|
Věž.
Bystří pozorovatelé, kteří občas směřují vzhůru nejen
svým duchem, ale i pohledem, si mohli všimnout drobné změny na věži našeho kostela.
Ona zas nebyla tak drobná.
Došlo k výměně stávající krytiny věžní střechy.
Ta totiž působila navlhání jednoho z rohů,
jak vidíte na obrázku.
Náš obdiv patří tomu, jak nenápadně celá akce akce proběhla.
Mnozí si určitě pamatují, jak v roce 1991, při opravě vnějších omítek kostela,
bylo vystaveno lešení až na věž. Stará omítka se pak sdírala drátěnými kartáči.
Práce to byla nadmíru nepříjemná. Strašně se přitom prášilo. Navíc normálním smrtelníkům
se na najvyšších patrech lešení přece jen trochu tajil dech.
Podlážek bylo totiž málo. Vystačily s bídou na tři patra.
A dole pak už jen zela zamřížovaná prázdnota.
Schválně, poznáte někoho z těch dvou obětavců,
kteří zrovna drhnou letos opravované místo?
|
Kardinálův seznam.
Mše se mohou účastnit pouze ti, jejichž seznam mu bude předem předán.
Bude se tak dít mimo farní kostel a bez propagace,
vyjádřil se prý (říjnové Perspektivy) otec kardinál k žádosti Una Voce k povolení tradiční mše svaté,
t.j. liturgie podle misálu z roku 1962.
Našemu Oku se zježily hrůzou všechny horní řasy,
když jsme tam uviděli ten seznam.
Co se s těmi jmény asi bude dít?
Nemůžeme se zbavit myšlenky, že zmíněný tradiční obřad nemůže být zas až tak závadný, když přivedl k metě nejvyšší
velkou část svatých, které nyní uctíváme.
Una Voce se hlásí ke Svatému Stolci,
mají na svých webových stránkách dokonce stejné mramorové pozadí jako Vatikán.
Doufáme, že po napsání tohoto článku nebudeme muset přístup
k našemu občasníku omezit jen na ty z vás, kteří se předem zapíší do nějakého seznamu...
Starý dobrý Konfiteor,
kolik hříchů jím bylo odpuštěno...
Confíteor Deo omnipoténti,beátae Maríae semper Vírgini, beáto Michaeli Archángelo, beáto Joánni Baptístae,sanctis Apóstolis Petro et Paulo, ómnibus Sanctis, et vobis fratres: quia peccávi nimis cogitatióne, verbo, et ópere mea culpa, mea culpa, mea máxima culpa.
Ideo precor beátam Maríam semper Vírginem, beátum Michaélem Archángelum, beátum Joánnem Baptístam,sanctos Apóstolos Petrum et Paulum, omnes Sanctos , et vos , fratres, oráre pro me ad Dóminum, deum nostrum.
Amen
|
|
Sestry nosí kříž,
který je uprostřed prohnutý.
Má symbolizovat jesličky.
Kříž je na rozdíl od naší kresby krásný.
|
 |
|
Naši pravidelní čtenáři vědí, že občas věnujeme pozornost Biskupskému gymnáziu. Jsme rádi, že můžeme uveřejnit jednoznačně obdivný příspěvek, který s touto školou, i když nepřímo, souvisí. Prozradíme vám, že obě hlavní hrdinky následující reportáže jsou absolventkami tohoto gymnázia.
|
V malém nenápadném domku v nenápadné ulici v jedné okrajové čtvrti Brna najdete na dveřích zajímavou vizitku: Sestry Dítěte Ježíše. Následují tři cizokrajně znějící jména a dvě jména ryze česká. Znamená to, že zde sídlí rodící se komunita sester výše zmíněného Institutu. Je to historický počin, protože tyto sestry v naší vlasti dosud nepůsobily. Lidí, kteří o nich něco vědí, jistě není mnoho, proto bude možná prospěšné, uvést na začátek základní údaje.
|
|
Podle data zakladatelských spisů spadají počátky tohoto Institutu až do šedesátých let sedmnáctého století. V té době spolupracovnice paulána - dnes už blahoslaveného - Otce Mikuláše Barrého zakládaly v okolí francouzského města Rouenu tzv. Školy křesťanské lásky, kde učily malé dívky číst, psát a zvláště poznávat Boha a sloužit mu už od dětství, aby pak mohly dál prožít křesťansky celý svůj život. Způsob života těchto sester v malých komunitách zcela závislých na Boží Prozřetelnosti, bez hmotného a duchovního zázemí velkých klášterů byl v té době velmi radikální. Podobně radikální je i dnes. Jak se ukazuje, charizma tohoto Institutu je užitečné i pro naši dobu, protože, jak se nám podařilo zjistit, je v celém světě (Evropě, Jižní Americe, Africe a Asii) možné napočítat asi 870 sester Dítěte Ježíše. Podobně jako kdysi pomáhají i dnes těm nejpotřebnějším, aby se mohli rozvíjet a stát se plně sami sebou.
|
No a my pro vás máme radostnou zprávu, že počet těchto sester se s největší pravděpodobností zakrátko zvětší o dvě. Markéta a Veronika, které v době studií na Biskupském gymnáziu s těmito sestrami navázaly kontakt, vstoupily do noviciátu. Byla to malá rodinná slavnost. Kromě rodičů a sourozenců obou dívek přišli ještě duchovně spříznění bratři otcové pauláni, jeden z nich vedl bohoslužbu slova. Pro mne to byla výsada, že jsem také mohla být přítomna a ráda bych vám zprostředkovala svůj dojem: především to bylo vědomí, že je to významný okamžik, potom hluboká radost nad tím, že si Pán povolává ty, kdo s ním budou blíže spolupracovat na díle spásy. A také jsem cítila závazek provázet v modlitbách tyto statečné dívky a všechny sestry Dítěte Ježíše, které v nejchudších oblastech světa konají tolik dobrého.
|
|
|
Další dopis od otce Pavla
|
Zdravim vsechny z Texasu!
Kde vlastne jsem? Roku 1880 vystoupil z vlaku na trati
Santa Fe jeden z draznich uredniku, jmenoval se
Tepmle, a rozhodl se zalozit na tomto miste osadu.
Nejdrive nekolik stanu a boud.
A do Teple jsem se dostal pred ctyrmi tydny. Uz do
mesta. Jak to zde chodi v obycejnem zivote?
Prvni, co cloveka zarazi je neustaly sumot
klimatizace. Okna jsou neoteviraci, venku kolem
tricitky, ale uvnitr stale 70 stupnu F.
Vse je zde vetsi, rozsahlejsi. Psal jsem o autech,
silnicich, mestech, kde ma kazdy dvorek a malou,
zelenou zahradku. Sice je zde asi 40 tisic lidi, ale
to dela strasne velke mesto.
Bydlim v "Rektory", coz je dum farare. Zde, jako ve
vsech domech vevodi kuchyni velka lednicka, velky
sporak, velka mikrovlnka. Asi je to potreba, protoze
nejblizsi obchod je tak dva kilometry. Supermarkety
podobne tem nasim. Na nakup se jezdi jednou za tyden.
Spousta veci je polotovar. I buchty, vselijaky vafle,
nebo masa. Varime si mistama sami, pak probihaji kazdy
druhy den nejaka setkani, kde se ji a potom dva dny
nam vari pani Elvira, coz je jedna "volonterka".
Tento tyden jsem mel moznost se seznamit s dalsima
sestrickama - prackou, jako obvykle hodne velkou a
jeji pribuznou - susickou. Kde je snura na fare?! Za
chvili vsechno poskladane ve skrini.
Jinak Amerika a farnost ted zije volbami presidenta,
coz je pro nas asi malo zajimave.
Mejte se moc pekne. Preji vam spoustu malych radosti
ze vsecho, co kazdy den dostavate.
P. Pavel
|
|
|
Papežské misijní dílo
má už dva roky nového ředitele.
Mladého dynamického faráře ze Špindlerova Mlýna.
Nejprve u nás sloužil dětskou mši, kde se snažil
přesvědčit ty nejmenší, že jsou misionáři.
Nevím, jestli se mu podařilo vyvrátil jasnou dětskou představu vyřčenou ústy malé Aničky, že misionář musí mít aspoň osmnáct let.
Po mši svaté zůstal ještě na besedu.
Ti, kteří se smířili s tím, že k nedělní tabuli zasednou o chvíli později,
nelitovali.
Otec ředitel - to zní, že - začal s kytarou a mikrofonem.
A pak už začal vypočítávat akce, které rozjel na podporu tohoto velkého díla.
Řada z nich má společného jmenovatele - nějakým šikovným způsobem
nás a naše bližní přimět, abychom pustili nějakou tu korunu navíc.
Třeba takový misijní koláč. Ti, kdo jsou šikovní,
napečou koláče. Pár lidí zasedne do poroty a vyhodnotí nejlepší.
A pak začne dražba. A představte si, že ten nejlepší koláč se vyšplhal až na pětistovku.
|
Téměř zbrusu nový je misijní kříž,
kterých rozdal dvanáct kusů do celého světa
Svatý Otec před dvěma týdny v Římě.
No a jeden z těch dvanácti připadl Čechům.
Pokusili jsme se vám získat co nejdetailnější záběr.
Vidíte správně, není ze zlata či stříbra vykládaný drahokamy.
Je z hrubého plátna a už teď se z něj oddělují nitě.
Ale našemu šéfmisionáři to, jak se zdá nevadí,
a ochotně by vám jej pověsil na hruď.
K čemuž se samozřejmě nikdo, kromě ministranta Tomáše
necítil hoden, či nechtěl se zavázat,
kolik že by lidí musel obrátit.
|
|
|
|
Ad Kardinálův seznam.
A vida, je tu ohlas..
|
Z dotycneho clanku v Perspektivach (odpovida zastupce Una Voce,
dotazy klade pochybujici a lehce oponujici novinar) vyplyva,
ze lide z tohoto spolku soudi, ze pokoncilni liturgie
neni plnohodnotny obrad, a nechovaji se prilis tolerantne a demokraticky.
Pro sebe by si demokracii prali, ale tady je prece jen vyhodou,
ze cirkev demokraticka (zatim) neni, a pokladam za zcela spravne,
pokud se proti takovym (militantnim) spolkum soucasne moznosti
vyuziji.
|
|
Tento pěkný výtvor naleznete pod mostem dálničního přivaděče
nedaleko brněnského výstaviště. Pokud vám stupeň naší obrazové komprese nedovolí přečíst text, zde je:
CHTĚL BYCH ROZTRHNOUT
HRUDI SVÉ ŽEBROVÍ, SKU-
LINOU OPONY SVĚTLO MI
PRONIKÁ - NIKDO SE NEDOVÍ!
JAK SRDCE PRORVE PŘE-
HRADNÍ HRÁZE, NELZE SE
DIVIT ZÁVLAHY KRÁSE.
|
Jak nám škodí sprejeři?
Zdá se, že boj proti sprejerům v poslední době
získává na síle. Dokonce i v předvolební kampani se objevil.
Jeden z kandidátů na senátora dával k dobru, jak časně ráno s kyblíkem
a štětkou zbavuje svoji domovskou městskou část
výtvorů vyznavačů tohoto svérázného grafického projevu.
Řádní občané spokojeně pokývou hlavami,
neboť přemalováním nevyžádaných výtvorů
se jakoby navrací řád a pořádek.
A jak tak spokojeně kýveme hlavou,
se najednou v hrůze zastavíme, neboť zrovna před našima očima
zeje v celé své drzosti jiný výtvor.
Je to obrovský poutač upozorňující projíždějící
motoristy, že si mají prožít svůj vrchol.
My tušíme jaký vrchol to bude,
a proč nás při te příležitosti srdečně pozdravuje nějaký Pepino.
Ale jak to asi budou rodiče vysvětlovat projíždějícím Pepíčkům a Mařenkám.
Na rozdíl od vývorů grafiťáků tam tento výtvor dlí
zcela legitimně, protože si za to někdo zaplatil.
Schválně, pane senátore, zkuste přemalovat tento!
Třeba by to pomohlo.
Jako těm nahým postavám z reklamy na Merito,
která zdobila okolí našeho kostela.
Jen, co se v záhybu jejich holých řití
objevilo trochu hnědé barvy,
byly nahrazeny reklamou neutrálnější.
|