Pánovy ruky, která ho vytáhla z bryndy. A kdoví, jestli by se pak prvním papežem nestal nějaký méně plavecky zdatný apoštol ...

Kněžská duše

Minulou neděli jsme vzpomněli padesát let od úmrtí jednoho z našich bystrckých kaplanů. Pro Jakuba Demla byla Bystrc u Brna posledním kaplanským místem. Po té byl pro své mnohdy značně svérázné pojetí kněžského života "upostraněn".

Tento termín použil jeden z účastníků velkolepé oslavy 50.výročí úmrtí Jakuba Demla v Tasově. A je skutečně výstižný, neboť Jakub Deml píše: "... neboť tehdy já nesměl k hlavnímu oltáři jít, i když pan farář nebyl doma, já nesměl ani k oltáři Panny Marie, mně byl přísně vykázán jenom ten oltář, na který se nikdy nestavěly květiny a nedávaly věnce, byl to oltář zřejmě opovržený, jak ve školních třídách bývala oslovská lavice, byl postranní oltář s velkým dřevěným krucifixem ... "

Ten, kdo trochu ví, co ten jinak dobrý a citlivý člověk a básník občas tropil, tak se možná tolik nediví. Za to se možná podivil, když vstoupil do tasovského kostela. Z postranního oláře shlížel v nadživotní velikosti oslavenec v krátké albě. Mši sloužil za asistence několika kněží, mezi nimi i současného bystrckého kaplana, biskup Posád. A když se v dlouhé promluvě rozhovořil otec biskup, chvílemi se zdálo, že jsme na zahájení Demlova kanonizačního procesu. On sám to sice v zápětí dementoval, ale stále tak zdůrazňoval, že Deml měl kněžskou duši, až jsme měli strach, že snad spadne křížová cesta. To se nestalo tak bezprostředně, v kostele nic nespadlo, spadl až transparent v sokolovně.

Zkoušeli jsme si představit, jak na to vše shlíží z nebeských výšin jubilant. Doufejme, že se v nebeském blankytu spokojeně sokolsky pohupuje na kruzích a tváří se lehce pobaveně. Je dojat a trochu nesvůj, protože má v živé věčné paměti, jak mu jeho milostivý Pán odpustil všechny ty nepříkladnosti.

V Tasovské sokolovně, která srdci pilného přispěvatele do sokolských tiskovin byla určitě hodně blízká, se po pontifikální mši konalo kulturní pásmo z básníkova díla. Je třeba pochválit nejen výkony těch nejmeších, kteří tanečky doprovázeli pásmo z Demlova díla Moji přátelé, scénku Pouť na Svatou horu i dobře se poslouchající čtení z Demlovy korespondence, ale hlavně spoustu organizátorů a všechny ty, kteří měli zásluhu na tom výborném pohoštění od guláše, před obložené mísy s chutnou uzeninou až po strůjce lahodných ořechových rohlíčků, ke kterým si mohli ti, kterým nevadila pozdní večerní hodina dát i šálek kávy.

K vidění byla i tasovská kronika s vlastnoručními oslavencovými zápisy.

Modloklání

V bystrckém Bystrčníku nám to trochu jiskří. Jde o článek s titulkem Modla požehnaná vymítačem ďábla koluje Bystrcí. I s návodem. Novinářsky je to titulek na jedničku s bleskem. Z pohledu kulturně průměrně vzdělaného evropana je to ignorance. Podobnost slovní samořejmě neimplikuje podobnost významovou. Nikoho přece nenapadne posmívat se velikánovi naší soustavy, že večer zachází na záchodě. Asi stejně daleko leží od sebe pojmy modla a modlení. Jinak je to docela hezké slovo, modla. Škoda, že naši předkové ho zatížili neřestí modloslužby. Klidně jsme mohli třeba růžence, breviář a ikony nazývat souhrnně modly. Ale ani my nejsme bez viny. Jen ty modly se ukryly do umných převleků ...

Možná takový cvičný poplach neuškodí. Pochvala patří všem, kteří rytířsky na obranu děťátka sklonili dřevce a vyrazili nenechat urážku bez potrestání.

Je potřeba, milí přátelé novináři, se učit chodit v porcelánu. V tomto případě jde o porcelán křesťanský a rozdupání několika kousků nebude mít dalekosáhlé následky, protože křesťané v naší zemi prošli poměrně dlouhou průpravou, kdy jim bylo zesměšňováno z jejich náboženství v podstatě všechno. Kdyby ovšem tatáž sloní noha takhle šlápla do porcelánu jiného náboženství, mohli bychom mít brzy na Horním náměstí svérázný přírodní park kráterovitého typu.

I anonymové jsou bližní

Občas se o nás někdo anonymně otírá. Nejde o to, že bychom nevěděli, kdo se otírá, ale otírá se tak, že nás považuje za anonym.

Jedna paní v jedné webové diskuzi napsala: Už na základní škole jsme se učili, že anonymní dopis patří do koše. Nechceme zde zpochybňovat přínosy základního vzdělání, ale člověk musí pečlivě zvažovat, co si uloží v srdci a co velkým obloukem zahodí. My jsme se třeba na základní škole učili takové věci, že kdybychom podle nich řídili svůj život ... docela zábavné domyslet, kde bychom teď byli.

Vezměme to z druhého konce. Někdo sedl a něco napsal. Nějaké sdělení. Je zažitým zvykem nějak označit tvůrce sdělení, třeba podpisem nebo přezdívkou. Proč to někdo neudělal? Zřejmě proto, že by to pro něho bylo z nějakého důvodu nevýhodné. Něčeho se obával.

A vida, máme tady člověka, který má z něčeho strach. Naše poučka neúprosně velí zahodit! Ale není to náhodou bližní? Bližní, kterého něco trápí? On se s tím spisoval a já to mrsknu do koše?

Náš Pán nám sice žádný konkrétní pokyn k podepisování nezanechal, ale rozhodně měl pochopení pro ty, kteří jsou se svými názory opatrní jako třeba Nikodém.

Ale řekl, milujte bližního jako sebe samého! Proč se z nějakého důvodu obává vystoupit z úkrytu. Není chyba na naší straně? Třeba mu něco hrozí. Naše pohrdání? Nějaká malá pomstička? Informační embargo?

A pak, co je to vlastně podpis? Čím musí být text opatřen, aby nebyl anonymem? Webové diskuze se hemží množstvím přezdívek, z nichž nelze většinou autora vypátrat. Proti tomu se nebouříme. To bychom nemohli diskutovat skoro nikde.

A nakonec se vraťme k našemu občasníku a řekněme si něco důležitého, co se na základní škole nebralo: Autorský zákon výslovně počítá s tím, že dílo může být zveřejněno bez udání jména autora nebo pod autorovým krycím jménem. V takových případech platí, že totožnost autora, jehož dílo bylo zveřejněno bez udání jména, případně pod krycím jménem nebo pod uměleckou značnou, není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit.

v úctě OKO

Total Immersion Joy i u nás

Už vícekrát se nám stalo, že si někdo přál, aby se terčem našeho humoru stal někdo jiný, než kdo jím právě byl. Ojediněle se někdo snažil, zda by se něco takového jako je OKO nedalo třeba zakázat nebo někam vytlačit. O to více nás potěšilo, že v Chebu náš humor neberou vážně. Nebo právě berou ... To, co jsme jen tak nesměle nadhodili, vyvolalo reakci, že jsme málem šli do kolen. Total Immersion Joy! Chebští se opravdu pokusí chopit příležitosti prožít obnovu křestního slibu nejen duší, ale i tělem.

Při takové příležitosti bychom neradi chyběli. Naše farnost žádným bazénem nedisponuje, mohli bychom sice využít aquapark v sousedních Kohoutovicích, ale je to přece jenom jiná farnost a my máme vodní plochu víc než dostatečnou. Jen těch stupňů Celsia nebude na dlouhé radovánky. A tak vás zveme na fyzickou přípravu na obnovu křestních slibů.

Proběhne na Bílou sobotu odpoledne, sraz v 15 hodin. Na špici u vraku. Nečekejte žádnou srandu, ale rituál totálního ponoření se do Božího živlu, který nám umožní lépe prožít tu večerní obnovu křestních slibů při obřadech Bílé soboty, která v našich podmínkách naše tělo zapojuje poměrně málo. O něco lépe na tom budou asi méně zdatní plavci. Ti si určitě lépe prožijí to vydání se v nejistotě do náruče Boží.

Podmínkou účasti je křest, odhodlání plnit křestní závazky a dlouhá svíce. Nemusíte nosit křestní listy. V případě pochybnosti si vás proťukneme z katechismu ;-) . Je to zároveň jedinečná příležitost setkat se s redakcí našeho občasníku. A hlavně vytvoříme duchovní most, či spíše průplav do spřátelené chebské farnosti, kterým třeba přešplouchne trochu pravé velikonoční radosti od nich k nám nebo naopak.

Vražda v Betánii

Už několikrát jsme se chystali, že pochválíme pěknou iniciativu brněnské diecéze Vezmi a čti. Pro řadu lidí je to určitě cenná inspirace. Jen poslední dobou se zdá, že kapitolku k tématu ovládl Anselm Grün.

Máme někdy pocit, že až svou nesmrtelnou duší nesměle zaškrábeme na nebeskou bránu, neotevře ji z druhé strany klíčník Petr, ale právě onen všudypřítomný Anselm. Pulty prodejců křesťanské literatury pokrývá často téměř souvislá vrstva knih z jeho pilného pera či klávesnice. A tak není divu, že občas už asi neví, co by nám ještě propasíroval svým vypravěčským cedníkem.

Na pátou postní neděli si vzal na svůj hlubinně psychologický pitevní stůl jednu z nejkrásnějších pasáží celé Bible - vzkříšení Lazara. Nelítostný skalpel hlubinného pataloga z jedinečného příběhu Ježíšova pozemského přátelství vyřezal krutou vraždu se zapáchající mrtvolou. A v jejím pachu se důkladně povrtal. Původní text hovoří o pachu mrtvoly jen jednou, zatímco Grün ho zmiňuje osmkrát!

Někdy se nestačíme divit ...

Světoznámé chvíle

Viděli jsme včera v pauze
ty světoznámé chvíle
našeho prezidenta Klause
na státní návštěvě v Chile

Podobně naše tajné hříchy
spáchané pod vedením Lháře,
ať ze strachu anebo z pýchy,
jsou ve světle Tvé svaté tváře.

Když se tak Pane na nás díváš,
nevěřím, že se neusmíváš.

Total Immersion Joy

Nádhernějším počasím nás už Pán na Bílou sobotu obdařit nemohl. Břeh naší přehrady rozhodně nezel prázdnotou, ale ve vodě jsme měli naprosté soukromí. Počet účastníků dokonce předčil naše očekávání. Největší vrásky nám dělal nakonec vítr, který byl na toto posluněné odpoledne nečekaně silný. Zdálo se, že ani ochranné kornoutky na svících nám plamínky neochrání. Když jsme ale pohrozili, že bychom si je tam stejně museli doeditovat, tak se umoudřil a nechal nás na pokoji.

Na druhé straně se tam ten vítr vlastně výborně hodil, protože i ty plamínky nového křestního života v našich srdcích se lecjaký ten vítr snaží sfouknout. Je dobré si ho chránit a hlavně, když je od koho si znovu připálit.

Jde to

Naše počáteční konzultace se zkušeným plavcem vedly k obavám, že manipulace se svící spotřebuje veškerý čas, kdy by se dalo nabrat trochu vzduchu. Takže plaba skončí zadušením plavce nebo zatopením svíce. Nakonec náš největší odborník na kraul ukazuje, že i cesta stylem total immersion bude splavná.

Jediné, co nás trochu zklamalo byl ten hřejivý pocit, když člověk vyleze z toho vodního studeného objetí a zalije ho teplo. Voda už byla tak snesitelná, že jsme nakonec místo toho i přidali pár temp nad rámec našeho obřadu a zdravice pro chebské.