Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Povolte prosím Javascript nebo zkuste jiný prohlížeč.



Pejsek a kočička
Mezi farou a kostelem právě skončily stavební práce. Konečně se nebude muset pan farář přes štěrkovou řeku a panu kaplanovi nebudou kamínky lozit do opánků. Všichni jsme ten mumraj sledovali s trochou zájmu, protože s dobudováním tohoto prostoru byl spojen příslib radnice vyřešit důstojnější stanoviště naší známé kočky.

Celému tomu mumraji a pokřikování mistrů přihlíží naše známá kočka. Podle příslibů radnice by měly být její dny sečteny. Ale ona vypadá klidná. Prý si říká, když může živý pes do kostela, proč bych nemohla já ve své hliněné decentnosti stát před kostelem. A nedá se nic dělat, má svatou pravdu. Moc svatá ta pravda není, ale je to pravda. Vypadá to, že bychom pro jistotu měli zamést před vlastním prahem, než se budeme dožadovat splnění slibu.
Haf!
Střet zájmu
Kdepak se zase co střetlo? Že by někdo agitoval pro jinou víru? Ne, ne, takhle dramatický střet to nebyl.

Byl to střet, ke kterému mohlo dojít možná i v Tvojí peněžence, milý čtenáři. A byl úspěšně zažehnán pomocí pastýřské hole. Tato metoda není ze strany současných ovcí příliš oblíbená. Nejraději se rozhodují samy, zda si dají jílek nebo jetel. Většinou k tomu mají příležitost, ale má to jeden háček. Když se zdá, že jim chutná jetel, stará se pastýř, aby příští rok bylo více jetele. Ale ovce jako naschvál tentokrát jdou po jílku. Tehdy přichází na řadu hůl.

O třetí adventní neděli jsme mohli mít možnost si před kostelem koupit novou jeruzalémskou bibli nebo jinou knihu z Karmelitánského nakladatelství. Ale zároveň muselo proběhnout ještě jedno kolo prodeje pohlednic, ze kterých se platí školné pro několik indických dětí, protože letos se nevybralo ještě dost. Vždycky, když jsme byli štědřejší, nám nějaké dítko přibylo. Ale pak přijde krize a vybere se míň. A co s tím? To zatím v naší farní rodině ošetřeno moc nemáme. Máme napsat do Indie, děcka sbalte si penály a přijďte za rok, my jsme si letos koupili bible? Ale střet zájmu nevznikl, protože pan kaplan máchl pastýřskou holí a prodej knih nechal zrušit.

Bylo prostě rozhodnuto, že o třetí neděli se nebude nabízet jiná alternativa, jak bohulibě své peneženky odlehčit než zakoupením adopčního pohledu. Takže naše peněženky mohly odpočívat v pokoji, žádné dilema se nekonalo. A podle toho, kolik se vybralo, to vypadá, že by se indičtí školáci snesli i s karmelitánskými knihami.

Takže příští rok, milí štědří dárcové, přijďte se svými šlechetnými dary raději hned při prvním prodeji pohlednic, aby ty indické děti nebyly tak nervózní, kdo bude mít rok prázdniny. No a vzhledem k účelu bude nejlíp, když dáte přesně tolik, kolik jste dali letos.






 
Roráty a koledy
Středeční večerní mše měla podivnou kulisu. Ve farním kostele zněly roráty a adventní bohoslužba s doprovodem hlasitého koledování. Není divu, protože těsně na oblouku presbytáře bylo přilepeno kryté pódium firmy Managerteam, kde místní část Bystrc, přesně hrstka občanů z ní, slavila svoje neliturgické vánoce. Nechce se nám věřit, že u nás v Bystrci to bylo jediné vhodné místo, kde se tento předvánoční happening mohl konat. A že nikoho z kulturní komise nenapadlo, že v tak těsném sousedství kostela by bylo dobré vzít v úvahu léta neměnný pořad bohoslužeb v kostele. Navíc se našemu reportérovi podařilo na podiu identifikovat jednoho zpěváka scholy. Není to vlastně taky střet zájmu? Při troše štěstí ho třeba najdete taky ...
Poselství pastýřů
Na letošní půlnoční v Římě měl Svatý Otec krásnou promluvu o pastýřích.
Kdybyste náhodou váhali, jestli se tam podívat, tak vám přinášíme aspoň pár bodů: Pastýři nespali, ale bděli. K tomu, abychom uslyšeli zprávu, musíme být bdělí. Skutečně bdělí, ne ve snách. Ve snu je člověk uzavřen se svém světě. Být bdělým, znamená opustit svůj vysněný svět a vstoupit do obecné reality, do pravdy, která nás jediná všechny spojuje.

Pastýři spěchali. Neoodkládali to, ale vydali se hned na cestu. Řehole svatého Benedikta praví: "Nic ať nemá přednost před Božím dílem." Pastýři nás učí nastavit správnou prioritu Božímu poselství.

Pastýři bydleli blízko. Žijme také v Boží blízkosti, jen tak přes kopec, abychom to neměli daleko, když Bůh zavolá.

Pastýři se spokojili s prostým znamením - dítě v jeslích. Naučit se číst Boží vzkazy. Bývají nenápadné. Nemusí to zdaleka být zázraky viditelné zdaleka.
Kočičí ponaučení
S kočkou jsme toto číslo začali, s kočkou je i zakončíme. Schválně, kdopak se ještě vzpomene, co slíbil pan starosta před třemi léty v odpovědi na petici proti umístění kočky v těsném sousedství bystrckého kostela? Ano, řekl: Shodli jsme se, že budeme hledat řešení. Až prý se bude dělat druhá etapa úprav prostranství kolem kostela. Doslova stojí v zápise rady: Rada MČ Brno-Bystrc projednala Petici za přemístění děl z Brněnského plenéru 2006 podanou dne 24.1.2007 a v rámci dokončení rekonstrukce náměstí 28.dubna bude hledat řešení.

Když vloni na podzim úpravy začaly, sledovali jsme s investigativní zvědavostí, kdy dojde na kočku a jaké místo jí rada moudrých v naší městská části nalezla. Když se stále nic nedělo, byl vznesen dotaz na radu. Odpověď byla překvapivá: Rada MČ Brno-Bystrc posoudila umístění stávajících 2 plastik v již hotové ploše nám.28.dubna. Rada MČ se domnívá, že současné umístění není v rozporu s významností místa a není narušeno ani estetické hledisko celého náměstí a okolí kostela. Vzhledem k častému využívání plastik malými dětmi s rodiči nevidí důvod k jejich přemístění na jiné stanoviště.
Pro: 9 Proti: 0 Zdržel se: 0 Nehlasoval: 0


Za ty tři roky naše rada asi zapomněla, co pan starosta slíbil. Rozhodně ne to, že za tři roky nechá znovu hlasovat o vhodnosti umístění. Milí signatáři petice, je vás sice přes 200, ale v radě MČ nemáte zhola nikoho, kdo by se za vás postavil ani v tak snadno řešitelné záležitosti. Skoro se divíme, protože dvě stě hlasů při volbách by možná stálo za to, nechat ručku dole.

A tak až ta vaše ručka, hlazena sladkými předvolebními sliby, bude letos na podzim strkat obálku do urny, vzpomeňte na kočičí sliby!