 Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují andělé Boží. Gen 28,12 |
I andělé jsou jen andělé.
To, co právě čtete je, milí čtenáři, exkluzivní výpověď,
kterou se nám podařilo získat pro náš občasník
od jednoho z andělů strážných, kteří doprovázeli
farní výpravu do Dolomit. Vzhledem k tomu, že jejich poslání je vždy přísně důvěrné,
jméno samozřejmě odmítl sdělit:
Když jsem se dozvěděl, že jsem byl vybrán strážit výpravu bystrcké farnosti do Dolomit, docela jsem se těšil. Sedím si v autobuse v očekávání věcí příštích. Je nás tady požehnaně, až se divím, že Prozřetelnost obsadila tuto výpravu tak silně. Všude se to bělá křídly, není kam složit vlastní. Najednou mě pohladí u srdce známý úryvek o lehkonohých poutnících z Karpatských her, který předčítá otec Pavel. To bude havaj, říkám si, jestli to ti naši svěřenci pojmou takhle. A já se strojil jako do zásahové jednotky! |
|
Poslouchám, jak si nuznější cestovatelé přivoďují opruzeniny v rozpálených autokarech. Jak asfalt připoutává a stahuje k zemi. O lesích pomalovaných tisíci barevnými čtverečky.
O tlustých lýtkách a chlupatých podkolenkách královské třídy turistů. O tělu připoutaném ke skalám a provazům.
Kdežto my podlehneme onomu prastarému vábení chudoby, půjdeme jen s čistou myslí, žebráckou miskou a provazem kolem beder. Můžeš jít kamkoli, jsi svobodný! Šťastně se usmíváme. |
|
|
Dolomity nás však uchopily svou železnou rukou
ferrat. Ani autokaru jsme se nezbavili.
Z chudoby nám zbylo snad jen to,
že jsme tábořili načerno, z čehož jsme, my andělé, byli trochu rozpačití,
ale zřejmě to měl otec Pavel nějak domluveno nahoře,
protože jsme v tom směru nedostali žádné instrukce.
Rozpačití byli někdy i kolemjdoucí turisté,
když někoho překvapili při cesté v závěru jeho velké toalety.
Jen ta svoboda jít rychle nebo pomalu a jistit se či nejistit našim poutníkům zůstala. To nám ale dalo. Od rána do večera jsme jeli nadoraz. A kdyby jen do večera. Autokar sice všechny přivezl na určené místo, kde začínala denní tůra, ale to bylo vše. Ti zkušení pod Horalovým vedením brzy mizí v dáli či výši a to co se dělo ve stěnách nám pořádně protáhlo brka. Na nikoho se nečekalo, nikdo nekontroloval vhodnost výstroje. Jeden z mých kamarádů to už chtěl vzdát, když zjistil, že jeho svěřenkyni s karabinou pojí pouhá uzlovačka. A to Horal říkal, že i jedenáctka lano se může po pádu do úvazku přetrhnout. Když však viděl, jak je na tom kamarád mající na starosti Mirču, která se vůbec nejistila a předbíhala i v nejtěžších místech, zůstal. Důležitý byl pouze sraz u autobusu. Kdyby někdo nedorazil, odjede se bez něho On doběhne dolů na tábořiště po svých. |
|
A pak ta noční směna!
Svými perutěmi jsme měli za úkol separovat přítomné panny a panice, kteří se napárovali hezky po dvou do stanů. Někdy se nám ty oddělující perutě dost těžko cpaly do těsných mezer mezi spícími těly, o bdících ani nemluvě.
Ani v neděli si nedali pokoj. Našli nějaký starý kopačák a v největším vedru skoro dvě hodiny hráli fotbal. A my zase místo siesty kroužíme nad nimi a stíníme, aby nedostali ú |
|
|
Vaření bylo v Dolomitech kupodivu většinou záležitostí chlapskou. Ne, že by bylo nutno začít skácením stromu na podpal, spíš asi proto, že něžnému ženskému tělu se po přestálých útrapách minulého dne nechtělo příliš z útulného spacáku, navíc při pomyšlení, že do 7:00 musí být všechny stany stržené. Jednoho rána se otec Pavel zrovnal chystal vyplísnit opozdilce. Když mu jeho spolubydlící tiše naznačil, že i jejich stan dosud stojí, komentoval to zvučným k..... . Ano, můžete se uklidnit, těch teček je opravdu pět. |
| Kam příště. Už vás slyšíme, jak si kladete tuto otázku. Zdá se, že pobyt v teplých krajích se výpravě líbil. Oficiálně se uvažuje o Pyrenejích. Možná, že to bude ještě dál a jižněji. Zaslechli jsme cosi o Sodomě a Gomoře. | |
|
Protagonisté.
Protagonistou výstupů nebyl pan kaplan, ale Horal.
Ten i v neděli, v den odpočinku, musel aspoň do 2700 metrů.
Už na informační schůzce před akcí
zaujal svou typickou horolezeckou postavou.
Tak opalená nebyla žádná holka (a ty si na tom dají záležet).
Možná se chvílemi nudil, každý den se přece nedala udělat třítisícovka,
ale nedal to na sobě znát.
Komunikace s domorodci byla doménou Pavla Kafky, našeho nového jáhna. Coby absolovent Lateránske univerzity se docela obstojně domluvil. Neocenitelné byly též jeho znalosti místních poměrů - která pizza je nejlepší, které víno se nedá pít, a tak. Navic hraje fotbal jako rodilý Ital. Bylo nám ho líto, když se po týdnu ztratil. Přece měl být ve farnosti celý rok. Naštěstí se brzy našel, řešil pouze nějaké střevní potíže, s nimiž zápolili i jiní. Hlavně nezapomeňte na sedák, sundání kalhot se zpomalí o pár kritických zlomků sekundy! Hlavním adventuristou byla Verča Pelča. Jejímu zápalu pro službu u oltáře nemohli konkurovat ani tradičně osvědčení ministranti. Vzhledem k tomu, že všechny mše byly slouženy v údolí, lze hovořit spíše o venturování, možná i o běžném ministrování. |