Bez Javascriptu to nepůjde ;-)

Ostrobrci. Jsou všudypřítomní. I v naší farnosti jich několik máme. Sotva vyjde nové Setkání, už mají nějakou připomínku. To se mělo napsat jinak, to je dlouhé, to nikdo nebude číst, proč tam není o tom či tamtom. Odpověď je jednoduchá - ostrobrci pište!.

Panna Maria ve střepích by se mohla jmenovat lurdská kaplička, kterou bychom podle návrhu jednoho farníka mohli zbudovat pro návstěvníky přehrady na farních pozemcích, které tam máme. Kaplička by byla chráněna před vandaly střepy částečně zalitými do betonu. Tento poněkud krvavý způsob šíření mariánské úcty však nenašel ve farní radě žádnou podporu

Ve farním sboru nám chybějí basy. Kdo o nějakém či nějaké ví, ať to nahlásí Karlu Trnavskému, senioru, aby mohlo dojít k (p)odchycení.

Kantalamesa. Otec Pavel byl na duchovních cvičeních, která dával Kantalamesa. Je to kapacita, exercíruje prý i Svatého Otce. Zlí jazykové však tvrdí, že pan kaplan využil pobytu v Želivě k cykloturistice po krásném okolí, protože se od něho nepodařilo získat do Setkání nic než pár povšechných řádků, které prý získal od spolužáků z ročníku v kuřárně.

Druhá sakristie. Mnohý z vás, kteří se poctivě a s láskou strkají v přecpaném kostele se svými spolufarníky, ani netuší, že něco takového existuje. Je to ten otvor, se kterého se vynořují košíky vyzbrojení ministranti, abyste měli během mše kam odložit nespravedlivý mamon, kterým přetékají vaše peněženky. Soukromí této malé místnůstky využívají ti, kterým by mohlo setkání s ostatními farníky ohrozit zdraví. Někteří nemocní jsou značně ztepilého vzhledu.

Dne XII.IX.A.D.MCMXCVIII došlo v naší farnosti k události, která, jak správně poznamenal jeden z našich ostrobrků, neměla skončit v Setkání na poslední stránce. Arciť naopak. Vždyť kdo je nejsledovanější postavou při liturgii - no přece dirigent scholy. A tady uzavřeli celoživotní svazek dokonce dirigenti dva. Pro obyčejné smrtelníky je představa hudebního tělesa o dvou dirigentech velmi obtížná, naše schola se jistě i s touto dvourolí vyrovná. Znovu tedy vyzvedáme tuto nevšední událost, která skrytě i nepokrytě klíčila drahnou řádku let mezi námi. A nic tomu neuberou ani pomluvy závistníků, že svatební hostinu uspořádali chudobní rodiče v přístavní krčmě.

Skinheadi. Už jsme z těchto experimetů někdy trochu unaveni. Asi jako farníci v Bystřici, kterým každého půl roku přijde jiný pan farář s jinou představou, jak přebudovat faru. U nás jsme postavili Archu a zkoušeli nevěřící přilákat na to, že tam nebudou bohoslužby. Nepřišli. Teď to zkoušíme přes metodisty. Necháváme je tam v neděli. Třeba někoho získají, my pak ....
A do budoucna zřejmě otec generál chystá další pokus. Proslýchá se, že se budeme pokoušet infiltrovat mezi skiny. Pan kaplan je jasný, Honza Richter půjde asi taky. Trochu je nám líto Krtka, který měl takové pěkné vlasy a je takový jemný chlapec. Těžko si ho představujeme ve vysokých černých šněrovacích botách jak někde hajluje a v tichosti se snaží získat ty ostré pivní hochy na naši stranu.

Zvon. Věrni svému poslání nemůžeme šetřit obdivem na adresu Kníniček. Nejen, že si obstarali nový zvon, ale snažili se, aby to nebylo líto ani těm, kteří si zvon nikdy kupovat nebudou, protože už jeden mají. Přes hustou deštníkovou clonu nešlo sice zahlédnout, kdy otec generál pokropil nový zvon svěcenou vodou, ale dostat čůrek nebeské vody za krk nebyl velký problém. Po obřadu byli všichni pozváni do místní školy k bohaté hostině. Ti, co tam nebyli, si jistě rádi přečtou co všechno tam bylo: koláčky, chlebíčky, které voněly tak silně, že je člověk musel požívat i vprostřed konzumace sladkostí, 5ezy plněné roztodivnými krémy, opilé řezy, větrníky, dorty, trubičky se šlehačkou, čokoládové trubičky. K tomu tekla proudem káva, čaj i různé nealkoholické nápoje. Zvonění jsme se sice nedočkali, i když mistři zvonaři vytáhli zvon hned na věž, ale jsme pevně přesvědčeni, že zvon bude mít lahodný sladký zvuk na pozadí neodbytné vůně čerstvých sýrových chlebíčků s kvalitní uzeninou.