|
Zajímavé je, jak si naši kolegové novináři američtí všímají
povolání otce Pavla. A s přídechem americké podnikavosti
zjišťují, jak a kde se taková povolání rodí,
a kde se ztrácejí.
Po svém návratu otec Pavel uspořádal besedu i pro zdejší farníky, z níž jsme vám něco zachytili. Předpokládáme, že všichni vládnete jazykem anglickým, takže hravě poznáte, že pravý sloupec není překladem levého, je pokračováním toho nahoře, což se nám nepodařilo získat jinak než jako gif-obrázek. Snad jen k těm zkratkám, A znamená odpověď, Q otázku. V češtině si takové zkratky dovolit nemůžeme, bylo by tam pořád O. Takže, jak pokračoval rozhovor dále: A. Two things. The most important thing is to have a good spiritual director. The second thing is to remember that God is bigger than our hearts and He will help anybody who needs help. Q. When were you ordained? A. (Smiling broadly) On the 7th of September, 1991. Q. What do you find most rewarding about being a priest? A. Serving the people. It is very rewarding helping people. I am in a large parish. There is just the pastor and myself to serve 8,868 people. We also have one other priest who is 77 years old who helps us sometimes. Q. Why did you come to the United States? A. In a very short itme, the United States and the Czech Republic will be friends. We will be working together. I wanted to gain knowledge about how to prepare the Church in the Czech Republic for this new life. I wanted to be in an English-speaking land long enough to improve my language skills. Q. What surprized you most about the United States? A. Everything is very great. Large airports. Large cars. Large highways. Large cities. Everything is very large. So many parks and so much entertainment. Also, that you drive 200 miles somewhere and home again in one day. If you drive that far in the Czech Republic you will no longer be in the Czech Republic! You will be in Germany! Q. What can the Church in the Czech Republic learn from the Church in the United States? A. Generosity. Americans donate so much! They give greatly! Q. What can the Church in the United States learn from the Church in the Czech Republic? A. Simplicity of life. All of us can live happily without so many material things. This is true for the whole world, not just the United States and the Czech Republic. Q. What will you miss the most when you go back? A. Time for studying. The quiet time. Time for praying. Time for thinking. At home it is very busy. There is no time for anything. It is the same for Father Steven; the telephone calls and so on. Q. Did you learn anything here that will help you be a better priest? A. I think so. From Father Steven I have learned how to be a leader of a team of people, how co-operation works. For example, the way he works with the pastoral council and the church organizations. I like the way he has lunch with the parish staff and listens to what they have to say. Q. Thank you for taking time for this interview, Father. A. Thank you. I would like to invite everyone in Temple to visit Brno. They can all come and visit me. It would be no problem. Also, I would like to invite everyone to email me. My email address is pavelsmyd@yahoo.com.  |
 Beseda. Nedělní Archa. Šedesát lidí neklidně šoupá židlemi. Do jedné buňky se nevejdou a ve dvou nebudou slyšet. Pan kaplan nemluví příliš hlasitě, ale zajímavě. "Templ to je chrám, víš," říká jeden posluchač děvčátku na svém klíně. "Ne, to je město," opravuje se po chvíli. je to město, kde byl otec Pavel dva měsíce. Tady máte co nám utkvělo, z toho, co mu utkvělo. Příjezd. Dostat se do Ameriky není těžké. vyjde to tak na osmnáct tisíc. Ale hned na letišti čeká emigrační důstojník. Nejlíp se přes něho dostanete, když budete vypadat hodně kněžsky. To řekne jenom: "Oh, father! a proceduru, která jiným trvá tak dvacet minut s vámi odbude během chviličky. Pohyb. Amerika je veliká a vzdálenosti obrovské. Nemůžete se tam pohybovat jinak než autem. Bez něj se nedostanete do školy, na nákup ani k lékaři Nemají tam totiž chodníky. Klidně se může stát, že v okruhu tří mil není žádný obchod. A hromadná doprava? Na co? Mohli byste se pohybovat i pěšky, ale riskujete, že vás někdo přejede, v Texasu jsou totiž dlouhé rovné silnice. Co kdyby někdo zadříml? Nebo vás mohou zastřelit. Kdyby vás vprostřed města vylekala střelba, to nic, to se tady občas stane, hlavně ať neprostřelí okna do kostela. Kdo by to platil? Peníze. Není problém nachystat velkolepé setkání, na všechny drobné opravy i údržbu trávníků má farnost zaměstnance, navíc i na výuku náboženství, přípravu ke křtu, počítání peněz...to je asi nejdůležitější. Na všechno totiž musejí vybrat farníci mezi sebou. V kázání stále slyší, že je třeba přispívat a na konci mše svaté, že je třeba přispívat více. Ovšem ne mincemi, tady jde všechno přes šeky. Vyplnit a odevzdat v obálce. Církev totiž jiné příjmy, než ty od farníků nemá. Školy. Vzdělání je pro Američany moc důležité. Dobré vzdělání je základem úspěchu. Může ho mít každý, kdo na to má. Škola tak lépe plní svůj účel, když je pod zemí, aby nespadla, když přijde tornádo, a bez oken, aby se nepřehřála, když přijdou vedra. Zato má stálou klimatizaci. Soukromé školy jsou vždycky lepší než státní, ale drahé. Rodiny. V Americe je všechno veliké. Je to veliká země, všechno si může dovolit ve velkém. Fara má osm pokojů pro hosty. U nákupního centra je více než tisíc parkovacích míst. Muzea, parky, všechno na velké ploše. jen rodiny Američanů jsou malé. Dvě děti a dost. To víte, vzdělání něco stojí, pojištění..Budoucnost Ameriky tak leží na dětech přistěhovalců. Vždyť taková mexická rodina zaplní sama celou kostelní lavici. Američané vymírají, vědí o tom a bojí se. Bojí se stáří. tady se totiž každý stará sám o sebe, a když mu síly nestačí, jde do domova důchodců, kde si žije podle výše svých úspor. Když nic nemá, nemá ani soukromí. Charita. Ale ne, že by se Američané vůbec o nikoho nestarali. Charita tu taky kvete. Je především v rukou zralých žen. Nehodí se totiž, aby manželka vysoce postaveného muže, třeba bankovního prezidenta, pracovala. Když jsou její děti už velké, tak vlastně nemá co na práci. Přijede na faru a zeptá se: "Tak co dneska budeme dělat? Farnost. Má plno aktivních laiků. Roznášejí např. každou neděli svaté přijímání nemocným. Jeden domov důchodců, druhý...A nejsou to stále stejní lidé. Čtyři až šest každý týden, ale střídají se. Informace o tom, co se kde změnilo si předávají zapsané v notýscích. U dveří kostela čekají dveřníci, aby nikdo při příchodu netápal. Přijdete-li s dítětem v náruči, nevyhodí vás. Mají tady místnost oddělenou sklem, vybavenou reproduktory, kde můžete sledovat mši svatou, přitom přebalovat dítě a kdykoli si odskočit na toaletu. Farníci umí organizovat ve velkém. Setkání, slavnosti...Litry coca-coly, tuny plastikového nádobí, hlídání dětí, všechno zajistí. Jen neumějí lidi přimět, aby přišli. Na setkání mládeže, které připravovalo sedm lidí v čelem s panem farářem přišlo všehovšudy devět mladých. Sport. Sportem ku zdraví! To ví každý, i Američan. Když chce pro sebe něco udělat, vejde do fit centra, stoupne na běžící pás, nastaví si rychlost, připne na sebe měřiče tlaku a tepu, dá si do těla, překontroluje svůj kalorický výdej, odpočine si u maséra, odmění se pivem a jde domů. Ve městech máte spoustu tenisových kurtů, tartanových hřišť a hustých pěstěných trávníků. Sportoviště, o jakých se nám nesní. Před třiceti lety byla v módě, dnes zejí prázdnotou. |