Oko

Go West, Young Man. Toto dávné volání dolehlo i k uchu otce Pavla. O jeho chystané cestě za velkou louži se už šeptá docela hlasitě. Údajně se jede podívat, jestli ty žluté růže z Texasu jsou opravdu tak krásné, jak se o tom pořád zpívá. Jiní si myslí, že ho láká nějaký husarský kousek jako například přejet známe Llano Estacado na kole nebo přeběhnout americký kontinent ve stopách Foresta Gumpa. Nebo že by to byl pastorační kurs zaměřený na management velkých vyprahlých farností na prahu třetího tisíciletí, který se koná v nyní ne zcela využitém řídícím centru v Houstonu.

Jediné, co se ví trochu jistě, je, že do vánoc bude zpátky u nás.

Cizkrajov do dna vypitý.
Plných dvanáct košů drobtů nasbírali učedníci po jedné zdařilé Ježíšově pastorační akci. To se jim to sbíralo a odnášelo.

Otci Pavlovi asi u srdce nebylo tak povzneseně, když po letošních akcích v Cizkrajově odvážel prázdné láhve od různých druhů konzumních lihovin kolečkem. Pravda, leccos za sebou mohli zanechat různí řemeslníci a brigádníci. Ale ruku na srdce, milí farníci, nepřidali jste i vy k té neradostné hromadě i svoji lahvinku?

A to v tom není ještě započítáno vše, co se vypilo v cizkrajovské nálevně, kam to návstěvníky Cizkrajova daleko víc táhne než třeba u nás ke Šťávům.

Volba výboru.
Žijeme teď prý v demokracii a tak pořád volíme. Ne že bychom dříve nevolili. Ale to bylo jen takové divadlo. Bylo sice koho volit, ale ne z koho. Kandidátů bylo vždycky tak akorát na obsazované posty.

Zvyk je železná košile a tak se nemůžeme divit, že se dobře známé scénky z minulosti někdy zopakují. Na BiGy se minulý týden volil výbor Společnosti přátel. Devět mocných, kteří rozhodují, co se stane s Vašimi příspěvky škole. Byl přednesen návrh dosavadního výboru. Obsahoval devět kandidátů. Jen zasvěcený se dovtípil, že minulý výbor tímto navrhuje sám sebe. Pak se předsedající zcela formálně zeptal, jestli není nějaký návrh z pléna. A on nějaký byl. Ouha, najednou tu byl desátý kandidát. A co teď s ním. Jednoduše ho dali na konec a začalo se hlasovat. Obvyklým způsobem se zvedaly ruce pro dosavadní členy výboru. Tu si však někdo z přítomných uvědomil, kam tato volba spěje. Všech devět původních kandidátů bude odhlasováno a pro toho nově navrženého nezvedne ruku pár lidí z výboru a bude. I pozvedl svůj hlas. A tak po krátké diskuzi si pár z přítomných uvědomilo, že volit, znamená taky pro někoho nehlasovat. Desátý kandidát byl zvolen. Přátelé, máte náš obdiv, zachránili jste demokracii! Pánové ze staronového výboru nemusejí být smutní. Jedna šarmantní právnička byla nahrazena jinou šarmantní dámou, rovněž doktorkou obojího práva.

Kdoví, jak se tato změna promítne do nákupu dalších mikrobusů. Nebo že by přišly na řadu počítače, aby více studentů mohlo číst náš občastník?

Sedím po půlnoci v práci a čekám, až doběhne další několikahodinový program. Mezitím si čtu Solženicyna : V kruhu prvním a svírá se mi žaludek nad tím , kolik příkoří a zla lze dělat ve jménu "světlých zítřků" a jak málo se dá zlu bránit. Jedni zlo činí a druzí ho raději nevidí. Kdo y nich je horší ? Takovéto knihy by asi měly být povinnou školní četbou.

A potom za pár dní, několik pánů v oblecích z nejlepších salónů a stříbrných limuzínách "jednají", jak "spasit globálně svět ". A jiní , oblečení méně luxusně, svět zachraňují dlažební kostkou a globálním ničením všeho kolem sebe.

Ale náš svět nejsou jen pánové v kvádrech či černých šátcích. Zabruste na stránky www.sibik.cz a otevře se Vám jiný svět. Svět, kde spory o globalizaci, kožešinách a trapistických klášterech jsou pramálo důležité a všechna jednání různých fondů jen výsměchem. Sevře se Vám u srdce a pěstí by jste tak rádi viníka udeřili. Ale ono není koho uhodit, snad jen sám sebe.

A pro ty , kdo nemají internet, mozná jedna fotografie.

Smutný psaní.
Dostali jsme takový smutný dopis. A to jsme vám tam ještě nedali tu zmíněnou fotku dvou vyhublých černoušků, abychom ve vás nevzbudili negativní emoce. To se teď nesmí. Stojí to v Etickém kodexu novináře, který nedávno vypracovala ČBK. Ve čtenářích, divácích a posluchačích nevyvolává negativní emoce jako nenávist, závist nebo opovržení. Takže se, prosím, nebijte do hlavy, to by byla nenávist či opovržení vlastní osobou. Je třeba s pokorou přiznat, že si někde nevíte rady. A někdy si nevíme rady ani my. Nebo možná spíš, že jde o problém, který má na starosti někdo jiný. Stačí se rozhlédnout v trochu užším okruhu a najdeme asi dost možností, jak mírnit utrpení, třebaže není způsobeno zrovna nedostatkem potravy. A podporovat trapistické kláštery, protože trapisté se o svou potravu starají pěkně sami a jsou živým ukazatelem směru pro všechny, kteří v dobré vůli bojují proti zlu ve světě, ať už četli nebo nečetli Solženicyna.

Kyvadlo

Někdo zastrčil do hodin,
do malé škvíry za kyvadlo,
šest květů polních kopretin,
z nichž pět už dávno zvadlo.

Ten šestý prosil trochu hloupě
kyvadlo, aby zastavilo,
v pohybu totiž jeho poupě
by se nikdy v květ nerozvilo.

Ta sotva pošeptaná žádost
měla dost překvapivý vliv.
Pro tichou květinovou radost
kyvadlo přerušilo kyv.

A místní vědci, ba i jiní,
mluvící všemi jazyky,
nechápou, že hlas kopretinní
porušil zákon fyziky.

I Newton rozvahy má zbytky,
nejistě hledí z pod klobouku,
zda-li na prosbu polní kytky
nespadne jabko po oblouku.

Letí se.
Otci Pavlovi konečně přišlo dlouho očekávané americké vízum. Zaradoval se jako kluk, když dostane nové kolo, sedl do auta a okamžitě se nechal zavézt do Prahy na letiště. V duchu jsme ho obdivovali, jak rychle se dokáže na tak dalekou cestu sbalit. To víte, asketa, ten je sbalen hned. Ale ouha, večer se shromáždění kurzilisté dozvěděli, že si zapomněl doma letenku. A to ještě ani nevěděl, kde ji přesně má. Asi si ji založil nevědomky do nějaké knihy, když se mu ozval jeden z jeho mnoha telefonátů. A hned nám byl bližší.

otec František promlouvá

Záskok.
Místo otce Pavla se dnešní neděli objevil u oltáře otec František Provazník. Také se zdálo, že má také radost jako kluk, když dostane nové kolo, že s námi bude slavit nedělní bohoslužbu. Někomu možná trochu zatrnulo, když se objevilo téma Co Bůh spojil člověk nerozlučuj, neboť otec František je znám svým osobitým pastoračním přístupem v této oblasti. Obavy však byly liché, otec František se ve své promluvě pouze snažil využít veškerého svého hereckého potenciálu, aby nás přesvědčil, že Pán je tu s námi, že evangelisty nechal napsat tento úryvek zrovna kvůli nám osmého října roku dvatisíce v Bystrci a že římský liturgista ho do cyklu čtení zahrnul rovněž právě pro nás.

Pozadí jeho promluvy tvořila početná legie ministrantů, které otec František už zřejmě rozveselil v sakristii a tak měli dost co dělat, aby při jeho plamenném projevu zachovali jakž takž dekórum.

Toto je snad první příspěvek, který nám dorazil přes moře. Ještě čerstvý trochu vonící mořskou solí, připutoval před dvěma hodinami.

Zdravim OKO a vsechny zvidave farniky. Rychle jsem, [well] pravda, odjel, ale hned v Praze jsme ziskali 100 minut zpozdeni. A tak dalsim letadlem z Amsterodamu. V Detroitu jsem mel asi pul hodiny na prestup. U imigracni dustojnice jsem stravil asi 2 minuty. Na radu Martina Vareky jsem si vzal kolarek. Ale zavazadlo bylo kdesi hluboko. Letadlo o pet minut odletlo. Dalsi az rano. Naucil jsem se jit na ticket lobby. Tam mi vypsali dalsi letenku, zavolal jsem otci Stevenovi, aby pro mne nejezdil do Dallasu a vydal jsem se na noc do hotelu. Divenka za prepazkou na mne chrlila informace a ja si narikal na svoji anglictinu. Pomaleji? Dostal jsem seky na noc a jidlo. Dohromady 60 dolaru. Tak draze jsem jeste v zivote nespal ani nejedl. Rano na letadlo, do Dallasu nadherny let nad Amerikou. Roviny, pahorkatina. Do letadla jsem dostal zpravu od Stevena, ze pro mne prijede asi ve tri, po vsech bohosluzbach. Prvni setkani, nalozil mne do obrovskeho dzipa a jeli jsme na jih. Jeste jsme navstivili Stevenovi rodice. Starecek byl od Zlina, rikal tata. A potom do farnosti. Na fare se vsichni snazili aspon "Dobry den" rici. Jinak obrovske rozlohy a zatim malo lidi. Proti Bystrci. Uvidim v nedeli. Ale to az priste. Tesi se a i trosinku modli za farnost

Pavel.

PS: Mam novou emailovou adresu: pavelsmyd@yahoo.com