Rozdrojovice
pohostinné
Už je to pěkně dlouho,
co jsme psali o pouti v Rozdrojovicích,
nejzazší to severní výspě naší farnosti.
Tenkrát to bylo jiné.
Do všeho se opíral vítr, přes mikrofony se nechal zesilovat a hrozil,
že uchvátí při svatém přijímání podávané hostie.
V něčí hlavě se zrodila myšlenka venturistů...
To letos bylo krásné počasí a po venturistech se nikdo nesháněl.
Modrá obloha.
Sluníčko hřálo ještě na hranici snesitelnosti.
Zbyly jen kolíčky na prádlo přidržující listy
hudební partitury,
aby nám větřík náhodou nepřehazoval mešní písně.
Sotva jsme zastavili naše poutní čtyři kola,
byli jsme přivitáni a dostalo se nám nabídky
zaparkovat v útulném dvoře.
Patrona si vzít nedají
Svatý Jan Nepomucký a jazyk mají k sobě blízko.
Kdoví, jestli si s námi tento tichý světec trochu nezažertoval a nepostaral se o to,
aby se na jazyku otce Pavla při úvodní řeči objevil jeho velký; starozákonní jmenovec.
Moc práce mu to asi nedalo, protože při liturgii jsou tito dva světci
kolem sebe skoro obtočeni celou řadou srovnání.
A tak to už vypadalo, že letos v Rozdrojovicích vzpomeneme svatého Jana Křtitele.
Rozdrojovičtí ovšem naslouchali pozorně a sotva otci Pavlovi to přeřeknutí uklouzlo,
jedním dechem zašuměli to pravé jméno.
Na vedlejší fotce vidíte, jak ve tváři otce Pavla právě doznívá úsměv z této příhody.
Zároveň se nám podařilo zachytit mistra zvukaře,
který byl nucen vystoupit ze svého stinného úkrytu za hudebníky
a doregulovat to, na co mu už knoflíky mixážního pultu nestačí.
Prostě posunout mikrofon trochu výš.
2 místo 5
Když nám někdo řekne toto nefoť, tak má skoro jistotu,
že ta fotka bude. Jde o tu hlavu vpravo. Možná, že vás taky napadlo,
že ten porost na hlavě našeho předního zpěváka je nezvykle nízkého vzrůstu.
Napadlo nás, že je to možná lepší kvůli rezonanci,
aby se jeho krásný plný hlas zbytečně nedusil někde ve vlasech.
Pokud to je ten pravý důvod, tak nám ho neprozradil.
Vysvětloval to celkem prozaicky přehmatem stříhajícího mladíka,
který si chybného nastavení stříhací mašinky (dvojka místo pětky) všiml až po vyholení první brázdy na otcově hlavě.
Jestli tomu tak bylo, tak všechna čest, že nepoužil odplatu oko za oko, zub za zub,
jak dokazuje nedotčená vlasatá hlava v popředí.
Koláčky
Po skončení bohoslužby ve znamení mlčenlivého svatého jazyka došlo i na naše jazyky mlsné. V tom Rozdrojovice nezklamou. Tradiční poutní občerstvení připravené obětavýma rukama. A tradičně výborné chuti. Koláčky se dají zahlédnout ještě na talíři snaživé a kouzelně nesmělé obsluhy, ale byly tam ještě rohlíčky a jiné pochoutky. Na jiném talíři zase šly kolem velmi chutné chlebíčky.
Cukrárna
Na první pohled by se zdálo, že jsme tak sladkostí chtiví, že se kolem čokoládově zbarvených stahovacích dveří cukrárny nenápadně stavíme do fronty už během mše. Ne, ne, tak hluboko jsme neklesli. Jak je nakonec vidět i z fotky poté, co cukrárna otevřela. Důvod je prozaický, u cukrárny byl kousek stínu ...
Návštěva svatého otce se blíží. Někdo se snaží najít sčítací místo, aby si zajistil výhodnou pozici na letišti, jiný spravuje přenosné sedátko nebo leští zrcátka periskopu. Náš bývalý farník a čelný lidovecký politik, David Macek, vyjádřil nahlas myšlenku, že by v Brně mohlo být arcibiskupství. A k tomuto vzestupu v církevní hierarchii by prý mohla městu pomoci právě návštěva papeže Benedikta XVI. koncem září.
Co na to říkají na místě nejpovolanějším, na brněnském biskupství? Odpověď je poněkud překvapující - biskupství se otázkou nezabývá, není nijak podstatná, řekla ČTK mluvčí Martina Jandlová.
Nebýt kardinála Vlka, který se v poslední době vyjadřuje k ledasčemu a dává rady i do Vatikánu, scházel by nám názor církevní heirarchie. Co ji myslí kardinál? Myšlenku prý považuje za zajímavou, ale z hlediska církevního kanonického práva za nereálnou. Sousední diecéze by totiž, podle něho, nejprve musely vytvořit brněnskou církevní provincii, z níž by mohlo arcibiskupství vzniknout.
Prostě to podle kodexu kanonického práva nejde. Nejde? Nechce se nám věřit, že všemohoucí Bůh za sebou zanechá něco, co nazývá svou nevěstou s tak bídnou výbavou jako je onen kodex.
Ale pak jsme v tom kodexu trochu zalistovali a našli pravidlo s číslem 373, které praví Jedině nejvyšší autorita může zřizovat partikulární církve a ty, jsou-li právoplatně zřízeny, jsou z moci samého práva právní osobou. A tak je důstojnost boží nevěsty zachráněna. Stačí, aby přijela nejvyšší autorita, zřídila na území rozlehlé a lidnaté brněnské diecéze jednu, dvě nebo tři další, a osm třapců navíc putuje na brněnský klobouk.
Tentokrát jsme se pro naši reportáž vypravili přes kopec. Leží za ním vesnice Veverské Knínice, kterou dostaly darem před 750 lety sestry cisterciačky. A tak stylově byla součástí oslav přednáška o tom, co bychom se mohli od řeholníků přiučit a na co si dát pozor. Kázal a přednášel trapista, otec Karel Martin Satoria.
Mnich, monachos, je člověk, který si vybral Boha za jediný cíl. Vzal vážně svůj křest a z něho vyplývající právo vidět Boha. Mnich se snaží ho zahlédnout pro druhé. Když se budeme modlit se svatou Terezií z Avily Bože chraň mou duši malých přání, třeba se nám to podaří také.
Nejprve otec Martin poutavě popsal cestu západního mnišství od benediktinů, přes cisterciáky až k trapistům. Náročné začátky, pak se začalo dařit, lidé je měli rádi, nosili dary (třeba vesnice) a pak to začalo jít z kopce.
Při povídání o Ora et labora, mohli být potěšeni zvlášť ti, kterým připadá jejich práce moc obyčejná a málo povznášející. Právě takové jednoduché práce se do toho hesla prý hodí nejlépe. Mnich nedělá nic nerad a s těšením, když už to skončí. To by byla ztráta času. Říká se prý, že ve správném klášteře není na co se těšit. Všechno plyne ve stejnoměrné důkladnosti pro Boha.
Trochu nám vrtalo hlavou, jak se dozvíme, když pro nás některý mnich něco zahlédl. Jak nám to sdělí, když neopouští svoji klausuru? Odpověď přišla brzy. Třeba otec Satoria. V současné době zkouší v Kostelní Myslové experiment s takovým malým kláštýrkem, kde se snaží se skupinkou 5 lidí rozličných profesí žít cisterciáckou spiritualitu. A tam se bude snažit předávat to, co pro nás zahlédl třeba on.
Má velkou, přímo netrapistickou radost,
že mu představení tuto možnost dali.
